Sport

Oštěpař Petr Frydrych

Mluvím jenom o metách na dosah

Petra Frydrycha jsem uslyšel ještě dříve, než jsem ho spatřil: běhal po tartanové dráze a tahal za sebou na provázku jakýsi plechový pekáček, v němž měl naložené závaží z činky a vydával nesmírný lomoz, ze kterého všem třeštila hlava. Někdo totiž zašantročil kus molitanu, jenž by měl hluk milosrdně utlumit. Potom se oštěpař odebral do tělocvičny, lehl si na záda a s velikou prudkostí vrhal medicinbaly proti dřevěnému bednění. Laika by při tom dunění nenapadlo, že se jedná o lehký trénink před závodem.

bhyetkm

Proč jste ještě nepřehodil svého trenéra?
Protože mě trénuje Jan Železný, který má světový rekord. Je těžké se mu přiblížit, rekord drží už patnáct let.

A podaří se vám to?
Taková peprná otázka hned na úvod – o metě se bavím, až když je na dosah. Když jsem házel k osmdesáti metrům, začal jsem mluvit o osmdesátce, teď se mě každý ptá na devadesátku… O světovém rekordu bych mluvil, až hodím devadesát sedm metrů.

V osmdesátých letech se házelo přes sto metrů, ale v roce 1986 Mezinárodní asociace atletických federací změnila těžiště oštěpu a hody se zkrátily. Proč?
Když Němec Uwe Hohn přehodil fotbalové hřiště (jeho světový rekord byl 104, 8 m), posunulo se těžiště dopředu, aby oštěpy nelétaly tak daleko, jinak by se musely upravovat stadiony. Těžiště je teď blíž ke špičce a oštěp padá dřív. Ze začátku to sráželo výkonnost o dvacet metrů.
Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě.........

kategorie: Sport, Číslo 7-8/11
Dolní navigace