Co znamená „šumná“?
To je slovo, se kterým jsem na Těšínsku odmala vyrůstal. Říkalo se, že se urodilo šumně brambor nebo že je šumná pogoda, to znamená pěkné počasí. Ale hlavně se to používá ve spojení se šumnou děvuchou – tedy, že je holka krásná, má jiskru, živost, plnost a ještě něco navíc.

Jak vznikla ŠUMNÁ MĚSTA?
Od dětství jsem chtěl studovat architekturu, ale moje známky z matematiky tomu poněkud neodpovídaly. Nakonec jsem absolvoval divadelní režii na DAMU. Když jsem po jejím absolvování přišel do Ostravy, bylo mi líto, že je taková odstrkovaná a přehlížená, přestože tam je spousta skvělé architektury, zejména z 19. a 20. století. Mluvil jsem o tom s Kateřinou Ondřejkovou, která tehdy dělala dramaturgyni v České televizi, a ta říkala: „Tak neskuhrej, napiš scénář a natočíme to.“ Když jsme pak hledali vhodného průvodce, navrhla Kateřina Davida Vávru. Pojí se v něm dovednosti klauna i znalosti architekta. Je múzický, autentický a důvěryhodný.

Proč jste odešel z Ostravy do Prahy?
Žil jsem tam s rodinou šestnáct krásných let a bylo nám v tom skvělém městě až nebezpečně dobře. Byla to po čase taková příjemně vyšlápnutá bota, jenže najednou jsem měl zvláštní pocit, jako bych to tam už nějak moc dobře znal. Potřeboval jsem tím vším trochu zatřást.

Napadlo vás při první ŠUMNÉ OSTRAVĚ, že vznikne řada o šedesáti šesti dílech a s pochodní v ruce bude vrhat zasloužené světlo na zapomenuté poklady?
Taková věc člověka na začátku nikdy nenapadne. Vždycky si vzpomenu na starou pohádku, kdy král zabloudí v lese a je mu nabídnuta pomoc, pokud obětuje to, co má doma a neví o tom. Král s lehkým srdcem souhlasí a po návratu domů zjistí, že se mu narodil syn. Velmi často to, o čem nevíme, nebo o čem si myslíme, že nemá žádnou hodnotu, je to nejcennější.
To, na čem by nám mělo nejvíc záležet.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě.....