XANTYPA - Reportáže

Albánie – exotika za humny

Albánie, která dlouhá léta důkladně zavírala dveře před světem, patří stále k nejméně známým zemím starého kontinentu. A i když se za poslední léta hodně změnilo, větší exotiku, prakticky na dosah ruky, už v Evropě najdete jenom stěží.

DAMAŠEK

DAMAŠEK

Z vysokého kopce Kásujun je na Damašek nádherný pohled. Přesněji řečeno byl by, pokud by město nepokrýval smogový opar. Dobře je vidět jen mohutný prezidentský palác na blízkém vrchu, kde se usadil tak trochu socialistický prezident Bašár al-Asad, muž s malým knírkem, očima blízko u sebe a diktátorskými sklony. Výstavní skříní jeho režimu je hlavní damašská třída lemovaná vládními budovami, které hlídají po zuby ozbrojení vojáci, a luxusními mezinárodními hotely. Nevídaným přepychem – v zemi pokryté polopouštěmi – je obrovská fontána, z níž tryskají hektolitry vody.

WIKILEAKS: MEGAÚNIK NA OBJEDNÁVKU?

Uniklé tajné depeše na serveru WikiLeaks poškozují USA jen zdánlivě. Ve skutečnosti uniklo přesně to, co se Američanům hodí. Nejen proto si řada lidí začíná myslet, že to byl únik řízený.
 

MONGOLSKÝ WESTERN

MONGOLSKÝ WESTERN

Monika Břusková poznala svého životního partnera Tomáše Trampotu před dvanácti lety. Oba tehdy cestovali po USA. Od té doby navštívili více než dvacet zemí na třech kontinentech. A ačkoli se potápěli v thajském a karibském moři, obdivovali bájné Machu Picchu, plavili se po Yukonu, autostopem projeli Chile a Argentinu a jejich chodidla se nořila do horkého písku na pláži Copacabana v Rio de Janeiru, jejich největším zážitkem bylo setkání s Mongolskem.
 

Cikánské Vánoce

„Kupují hlavně alkohol, nejvíc ten tvrdý, pálenku a taky levné krabicové víno a pak maso, máme tu vždy nějaké druhojakostní, uzené vepřové uši, vepřové hlavy nebo uzená žebra, po těch se vždycky jenom zapráší. Děti si chodí pro sladkosti, neumějí sice počítat, ale pokaždé hodí na pult hrst centů a řeknou, ať jim za to něco dám, je jim jedno co, nějaké čokolády a cucací bonbony,“ popisuje mi prodavač z malého krámku v Letanovcích, jak místní Romové nakupují na Vánoce.
 

Nález století

Nález století

Relikviář svatého Maura

Rok Maura. Tohle pojmenování získal letopočet 2010. Před pětadvaceti lety byl totiž v Bečově nad Teplou na Karlovarsku nalezen relikviář svatého Maura – jedinečná středověká památka z pozlaceného stříbra a mědi, ozdobená téměř dvěma sty drahých kamenů. Podle odborníků druhý nejcennější poklad u nás po korunovačních klenotech.
 

Na rybách v dunajské deltě

„Lipovjané (starověrci, rumunsky ‚Lipoveni‘) jsou malá etnická skupina původem z Ruska, usazená v deltě Dunaje v rumunské župě Tulcea. Z Ruska emigrovali před více než dvěma sty lety kvůli věroučným sporům s oficiální ruskou pravoslavnou církví. Usadili se u řeky Prut na dnešní Ukrajině (hlavní středisko Vilkovo) a v deltě Dunaje. V Rumunsku jich dnes žije okolo čtyřiceti tisíc. Věnují se převážně rybolovu.“ Tolik encyklopedie.  

ROZVOJOVÁ POMOC  MIRÁKL

ROZVOJOVÁ POMOC MIRÁKL

Bylo to Cecíliino první dítě. Přála si ho. Těšila se na ně. Když se svíjela v porodních bolestech, snažila se je přemoci myšlenkou na to maličké, které se právě dralo na svět. Na to, co všechno by mohlo v životě dokázat. Na to, že bude dobrým a pracovitým člověkem. Že se mu bude v životě dařit mnohem lépe než jeho rodičům s malým políčkem v zastrčené části Ugandy nedaleko Buikwe.
 

ZVÍŘECÍ NOMÁDI

ZVÍŘECÍ NOMÁDI

Některá zvířata si nedají říct a pořád se někam stěhují. Za potravou, za sluncem, kvůli zachování rodu. A nikdo jim to nevymluví. Cestují po souši, vodou i vzduchem. Nejpaličatější jsou v tomto smyslu ptáci. Z devíti tisíc druhů se jich dává pravidelně do pohybu víc než polovina. Ornitologové dokonce tvrdí, že existuje tolik druhů migrace, kolik je ptáků. Opeřených cestovatelů můžeme každoročně napočítat na padesát miliard!

Kubánský svatý Lazar: katolík i divoch z Afriky

Kubánský svatý Lazar: katolík i divoch z Afriky

Svátek svatého Lazara, připadající na Kubě na 17. prosince, je neuvěřitelnou podívanou – směsicí spektakulární katolické zbožnosti, africké magie, bídy, nesvobody a reliktů socialistických veselic. Výjimečný je i v kontextu celé Latinské Ameriky, kde není o katolická procesí, kořeněná extatickým prožíváním víry, i šamanismus rozhodně nouze.  

Fotoreportáž  Galapágy

Fotoreportáž Galapágy

Výprava na Galapágy byla součástí expedice do Ekvádoru, kterou jsme ve čtyřčlenné partě podnikli loni na podzim. Jako správní zodpovědní cestovatelé jsme si před cestou načetli desítky knižních průvodců i webových stránek, projeli spoustu internetových fór a vůbec odjížděli s pocitem, že víceméně víme, co nás čeká.

NA NÁVŠTĚVĚ V LIBYI

NA NÁVŠTĚVĚ V LIBYI

Naše cesta libyjskou pouští se pomalu chýlí ke konci. Zastavujeme se v Zuejle, v domě našeho průvodce. Je to starší pán, již v důchodu. Kdysi pracoval u policie a nyní si se synem přivydělává doprovázením turistů přes Saharu. Tak dobře jako on nezná poušť snad nikdo. Dali jsme mu přezdívku Vodovod, protože si z trubky ke sprše vyrobil osobitou hůl.
 

Američtí amenité nezacházejí na úbytě

Američtí amenité nezacházejí na úbytě

Ráj, Styk a Pták v ruce neboli Paradise, Intercourse a Bird in Hand. Trojice obcí v jihovýchodní Pensylvánii nedaleko Lancasteru. Města, které se stalo v září roku 1777 hlavním městem Spojených států amerických. Nebylo jím dlouho. Titul drželo pouze jediný den. Atypicky znějícími názvy obcí či nevšedností jejich historického významu výčet kuriozit zdejšího kraje zdaleka nekončí. Tou největší podivuhodností jsou zdejší obyvatelé. Říkají si amenité a od ostatních Američanů se liší. A to výrazně.
 

ALŽÍRSKO PLNÉ PŘEKVAPENÍ

ALŽÍRSKO PLNÉ PŘEKVAPENÍ

„Nejezdi tam! Zabijí tě!“ varovala mě kamarádka, které jsem se svěřil se svým úmyslem cestovat po Alžírsku. „Je to tam o život, a pokud mi nevěříš, tady to máš černé na bílém!“ vrazila mi do ruky tlustou knížku. PRŮVODCE PO NEBEZPEČNÝCH MÍSTECH SVĚTA stálo na obálce. Na straně 343 bylo podtrženo několik řádků: „Alžírsko je pro cestovatele nejnebezpečnějším místem planety. Je to země, kde v tlupách srocení fundamentalisté a vyhození alžírští veteráni z Afghánistánu s oblibou podřezávají krky. Žurnalisté jsou přímo upozorňováni, že budou ihned po vstupu do země zabiti.“

Kouzlo Země mnoha kopců

Kouzlo Země mnoha kopců

Vidím to živě: Na úzkém podélném ostrově, kterému jeho obyvatelé, indiáni kmene Lenape, říkají Mannahatta neboli Ostrov mnoha kopců, se žije dobře. Jsou tu hustě porostlé kopce i údolí, prameny, potůčky a jezera, bažiny, louky. Jídla je tu dost – ryby ve vodách, zvěř v lesích i úrodná země. Rozmanitost ostrovní přírody je srovnatelná s přírodními úkazy jménem Yellowstone či Skalisté hory. I tady žijí medvědi, své hráze staví bobři a nocí vyjí vlci.

NEOBYČEJNÝ MUŽ NEOBYČEJNÉ ŽENY

NEOBYČEJNÝ MUŽ NEOBYČEJNÉ ŽENY

Podle známého bonmotu je moderní literatura výhradní záležitostí bílého muže ze středních vrstev. I rodící se česká vlastenecká společnost pociťovala nedostatek ženského elementu, dokonce tak bolestně, že si svoji první básnířku Žofii (Sophii) Jandovou rovnou vytvořila. Zřejmě jako zjevení musela působit osobnost první skutečné české spisovatelky Boženy Němcové. Pro provinční Čechy je charakteristické, že dožila v bídě, podporována pouze několika přáteli, ale nad jejím hrobem se pomalu začal vytvářet kult a mýtus. Součástí tohoto mýtu se stal i její muž Josef Němec, jemuž se stalo pozemským i posmrtným osudem být manželem slavné ženy.

JAK JSME VE VANCOUVERU FANDILI

JAK JSME VE VANCOUVERU FANDILI

Xantypa – mediální partner Českého olympijského týmu. Na toto spojení už jste si za těch pět let asi zvykli. Na letních olympijských hrách v Pekingu Xantypu reprezentoval její vydavatel, ing. Jiří Dostál, generální ředitel Kovohutí Příbram, výprava na letošní zimní olympiádu se rozrostla. Pan generální do Kanady „přibral“ dva kolegy z Kovohutí, Karla Olivu a Josefa Vohnouta, a Xantypa byla na olympiádě zastoupena doslova osobně. Do Vancouveru odletěl Daniel Zewdie, art director časopisu. A dotyční pánové se s vámi o pár zážitků rádi podělí.

Výborná zpráva Kristýny Frejové

Výborná zpráva Kristýny Frejové

Nese v sobě sošnost i jakousi vážnost své mámy a zároveň sarkasmus a divokost svého otce. Ta kombinace je darem i úkolem současně. Rodiče Věra Galatíková a Ladislav Frej se do sebe zamilovali, když zkoušeli Královnu Kristýnu v Pardubicích. Maminka hrála královnu Kristýnu a tatínek jejího milence. Když se po roce opět sešli v Praze, bylo o jménu jejich dcery předem rozhodnuto. Kristýna pro celý život. Táta jí říká Kristus.

Vzpomínka na Petra Čepka

Vzpomínka na Petra Čepka

Připravil Jan Foll

Letos v září to bude už šestnáct let, co Petr Čepek zemřel. Někdy v polovině osmdesátých let nás seznámil Antonín Máša. Petr navenek připomínal starosvětského hulána, který vypije celou hospodu a pak ji ještě rozseká šavlí. Vypadal jako zachmuřený rváč, co se snadno naštve a uspí vás jedinou ranou. Nebo jako černokněžník, který člověka uzemní pouhým pohledem… V civilu byl ale opakem postav, jimiž se proslavil.

ŽIDÉ BOHATLI NA OBCHODU S OTROKY

Tak předně, pokud by vám někdo chtěl namluvit, že Židovské Město pražské zaniklo proto, aby se Praha zbavila Židů, nevěřte mu. Ne, že by na ně neměli Pražané pifku, ale k jeho demolici je vedlo okouzlení módními bulváry pařížského prefekta, francouzského architekta Haussmanna, jenž kvůli nim nechal v polovině 19. století v Paříži strhnout na šedesát tisíc domů. „Haussmann se zbláznil, protože i přes ostrov Cité, kde stojí Notre Dame, měly vést dvě široké třídy. Kdyby nepadl Napoleon III., tak z Paříže nic nezbylo,“ dodává JAN BONĚK, autor knihy ŽIDOVSKÁ PRAHA – PRŮVODCE MĚSTEM, KTERÉ NEEXISTUJE.Kde se vzali?
Odkud Židé do Prahy vůbec přišli? Z Byzance, Ruska, Španělska nebo odjinud? Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Každopádně do oblasti, kde je dnes ulice Na Rejdišti, se zřejmě přesunuli kolem 9. století z malostranské strany řeky, kde měli osady a nejspíš tam stála i dřevěná synagoga. Centrum Prahy se tehdy totiž nenacházelo v místech dnešního Starého Města, jak jsme se dlouho domnívali, ale spíš kolem Hradu. „Proč si vybrali pláň, kde dnes stojí Rudolfinum, je celkem jasné,“ dodává Jan Boněk. „Obchodní cesta Grand Via, která se táhne ze Španělska přes celé Německo, překročila na Klárově řeku (byl tam brod) a vedla právě tam. Odtud pak obchodníci pokračovali až k dnešnímu kostelu svatého Klimenta v Klimentské ulici, kde byl další přechod přes Vltavu a potom dále na Krakov a možná až na Ukrajinu.“ Židé začali poblíž brodu budovat první domy a jejich Město se pomalu rozšiřovalo (další osady pak byly vytvořeny v okolí současné Vladislavovy ulice).
 

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
asociace
Inzerce
janske-lazne