Archeologické nálezy dokazují, že ke vzniku první ilyrské osady na místě dnešního Daruvaru došlo nejpozději ve čtvrtém století před Kristem. Na počátku našeho letopočtu se v této oblasti usadili Římané, kteří svou kolonii nazvali Aqua Balissae podle léčivých termálních pramenů, jejichž účinky údajně ověřoval i Marcus Aurelius. V pátém století se mezi putujícími barbarskými kmeny na Balkáně objevili první Slované. Od dvanáctého století patřilo území k Uherskému království a v šestnáctém století jej obsadili Turci. Po sto padesáti letech, když se Slavonie vymanila turecké nadvlády, byla zpustlá a velmi řídce osídlená. Poté, co zde začali Habsburkové zřizovat první manufaktury (pivovary, sklárny, tiskárny, mlýny), bylo nutné přilákat odborníky z jednotlivých oborů. Ti začali postupně přijíždět z vyspělejších částí monarchie, především z českých zemí.
V devatenáctém století bylo české osidlování masovější a probíhalo rychleji a soustavněji. V západní Slavonii se na pozvání Izidora Jankoviće, uherského majitele panství Daruvar a Pakrac, objevují Češi v roce 1810 (obce Končenice, Brestov). Roku 1825 přichází sto sedm českých rodin do Presadu (nyní Ivanovo Selo), následuje osídlení Velikých Zdenců a dalších osad. Češi a Moravané, kteří sem zamířili, byli většinou nemajetní, ve vojenské hraniční oblasti dostávali pozemky do dědičného vlastnictví, na panských statcích si je pronajímali. V prvních letech mnoho z nich zemřelo na podivné zimničné onemocnění. Až přistěhovalcům z další a největší vlny v druhé polovině devatenáctého století se začalo dařit lépe. Byli movitější, a tak si pole kupovali do svobodného vlastnictví a budovali krajanské vesnice po vzoru těch českých.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě....