Šmejd in China z našich odpadků

Dlouhá léta mne pronásledovala záhada veteše zaplňující obchody s oděvy, spotřebním zbožím i specializované prodejny. Materiál, množství vynaložené práce, balení, doprava, skladování hodinek, které fungují týden, nemůže být o mnoho menší než náklady vynaložené na výrobu hodinek, které vydrží několik let. Komu se vyplatí vynakládat úsilí na výrobu vývrtky, která se po otevření první láhve promění v nepoužitelný kus drátu, tenisek, jejichž podrážky se opotřebují dřív, než člověk dojde na hřiště, větrovky, jež se ve větru rozpadne na základní díly, trička, které po vyprání získá přírodní barvu umělého vlákna, z něhož je vyrobeno, příslušenství do automobilů, které už dokonce ani žádnou funkci nepředstírají, pouze pomáhají vytvořit zdání luxusu? Někde něco nehrálo a nepochopení mne neustále znepokojovalo.

23_250_340jpg1.jpg
Uroboros.

 

Fenomén harampádí  je problém sám o sobě. Nikoli však pro ekonomy nebo zákonodárce, ti mají jiné starosti. Nejde pouze o to, že člověk vyhodí pár drobných, aby se na několik prchavých okamžiků stal šťastným majitelem kapesního nože, jímž  nelze  uříznout ani kus měkkého salámu. To by bylo to nejmenší, stále ještě zůstává jeho elegantní vzhled. Ostatně  nelze vyloučit, že se mezi haldami podřadného zboží omylem objeví pár solidních výrobků, ale jak to zjistit? Poněkud  méně příjemný je už fakt, že na nestydatém podvádění zákazníků, kteří  nemají sebemenší možnost si kvalitu zboží ověřit či reklamovat, kdosi nestydatě bohatne. Nebuďme však závistiví hnidopichové a dopřejme mu ušlechtilá potěšení zbohatlíka. Zdaleka nejhorším následkem  je však to, že tato neskrývaná invaze podřadnosti drtí a likviduje osvědčené výrobní technologie, připravuje o zaměstnání školené odborníky a ničí know how, které často vznikalo celá staletí. Psát se dá i na nekvalitní papír, ale když se ztratí tajemství výroby papíru kvalitního, je prakticky nemožné ho vyvolat ze zapomnění. Znalost výroby ušlechtilého skla je přímo ohrožena lavinou skla nekvalitního, ale napodujícího design původních výrobků. Nekalou  konkurenci ovšem volná ruka trhu nijak neškrtí, neb je zaneprázdněná přiškrcováním stále bezmocnějšího zákazníka, který nezadržitelně  ztrácí možnost volby. Zhruba totéž platí o  potravinách, kde se boj odehrává na poněkud menším bitevním poli, ale s nemenší úporností. Zdatný pekař, který zdědil recepty svých výrobků od otce a děda, nemá v konkurenci s továrnou na výrobu chleba a housek, která už své výrobky ani nepeče, ale z důvodů šetření energií klohní  v páře,  pražádnou šanci. Mluvčí industriální pekárny však obtížným novinářům vysvětlí, že podnik tak pouze vychází vstříc spotřebitelům, kteří si nepřejí  zvyšování cen.  Totéž platí o soukromém ševci,  krejčím, řezníkovi, truhláři... Dosadit možno prakticky jakékoli řemeslo vyžadující dlouhá léta cviku. Řešením by bylo pouze dostatečné množství zákazníků, kteří by dávali přednost kvalitě před kvantitou. Jejich zrození však reklamní agentury účinně brání.

 

Vraťme se však k záhadě, která mne tak dlouho pronásledovala. Není obchodním  tajemstvím, že drtivá  většina šuntu má své přesně lokalizované místo původu. Je jím Čína a okolní  země. Důvod je zřejmý: zanedbatelná cena výrobní síly. Stovky milionů  ochotných  Číňanů  vyrobí  na objednávku cokoli. To je jistě velká výhoda, přinejmenším  pro ty, jimž z toho kyne zisk. Nevýhodou Číny je však skutečnost, že leží takřka na opačném konci zeměkoule. V praxi to  znamená, že každou hračku pro velké i malé je nutné dopravovat  do Evropy vzdálené tisíce kilometrů. Dlouho  jsem nechápal, komu se vyplatí přepravovat na tuto vzdálenost česnek bez chuti a zápachu. Že by místní pěstitelé  česneku představovali natolik  strašlivou  hrozbu, že si jejich odstranění vyžaduje tak značnou investici?Odpovědi se mi dostalo, teprve když jsem vypátral reportáž z jedné čínské vesnice. Hromady PET lahví, papíru, skleněných lahví, ale i kusů dřev. Prostě  běžná skládka evropského odpadu, přesně v té podobě, jak ji ekologicky školení evropští zákazníci předali popelářům. Okolo ní se hrbily  desítky postav, které odpad dále třídily, zpracovávaly  a prodávaly, co se ještě prodat dalo. A protože Evropané vlivem finanční krize o poznání méně konzumují, klesají  i  příjmy pracovitých  Číňanů. Záhada, která mne tak dlouho pronásledovala, zmizela jak mávnutím proutku. Domyšleno do důsledků to znamená, nikoli to, že by Číňané zaplavovali  zbytek světa svou veteší, ale že naopak představitelé vyspělé západní civilizace  se svého odpadu  zbavují tím, že jej posílají  do vzdálené Číny. Občas pak mohou evropští představitelé kárat představitele čínské  za nedodržování ekologických norem, aby podívaná rovněž posílila evropskou hrdost.

A protože desítky prázdných lodí je třeba při zpáteční cestě něčím zaplnit, řešení je nasnadě. V podstatě se tedy jedná o směnný, oboustranně výhodný obchod: Evropa dodá  výrobní suroviny, které Čína  recykluje a v podobě šuntu  pošle zpět. Je tedy v zájmu všech, aby boty nic nevydržely, šaty se rozpadly, hrnci upadlo ucho a cyklus výměny se podle neúprosných ekonomických zákonitostí    neustále zrychloval. A protože pokrok nelze zastavit, je už  dnes takřka vyloučeno  zjistit, v jaké zemi byl výrobek vyroben. Značka Made in Italy nebo Made in France  ještě zdaleka neznamená, že většina výrobního procesu neproběhla v Říši středu.  Šmejd in China  může ukrývat kdekoli.  Dle platných zákonů zcela postačí, aby byl knoflík na jeansách přišit ve Spojených státech, a už je lze prodávat pod názvem originál Levi Strauss Made in USA. Dokonce i nákup  v luxusních  obchodech se tak stal  sázkou do loterie.  Přesto jsou všichni  spokojeni: politici protože nezaměstnanost neroste, výrobci protože rozšiřují svá  odbytiště, ekonomové protože platební bilance je v rovnováze a hrubý národní důchod roste a koneckonců i zákazník, který si může za drobný peníz opatřit napodobeninu prvotřídní tašky. Pouze nenapravitelný pesimista a věčný  kverulant, který ví, že za dobrou věc je nutno zaplatit, si  v koutě cosi  nesrozumitelně mumlá, protože není s to vychutnat krásu a přednosti  globalizovaného světa. 

 

 logo-1jpg.jpg

Lubomír Martínek

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne