Je libo porno, nebo raději obraz?

komentář k 12. ročníku Ceny kritiky pro mladou malbu 2019

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

 

Vlasta Čiháková Noshiro (autorka je iniciátorkou Ceny kritiky pro mladou malbu a kurátorkou pražské Galerie kritiků)

  

Hlavní cenu získal Vojtěch Kovařík, v současné době dokončující magisterské studium v ateliéru kresby Josefa Daňka na Fakultě umění Univerzity v Ostravě, kde také maluje. Druhé místo obsadil Tomáš Bryscejn, jenž od roku 2013 studuje malbu v ateliéru Jiřího Černického a Marka Meduny / Michala Novotného na pražské UMPRUM. Na třetím místě skončila Eliška Konečná, studentka malby v ateliéru Roberta Šalandy a Lukáše Machalického na AVU. Cenu sympatie diváků získala Markéta Jáchymová, absolventka pražské UMPRUM, která má již bakalářský titul v oboru sochařství a magisterský titul v oboru malby. Účastnila se rovněž 9. Ceny kritiky za mladou malbu 2016, kdy také získala Cenu sympatie diváků. Hlavní cenu získal Vojtěch Kovařík, v současné době dokončující magisterské studium v ateliéru kresby Josefa Daňka na Fakultě umění Univerzity v Ostravě, kde také maluje. Druhé místo obsadil Tomáš Bryscejn, jenž od roku 2013 studuje malbu v ateliéru Jiřího Černického a Marka Meduny / Michala Novotného na pražské UMPRUM. Na třetím místě skončila Eliška Konečná, studentka malby v ateliéru Roberta Šalandy a Lukáše Machalického na AVU. Cenu sympatie diváků získala Markéta Jáchymová, absolventka pražské UMPRUM, která má již bakalářský titul v oboru sochařství a magisterský titul v oboru malby. Účastnila se rovněž 9. Ceny kritiky za mladou malbu 2016, kdy také získala Cenu sympatie diváků. 


Jak vznikla Cena kritiky za mladou malbu?

Myšlenka uspořádat soutěž mladých malířů pro usnadnění jejich vstupu na profesionální scénu se zrodila na konci roku 2007 za tragických okolností, kdy se několik přátel sešlo na pohřbu malíře Víta Soukupa. Zavzpomínali, jak předčasně zesnulý umělec žehral, jestli vůbec malba dojde u nás ocenění, když všichni mladí umělci jsou zaměření na konceptuální tvorbu a nová média. V úsudku se nemýlil, v Anglii na přelomu milénia vzniklo dokonce Hnutí stuckismu obhajující malbu, protože galerie byly zaplněné konceptuálním uměním a videoartem. Malba však nezanikla a hnutí stuckismu je dnes rozšířené do padesáti zemí světa, včetně našeho státu. Pro malbu u nás však neexistovala žádná akce zhodnocující její vývoj. Cena Jindřicha Chalupeckého, určená umělcům do 35 let byla zaměřená rovněž konceptuálně a podléhala (ostatně jako dnes) touze domácí scény dohonit světový mainstream. Cenu za malbu jsme tedy zkusili uspořádat za Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků / českou sekci AICA v pražské Galerii kritiků, ačkoli nevýdělečná instituce nebyla pro mladé malíře nijak lukrativní. První ročník soutěže odstartoval hned začátkem roku 2008 na základě návrhů pedagogů vysokých škol a nezávislých odborníků.  Na rozdíl od Ceny Jindřicha Chalupeckého pro umělce do 35 let jsme stanovili věkovou hranici do 30 let, tedy doby, kdy mladí malíři dokončují školní studium a vydávají se na samostatnou profesní dráhu. V rámci věkového limitu se mohou přihlásit třikrát. Po dvanáct let trvání soutěže se tak každoročně hlásilo v průměru 60 uchazečů s podmínkou trvalého pobytu u nás, a to na výzvu pořadatelů nebo školních pedagogů. Z okruhu pedagogů se posléze ustavilo jádro nominátorů, dbajících o dobrou úroveň soutěže. Laureátovi, kromě ocenění formou samostatné výstavy na náklady pořadatelů, se sponzorským příspěvkem na přípravu, přibyla výhoda týdenní stáže v zahraničí od partnerských Českých center. Jinak, obrazy finalistů byly nabízeny soukromým sběratelům a Galerie kritiků je podporuje organizováním autorských i tematických výstav na domácí půdě a v zahraničí.

Specifikum mladé malby

Každý ročník soutěže měl své specifikum. Zpočátku se v obrazech finalistů objevovaly časté citace slavných děl a -ismů z dějin umění, později se tento druh stylové apropriace poněkud vyčerpal. Od 7. ročníku soutěže 2014 se objevil jednotný příklon k abstrakci, velkou pozornost věnovali umělci proměnám struktury a řádu obrazu s geometrickým vyjádřením, oživovaným asymetrií, uměle vytvářenými errory. Malba 8. ročníku 2015 byla spíše introvertní, zaměřená dovnitř duchovního světa umělců, jejich studijních poznatků a představivosti. U 9. ročníku 2015 byl na první pohled patrný velký zájem o abstrakci, autory spojovalo soustředěné hledání malířských forem a uvolněný expresivní rukopis. Dále, v souvislosti s 10. výročím Ceny kritiky 2017, kdy došlo i ke zkvalitnění podmínek soutěže, si malba sice zachovala koncepční východisko nástěnného obrazu, avšak docházelo k výrazným mediálním přesahům pevného tvaru a nápaditému pojetí instalace v multi-mediálním vyjádření. Tato tendence se udržela i v 11. ročníku 2018 s přidáním prvku seriality obrazu a kulminovala letošním 12. ročníkem 2019. Dá se dokonce soudit, že polarita Ceny Jindřicha Chalupeckého, stále rozvíjející konceptuální charakter vizuální show, zpětně ovlivňuje malířství v tom smyslu, že umělci kladou důraz na účinek velkých formátů a efektní instalace ve výstavním prostoru. Přes rozmanitost výrazu také bylo možné u letošních finalistů shledat naprostou fascinaci světem médií a informatiky, v kontrastu k řemeslně propracované technice a pozornému přístupu k volbě materiálu.

 

vojtech-kovarik-1jpg.jpg
Vojtěch Kovařík
tomas-bryscejn-1jpg.jpg
Tomáš Bryscejn
eliska-konecna-3jpg.jpg
Eliška Konečná

 

 

Vítězové

Laureát Vojtěch Kovařík v cyklu nazvaném BOJOVNÍCI pojímá malbu jako hru, v níž dominantní figura v postoji klasické sochy hraje roli hlavního hrdiny výjevu. Umělec obdivuje hodně hrdinů (ve výstavě je to boxující sportovec), řadu svých idolů převzal z filmu, mytologie, života celebrit i biblických příběhů. S oblibou je přesazuje do jiného prostředí, vytváří jim nový kontext a deformuje jejich typické vlastnosti. Obdivuje se jejich fyzické dokonalosti – svalstvu, očím, rukám, prstům apod., jež tvoří také základ formálního tvarosloví a koloritu jeho maleb, v monstrózním vyobrazení. Tomáš Bryscejn na 2. místě vychází ve svých obrazech z ikonografie a sub-reality počítačových her či internetového zobrazení. V poslední době pracuje na cyklu obrazů a kreseb, podle slov jeho pedagoga Jiřího Černického v podobě jakési „elektronické rozechvělé mlhy“, v níž se vznášejí rezidua počítačových grafických značek a pohybů počítačové myši. Výsledkem je jednoduché abstraktní pole se stopou světelného paprsku, vytvářejícího elektronický obraz. Malby Elišky Konečné na 3. místě se zabývají mapováním jejího každodenního obydlí, zobrazení obytného prostoru však zahrnuje i abstrahované prvky jako reálné odkazy k vnějšímu světu. V loňském roce autorka absolvovala studijní stáž v Haagu a obraz ve výstavě finalistů vykreslil její studentský příbytek v Nizozemsku. Projevila však zájem i o tvorbu objektů, pomocí nichž zobecňuje své zážitky a jazykové možnosti v lidském dorozumívání. Konečně tvorba Markéty Jáchimové s Cenou sympatie diváků je spjata s malbou, kterou po svém školení v oboru sochařství autorka rozvinula do citlivě zpracovávaných obrazů-objektů se zapracováním autobiografických prvků. Její tvorbu charakterizuje vztah civilizace a přírody, organika, v níž se pojí přírodní poetika s okouzlením městskou architekturou.Pozoruhodným rysem výstavy letošních finalistů bylo pojetí instalace s tendencí vytvářet jakési fiktivní obrazové příbytky. Kromě již uvedeného příkladu Elišky Konečné ještě dva umělci navrhli do výstavního prostoru jakýsi kempový stan, oplývající řadou vizuálních i zvukových podnětů. Marika Volfová, absolventka ateliéru malby Luďka Rathouského a Ondřeje Homoly na FaVU v Brně, chová trvalý zájem o jiné kultury, jenž ji vede k cestování do exotických krajin, ale také k aktivní pomoci uprchlíkům ve sběrných táborech v Řecku, či k organizování alternativní kultury v Holandsku. V současné době, tváří v tvář svému skutečnému nomádství, přechází od malby ke komplexnějšímu site specific vyjádření, jež jí slouží k vizuálnímu rozjímání. Hlavním motivem jejího desetimetrového obrazu ve tvaru stříšky byly deníkové záznamy, příběhy a zkušenosti z cest. Také Kryštof Strejc, posluchač magisterského studia v ateliéru malby Jiřího Černického a Michala Novotného na pražské UMPRUM, je výrazným talentem, používajícím ke svému sdělení netradiční prostředky. Rozvíjí expresívní gestickou malbu plnou barvitých odstínů do prostorových kreací. V roce 2018 již získal 2. cenu na 11. ročníku Ceny kritiky. Jeho inspirační zdroje vycházejí z nejrůznějších oblastí kultury a informatiky – heraldiky, surfingu, BBC 1extra, uprchlické krize, orientálního ornamentu, fabion designu, fauny, black music, seriálů apod. Tento tematický eklekticismus je pro něj přirozenou kumulací impulsů dnešního světa a vede ho k vytváření environmentů, vybavených kromě obrazů i funkčními předměty s osobitou dekorativností. Konečně Alžběta Krňanská, posluchačka magisterského studia v ateliéru malby Jiřího Černického a Marka Meduny / Michala Novotného na pražské UMPRUM, je mezi sedmi finalisty jedinou osobností, jež se zabývá cíleně optickou, vizuálně atraktivní abstraktní malbou. Jejím základem jsou hrací puzzle pro děti, evokující i klíč, kterým lze její malbu číst. Jde o hru, jež dovoluje přeskládat díly puzzlů do libovolných kombinací. Malby jsou silně dekorativní, složené z výrazných černých linií a živých barev, nanesené na měkkém pěnovitém materiálu, jenž jim dodává haptický efekt.

