Albánie – exotika za humny

Albánie, která dlouhá léta důkladně zavírala dveře před světem, patří stále k nejméně známým zemím starého kontinentu. A i když se za poslední léta hodně změnilo, větší exotiku, prakticky na dosah ruky, už v Evropě najdete jenom stěží.

Začněme třeba jazykem a hned si přiznejme, že domluva v Albánii není vůbec lehká. Například ne se v albánštině vyslovuje jako jo a přitom je třeba souhlasně přikyvovat hlavou. Tedy ještě o něco větší honička než v Bulharsku. Naštěstí jsou některá slova češtině dost podobná. Například žába se řekne žaba, puška je puška. Takže v si můžeme složit první albánskou větu – Žába má pušku neboli Žaba ka puška.
Jinak, mluvíme-li o puškách, ty jsou tady k vidění už jenom jako rekvizity k albánským národním tancům. Pro běžnou potřebu se už hezkých pár let používá starý dobrý kalašnikov, kterému se tady říká koktavé železo.

Město stříbrných střech
Putování napříč Albánií jsem odstartoval na jihu země ve městě Gjirokaster. Jednou za čtyři roky se totiž právě sem sjíždějí albánské taneční ansámbly, aby se zúčastnily tradičního folklorního festivalu, který jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít.
Obvykle přijíždějí soubory nejenom z Albánie a okolních albánských menšin v Kosovu, Řecku, nebo v Černé Hoře, ale také ze západní Evropy, a občas dokonce i ze zámoří. Vřele doporučuji. Je opravdu na co se dívat. Ulicemi se skoro týden pohybují krojované děvy a mládenci – a kvůli kraválu je spánek prakticky vyloučen.
Gjirokaster, to však není jenom třískání do bubnů. Ostatně jde o město, které je zapsáno na Seznam kulturního dědictví UNESCO. Jeho architektura nezapře dlouholetou tureckou přítomnost, během níž zaznamenal Gjirokaster asi největší rozmach. Přesto se v 19. století stal zdejší kraj centrem protitureckého povstání a v roce 1880 se tady konalo slavné shromáždění, což byla klíčová událost v historii albánského osvobozeneckého boje.
I když samozřejmě Gjirokaster oplývá i moderní zástavbou, nejhezčí je stále staré město se svými hospůdkami a různými dílnami. Albánci jsou vesměs velmi přívětiví a přátelští lidé, takže vám bez nároku na to, že byste si museli něco koupit, rádi ukáží cokoliv, co vás bude zajímat.
Když se vydáte do spletitých uliček, uvidíte ještě na mnoha střechách světlou břidlici. Gjirokaster je proto nazýván městem stříbrných střech. Jestli je jich tři sta třiatřicet tři jsem nepočítal, takže nevím.
Jinou zajímavostí tohoto podivuhodného města jsou tzv. kullë, napůl pevnosti, napůl obytné domy. Hrály důležitou roli zejména během častých a nelítostných svárů mezi místními rody. Je třeba si uvědomit, že donedávna nebyla krevní msta v Albánii ničím výjimečným, a občas se s ní dodnes setkáte v různých formách, zejména na venkově.
Součástí důkladného městského opevnění je i citadela střežící hlavní příjezdovou komunikaci podél řeky Driny. Teď v ní sídlí vojenské muzeum. Jeho nejzajímavějším exponátem je torzo americké stíhačky, kterou tu údajně v padesátých letech Albánci přinutili přistát. Američané to ale důrazně popřeli, takže kdo ví, jak to vlastně tenkrát bylo.

Celý článek si přečtete v příštím čísle Xantypy......

MIROSLAV ČAPEK

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne