Herečka Jana Stryková

Brněnská rodačka začínala po studiích v libereckém divadle F. X. Šaldy, záhy poté pokračovala na scénách několika pražských divadlech. Její rozlet završily čtyři roky ve Švandově divadle. Jana Stryková (1979), herečka výrazného projevu a pronikavě tmavých očí, teď od nové sezony nastoupila do angažmá v Divadle na Vinohradech. Ať však dělá cokoliv, každý její krok sleduje soustředěným pohledem Jonáš, vznešený a oddaný krasavec, černobílý krátkosrstý koliák.
 

herečkaO životě, vášních a rozhodování
Herectví není jednoznačně největší vášní jejího života, od dětských let to nebylo to jediné, co chtěla dělat. Vždycky měla vztah ke zvířatům a bylo by se jí líbilo studovat veterinární medicínu. Taky, když chodila na náboženství, přála si jednu dobu stát se jeptiškou. A protože strašně ráda cestuje, mohla být i průvodkyní a díky vztahu k jazykům překladatelkou. Zkrátka oscilovala mladistvými zálibami mezi několika povoláními, až skončila u herectví.
Na střední škole hrála amatérsky divadlo, a tak si po maturitě řekla, že zkusí dostat se na AMU. Zkoušky udělala, ale stejně ještě rozvažovala, jestli je pro to povolání předurčena. Divadlo je sférou emocí, a i když je v sobě našla, není jimi vláčena. Je spíš racionální typ, je dost pragmatická. „Herectví je vlastně úžasně nerozumné povolání,“ směje se. „Jsem ale do značné míry relativistka, takže si říkám, že rozumného není vlastně vůbec nic. Ovšem divadlo mě nepředstavitelně baví. Neumím si představit, že bych dělala něco, co mi není blízké, byť by to bylo rozumnější a užitečnější pro život.“
Pro Janu je typické, že nemá v životě konkrétní cíle. Jen si říká, že život je dost krátký na to, aby dělala něco, co ji netěší, i když to přináší leccos prospěšného. Třeba peníze, zato však méně přátelských vztahů, a na těch jí hodně záleží. Přestože v současné době nemá přítele, přece občas myslí na pevný vztah. „Biologické hodiny ještě nebijí, ale jednou bych ráda měla svou rodinu a děti. Možná je to daleká budoucnost. Teď je pro mě na prvním místě divadlo.“

Předznamenání astrologického Býka
Její znamení mluví o ženě silné vůle, rozhodné, vytrvalé, energické, trochu uzavřené, opatrné, někdy nepřístupné, se vztahem k přírodě a zvířatům. I když si Jana na taková hodnocení příliš nepotrpí, přece se v nich nachází. „Jsem vlastně ve všem Býk, možná dokonce typický,“ uvažuje. „Rozhodně nejsem lehkovážná, řekla bych, spíš racionální, ne do všeho hrrr ‚na první dobrou‘. Chybí mi možná někdy víc důvěry k lidem a k tomu, co dělám. Když se ale rozhodnu, když se zaseknu v práci, tak jedu. O mém vztahu k přírodě a zvířatům ta charakteristika býka platí absolutně.“ Jana má psa koliáka, a nejradši by chtěla mít těch psů víc, jenže v městském bytě to není možné. Jonáš s ní putuje, kam se jen pohne. Jezdí spolu do přírody, všechny pražské parky mají proběhané, a v divadle na ni v šatně trpělivě čeká během celého představení.
Má dnes v širokém výběru žánrů nastudovaných šestnáct divadelních inscenací. Od role Shakespearovy Luciany a Beatrice přes Ibsenovu Hedu Gablerovou, Ninu v Lermontovově Maškarádě až k Pornohvězdě na scéně v Roxy. Role jí poskytly prostor k šíři herectví, výrazné hlasové paletě, pohybové mnohotvárnosti a zdroji důvtipných kreací. Tvrdí ale, že herectví není přesto to ideální, co by si představovala, že je to jen zdánlivě svobodné povolání, protože herec role přijímá, nevolí si je. „Většinou mě navštěvují tragičtější postavy, jež mnohdy končí sebevraždami. Asi ten výběr svým zjevem v režisérech provokuju. Můj obličej rozhodně není typem princezny, takže jsem ji ani nikdy nehrála, a kdybych ji snad měla hrát, tak by to byla určitě princezna zlá, možná spíš čarodějnice. Mladá herečka, která nevypadá jako křehká lilie, má velký handicap. Naštěstí nejsou jen role pro princezny, takže jich ještě pár pro mě zůstalo.“ Budiž řečeno, že to bývají postavy mnohdy zajímavé, ne jen s pozlátkem půvabu, za nímž není obsah. Přesto je obecenstvo často méně ocení.
 

Marie Kulijevyčová

XANTYPA 12/10 - výběr z článků

ABECEDA 12/10

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami. 

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Prosinec 2010
Slunce vstupuje do znamení Střelce 22. prosince v 11.17 SEČ a setrvá v něm do 22. 12. 00.39 hod. Začátek měsíce může být dobrodružný, poněvadž se zastaví Uran. Nepokoušejte techniku a počítejte s vyšší dopravní nehodovostí. Uranova stacionarita rovněž nahrává palácovým převratům. Máte-li koho svrhnout, chutě do toho! Kromě prvního týdne je třeba zvýšené opatrnosti 14., 18., 20. a 27. 12. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad: 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 12/10

Petr Nikl, Play
Výstavní síň Mánes, Praha
4. 11. 2010 – 31. 1 2011

Všeobecně známý a oblíbený multimediální umělec Petr Nikl spolu s jednačtyřiceti umělci z Česka, Slovenska, USA a Švýcarska vyzývá prostřednictvím projektu PLAY diváky, aby se zapojili do hry a vnímali umělecká díla jako interaktivní. V Mánesu se návštěvníci mohou exponátů dotýkat, zahrát si na hudební nástroje, ale také se účastnit procesu tvorby tím, že se zapojí do vytváření tzv. Krystalízy, kdy je z různých předmětů postupně sestavováno kolektivní dílo. Do spodní části galerie, která byla rozšířena i o prostory tamního klubu, se návštěvníci dostávají tunelem pod simulovaný povrch, kde se ve tmě odehrávají světelné i zvukové akce. Výstava je příspěvkem k tématu komunikace diváka s uměním, které se v dnešní době lidem zdánlivě vzdaluje. Doprovází ji řada zajímavých akcí pro celou rodinu.
 

TIPY ROCK & POP 12/10

Na okraj třicátého výročí úmrtí Johna LennonaNově vydaná a remasterovaná alba prvního mrtvého „brouka“ v celé šíři dokládají nejen Lennonův nezpochybnitelný talent, ale zároveň jsou jakýmsi „akustickým dokumentem“, nebem a peklem, jímž si John Lennon v 70. letech cik-cak procházel. 

TIPY KNIHY 12/10

OBJEVENÍ NEBE
HARRY MULISCH
přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková

(Odeon, Praha)
Nastanou dlouhé zimní večery, podle průzkumů se nečeká předvánoční nákupní šílenství, takže si mohu dovolit nabídnout k přečtení malý luxus: špalek o 750 stranách, v moderní evropské literatuře věc málokdy vídanou.A hned předem varuji před charakteristikou na záložce, a zejména před vyčerpávajícím doslovem. Harry Mulisch skutečně sleduje linii započatou BOŽSKOU KOMEDIÍ a hlásí se k tradici filosofujících románů Thomase Manna a Roberta Musila, vytváří velké historické kompendium, v němž figuruje napětí mezi bytostmi nebeskými a pozemskými, vystupují figury mytologické i skutečné postavy historické – na místech pro naši civilizaci zásadních, ale přitom jde o román s posláním veskrze současným. Způsob vyprávění činí z knihy román ryze moderní. Ostatně základní děj se odehrává v době, kterou ještě pamatujeme – od konce šedesátých let do roku 1985. A také není pro nás bez zajímavosti, že jak Musil, tak Mulisch mají kořeny v severních Čechách, autorův otec pochází z Jablonce, a v rodině se mluvilo německy. Německo osobitostí filosofického ducha a kultury, a také blízkostí a fatálním politickým vlivem nejenom na naše životy v minulém století, hraje významnou roli, ač jde o román nizozemský. O to je nám Mulisch bližší. Náročnost velkých témat vyvažuje živost postav, jejich příběhů i rychle plynoucích disputací dvou hlavních protikladných hrdinů, jazykovědce Onna a astronoma Maxe, které bezpečně udržují čtenářskou pozornost. Obsah stručně nevyjádřitelný nechávám čtenářům. Jenom to prozradím, že Harry Mulisch pro naši civilizaci nedohlédá radostných zítřků.
 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 12/10

