Psal se rok 1932, kdy studio M.G.M. hledalo v Itálii druhou Gretu Garbo. Vyhrála sedmnáctiletá kráska Romilda Villani. První cena byla letenka do Hollywoodu a asi by se všechno událo jinak, kdyby vítězce její matka Luisa toto dobrodružství nezakázala. Romilda se dál obtížně prodírala životem, což se rozhodně nezlepšilo, když se jí 20. září 1934 narodila v Římě dcera Sofia. „Úplný strašák, ta vaše holka,“ prohlásila porodní bába o budoucí možná nejkrásnější ženě světa. Krom toho byla Romilda svobodnou matkou, což katolická Itálie neodpouštěla. „Dal mi své příjmení Scicolone a zmizel, nic víc pro mě v životě neudělal,“ prohlásila o svém otci Riccardovi Sophia. Romildě nezbylo nic jiného, než se vydat k rodičům do Pozzuoli nedaleko Neapole. Pro malou, útlou, nohatou Sofii, na kterou spolužáci pokřikovali „Párátko“, to však byla přesto krásná doba dětství, kdy začínala i reálně přemýšlet o své budoucnosti. „Úspěch, sláva, šperky, kožešiny, drahá auta a vily – mohu vás ujistit, že na nic takového jsem nemyslela, když jsem s nadšenýma očima seděla v Pozzuoli v místním kině. Později, vedle svých partnerů před kamerami jsem byla často na pokraji mdloby. Já, malá Sophia Scicolone, hraji vedle oněch romantických hrdinů z mých pozzuolských snů! Ve filmech, stojících desítky milionů dolarů!“ vzpomíná na tu dobu Sophia, která se již tehdy rozhodla pro tuto profesi a ještě v Pozzuoli si změnila jméno na Sophia Loren.
Je nutné vybrat ještě jednu vzpomínku: „Když jsem byla dítě, vstoupil do mého života strach. Z toho, že nebude co jíst, z ostatních dětí, které se mi posmívaly, že jsem nemanželská, a konečně z bombardérů nad našimi hlavami, které z nebe shazovaly smrt.“ Ano, zuřila válka, která měla významný vliv na hereckou kariéru Loren. Nešlo jen o neuvěřitelnou materiální bídu a psychické strádání. Během bombardování přespávali v tunelu, kde byla Sophia šrapnelem zasažena do brady, a tu jizvičku si nikdy nenechala vyhladit. Matka s dcerami prchla před bombardéry do Neapole a do Pozzuoli se vrátily až po válce. Romilda hrála v babiččině hospodě na piano, dcera Maria zpívala a Sophia začala svou kariéru jako pomocná číšnice a umývačka nádobí…
Půvabné děvče ovšem nešlo přehlédnout. Ve čtrnácti letech se Sophia stává finalistkou soutěže krásy a dostává malou roli ve filmu Mervyna LeRoye QUO VADIS (1950). Po zfilmování Verdiho AIDY (1953) se o ní trvale začalo psát v superlativech, zrodila se hvězda. Sophia Loren si nesla celou kariérou ony zážitky z dětství, jež natrvalo ovlivnily její názor na svět: „Z mládí si odnášíš své myšlenky, svůj talent, svou kreativitu, které obohacují tebe i ty, které máš rád. Když se naučíš čerpat z tohoto zdroje, vždy budeš mít snadnější život.“ Kromě toho jako herečka prošla skvělou školou italského neorealismu, což z ní vytvořilo jiný typ hvězdy, než ty zářící na kalifornském filmovém nebi. Přesto se do Hollywoodu dostává již v roce 1950, kdy podepsala smlouvu na pět filmů se společností Paramount. Od té doby stojí střídavě před kamerami v Evropě i v zámoří.
Jiří Vlastník
Více je pro vás v tištěné Xantypě!
