Každá technoparty je akcí, při níž se shromáždí fanouškové „techna“ (tedy obzvláště hlučně reprodukované, rytmicky jednotvárné hudby), tančí, pijí kouří konopí a užívají si i dalších drog. Taková party trvává několik dní. Hlasitá a nepřetržitá hudba spolu se stereotypním rytmem přivádí účastníky do stavu vytržení. Protože ne všichni občané mají pro podobné počínání pochopení, není snadné najít místo, kde by se mohla technoparty konat. Na druhé straně lze ji zakázat? Žijeme přece ve svobodném světě, navíc ve světě, kde zábava se stává hlavní náplní či dokonce cílem života. Je v řádu tohoto světa i to, že každé podobné počínání má tendenci narůstat, zasloužit si předponu mega.
Nejproslulejší ze všech technoparty se stala právě Love parade. V roce 1989, kdy vznikla z radosti nad pádem tamní „zdi“, se jí v Berlíně účastnilo na sto padesát mladých vyznavačů techna, už o deset let později počet účastníků stoupl desetitisíckrát, tedy na půldruhého milionu. Stoupenci techna se do Berlína sjížděli z celého světa. Počet byl tak obrovský, že pořádání ve velkoměstě se stávalo stále větším problémem (mimo jiné i hygienickým), nakonec úřady pořádání v hlavním městě nepovolily, mega akci nevázané zábavy doporučily přeložit do ekonomicky upadajících částí Porúří.
Pak se přihodilo letošní neštěstí v Duisburgu. Lze jistě trestat ty, kteří nezvládli organizaci milionového davu, ale užitečnější by bylo vysvětlit si, proč miliony mladých lidí touží právě po druhu zábavy, který je vytrhuje ze všech konvencí, ze všech souvislostí každodenního života. Proč touží stát se součástí davu, který upadá v extatické vytržení?
Nejspíš reagují na stereotypnost všedního života, na odcizenost vzájemných vztahů, také se tu téměř jistě ozývá odvěká potřeba vytržení spojeného s pohanskými rituály našich předků. Jenže stará rodová společnost už neexistuje, nás svět je přelidněný a šamanské bubny musejí nahradit reprodukční bedny. Neexistují také bohové, k nimž se lidé obraceli, zůstává jen bůh zábavy a nevázanosti. Místo kmene se u ohně sejde milionový dav, počet hlav nikdo přesně nespočítá a o nějakých rodových poutech nemůže být řeč.
Lidé se podivují, že k masakru došlo paradoxně pod heslem lásky. Jenže kdekoliv se sejde milionový dav, který postupně propadá extázi, jeho chování se stává nepředvídatelné a také nezvladatelné. (V milionovém davu aut na dálnicích hynou lidé denně, jen jejich smrt už přestala být spektakulární.) Bylo otázkou času, kdy se na nějaké technoparty přihodí to, co se přihodilo v Duisburgu. A je otázkou času, kdy si bůh zábavy vybere další oběti na jiném nečekaném místě, bude si je totiž zákonitě žádat, dokud bude mít své vášnivé vyznavače.