Orchestr Berg
Praha, ARTminus, 6. 12. 2010

Švýcarský skladatel Arthur Honegger (1892 – 1955) býval v Československu milován. Dnes jeho díla u nás často neslyšíme. Chvályhodný je proto počin orchestru Berg, který uvede původní komorní verzi scénického oratoria KRÁL DAVID. Režisérskou podobu mu dá SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), příběh rozezní vypravěč Vladimír Javorský, sólisté Jitka Burgetová a Tomáš Kořínek a sbor Martinů Voices. Šéfdirigent Peter Vrábel nastudoval i TEHILIM, novinku, kterou si orchestr Berg objednal u brněnského skladatele Víta Zouhara. Skladbu napsal pro Jana Mikuška tak, aby uplatnil obě své umělecké profese – je kontratenorista a hraje na cimbál. TEHILIM zazní ve světové premiéře. Atmosféru koncertu dodá i podzemní amfiteátr ARTminus v suterénu Veletržního paláce, v němž se bude konat

TIPY FILMY 12/10

WALL STREET: PENÍZE NIKDY NESPÍ
USA – 2010
Režie: Oliver Stone

Někdejší známý bouřlivák a levičák ve svém opusu vcelku přesně pojmenovává příčiny globální ekonomické krize, spuštěné v roce 2008 ve Spojených státech. Podobně uspěl už před třiadvaceti lety ve snímku Wall Street, v němž uvedl na plátno postavu finančního spekulanta Gordona Gekka (oscarový Michael Douglas), tvrdícího, že chamtivost je pozitivní vlastnost. V novém filmu je stárnoucí Gekko bohatší o zkušenost z kriminálu. Vydá knihu s názvem JE CHAMTIVOST DOBRO?. Změnil názor, když včas pochopil, k čemu nenažranost bankovních manažerů a potažmo celé konzumní společnosti povede. Nebyl by to však on, kdyby se toho nepokusil využít i za cenu podrazu na jediných blízkých lidech, kteří mu zbyli… Společenské problémy jsou (stejně jako v prvním filmu) v symbióze se vztahovým melodramatem, v němž je dominantní vztah zkušeného muže a zapáleného entuziasty. Tím druhým je špičkový analytik zavedené banky Jake Moore (Shia LaBoeuf), který s Gekkem uzavře dohodu: finanční expert mu pomůže k pomstě na žralokovi z konkurenční firmy a on ho zato sblíží s jeho dcerou Winnií (Carey Mulligan), kterou si chce vzít a která s otcem přerušila styky. Snímek, ozvláštněný formálními postupy a snadno čitelnou symbolikou, je vlastně mimo jiné i populární ekonomií pro každého.
 

TIPY DIVADLO 12/10

ZÁMEK
FRANZ KAFKA
REŽIE: NATÁLIA DEÁKOVÁ
DIVADLO NA VINOHRADECH PRAHA

Žijíce v nesvobodě rozuměli jsme Kafkovi možná trochu jinak, než on psal. A vrátivše se k nadějím cítíme ho v „v blbé náladě“, která naše pinožení Evropou a světem provází, přesněji. Moc dobře Natália Deáková porozuměla jeho absurditám a zmítání jedince obklopeného tupou poslušností a imaginární mocí. Jejími strůjci i pokusnými králíky jsme my sami, jak to všechno autor popsal v ZÁMKU, a ještě později naléhavěji v PROCESU. A co víc, přesvědčila o své vizi, vycházející už jenom ze zprostředkovaného poznání totality,všechny aktéry vinohradské inscenace. Cesta zeměměřiče K. na zámek, kam byl pozván, a kam nikdy nedošel, to je přece abstrakce jakékoli skupiny u moci. Člověk normální – a moc dobře ho v kontrastu ke všemu ostatnímu na scéně tvoří Jiří Dvořák – po ní netouží. Když už je ale vyzván, snaží dopídit se jejích struktur, neztratit v jejím stínu vlastní identitu. Dřív nebo později ho zavalí nevíra a skepse, cesta zpět je ale již zavalena skálou minulosti… Deáková vyložila Kafku nikoli jako střet s mocenskými praktikami, nýbrž jako necestu jedince od nadějí k zmaru. Takže zase o nás hrají v Divadle na Vinohradech ZÁMEK.

Úkryt slov Jiřiny Fikejzové

Úkryt slov Jiřiny Fikejzové

Její texty jako by byly opakem toho, jak působí. Racionální, ostrá, někdy neústupná. V textech ale básnivá, vřelá, jemná, bolavá i osudově šťastná. Obojí je ona. Básnířka, textařka, která si ve své uzavřenosti našla písně, aby mohla vyjádřit, co cítí, co prožila, co postrádá. „Co mám, to dám a stejně je to málo, lásko má“ nebo „mě zebe i nebe, když studí mě tvoje oči, temně je ve mně, svět nudí mě, že se točí“ a „co je na střepy, už se neslepí, ptáčku půlnoční, jen křič, balík zázraků spadl z oblaků, jenže mu ublížil snad, ten volný pád, to mám tak ráda…“

OPERNÍ PĚVEC

OPERNÍ PĚVEC

Když se rodiče Miroslava Dvorského vzali, nejspíš musel být na světě nutný nedostatek pořádných operních pěvců. Něco s tím budeme muset udělat, řekl si Stvořitel. Operních domů máme jak naseto, publikum natěšené… a tak se zadíval dolů, oknem nahlédl ke Dvorským, zanotoval operní potpourri, a aby svůj božský úmysl hned neprozradil, nejdřív se mamince a tátovi narodil budoucí ekonom Vendelín. Ale po něm už přicházeli na svět tenor Peter, dvojčata tenoři Jaroslav a Miroslav a do pětice všeho štěstí baryton Pavol.
 

Společnost - výběr z článků

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Stát se dvěma prezidenty je odchylka připomínající dvouhlavé tele. Avšak zatímco vycpané tele ve vitríně předvádíme za mírný poplatek návštěvníkům zábavních parků, z existence dvou prezidentů nemá v zemi zmítané politickým chaosem profit nikdo. Poté, co tamní parlament odmítl uznat druhý mandát prezidenta Nicoláse Madura a jeho předseda Juan Guaidó sám sebe prohlásil prezidentem prozatímním, se v téhle situaci nachází i jihoamerická Venezuela.

Studentka ve vzpouře

Studentka ve vzpouře

Právě před padesáti lety, v listopadu 1968, se uskutečnila okupační stávka českých studentů. Na protest proti posrpnovému vývoji společnosti do ní vstoupilo šedesát tisíc vysokoškoláků.

První den první republiky

První den první republiky

Je 28. října 1918. Ústav pro výkonnou meteorologii předpovídá polojasné, zvolna se vyjasňující počasí, teplota ve dne mírná, v noci velmi chladný, slabý vítr. První světová válka ještě neskončila. Stále čekají matky a ženy na dopis z fronty, stále docházejí strohá úřední oznámení znamenající dotek smrti. Lidé už dobře znají opakující se fráze pod titulem Válečné zprávy c. k. telegrafní korespondenční kanceláře. Toho dne přinášejí noviny navíc armádní a lodní rozkaz císaře Karla, který se dovolává kázně, věrnosti a poslušnosti. „V branné moci,“ čteme, „nacházeli odedávna všichni národové monarchie stejně svoji vlast, proto mohla vykonati tak velké věci. Doba jest plna vážných zmatků. Ty nesmějí vniknouti do vojska a loďstva.“ Proč to císař Karel připomíná právě nyní? Bojí se snad o osud Rakouska-Uherska?

