„Nestavím si vlastní výtvarné pomníčky.“

Michal Syrový o práci scénografa

Zajímá vás, co všechno profese scénografa obnáší nebo jak divadelní scéna vlastně vzniká? Michal Syrový nás nechal nahlédnout pod pokličku své práce. Podílel se na mnoha inscenacích po celé České republice. V současné době mimo jiné pracuje na přípravě premiéry slavného milostného příběhu Evžen Oněgin v Divadle ABC.

Jak jste se ke scénografii dostal?

Nikterak složitě. Bavilo mě kreslit, trochu jsem se zajímal o divadlo, a tak jsem se přihlásil na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Českém Krumlově na nově vznikající obor scénická technika. I díky lidem, kteří mě vedli, jsem se utvrdil v tom, že to je obor, který mě oslovuje, a rozhodl jsem se pokračovat studiem scénografie na DAMU.

Jak vzpomínáte na dobu studií?
S úsměvem. Krumlov je nádherné kulturní město s barokním divadlem, což je skvostný prostor s až magickou divadelní atmosférou. Tehdy mě nejvíce ovlivnil náš šéf oboru Václav Mikule nebo Josef Hanusch, výtečný umělec, řezbář z Českých Budějovic. Na DAMU vzpomínám taky rád, bylo to intenzivní, zábavné a dobrodružné období. Vzorem byl jednoznačně profesor Dušek, vedoucí katedry.

Co vše obnáší profese scénografa?
Předně hodně cestování a komunikaci s lidmi. Scénograf má na starosti výtvarně-dramatickou stránku inscenace, tedy prostor, ve kterém se bude inscenace odehrávat, kostýmy, rekvizity, a vzhledem k tomu, že v Čechách zatím není institucionalizovaný post light designéra, tak se většinou podílí s režisérem a s osvětlovači i na nasvícení inscenace.

Jaká byla vaše první práce po škole, první setkání s profesionálním divadlem?
Dům Bernardy Alby v Mladé Boleslavi. Režíroval jej Petr Mikeska. Pracovali jsme spolu už na škole v DISKu na Orestovi. Ta spolupráce se, myslím, vydařila. Sedli jsme si a Petr mě pak oslovil na jeho první režii v Boleslavi. Byla to velmi pěkná práce.

Divadlo

Návrh scény k inscenaci Evžen Oněgin.

Ale vy toho stíháte víc než jen divadlo…
Mám za sebou spolupráci s Českou televizí na soutěžním pořadu Boj o koláč, několik videoklipů a krátkých filmů, na kterých jsem se spolupodílel jako architekt. A mimo tyto scénografické činnosti mě samozřejmě oslovuje řezbářská tvorba.

Zbývá vám vůbec nějaký volný čas?
Naštěstí ho moc nemám. Když se nějaký objeví, rád si přečtu dobrou knihu, mám rád filmy, lehké túry, pozorování světa kolem sebe a věnuju se řezbařině. Společně s Pepou Hanuschem pravidelně pořádáme dvě letní řezbářská setkání, jedno v malebné obci na jihu Čech jménem Brloh, jedno u Petra Núska na Housově mlýně v Táboře.

Zkusil jste si ale také kostýmní výpravu.
Většinou šlo o menší inscenace s maximálně čtyřmi postavami. Ale mojí první výpravou byl muzikál Hvězda na vrbě v Mostě, ve kterém vystupoval skoro celý soubor včetně rekvizitářů, kulisáků a garderoby. Na jednu stranu je to jednodušší, protože výtvarný pohled je komplexní a má to „jednu ruku“, na druhou stranu mě ty „hadříky“ zas tolik nebaví, takže je radši přenechávám svým šikovnějším a krásnějším kolegyním.

Inscenace Želary.

Inscenace Želary.

Jak probíhá práce scénografa na nové inscenaci?
Nejdřív přijde režisér s nabídkou, textem. Přečtu si ho a pak se scházíme a vyměňujeme si názory. Nosíme si různé inspirační zdroje k jednotlivým prvkům – barvám, prostoru, světlu – a pomocí nich uchopení inscenace postupně posouváme až k prvním skicám, prvním návrhům, které se finalizují v maketě. Nejde to řešit odděleně od kostýmů. Každý autor a hra si žádá něco jiného. Naším úkolem je vycházet z textu a autora a nestavět si svoje vlastní výtvarné pomníčky.

A nestává se, že byste měl úplně jinou představu než režisér?
Já jsem se naštěstí ještě nepotkal s režiséry, kteří by přinesli třeba fotografii Pražského hradu a řekli: „Takhle to chci a ty mi to jen vyřeš technicky.“ Většinou mám štěstí na režiséry, kteří jsou schopní třeba i svoji režijní koncepci posunout na základě názorů výtvarníka. Je to spolupráce, která nás dovede jednak k návrhu scény, jednak režiséra k určitému způsobu inscenování.

