Dělníci neonacismu mají „zaracha“
O rozpuštění dělníků neonacismu rozhodl NSS v půli února. Předseda DS Tomáš Vandas byl zjevně konsternován. Nečekal, že prohraje. Pravda, v Německu by soud jakoukoli stranu tak hladce nerozpustil. A přece je výsledek pro Česko žádoucí. Vlády zde celá léta dělaly proti náckům pramálo, policie jim dovolila zesílit. Proto byl už první pokus o rozpuštění, který připravil Ivan Langer, důležitý. Policie konečně změnila postoj a začala být vůči náckům ostřejší. Langer žádost o rozpuštění DS podcenil, prohrál – a Vandas zářil. Soud tehdy vlastně potvrdil legalitu té nechutné strany. Druhý pokus, který připravilo dnešní vnitro vedené Martinem Pecinou (čerstvě dosazeným za lídra volební kandidátky ČSSD v Praze), byl podle expertů nesrovnatelně lépe vybaven důkazy. Bylo dokázáno, že dělníci spolupracovali s krajně pravicovými uskupeními – s Národním korporativismem a Národním odporem. Obě ty party budí hrůzu mezi menšinami.
Verdiktem NSS náckové v Česku samozřejmě nekončí. Zároveň je však neposílí. Teď se přelévají do legální DSSS (Dělnická strana sociální spravedlnosti), kterou vede Vandasova matka… Souboj s extrémisty pokračuje, ale jejich odpůrci byli rozhodnutím NSS posíleni. Také policie teď ví, že je nesmí tolerovat. A to je posun.
Zhrzenci Jedlaucnik a Habitzl
Temněji vyhlíží kauza pandurů. Ve stručnosti: česká armáda potřebovala obměnit zastaralé obrněné transportéry. Severoatlantická aliance po nás žádala 20 akceschopných strojů. V roce 2003 vláda Vladimíra Špidly schválila nákup 240 (!) obrněných kolových transportérů = velké armádní oči. V roce 2005, za vlády Stanislava Grosse bylo vypsáno výběrové řízení. Vláda chtěla už „jen“ 199 transportérů (desetkrát víc, než po nás NATO chce). Tendr vyhrála firma Steyr a za vlády Jiřího Paroubka, ale už PO VOLBÁCH, tendr podepsal tehdejší ministr obrany Karel Kühnl. Suma činila 23,6 miliard korun. Vláda Mirka Topolánka tendr prohlásila za předražený, začala nová jednání. Na obraně je vedl náměstek za ODS Martin Barták (trval na něm Mirek Topolánek, tvrdí tehdejší ministryně za lidovce Vlasta Parkanová). Počet pandurů od Steyru klesl na 107 za cenu 14,4 miliardy korun. Kontrakt podepsal Barták. Dodejme, že jsme nakoupili neskutečně draze. Podobné vozy (o něco hůře vybavené) získali Portugalci třikrát levněji!
Už v roce 2006 policie nákup pandurů vyšetřovala. Na nic nezákonného nepřišla. A v únoru 2010, tři měsíce opřed volbami, natočil reportér MF Dnes, který se vydával za obchodníka s pohledávkami, skrytou kamerou dva bývalé manažery firmy Steyr, Herwiga Jedlaucnika a Wolfganga Habitzla. Řekli, že kontrakt měly provázet provize 2 až 3 procenta z 23 miliard pro každou z velkých stran, tedy ČSSD a ODS. Oba však museli v roce 2003 ze Steyru odejít, když firmu převzali Američané. Jsou zjevně zhrzení.
Nedopadnout jako Musela
Po zveřejnění skryté nahrávky, jež leccos naznačovala, ale nic nedokazovala, následoval tanec. ČSSD i ODS přísahaly, že úplatky nebraly. Socialisti se brání, že nákup 199 předražených pandurů měly doprovázet ofsety za 8 miliard Kč, tedy podpůrné investiční programy. ODS tvrdí, že předražený nákup zlevnila a zachránila. Barták samozřejmě odmítá cokoli nekalého a Parkanová vše hází na Topolánka a svého náměstka. Typický český obrázek; člověk se stydí.
Jak vše proběhlo, věděl zbrojařský magnát Pavel Musela. Nic neřekne. V říjnu 2008 byl těžce zraněn na lovu, údajně spadl z posedu (tělo však leželo podezřele daleko) a ztratil paměť. V tu dobu finišovala jednání se Steyrem. Bratr Pavla Musely říká: „To, co se mu stalo, rozhodně nebyla náhoda.“ Jedlaucnik s Habitzlem na skryté nahrávce přitom Muselu popsali jako přítele Grosse a klíčovou postavu kontraktu.
Jedna pikantní „maličkost“. Nedlouho před podpisem původní smlouvy na 199 obrněnců se tehdejší premiér Paroubek setkal s firmou, jež za Steyr lobovala, s Crane Consulting Andreje Surňaka. O čtyři roky dříve dělala pro ČSSD volební kampaň. V roce 2006 však nikoliv. A přece – podle svědka z MF Dnes – premiér s lobbisty jednal o pandurech. Je to jasné: vláda končila, nebylo jisté, co bude dál, lobbisté pravděpodobně naléhali, aby smlouva byla honem honem podepsána, než se garnitura vymění. Možná ti pánové řekli: Zaplatili jsme, tak koukejte udělat, co jste slíbili…
Sice byl nyní ustaven vyšetřovací tým a ve věci má pátrat i tajná služba BIS, jenže na vyšetřování už je pozdě. A další lidé nechtějí spadnout z posedu jako Musela.
Prostitut ředitelem
S minulostí se vyrovnáváme podivně. Novým ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů byl zvolen Jiří Pernes, který za bolševika řídil muzeum a studoval VUML. Proč se do konkurzu přihlásil? Asi si myslel, že se na VUML nepřijde. Radním se studiem Marxe a Lenina nepochlubil, dozvěděli se to až po jeho zvolení. Také se zřejmě nechlubil tím, jaké probolševické kousky psal. Malá ukázka z textu, který vydal krátce před pádem minulého režimu a který se týkal dějin Slavkova: „Na obranu dosaženého vítězství se začala formovat ozbrojená síla dělnické třídy – Lidová milice… Díky jejich obětavosti a díky pevnému, nekompromisnímu postoji zvítězila lidová moc i v našem městě. Komunistické straně se dostávalo podpory od stále širších vrstev lidu a postupně i ti, kdož zpočátku váhali a neměli jasno, pochopili historickou oprávněnost vítězství pracujícího lidu.“ Můžeme na to nahlížet různě. Je to směšné. Tak tehdy vypadaly oficiální „historické“ spisy. Kdo chtěl publikovat, musel to dělat takhle. A ostatně Pernes v rozhovoru pro Týden řekl nepokrytě: „Prostě tady jsme žili a každý se musel nějakým způsobem prostituovat.“ Tak vysvětloval, proč studoval VUML. Považuje to za „prkotinu“, bagatelizuje to. Prostitut.
Ucpat ústa paměti
Jistě, Pernes se nelišil od milionů dalších obyvatel šedé zóny. Ale proč chce řídit právě ÚSTR? Co tam chce přinést nového? Prý objektivní vědecké bádání. Jenže v ústavu jde o víc, o zmapování StB a její činnosti, o zveřejnění všech dostupných materiálů, o možnost vidět totalitní minulost kompletně, jako celek. To jsou roky systemizace, obří úsilí dát dohromady všecky složky StB a postupně je všechny zveřejnit.
O Pernese vlastně nejde. Není to žádný zloduch, ale právě naopak úplně normální obyvatel této země. Má ambici, myslí si zřejmě, že v ÚSTR je víc peněz než v jiných historických ústavech. Ale odhalování totality potřebuje jinou osobnost, ženu nebo muže s étosem, s vizí, s touhou po pravdě. Někoho, jako je Hana Marvanová, dejme tomu.
Pernese vybrala rada ústavu, sedm lidí. Čtyři byli pro, tři zásadně proti. Vyhrál těsně. Rozhodnutí nebylo zvráceno ani tehdy, když vyplula informace o VUMLu a když nový ředitel prohlásil, že se prostituoval. To je smutné. Znamená to, že se s minulostí vyrovnáváme nějak takhle: všecko je nám fuk.
Je dost možné, že instituce, jejíž předlohou byl Ústav paměti národa (ÚPN), který na Slovensku založil Ján Langoš, pomalu ztratí sílu a bude přidušena. Stejně po smrti Langoše dopadl ÚPN. Lidé odtud utekli do českého ústavu. Potížím čelí podobný rumunský institut (Národní rada pro studium archivů Securitate): jeho prezident Marius Oprea byl odvolán a instituci byly odebrány vyšetřovací pravomoci. Slovinské Studijní centrum pro národní usmíření zas trpí pod levicovou vládou, která mu natolik zkrouhla rozpočet, že živoří. Zdá se, že nejen u nás vypadá vyrovnání s minulostí tristně.
Spiknutí homosexuálů podle Duška
Českou politiku nechutně rozvířil předseda Svazu odborářů služeb a dopravy. Ten odhalil spiknutí homosexuálů na ministerstvu dopravy, úřadu vlády a v Českých drahách: „Homosexuál Žaluda drží s homosexuálem Slamečkou, homosexuál Slamečka má vazby na homosexuála Nováka. A na ministerstvu dopravy je těch homosexuálů natahanejch tak dvacet a ve vedení drah tak třicet a tihle lidé absolutně ovládají České dráhy.“ Gustav Slamečka je ministr dopravy, Petr Žaluda šéf Českých drah a Jan Novák šéf úřadu vlády. Dušek ještě dodal, že experti-heterosexuálové museli v dopravě ustoupit diletantům homosexuálům. Pěkné dusno. Odporný, nepravdivý a hloupý výrok. Bohužel – ilustruje českou politickou scénu naprosto dokonale. Dost možná nejsme národ Mirků Dušínů, ale spíš Jarů Dušků…
Autor je komentátor Týdne.
Psáno 15. března 2010.