 

marketa-jachimova-6jpg.jpg
Markéta Jáchimová
marika-volfova-2jpg.jpg
Marika Volfová
krystof-strejc-2jpg.jpg
Kryštof Strejc
alzbeta-krnanska-1jpg.jpg
Alžběta Krňanská

 

 

Srovnání s Cenou Jindřicha Chalupeckého

Nutno ještě k letošnímu ročníku soutěže dodat, že stálé tematické zadání soutěže MALBA A JEJÍ PŘESAHY, předpokládající konfrontaci malby s jinou technologií a materiály v inter- či multimediálním vyjádření, vede nepochybně i pod vlivem výstupů Ceny Jindřicha Chalupeckého k mimořádnému důrazu umělců na mediální přesahy, takže někteří uchazeči se představili pouze objekty. Tak velký důraz ovšem v rámci koncepce soutěže žádoucí není, protože účelem je především hledání nových přístupů k malbě. Zachování pevného tvaru obrazu jakožto malířského východiska má i velký společenský význam. Cena Jindřicha Chalupeckého je v poslední době chápána kontroverzně, právě pro mediální propojení umění s masovými médii, mj. televize, po němž jakoby se vytratil respekt umělců k pevnému tvaru. Zmizel i prvek jejich oponentury jakožto antitéze umění vůči masově sdělovacím prostředkům, přes usilovné proklamace poroty, že jde o hluboké reflexe či „výjimečný estetický postoj, který umělci zasazují do rozličných trhlin v naší čím dál uniformnější společnosti“ (z tiskové zprávy CJCH). Stranou, že charakteristika dnešní společnosti se nedá přiléhavě vyjádřit právě „uniformitou“ – jestliže se jednou v porotě a mezi finalisty soutěže objeví tolerance či dokonce programová výzva k pornu, nevkusu a kýči jakožto tvůrčí koncepci, čím asi máme umění odlišit od komerční pokleslosti trhu nebo médií ? Finalistka CJF Kateřina Olivová spojila manifestační performanci své nahoty (i neestetické otylosti) s emancipací a feministickými požadavky, uměleckým dílem je její narcisistně pojaté „báječné velké měkké tělo“ – ovšemže bez požadavku něco umět. Podle některých hodnotitelů je na české umělecké scéně novodobým archetypem Věstonické Venuše, podle mě spíše anachronismem. Jestliže totiž v 70. letech minulého století obnažovala Valie Export své pohlaví v rámci body artu, aby je rakouským voyerům předvedla zarámované jako na televizní obrazovce, mělo to ještě smysl protestu vůči společenské prudérii. Ale dnes? Jak říká jeden náš bodyartista – není toho snad už dost k vidění na internetu? Nadto, k vylepšení exhibice používá dotyčná umělkyně nemluvňat, aby demonstrovala svobodu kojení matek na veřejnosti. Roku 2013 založila tzv. Kojící guerillu, jež spojuje aktivistický princip s potřebami matek, jež se s kojením nechtějí uchýlit do soukromí. Zpočátku se sdružení zformovalo na protest proti lidem, jimž vadí ženy odhalující na veřejnosti prsa pro nakojení potomků, později v roce 2016 vznikla i podpůrná skupina Mothers Artlovers: „Přesně to, co chci dělat, je podpora pro matky umělkyně. Pokračuju v činnosti Kojící guerilly, která v tuhle chvíli je zúžená na kojící skupiny, s nimiž dělám i poradenství v Moravské galerii. Tam se v teoretické rovině věnuju různým tématům týkajících se kojení, ale i umění. Testujeme tím prostor dané instituce, a zároveň učíme chodit rodiče s dětmi do galerie.“ ( z prohlášení K.O. na Artalku, 26. 9. 2018). Opět učebnicový příklad, kopírující slavný vzor skupiny Guerilla Girls ze 70. let, kdy obnažené umělkyně v maskách goril na tvářích nosily na veřejnost transparenty se zněním: „Musíme se obnažovat, abyste nás konečně vzali do muzeí?“