Sovětská invaze 21. srpna 1968

Sovětská invaze 21. srpna 1968

Československo roku 1968. Bě­hem prvních měsíců se započal nadšený obrodný proces, jenž měl za cíl takzvaný „socialismus s lidskou tváří“, jak ho nazval Alexander Dubček, nový první tajemník ÚV KSČ. Vycházel z těžko splnitelné představy, že je možné režim, nastolený a udržovaný brutálními metodami, postupně změnit umírněnými reformami, demokratizovat a humanizovat. Optimistickou ideou byla ztráta mocenské pozice jediné strany – komunistické, nabytí politické suverenity Československa a rozpad sovětského bloku.

Debashish Chaudhuri - Ind žijící v Česku

Debashish Chaudhuri - Ind žijící v Česku

Když vešel Debashish Chaudhuri se svou ženou do jedné ze smíchovských kaváren, jako by se vše zalilo sluncem. Už dlouho jsem nepocítila takovou radost ze setkání, radost ze života, takový příval pozitivní energie… To vše je přidaná hodnota obrovské dávky talentu, umu a hlavně píle. Jen nerada jsem po hodině opouštěla tuto oázu klidu, ale zůstal mi důležitý pocit: být šťastný možná není zase taková věda…

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Ženy v disentu

Ženy v disentu

Ačkoliv od sametové revoluce uplynula bezmála tři desetiletí, zůstávají české disidentky ve stínu mužů. Ve skutečnosti však tvořily třicet procent signatářů a staly se také klíčovými mluvčími Charty 77. „Je čas, abychom zaplnily bílá místa naší historie. Nemůžeme dál propagovat mýtus, že muži byli hybatelé pokroku směrem k revoluci, musíme si přiznat, že součástí toho byly i ženy,“ těmito slovy uvedla vedoucí projektu ŽENY V DISENTU Marcela Linková knihu BYTOVÁ REVOLTA. JAK ŽENY DĚLALY DISENT, na níž pracovala společně s Naďou Strakovou.

Psi významných osobností

Psi významných osobností

Měl skvělý původ, vynikající vzdělání, šťastnou ruku při výběru svých spolupracovníků, jedenáct bývalých prezidentů v příbuzenstvu a neteř jednoho z nich za manželku. Jestli byl někdo někdy předurčen stát se americkým prezidentem, tak to byl Franklin Delano Roosevelt. A jestli kdy některý z amerických prezidentů potřeboval onu bezpodmínečnou důvěru, oporu a něhu, kterou v mezních situacích poskytne člověku jeho pes, tak to byl on. Neboť právě tento muž musel svou zem provést hospodářskou krizí dosud nevídaných rozměrů a druhou světovou válkou. A to z invalidního vozíku. Liberály byl uctíván, konzervativci odmítán, ale všemi považován za výjimečnou osobnost.

Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Nádherná krajina, zdravý vzduch a ničím nerušený odpočinek v idylickém prostředí venkova – to byla za první republiky synonyma, která si lidé z města často spojovali s dovolenou na letních bytech. Každé léto se mnoho městských rodin vydávalo na vysněný pobyt do některého z letních letovisek. Ta jako houby po dešti rostla v okolí velkých měst. Pro rodinu to znamenalo na několik týdnů kompletně přestěhovat svou domácnost na letní byt a přizpůsobit se životu mimo město. Letním bytům v období první republiky a různým aspektům života s tím spojeným se ve své knize SLASTI A STRASTI LETNÍCH BYTŮ věnuje mladý historik Jiří Šoukal.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/10

XANTYPA Číslo 12/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
1/2020

XANTYPA 1/2020

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne