Ve vaší hře VRÁTILA SE JEDNOU V NOCI se k synovi vrátí jeho mrtvá matka. Nakolik jste vycházel z vlastního života?
Měl jsem období, kdy jsem mrtvou matku ze všeho mnoho let obviňoval. Když jsem zase jednou přemýšlel, co mi kdy udělala špatného, zjevila se a ptala se, proč ji nenechám odpočívat v pokoji. Z toho vznikla tahle divadelní hra.

Co vám přinášejí ocenění, která za své hry dostáváte?
Ocenění je přelom. Znamená uznání a stimuluje k další práci. V Argentině se psaním nedá uživit. Já měl štěstí. Dostal jsem třeba národní cenu za dramaturgii, a ta znamená určitou celoživotní rentu. Dokud to pro mě bude ekonomicky únosné, věnuji ji na podporu neziskových kulturních projektů.

Češi, stejně jako Argentinci zažili diktaturu. Jakou zkušenost jste si z toho vzali vy?
Každá zkušenost má svoji negativní i pozitivní stranu. Negativní aspekt je jasný. Žít v tvrdé diktatuře, která ohrožuje životy, je velice těžké. Národy se tím ale učí a stávají se silnějšími. Tam, kde se odehrávaly politické procesy, nabyla na významu kultura. V tom je naše zkušenost podobná.

Co je obsahem vaší přednášky Tvůrčí proces v umění a vědě?
Věda a umění jsou považovány za dvě zcela oddělené věci. Tvůrčí proces je ovšem u obou stejný. Vždy jde o spojování obrazů, které se transformují v myšlenku. Jako elektroinženýr jsem si při pokusech uvědomil, že mechanismy výzkumu jsou totožné s mechanismy umělecké tvorby.

Proč lidé chodí do divadla?
Těch důvodů je mnoho. Náš každodenní život je příliš zaměřen na práci a málo obohacuje náš život. Nemáme čas se zabývat tím, jak by měl vypadat svět, ve kterém žijeme. Oproti tomu divadlo a umění vůbec ukazují lidem jejich vlastní iluze. A lidé chodí do divadla, aby je tam znovu nalezli. To je velice důležité, protože během všedních dnů se iluze ztrácejí.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě......