XANTYPA - NÁZORY Martina Fendrycha

Atentát na vládu

Ukazuje se, na čem vznikly a na čem stojí Věci veřejné. Vidíme i vnitřnosti ODS

Jaro patří Věcem veřejným. Stěny jejich poslaneckého klubu nevydržely tlak, kterému byly vystaveny a který poslance nutil k absolutní poslušnosti Vítu Bártovi. On sám, donucen, rezignoval na post ministra. Vládu postihla destrukce. Je méně stabilní, než zvenčí donedávna vyhlížela. Válčí se v ní. Miroslav Kalousek, skutečný vůdce TOP 09, se rozhodl, že z vlády vypráská ministra obrany Sašu Vondru, místopředsedu ODS a Nečasovu pravou ruku.

Klaus snímá masku

Začala přetahovaná o důchody. A prezident útočí na politickou korektnost

p { margin-bottom: 0.21cm; }Dějí se u nás nevídané věci. Odbory policistů a hasičů chtějí odvolat ministra vnitra Radka Johna, předsedu VV. Sbírají podpisy pod petici. Pokud neuspějí, možná napodobí lékaře a  podají hromadně výpovědi. p { margin-bottom: 0.21cm; } Dějí se u nás nevídané věci. Odbory policistů a hasičů chtějí odvolat ministra vnitra Radka Johna, předsedu VV. Sbírají podpisy pod petici. Pokud neuspějí, možná napodobí lékaře a podají hromadně výpovědi. p { margin-bottom: 0.21cm; }Dějí se u nás nevídané věci. Odbory policistů a hasičů chtějí odvolat ministra vnitra Radka Johna, předsedu VV. Sbírají podpisy pod petici. Pokud neuspějí, možná napodobí lékaře a  podají hromadně výpovědi. p { margin-bottom: 0.21cm; }Dějí se u nás nevídané věci. Odbory policistů a hasičů chtějí odvolat ministra vnitra Radka Johna, předsedu VV. Sbírají podpisy pod petici. Pokud neuspějí, možná napodobí lékaře a  podají hromadně výpovědi. p { margin-bottom: 0.21cm; }Dějí se u nás nevídané věci. Odbory policistů a hasičů chtějí odvolat ministra vnitra Radka Johna, předsedu VV. Sbírají podpisy pod petici. Pokud neuspějí, možná napodobí lékaře a  podají hromadně výpovědi.

Hříšný tanec

Jaká je česká politika? Pravicová? Levicová? Houbovitá? Ne, je kauzovitá

edna kauza stíhá druhou. Co se stalo před měsícem, zůstává zapomenuto a jede se dál. Abonent médií přestává rozlišovat, celek mu splývá do univerzálního výroku: Všecko je to špína. – Skutečně? Jsou všichni politici nedůvěryhodní? (Otázku, jestli jsou JINÍ NEŽ MY, klást nebudu. Nejsou.) Máme tomu všemu věřit?
Skončila kauza Pavla Drobila a Státního fondu životního prostředí (skončila tak, že člověk, díky němuž zřejmě nebyly peníze ukradeny a poslány do modré pokladny, přišel o místo, kdežto muž, který nejspíš o všem věděl, exministr Drobil, se stal novým šéfideologem ODS). A šup, po Drobilovi následoval podivný výběr nové hlavy policie, pak recyklovaný případ ABL – sledování politiků ODS v Praze 11, a prásk, nový skandál, případ Vondra či případ firmy Promopro. Jak divoký tanec!

Občanská výchova v Česku

Lidé demonstrují proti velké koalici v Praze. Obrana nechce kmotry. John neplavec

Sedmnáctého listopadu uteklo dvacet jedna let od pádu bolševika. Už jsme si zvykli na nový režim. Nechceme si však zvykat na svinstva. Zní šíleně, když bývalý velvyslanec USA v Česku William J. Cabaniss obviní bývalého ministra obrany Martina Bartáka, že při české státní návštěvě ve Spojených státech žádal úplatek v milionech dolarů. Podobně působí hra o pražský magistrát. Proti vůli pravicových voličů se v Praze dohodla ODS s ČSSD. Vítěznou TOP 09 poslala do opozice. To se ukazuje jako typický příklad, jak to dnes chodí: není nedemokratické, když se spojí pravá strana s levou. A přece mnoho lidí cítí, že to tak být nemá, voliči byli oblafnuti. Ne proto, že by byla jedna strana lepší než druhá, na to nevěřme, ale prostě proto, že modří a oranžoví to spolu v metropoli pečou dvacet let a „už ji umějí“. Pro nás jejich umění = ztracené miliardy. – Trápí se ministr vnitra Radek John (VV). Jeho působení připomíná neplavce v řece. 

Stále stejná oranžovo-modrá řeka

Přežili jsme další volby – komunální a do třetiny Senátu. Hérakleitos říká, že „vstupujeme a nevstupujeme do stejných řek, jsme to my a nejsme to my, protože se nedá dvakrát vstoupit do stejné řeky“. Po podzimních volbách udělal český volič jinou zkušenost: do stejné řeky dvakrát nevlezeš, ale ODS a ČSSD zůstávají. Voliči, aniž by se socialisti nebo ódeesáci opravdu očistili, jim znovu dali hlasy. Vyhrála ČSSD, ale obě velké strany získaly zpět voliče. Nové strany, ty, do nichž část občanů ve volbách do sněmovny vkládala naděje, propadly. Takže vstupujeme znovu do prakticky té samé modro-oranžové řeky.
 

Strašlivá demokracie

Věci veřejné se začínají podle očekávání vybarvovat

Demokracie je strašlivá, řekl mi jeden pán, neustále čtete o špinavostech, jak někdo něco vytuneloval, uplatil, uloupil. Podobný pocit může mít každý, kdo u nás (i v jiné demokratické zemi) čte noviny, sleduje zprávy. Jenže ono je to naopak. Pokud je demokracie demokracií, pak se děje přesně tohle. Média, ale taky jednotlivci a všelijaké občanské spolky hlídají svůj svět, nenechají si nic líbit. Zloději, úplatkáři a manipulátoři žijí všude. Takže jde o to, aby mocní – mafiáni, byznysmeni, lobbisti, politici – byli pod kontrolou. Jakmile přestaneme ve zprávách číst o korupci, o tom, jak si jdou partaje po krku, o absurdních státních zakázkách, s demokracií je amen. Člověk nemá být zoufalý z té „strašlivé demokracie“, k uzoufání by byla „krásná demokracie“.
V tomto duchu se ponese i následující text. Proběhla demonstrace proti „škrtovládě“. Sociální demokraté si uspořádali programovou konferenci: rádi by přišli na to, jak nalákat voliče. Obavy z Věcí veřejných se naplňují. A Václav Klaus, nejoblíbenější český politik, je ve fantastické formě, jede jak dráha.
 

Konec Rychlých šípů

Nečasova vláda už nevypadá tak kompaktně, čistě a nadějně. První chyby

Záplava událostí. Ale jsou to události? Záplava změn. Ale mění se něco? Máme jinou, novou vládu, v ní dvě jiné, nové strany. Je však politika jiná?
Změnit systém je nesmírně těžké. Zkuste hubnout, nebo jen skončit s tak ubohým zlozvykem jako je kouření či pití. Dá to strašnou práci, často se to nepovede. A to jste na to sami, je to jen a jen na vás. Změnit systém znamená „hubnout“ a „odvykat“ tisíce lidí, tisíce zavedených zvyklostí, mizerných návyků.

Už nám šlape Nečasova vláda

Američané jí hodili kostičku, občané začínají poznávat, koho si zvolili

Žijeme v překotné době. Čas letí jako šíp ve vzduchoprázdnu, nic ho nebrzdí. Za dva měsíce se proměnila ODS a koalice tří (ODS, TOP 09 a VV) sestavila vládu. Začala doba pravicového šetření a velkých slov o korupci. Zatočit s úplatky přísahala každá vláda za posledních patnáct let a skutek utek. A šetření? Nejhůř se šetří na vlastním, nejsnáze na cizím. Nejhůř se šetří doopravdy: omezit a rozhýbat státní správu, uškrtit výdaje státu, zlevnit drahé zakázky, jako je stavba dálnic (tam už si firmy i zadavatelé zvykli, že u nás je všechno jinak). Nejsnazší je vzít peníze střední a nižší třídě.
Nejzajímavější strana? Mění se ODS. Pozoruhodný zůstává TOP 09 Karel Schwarzenberg; je zajímavý sám o sobě. Ale nejvýraznější jsou véčkaři. Přicházejí s novinkami, často syrovými, nepromyšlenými, důležitými (změny ve školství) i nepodstatnými (přímá volba prezidenta). A obsadili vnitro. Uvidíme, jak se tam ministru Radkovi Na Vlastní Oči Johnovi povede. Je to místo, kde se snadno prohrává. 

Česko po zemětřesení

Ve volbách vyhrála pravice. Uvidíme, nakolik se země změní

Volby do sněmovny (28. – 29. května) máme za sebou. Výsledek těžko vyjádřit jednou větou. „Vyhrála pravice.“ Ten výrok nesedí. „Vyhrála ČSSD.“ Ta věta sice pravdivá je, ale zároveň je hodně vedle. „Politická scéna hlavou dolů, vše se změnilo!“ Ani to není pravda. Ale faktem je, že to vypadá, jako by se změnilo strašně moc, jako bychom málem žili v nějaké jiné, proměněné, čerstvé zemi.

Generace O kontra generace Y

Tématem voleb jsou peníze a důchodci. A mladí lidé hlásí, že tu žijí taky

Po padlém Mirkovi Topolánkovi už nikdo ani nevzdechne; jako by ho nebylo. Blíží se volby. Strany odstartovaly „horkou kampaň“: plivou po sobě stejně jako v té „studené“. A místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka dostal na mítinku v Brně-Žabovřeskách pěstí. Doba je vskutku poněkud šílená, nechutná.

Kácení Topolánka

 ODS se před volbami ocitla v křečíchStačí málo, aby se věci daly do pohybu. Poslední kapka, po níž pohár přeteče, doopravdy funguje absurdně. Někdo se rozvede, protože mu v koupelně každé ráno zavadí o hlavu vyprané ponožky. Občanští demokraté se rozhodli svalit svého předsedu dva měsíce před volbami jen proto, že zas jednou mluvil, jak mu modrý zobák narostl. Nejpikantnější na odstranění Mirka Topolánka coby vůdce smečky do voleb je, že to, co provedl, myslel dobře. Jenže při tom, jak to myslel dobře, ukázal, jaký je uvnitř, jak málo se kontroluje, jak toho na předsedu největší pravicové strany moc nenapřemýšlí. Chtěl podpořit homosexuály, kteří to u nás ani nepotřebují, a místo toho byl nařčen z homofobie. Navíc sáhl do hlubin své mysli a promluvil i o církvi a Židech. Kdysi ho současný prezident Václav Klaus označil za „falešného a prázdného“. Falešný není, ale jistá prázdnota se v něm zřejmě rozprostírá. (V kom ji ale neobjevíme?)
Výsledkem modrého převratu je, že Topolánek už nevede jihomoravskou kandidátku ODS a přestal být hlavním stranickým lídrem. Končí i jako předseda – to celé těsně před volbami. Tak prudký obrat na poslední chvíli u nás nemá obdoby.
 

Blázinec

Student VUMLu povede antitotalitní úřad a odborář Dušek objevil spiknutí homosexuálů

Když otevřete noviny, hned víte, že jsme už zas po krk v předvolební kampani. Naplno jede kauza obrněných transportérů pandur. Zhruba před měsícem ji odstartovala skrytá nahrávka reportéra MF Dnes. Odbory hrozí stávkou kvůli zdanění zaměstnaneckých výhod. Politici kličkují a obracejí se na pětníku jako hbitá baletka. Dvacet let po pádu železné opony se totalitní minulost rozmývá, jakoby mizí v mlze. A tak se ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) stal pán, který za bolševika studoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu. – Zásadní a dobrá zpráva z minulého měsíce: Nejvyšší správní soud v Brně (NSS) rozpustil Dělnickou stranu (DS). Justice dala najevo, kde stojí

Starý boj proti komunistům v paragrafech

Projednává se zákon o III. odboji a do sněmovny kandiduje proruská strana

Letos je fantastická zima. Vidět bílou Prahu, jak spočívá ve sněhu, působí očistně. Vzít běžky a jít se projet do Stromovky, to se léta nepodařilo. Je normální, že je v zimě zima. My však normálním věcem odvykáme. A tak v médiích slyšíme a čteme o kalamitách, sněhových jazycích i sněhu samém jako o něčem strašném. Možná to máme takhle převrácené i v lecčems jiném. Převrácený, chybný se zdá nápad ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové, která chce „podnítit debatu“, zda nezrušit hranici trestní odpovědnosti. Naopak rozumný se zdá návrh, aby byl připomenut protikomunistický odboj. Jenže forma, jakou má být tzv. III. odboj zaveden, nevypadá příliš moudře, zase je nešťastná.
Na politiky nesněžilo, nezdají se čistí a bílí. O pozornost médií a možná i voličů usiluje Strana práv občanů (SPO), jejíž zakladatel Miroslav Šlouf se však zjevně zhlíží v Moskvě a Východ má jistě raději než Západ. Socialisté jsou nervní z Miloše Zemana, předsedy přípravného výboru SPO. Jiří Paroubek se dokonce stěhuje z Prahy do Teplic, shání tam byt a chůvu, aby byl voličům blíže. Prý nejde o to, že by jim nadbíhal.
 

2010: KOHO VOLIT

Nabízí se šance změnit klima v zemi

Začal rok dvacet deset. Doufejme, že to v Česku nepůjde od desíti k pěti. Prvního ledna nás oslovila hlava státu. Václav Klaus mluvil k lidu již posedmé a posluchač si musel připadat jako člověk v šikmém tunelu s hladkými stěnami: snaží se něčeho zachytit, ale není čeho a tělo klouže níž a níž. Byl to neveselý začátek roku; člověk si uvědomil, že naše politika je prázdná jak skříň před stěhováním.

Pohyby na pravici

ODS je stranou 14 krajů, TOP 09 stranou jednoho muže, Kalouska

Máme za sebou oslavy 17. listopadu, dvacet let po. Uteklo to, jako když vypustíte vanu a na konci se ozve takové to polykavé „glo-úúpl“. Stát žádné oslavy nepořádal; saturace bývalými komunisty je vysoká, co by slavili. Stačí položit věnce u pomníků revoluce, nechat se trochu vypískat (prezident) a šup zpátky do kanceláře.
Též proběhl kongres ODS. Pravicoví voliči, ti nenapravitelní optimisti a naivkové, od něj cosi očekávali. Byli však maximálně zklamáni. Asi jako když jdete do kina na napínavou detektivku (česká politika je taková jedna velká detektivka) a oni vám celý večer promítají prázdné plátno. Vy tam trčíte, čekáte a nic. – Ustavující sněm má za sebou i nová strana TOP 09. Atmosféra ustavujícího shromáždění byla poklidná jak večer v domově důchodců. Jedno je jisté, „topáci“ jsou Kalouskovi.
Prostě jedeme dál. Co je příznačné? Podle posledního mezinárodního měření organizace Transparency International jsme v míře korupce klesli ze 45. místa na 52. O sedm příček dolů. Uplácím, uplácíš, uplácí – to by mělo být ve škole nové vzorové sloveso, jež by vystřídalo dosavadní vzor 4. třídy sázet.

Dvacet let po

Těžce se hrabeme z hustého, lepivého totalitního bahna, z nesvobody

Máme za sebou dvacet let v nekomunistickém režimu. Ve svobodě. V Česku už žije nová, totalitou přímo nepoškozená generace. (Když ovšem pomineme poněkud nepominutelný fakt, že netotalitní děti vychovávali rodiče, kteří v době nesvobody vyrostli, což je tak trochu, jako když o vás odmalička pečují matka a otec alkoholici…) Podle statistiků u nás k 31. prosinci 2008 žilo 1 480 000 dětí do čtrnácti let. Ke konci prosince 1989 jich bylo dokonce 2 253 000. To je velká síla nezasažených, nebo málo zasažených. Pak je tu ten „zbytek“, tedy větší část obyvatel, kteří za bolševika vyrostli. Každá ta skupina dobu po pádu komunismu vnímá jinak. A pro každou má Listopad odlišný význam.
Pro nejmladší generaci je demokracie samozřejmostí. Nevnímají ji, stejně jako nevnímají, že se oblékají stejně jako lidé v Německu či Americe, mají volný přístup k informacím, k internetu, mohou jet, kam chtějí, pokud mají peníze.
Starší generace je na tom jinak. Pro ni byl rok 1989 absolutním zlomem. Z gruntu se změnily životní podmínky. Ale hlavně: ta změna s sebou nesla gigantická očekávání, představu, že to, co bylo špatné, bude bleskem, nějak zázračně napraveno. A ono se to nestalo. Ono všecko není dobré ani po dvaceti letech. Bahno reálného socialismu bylo husté a lepivé, vydrhnout ho ze sebe je dřina. Ale jde to.

Země mezi Bruselem a Moskvou

Česko navštívil papež. EU čeká na Klause. Na krátko jsme světoví.

Dvě události – a Česko je rázem světové, na chvíli pupkem Evropy. Na konci září nás poctil návštěvou papež Benedikt XVI. Pohyboval se na mezi Prahou, Brnem a Starou Boleslaví. Pilně jej doprovázel český prezident Václav Klaus. Jako by už trénoval na mezinárodní pozornost, jíž se mu dostane o týden později. První říjnový pátek Irové v opakovaném referendu schválili Lisabonskou smlouvu. Ratifikační proces tedy dospěl ke konci. A tím je náš Václav Klaus. Polský prezident Lech Kaczyński, který rovněž se smlouvou nesouhlasí, čekal jen na irské rozhodnutí. Zbývá tedy česká hlava státu, jež Lisabon zarytě odmítá. Dohoda o fungování sedmadvacítky se o ni může roztříštit.
O předčasných volbách – ještě nedávno politickému a mediálnímu supertématu – se už nehovoří. Je to pryč. Strany trápí jiné starosti. ODS kupříkladu usoudila, že musí dát lidem najevo: Jsme opozice! Jako terč si vybrala vnitro. Bude to honička neshodit vládu a zároveň se tvářit jako opoziční strana.
A ještě něco: nezadržitelně se blížíme k 17. listopadu. Za pár týdnů uteče dvacet let od sametové revoluce. Dvacet let ve svobodě, v demokracii, v právním státu. Nebo ne? Jak to vnímáte vy? Žijeme ve svobodě?

Proti všem

Ústavní soudci rozzuřili politiky a odsunuli volby

Už za měsíc jsme měli jít volit, ale předčasné volby se díky Ústavnímu soudu posouvají, ne-li ruší. Soudci dokázali, že ústavu mrvit nenechají, což politici nečekali. Hned se do soudců zle obuli: prý nevědí, že volby jsou veřejný zájem.Pikantně se vyvíjí čas před volbami. Začalo to toskánskou aférou. V Itálii si dali dostaveníčko na jachtách naši špičkoví politici (z ODS, ale i ČSSD) s lobbisty a byznysmeny. Dohadovali prodej pražského letiště? Rozšíření Temelína? Jiný kšeft? Nevíme. Ale skandál to byl hustý. Ukázalo se, že je velmi těžké zjistit, v čí vile, již si údajně pronajal Marek Dalík, bydlel Mirek Topolánek s rodinou. Nepatří náhodou právě Dalíkovi, když tam na terase stojí velké sochy, jež mu zřejmě patří a pocházejí z Česka?Toskánská rande překryla trocha krve tekoucí z obličeje předsedy ODS. Někdo ho během předvolební kampaně v Hustopečích trefil do hlavy. Najednou bylo Monte Argentario zapomenuto a neřešilo se nic jiného, než kdo a proč vrhače najal. Na Mirka Topolánka házeli čtyři vyholení chlapi. Teorií se našlo víc, od té, že si vrhače vajec či kamení najala sama ODS, až po variantu, že je zaplatila ČSSD.A tuhle šlamastyku první školní den přebil Ústavní soud (ÚS). Pozastavil přípravu voleb do sněmovny vyhlášených prezidentem na 9. a 10. října. Reagoval na stížnost poslance-přeběhlíka Miloše Melčáka, jenž tvrdí, že má právo dokončit čtyřletý volební mandát. Předvolební čas je jak cibule; skládá se z více vrstev, jedna překrývá druhou.

Rekreace s ČEZem

Jak politiky ODS a ČSSD spolkl byznys v Monte Argentario

Za dva měsíce nás čekají volby do sněmovny. Eurokampaň proti nim byla selanka. Teď jde o víc. Vůdci velkých stran hrají o budoucnost. Snaží se přetáhnout nerozhodnuté voliče a „vykrást“ strany, kterým hrozí, že do sněmovny neprojdou (především zelení, ale také lidovci). Socialisté vzali na kandidátku Olgu Zubovou, jež pomohla shodit vládu, občanští demokraté zase nazeleno natřeli svého prvního místopředsedu Davida Vodrážku. (Zbaštíme jim to?)

Eurovejce - V Česku zhoustla atmosféra

Přitvrzuje se. V Česku roste napětí. Máme za sebou nejtvrdší a nejméně věcnou předvolební kampaň. Přitom se volilo „jen“ do europarlamentu, kde máme pouhá tři procenta poslanců. Loni na podzim ČSSD převálcovala ODS. Letos v červnu prohráli socialisté. Malé strany pohořely, nepomohly ani přímluvy Václava Klause (nepřímé) a Václava Havla (přímé). Oba velikáni doma ztrácejí vliv. Naopak zabralo nabádání kardinála Miloslava Vlka, aby lidé nevolili strany, které svrhly vládu během českého předsedání Evropské unii.Těsně před volbami se lidovci zbavili Jiřího Čunka – už je nepovede. Za předsedu si ve Vsetíně vybrali Cyrila Svobodu, muže, který už je jednou vedl a který, jak každý ví, tíhne víc doleva. A v neděli 7. června získala překlenovací vláda Jana Fischera hladce důvěru. Politici přáli svým úředníkům.

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
asociace
Inzerce
janske-lazne