Ve čtvrtek 17. listopadu uteklo 22 let od sametové revoluce. Jsme dnes jiná země. Něco se mění, špína je čím dál zřetelnější, lidem čím dál víc vadí. Odvolán byl ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS), jemuž na kontě přistálo podezřelých 16 milionů. Modrou partaj stíhá jeden malér za druhým.

Vždycky znovu jde o to, nakolik je společnost svobodná. Nakolik je země, v níž žijeme, zemí práva. O další věci jde až potom. Ke svobodné společnosti patří taky zásada, že dodržuje závazky. Na nevolebním kongresu ODS předseda „modrých“ Petr Nečas prosadil, že o případném přijetí eura u nás musí proběhnout referendum.

Jak je? Zběsile. Místní politika připomíná provoz na dálnici někde v okolí Frankfurtu: husto, zácpy, nepřehledno, velká rizika.

Okurková sezona? Nic takového už neznáme. Poklid je stejně vzácný jako orel skalní, světec nebo mlok. Na Šumavě se do sebe zakousli káceči s nekáceči. Obě skupiny se považují za ochránce lesa, jen jejich pojetí přírody se liší. – Praha pořádá homosexuální přehlídku Gay Pride, což rozčililo Hrad, resp. vicekancléře Petra Hájka. Gayové jsou pro něj „devianti“ a politici, kteří je podporují, by se měli jít na Šumavu přivazovat řetězy ke stromům. Hájka podržel Václav Klaus. A oba pak podporuje Ladislav Bátora, dříve kandidát nacionalistické Národní strany. Čím dál výrazněji se formuje národovecká hradní fronta. Stranou nezůstal Miloš Zeman. Oznámil světu, že umírněný muslim = umírněný fašista.

Jsme suverénní stát? Suverénní občané? Stačí jedna jedovatá bakterie a náš svět se hroutí. Česká republika je součástí totálně propojeného světa, který nemá hranice. Nejde jen o bakterii E. coli a dovozy a vývozy potravin. Česko teď vyplašeně stahuje umělecká díla z evropských zemí, protože firma Diag Human požádala soudy v Rakousku, Francii i jinde o exekuci českého majetku. Dva soudy už jí vyhověly.

Můj minulý text končil: důvěra tuzemců v politiku je na nule. – Občané politikům nevěří, ale poslanci vládě vyslovili 26. dubna důvěru. Trio ODS, TOP 09 a VV pokračuje a dál chce reformovat, co mu přijde pod ruku. Jak se to stalo?

Jaro patří Věcem veřejným. Stěny jejich poslaneckého klubu nevydržely tlak, kterému byly vystaveny a který poslance nutil k absolutní poslušnosti Vítu Bártovi. On sám, donucen, rezignoval na post ministra. Vládu postihla destrukce. Je méně stabilní, než zvenčí donedávna vyhlížela. Válčí se v ní. Miroslav Kalousek, skutečný vůdce TOP 09, se rozhodl, že z vlády vypráská ministra obrany Sašu Vondru, místopředsedu ODS a Nečasovu pravou ruku.

Dějí se u nás nevídané věci. Odbory policistů a hasičů chtějí odvolat ministra vnitra Radka Johna, předsedu VV. Sbírají podpisy pod petici. Pokud neuspějí, možná napodobí lékaře a podají hromadně výpovědi.

edna kauza stíhá druhou. Co se stalo před měsícem, zůstává zapomenuto a jede se dál. Abonent médií přestává rozlišovat, celek mu splývá do univerzálního výroku: Všecko je to špína. – Skutečně? Jsou všichni politici nedůvěryhodní? (Otázku, jestli jsou JINÍ NEŽ MY, klást nebudu. Nejsou.) Máme tomu všemu věřit?
Skončila kauza Pavla Drobila a Státního fondu životního prostředí (skončila tak, že člověk, díky němuž zřejmě nebyly peníze ukradeny a poslány do modré pokladny, přišel o místo, kdežto muž, který nejspíš o všem věděl, exministr Drobil, se stal novým šéfideologem ODS). A šup, po Drobilovi následoval podivný výběr nové hlavy policie, pak recyklovaný případ ABL – sledování politiků ODS v Praze 11, a prásk, nový skandál, případ Vondra či případ firmy Promopro. Jak divoký tanec!