Jste na některou inscenaci obzvlášť pyšný?
Nepatřím mezi lidi, kteří si práci vystavují na nástěnkách. Podílel jsem se zhruba na 70 divadelních inscenacích. Už v době premiéry si většinou říkám, že by se něco dalo udělat jinak a lépe. Je i pár takových, na které se naopak dívat nedá a způsobují mi lehkou žaludeční nevoli. Mezi ty, které podle mě stály za to, patří Želary v Rokoku, Markéta Lazarová v Divadle ABC, z těch boleslavských Miláček, Bernarda Alba, Úplné zatmění či Kabaret, v Mostě jsme s Pavlem Khekem udělali Přelet nad kukaččím hnízdem. Mám rád i inscenace, které jsme udělali s Peterem Gáborem v Národním divadle v Ostravě, třeba Anouilhovo Pozvání na zámek, nebo Donizettiho operu Roberto Devereux.

Máte nějaký oblíbený materiál nebo způsob výroby?
Scénografové nepracují tak, že by měli oblíbený materiál a ten by používali v každé inscenaci. Snažím se volit takové materiály, které rezonují se základní dramatickou situací hry, které podpoří režijně-scénografickou koncepci. V Čechách je to těžké, protože rozpočty jsou oproti západním divadelním produkcím, nebo třeba i produkcím v Polsku a na Slovensku nízké a na nějaké velké technologicky, materiálově propracované scénografie tady nejsou, až na velké muzikálové produkce, finance. Srdcový materiál tedy nemám, ale kdo viděl moji práci, tak řekne, že mám trochu rád plasty, zrcadla a přírodní surové dřevo. A vážně nevím, proč mi v Boleslavi říkají „železný“ nebo Ironman.

Inscenace Veterán.

Inscenace Veterán.

Se kterými režiséry spolupracujete pravidelně?
Spolupracuji s Pavlem Khekem, Peterem Gáborem, Pavlem Ondruchem, Vítem Venclem… S Pavlem Khekem je to „srdcová“ záležitost, poprvé jsme se potkali na Bernardě, kterou režíroval Petr Mikeska a Pavel se na ní podílel jako dramaturg. Další inscenaci, Maupassantova Miláčka, v Boleslavi už Pavel režíroval a od té doby to spolu „táhneme“ dál.

Na čem právě pracujete?
S Pavlem Khekem připravujeme Evžena Oněgina pro Divadlo ABC. S Kateřinou Duškovou spolupracuju na hře Země je kulatá od Armanda Salacroua pro divadlo v Jihlavě a s Peterem Gáborem chystám Veselé paničky Windsorské do divadla Jiřího Myrona v Ostravě.

A na co se v případě Evžena Oněgina může divák těšit?
Nerad bych to prozrazoval, pro diváka by to měl být intenzivní zážitek „tady a teď“. Může se ale určitě těšit na propracovaný světelný design. Je skvělé, že na to poprvé s Pavlem nebudeme sami, neboť s námi na Oněginovi spolupracuje light designér Jan Beneš.

Sledujete práci ostatních scénografů v Čechách a v zahraničí?
Zahraničí sleduji okrajově, ale v Čechách ano, dívám se, co dělají moji vrstevníci, moji profesoři i ostatní kolegové.

Máte nějaký „scénografický“ sen?
Pár jich mám, z muzikálů jsou mými velkými sny Ježíš a Bídníci, co se týče činoher, můj sen je vypravit všechny hry od Martina McDonagha, to je autor, který mě velmi baví a oslovuje, a pak je to Shakespearův Richard III.

Michal Syrový

Medailon
Michal Syrový
Narodil se v roce 1982 v Českých Budějovicích, studoval na Katedře scénografie na pražské DAMU. Ve školním divadle DISK se podílel na absolventských inscenacích Její pastorkyně, Terorismus a Orestes. Spolupracuje pravidelně s režiséry Petrem Mikeskou, Pavlem Khekem, Vítem Venclem, Pavlem Ondruchem a také například s Peterem Gáborem nebo Jaroslavou Šiktancovou. Nejvíce scénografických řešení připravil pro Divadlo F. X. Šaldy Liberec (Smrt obchodního cestujícího, Věc Makropulos, Romeo a Julie ad.) a v Městském divadle Mladá Boleslav (Dům Bernardy Alby, Miláček, Sebevrah, Faust a Markétka, Cyrano z Bergeracu, Pygmalion, Novecento, Chaplin ad.). Dále působil v Městském divadle Zlín, v Divadle Na zábradlí, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v Moravském divadle Olomouc, v Městských divadlech pražských (Želary, Veterán, Markéta Lazarová), v Městském divadle Kladno nebo v Městském divadle v Mostě. Vyzkoušel si i práci na Otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou (Zeyerova Sulamit). Spolupracoval na realizaci výstavního stánku DAMU na Pražském Quadriennale 2007 nebo na expozici Muzea alchymistů a mágů staré Prahy. Pravidelně se účastní také sochařských symposií.

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne