Ze Španělska do Španělska
Pokud k cestě nechcete použít drahé letecké spojení, koupíte si lodní lístky na trajekt do Ceuty. Přístav Ceuta sice leží na severní výspě Maroka, ale podle mezinárodních dohod spadá dosud toto 18,5 kilometrů čtverečních velké „pohraniční“ město pod jurisdikci Španělska. Již desítky let žádá Marocké království o zpětné připojení Ceuty ke svému území, zdá se ale, že marně. Je snad jakýmsi zlomyslným paradoxem, že i Španělsko má na svém území podobně „bolavý“ problém, tedy britskou samosprávu kolonie Gibraltar.
Španělsko-marocký hraniční přechod leží těsně za branami Ceuty. Jako by se tu člověk rázem propadl do jiného světa. Úpravná evropská architektura přímořského města se totiž mžikem oka změní v typickou severoafrickou zástavbu. A s tím se také mění i vše ostatní…
Samotná hranice nabízí neuvěřitelné divadlo. Během hodiny či dvou, které jste zde kvůli nezbytným pasovým a celním formalitám nuceni strávit, uvidíte věci, na něž se jen tak nezapomíná.
Své pochybné služby (samozřejmě za patřičný bakšiš) zde nabízejí desítky státem trpěných pomahačů, slibujících přimhouření celníkova oka. Kolem vládne nepředstavitelný chaos. Prostor je zaplněný pestře oblečenými pašeráky – ženami, muži i dětmi. Všichni jsou obtíženi rozličným kontrabandem, od potravin až po drobnou elektroniku. Na povel, který oko ani ucho Evropana nepostřehne, berou náhle hranici nečekaně prudkou ztečí. Právě teď do hry vstupují maročtí policisté. Vyhrnou se z baráků, v rukou pryžové obušky, a vybírají si z houfu náhodně své cíle. Honička se dostává do tempa, následuje nekonečné kličkování, vzduchem se nese supění a varovné výkřiky. Nad tím vším se zvedá oblak zvířeného prachu.
Po slabé čtvrthodince podivná hra náhle končí, stejně rychle jako začala. Dopadení pašeráci putují s napomenutím zpátky za startovací čáru, zatímco nelegální zboží končí na hromadách ve skladišti. Pro tentokrát je dobojováno! Šťastnější část přenašečů (ti rychlejší, obratnější či zkušenější, kterým se podařilo včas vtisknout pohraničníkům nějaký ten úplateček) zatím odevzdává své těžce vybojované poklady příbuzným, netrpělivě čekajícím jen pár set metrů odsud, ve vnitrozemí. Většina pašeráků se pak vzápětí vrací na horkou hraniční půdu, aby znovu pokoušela vrtkavý osud. Jen Bůh – pardon Alláh – ví, kolikrát za den se tu hraje tahle povedená bojovka na četníky a zloděje. Ovšem před vámi se právě teď otvírá celé to tajemné Marocké království, země vonící jako horká orientální lázeň…
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.......