 

olivova-performance-boat-budapest-2018jpg.jpg
Olivová, Performance boat, Budapešť 2018
kojici-guerilla-foto-s-atelierem-divy-tvor-brno-2015jpg.jpg
Kojící guerilla, foto s ateliérem Divý tvor, Brno, 2015

 

 

Raději porno nebo obraz?

Naše společnost zažila v 70. letech spíše hrdinství disentu, takže jí unikl smysl anglosaského popartu, feminismu, minimalismu a dalších trendů, jež dnešní snobismus, toužící stále po novosti, velikosti a světovosti, se snaží dohnat. Nabízí se však nejspíše příměr k zastydlé rýmě. Chybí totiž ponaučení, jak to všechno končívá – omrzením nahoty, bezobsažnou nudou, zestárnutím, a třeba i odcizením dětí, každopádně ukotvením do jiných stálejších médií. Nejsou proto odstrašující ani tak provokativní exhibice Olivové, jako spíše její teorie: „Obecně mi přijde super, když děti chodí s matkami třeba na přednášky, kde má být ticho, protože se mi zdá, že máme na studijní podmínky zbytečně vysoké nároky a že aby se člověk mohl soustředit, nepotřebuje absolutní ticho. Totální ticho diskriminuje spoustu lidí, což je také součástí debat v Mothers Artlovers. Pojďme dělat přednášky s dětmi a zvyknout si, že nám tam občas promluví nebo že si někde vzadu budou hrát.“ Jestlipak tohle vyhovuje i samotným dětem? Ještě nedávno se děti na vernisážích se svými rodiči nudily. Na základě svého pevného přesvědčení však Olivová absolvuje na FaVU v Brně na téma Umění a mateřství doktorandum, a podle vlastních slov zvažovala pořídit si za tím účelem i další dítě jako výzkumný materiál. Čerstvě byla také přijata do Ateliéru multimediální tvorby rektora pražské AVU na výuku, nejspíše na základě uvedeného tématu, v jehož ukázkových performancích zaučuje i svého malého syna. Skvělé, jak se v Čechách dá udělat akademická kariéra, i s perspektivou pro generace budoucí – jestlipak studenti v rámci této obecné osvěty se budou muset na seminářích svlékat či bude povinný koitus? Soudě podle příznivců Olivové, prý si na ní nelze nevážit této přirozenosti, jak je sama sebou otevřená a svobodná: „Kdyby ti to nešlo, tak to radši zkundi,“ nabádá. Životní performance holt nezná žádné mantinely.Cena kritiky za mladou malbu si velmi váží tvorby svých oceněných umělců pro jejich vývoj ke společenskému uznání, kdežto u Ceny Jindřicha Chalupeckého se autoři konceptuálního zaměření často již dále na výtvarné scéně nevyskytují a mizí v jiných přidružených oborech. Malíři Ceny kritiky však zůstávají, bez výjimky jsou stále viditelní a představují na výtvarné scéně tvorbu pevných uměleckých hodnot, i pro českou kulturní reprezentaci v zahraničí. Přesto při udělování veřejné podpory zde trvá obrovský rozdíl, v grantových řízeních na celé čáře vítězí názory a hodnocení příznivců Ceny Jindřicha Chlupeckého, kdežto soutěž za mladou malbu pod jejich drobnohledem znamená jen zaběhnutý stereotyp. Tak se může nakonec naše obscénní performérka i s manželem pravidelně účastnit symposií a festivalů, např. festivalu F. N. A. F. = festivalu nahých forem !extrémní holota! v Perle na jižním okraji Prahy (2015) nebo mezinárodního festivalu performance Malamut 2015 v Platu v Ostravě, či Festivalu nahých forem ve Vraném nad Labem či ART.eria public space (2016) v Czestochowé v Polsku, neboť dostává vysokou finanční podporu z veřejných prostředků, kdežto mladá malba nemá žádnou. Kladu proto dotaz k celé kulturní veřejnosti – je skutečně pro vás větší hodnotou porno nebo obraz?

  

baner-clanek

 

Objednat si Xantypy můžete i zde

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne