,,I tady uvidíte nadějné sportovce, kteří budou úspěšní na hrách v Soči,“ pokračoval optimisticky Rogge. Také se mu líbilo, že festival nenabubřel do gigantické podoby, a zároveň si drží vysokou sportovní úroveň. Bylo by něco takového možné i na olympijských hrách? Pan předseda v proslovu opakovaně vyzdvihl střízlivost, nápaditost a dobrou atmosféru akce nad megalomanií. Jako vzor uvedl zimní olympiádu v norském Lillehammeru v roce 1994: ,,Byly to jedny z nejlepších her vůbec, a přitom v Lillehammeru nežije víc než dvacet tisíc obyvatel.“
Dá se říci, že MOV zjevně trpí schizofrenií: na jedné straně předkládá olympiádu jako jeden z nejušlechtilejších plodů světové civilizace a chválí decentní pojetí her, přesto si však pořadatelskou olympijskou štafetu předávají především velmoci bez ohledu na vnitropolitickou situaci: Čína celému světu ukázala, jak posílila, a to nejen v hospodářství, ale i v diplomacii – uspořádala olympiádu, aniž by se jakkoli změnil tamní režim. Naproti tomu se Rusko se bude za tři roky v Soči křečovitě snažit popřít, že se ve světovém dění ocitá na druhé koleji. Alespoň olympijský účet bude prý téměř srovnatelný s Pekingem: Čína za olympiádu utratila v přepočtu přibližně 800 miliard korun, Rusko vydá částku odpovídající 630 miliardám korun, protože stávající infrastrukturu v Soči podle ČTK nelze použít a je potřeba postavit všechno nové. To však nemusí být největší problém olympiády. Město totiž leží na úpatí Kavkazu, který Rusko po staletí se střídavými úspěchy dobývá. Uspořádáním her chce Moskva předvést svoji nadvládu v oblasti. Pro každého, kdo by chtěl kopnout ruského medvěda do brňavky, představuje olympiáda lákavý cíl.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.....