Negativní projev civilizačního potravinového blahobytu? Tuk.

S profesorem Vladimírem Teplanem o tuku

Tuky k životu potřebujeme, dávají nám energii nebo třeba pomáhají metabolismu rozpustit některé vitamíny. Tuk, na který si musíme dát pozor, se nazývá viscerální. „Mimochodem, ten nemají v přírodě žijící divoká zvířata, ale ta chovaná na zabíjačku ano,“ prozradil v rozhovoru pro Xantypu prof MUDr Vladimír Teplan, DrSc.

prof MUDr Vladimír Teplan, DrSc.Jak je to vlastně s tuky ve stravě? Které nám škodí a které ne?
Do harmonicky složené stravy tuky v malém množství patří, jsou nositeli energie. Tuky potřebujeme k metabolismu v tuku rozpustných vitaminů, k tvorbě žluči nebo výstavbě buněk. A také některé mastné kyseliny jsou z metabolického pohledu nezbytné pro organismus. Jiné mohou dokonce pozitivně do metabolismu v organismu zasáhnout, třeba mastné kyseliny z rybího tuku.
A na které tuky si máme dát pozor?
Překvapivě o něco větším rizikem jsou tuky mléčných produktů ve srovnání s tuky v mase či dokonce sádle. Obsahuje je smetana, šlehačka, tučné sýry, jogurty s vysokým obsahem tuku nebo máslo. Mají totiž vyšší zastoupení určitých nasycených mastných kyselin, které se při velkém opakovaném příjmu mohou měnit na nebezpečné tukové částice. Vedou pak k rozvoji aterosklerozy a ukládají se ve formě viscerálního tuku. Otázka je to složitá a ve vědeckém světě opět diskutovaná. I při přísné redukci příjmu tuku v dietě můžeme očekávat pokles celkové hladiny tuků v krvi pouze o 10-15%.
Co je to ten viscerální tuk? Proč je nebezpečný?
Viscerální tuk je bílý tuk lidského těla, který je uložen především v dutině břišní, kde má částečně i roli ochrany vnitřních orgánů. Pokud je však jeho množství zvýšené, může se objevit i v parenchymatozních orgánech, především játrech a slinivce, což může vést k jejich poškození. Viscerální tuk navíc produkuje řadu látek s prozánětlivým účinkem a významně se podílí na rozvoji inzulinové rezistence vedoucí ke zhoršené kompenzaci diabetu či dokonce jeho vzniku.
Jak se takového tuku zbavím?
Na rozdíl od podkožního tuku není na první pohled viditelný, nelze jej odstranit liposukcí a je také mnohem těžší jej redukovat. Základem redukce jeho množství je strava s vhodným poměrem jednotlivých živin, především s přísnou redukcí sacharidů. Je negativním projevem našeho civilizačního potravinového blahobytu s nesprávnou skladnou potravin. Mimochodem, viscerální tuk nemají v přírodě žijící divoká zvířata, ale ta chovaná na zabíjačku ano.
Jsou tuky tím největším problémem ve stravě nebo jsou větším strašákem tolik skloňované sacharidy?
Při větším příjmu představují rizika obě tyto složky stravy a jejich riziko se sčítá, někdy dokonce násobí. Sacharidy jsou nejrychlejším a nejsnáze využitelným zdrojem energie, který poskytuje nezbytnou glukózu pro mozkovou tkáň. Při jejich nadbytku se však ukládají v těle ve formě tuku a jsou tak jeho nejčastějším zdrojem. Námi nejvíce využívané sacharidy jsou navíc vytvořené uměle v minulém a předminulém století a nejsme na ně plně adaptováni. Příkladem je ohromný rozvoj obezity v Číně, kde část obyvatel ještě nedávno trpěla hladem a podvýživou a nyní, když je jídla dostatek, se objevují stejné civilizační choroby jako v rozvinutém světě.V současnosti je jedná o psychologickou rovinu problému - přesvědčit sám sebe, že nadbytek příjmu energie v potravě je pro mě výrazně škodlivý.
Přestat sladit kávu asi nebude řešení...
Často se nejedná přímo o cukr (disacharid), kterým sladíme, ale polysacharidy ve fomě pečiva, chleba, brambor, rýže, knedlíků, noků nebo nudlí. Tyto potraviny jsou všeobecně velmi dostupné, levné a na rozdíl od francouzské či středomořské kuchyně u nás tvoří velkou část příjmu energie. Navíc je nesmírně rozšířené pití vysoce energetických nápojů jako jsou limonády nebo pivo. Proto je teď naše nutriční úsilí zaměřeno především tímto směrem, i když je zdánlivě snazší nesladit než omezit příjem pečiva.
Jak se máme stravovat, abychom se problémům s viscerálním tukem vyhnuli?
Použiji žertovně reklamní slogan firmy Colt, když nabízela svoje revolvery: nezáleží na tom, jaká ruka svírá pistoli, důležité je, aby ji držela pevně a úspěšně trefila terč. Může být i zdánlivě více cest vedoucí ke stejnému cíli. Zásadní je omezit výrazně příjem energie ve stravě, u nás příjem sacharidů. Výhodou je i zvýšit výdej energie pohybem, ale bohužel aktivní pohyb je málokdy účinný samostatně, i proto, že obezita má svoje pohybové limity.
Existuje nějaká dieta, kterou byste doporučil?
Na Evropském obezitologickém kongresu v Praze jsem se setkal s profesorem Anthony Leedsem, nejvýznamnějším propagátorem speciální nízkoenergetické diety Cambridge Diet, se kterým jsem měl v následujících dnech možnost podrobně diskutovat. Najednou jsem viděl v praxi přesně definovanou dietu, jednoduše realizovatelnou a při dodržení doporučení zcela bezpečnou. Tedy cestu, kudy lze účelně vést kontrolovaný proces úbytku škodlivého viscerálního tuku a tak nejenom zlepšit prognózu pacientů před operacemi či v následné rekonvalescenci, ale přímo ovlivnit jejich osud z hlediska metabolických a interních chorob jako je diabetes, hypertenze či některé choroby ledvin a to především v jejich časné fázi.

