Stránky, z nichž kape krev
Devatenáctiletý Pavel Bušta byl donedávna řadovým pražským gymnazistou, mezi jehož měnícími se zálibami zabíralo stále více místa psaní. Před dvěma lety zaslal příspěvek do sloupkařské soutěže, vyhlášené jedním deníkem. Stručný text plný hyperbol odhaloval autorův smysl pro zkratku okořeněný smyslem pro humor. Coby jediný porotce zmíněné soutěže jsem mladíkovi tenkrát udělil druhé místo a napsal mu povzbudivý e-mail.
Od té chvíle mi elektronickou poštou začaly chodit Buštovy literární pokusy, napřed hlavně básně a posléze též povídky. Inspirován napínavými romány Stephena Kinga, vymýšlel autor vlastní příběhy s hororovými prvky. Šlo o talentované texty, bohužel mírou vcítění – třeba do mysli muže čekajícího na elektrické křeslo ve věznici Sing Sing – se pražský adolescent mohl jen stěží rovnat zkušeným americkým literárním rutinérům.
S odstupem času hodnotí mladík s takřka harrypotterovsky uhrančivým zrakem tohle období s nadhledem: „Ještě předtím, než jsem začal psát EXPRES PRAHA-RADOTÍN, tvořili významné procento mé četby různí Kingové, Barkerové, Lovecraftové, Brownové a desítky dalších, ne tak známých autorů sadistů s krví odkapávající z pera. Ne že bych na všechny bez výjimky k dnešnímu dni zanevřel (na Kinga se čas od času vrhám s nostalgií, které jsme schopni jen my, devatenáctiletí kmeti), ale svou pozornost jsem přece jen přesměroval spíše ke klasické beletrii. S thrillery a horory mám najednou trochu problém. Vadí mi, že jejich autoři často používají krve, strachu a smrti jakožto silných prvků pomáhajících zakrýt jim mnohé nedostatky.“

Celý článek si přečtet v tištěné Xantypě.......