Napsal řadu filosofických knih, v některých se zaměřil i na ekologii. Zajímala ho česká historie, období první republiky, názory T. G. Masaryka. Přeložil do angličtiny spisy Jana Patočky. Jeho nejčtenější knihou je ZELENÁ SVATOZÁŘ, pravděpodobně však nejvýznamnější je jeho poslední dílo DOMOV A DÁLAVA. Úvahy o Kohákových knihách či filosofických myšlenkách přenechám odborníkům. Já bych chtěla – aspoň ve zkratce – přiblížit jeho neobvyklý život, který vypovídá o jeho přemyšlení o češství a poctivém zápasu o smysl života. V rozmezí více než čtyřiceti let jsem se s ním setkávala spíše v dopisech než osobně. Od té doby, co žije v Praze, se vídáme podle toho, jak mu to jeho velká vytíženost dovolí.
DOPISY Z AMERIKY
Na začátku 60. let minulého století přišel na tátovu adresu dopis z Ameriky. To tehdy bylo neobvyklé. Nakonec i podpis byl neobvyklý: Ratty. (Abychom věděli, co to znamená, pisatel namaloval vydru.) V dopise se představil krásnou češtinou mladý třicetiletý profesor, který měl tři dcery, četl a překládal jim tátovu knížku o klaunovi z cirkusu, a protože se americké holčičky bavily a smály, rozhodl se o tom do Prahy napsat. (S knížkou Františka Kožíka se Erazim Kohák setkal už dávno předtím: „Dostal jsem v roce 1941 k narozeninám VLAJKU VÍTĚZŮ. Na podzim mi gestapo zatklo tatínka a vyrůstat bez otce nebylo v osmi letech snadné. Trenér Malina ve VLAJCE VÍTĚZŮ mi ho nahrazoval jako vzor.“). Táta měl radost a odpověděl. Od té chvíle létaly mezi Prahou a Bostonem dopisy. Pro nás bylo zajímavé seznamovat se s jinou Amerikou, než jak ji popisovala komunistická propaganda. A tak jsme četli, jak Erazim opravil dřevěný rybářský člun a vozil děti v létě podél pobřeží a učil je milovat moře, kolik napadlo sněhu v zimě a co na jaře rozkvetlo. Dovídali jsme se i o jeho práci na univerzitě, o čem přednáší a že zkouší psát. Otec mu poslal knížku TŘETÍ NOC o Petru Vokovi loučícím se s mládím, protože se musí ujmout povinností. Snad to rezonovalo s Erazimovými pocity, a proto novelu přeložil. Jen tak, pro potěšení své a autora; uplatnit překlad v nakladatelství se mu nepodařilo.
Nevěděli jsme, jak se do Ameriky dostal. To jsme se dozvěděli, až když přijel do Prahy. Poprvé mu české úřady povolily cestu o prázdninách v roce 1968. Na dalekou cestu si přivydělával jako pomocný dělník na stavbě. Plány mu překazily sovětské tanky, a tak musel čekat rok na další prázdniny. Byl to zázrak, ale povedlo se. Brzy potom se hranice na dlouhá léta uzavřely.
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě .....
