xantypa - Rozhovory

V roce 1999 byla jako zcela neznámá hostem Pražského festivalu spisovatelů. Vloni získala Nobelovu cenu. Vydala přes dvacet knížek, první český překlad jí vyšel až letos. Potkali jsme se na posledním Frankfurtském knižním veletrhu: u stánku Čínské lidové republiky podepisovala petici za propuštění z vězení tamního disidenta – šéfa PEN klubu Liou Siao-po (Liu Xiaobo), který podle československé Charty 77 zformuloval u příležitosti 60. výročí Všeobecné deklarace lidských práv Chartu 08. Letos Herta Müller svou účast na Pražském festivalu spisovatelů na poslední chvíli pro onemocnění odřekla.

S režisérem Janem Svěrákem o třígenerační filmové spolupráci, o kompromisech mezi představou režiséra a hotovým filmem, o úskalích možné americké kariéry a klidných vodách českého filmového rybníku, a o jeho snaze nabídnout hmatatelnou alternativu k virtuální realitě.
 

Jan Novák má průměrné jméno, ale nadprůměrný talent. Když studoval na univerzitě v Chicagu, na škole, kterou prošlo několik desítek nositelů Nobelovy ceny, musel žít velmi úsporně. Přihlásil se tedy do univerzitní soutěže o nejlepší povídku a nejlepší divadelní hru. První cena v obou kategoriích byla tisíc dolarů. Novák vyhrál obě a mohl tak se svou budoucí ženou odjet na výlet do Evropy. Potřeboval to, jako většině exulantů i jemu kus srdce zůstal doma za mořem.
 

Potkala jsem muže, který nepředstírá. Náladu ani svěžest. Nehází kolem sebe combackovými úsměvy. Vždycky si žil svoje a hudba byla na prvním místě před tím, co na něj kdo vytáhne nebo co na sebe prozradí sám. Neptala jsem se ho na drogy ani na deprese – Richard Müller o nich mluvil mockrát. Neptala jsem se ho na rozchod s manželkou, ani jsem z něj neždímala jeho vztah s Ivou Bittovou. O tom všem už mluvil i zpíval. Neptala jsem se na jeho slavného otce, herce Vlada Müllera, v Československu svého času známého hajného z dětského seriálu ZELENÉ ÚDOLÍ, ani na těžké zdravotní období, které má za sebou.

Znám ho jako hodně malého. S jeho maminkou jsme pracovali ve Filmovém ústavu, a když jsem na vánočních nadílkách pro děti zaměstnanců dělal Mikuláše, patřil Kryštof mezi pár statečných, kteří se nebáli ani čerta. Dařilo se mi ho však vytočit, když jsem mu jakoby omylem říkal Kryšpíne. Po mnoha letech jsme se sešli v kavárně kvůli rozhovoru a já překvapeně zíral, jak je pořád mladý.
 

V květnu vydal spisovatel, básník, filosof, esejista a výtvarník Eugen Brikcius svou již čtrnáctou knihu, sbírku milostné poezie s názvem MESÓN EL CENTRO. Oslaví také třicet let od svého odchodu do zahraničí. I když v České republice pobývá poměrně často, se ženou i synem žije trvale ve Vídni. Cítí se být Evropanem, protože ideu EU „považuje za vyloženě správnou ideu“. Stačil jsem ho vyzpovídat během jeho pobytu v Praze, a to stylově – v nově otevřené literární kavárně Nano na Národní třídě.

Někdy před patnácti lety jazzovému světu došlo, že neposlouchat kytaristu, „Čechošvédonewyorčana“ Rudyho Linku by byl jazzový hřích. A přesně před sedmi lety si tenhle Rudy Linka na prachatickém komorním náměstí uvědomil, jak je to náměstí sympatické, a že by byl hřích tam v létě nehrát. Nazval si ho pro sebe jazzovým klubem s otevřenou střechou a v ten den se zrodil Bohemia Jazz Fest, jeden z největších jazzových festivalů v Evropě.
 

Držitelem prestižní Ceny Jindřicha Chalupeckého, ocenění pro výtvarné umělce do pětatřiceti let, se může stát každý rok jen jeden umělec. Laureátem zatím posledního, jubilejního dvacátého ročníku je Jiří Skála. Cenu přijal v Centru pro současné umění DOX z rukou Václava Havla.
 

Nese v sobě sošnost i jakousi vážnost své mámy a zároveň sarkasmus a divokost svého otce. Ta kombinace je darem i úkolem současně. Rodiče Věra Galatíková a Ladislav Frej se do sebe zamilovali, když zkoušeli Královnu Kristýnu v Pardubicích. Maminka hrála královnu Kristýnu a tatínek jejího milence. Když se po roce opět sešli v Praze, bylo o jménu jejich dcery předem rozhodnuto. Kristýna pro celý život. Táta jí říká Kristus.