Je takováto dieta vhodná například i pro lidi s cukrovkou II. typu? A jak může nízkosacharidová a nízkokalorická dieta pomoci lidem s metabolickým onemocněním?
Tato otázka je v součastnosti řešena v několika studiích. Výsledky jsou velmi dobré. Řada čerstvých diabetiků se s úbytkem viscerálního tuku dokonce zbavila nutnosti užívat léky na cukrovku, zlepšil se jim i vysoký krevní tlak, protože dieta typu Cambridge Wight Plan obsahuje pouze malé množství hypertenzi podporujícího sodíku. Navíc složení diety zaručuje, že při správném podávání nedojde k úbytku svalové hmoty a je zachována minerálová a vodní rovnováha.
Velkou roli hraje pitný režim. Jaké množství tekutin je ideální vypít?
Metabolické produkty vznikající při odbourávání tuku se vylučují převážně ledvinami, a proto je nezbytný i dostatečný příjem tekutin - kolem 2 až 2,5 litru tekutin za den. I ledviny se tak významně podílejí na procesu odbourávání tuků v organismu. Navíc se velmi často zlepšuje i funkce jater a slinivky břišní .
Samozřejmě nemyslíte colu a limonády...
...nejlepší jsou nesycené minerálky či vody.
Máte závěrem nějakou praktickou radu pro dietáře?
I když metabolický efekt diety spojený s odbouráváním viscerálního tuku začíná již od 3. dne podávání, k viditelnému účinku potřebujeme alespoň 2-3 týdny.

Přednášku na toto téma si můžete poslechnout na největší konferenci o výživových trendech FOOD21, která se koná 28. 5. 2016 v Praze. Zde se za jeden den dozvíte vše o hubnutí a dietách.
Více informací na http://www.food21.cz

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne