Otázka, na co si symbolicky (aneb pouhou minerálkou) připít, mě už nezaskočila. „Tak třeba na vaši výstavu v Karlových Varech…“ Právě v tomto městě totiž před padesáti lety začínala umělcova profesionální dráha. „Po dokončení Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově jsem za socialismu dostal umístěnku do sklárny Moser. S odůvodněním, že jsem nejvyšší, takže mě posílají nejdál,“ směje se a hned dodává, že spolu s černým kloboukem, který neodmyslitelně patří k jeho image, doopravdy měří asi dva metry. Od věhlasné karlovarské sklárny prý nakonec získal vedle zkušeností také stipendium ke studiu na pražské VŠUP v ateliéru profesora Stanislava Libenského. „Rád o všem říkával, že to je ,absolutně fantastik‘. Fantastický byl především on sám. Uměl lidi doslova nadchnout a přitáhnout k práci. Přestože se mu v zahraničí všichni klaněli, zůstával svůj, usměvavý a hlavně přející. To je dnes málokdo…“ K tvorbě uměleckého skla se Jiří Šuhájek dostal až na londýnské Royal College of Art.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.....