Editorial

Slovo šéfredaktorky

Vážení a milí, Jiří Havelka je mnohostranný umělec. Režíruje v mnoha různých divadlech, včetně Národního i v alternativních prostorách různorodé soubory, je pedagogem na DAMU, občas působí jako herec se souborem Vosto5, zahrál si také v několika filmech a pracuje i v zahraničí. V poslední době ho nejvíc přitahuje nonverbální pohybové divadlo. Pro mě velice výrazná a zajímavá osobnost, proto jsem požádala Jana Kerbra, aby Jiřího vyzpovídal a mohli jsme ho přiblížit i vám, čtenářům. A jako vždy, přečtete si mnohem víc. Například co právě dělá herečka Zuzana Kronerová nebo Justin Berka, převor vyšebrodského kláštera, dozvíte se, kde vystavují Milan Cais a Joska Skalník, jaké další plány mají William a Alexandra Lobkowiczovi, kteří nejen ve svém paláci na Pražském hradě podporují umění.

Richard Jaroněk se neustále toulá v exotických krajinách, nyní dokonce s malou dcerkou. Vyprávěl nám, jak se seznámili s ochočenou hrošicí, Jaromír Červenka zase prozkoumával deltu, přivádějící mnoho řek do Indického oceánu, Eva Heyd prošla High Line v New Yorku, která byla vytvořena ze staré železnice a vede nad částí města. Také jsem tam byla a fascinovalo mě, jak představitelé neustále pulsujícího Manhattanu myslí na své obyvatele a v ruchu a mraveništi velkoměsta vytvořili odpočinkovou zónu v zeleni, zakončenou Whithney muzeem.

  

edit_2-kopiejpg.jpg

 

banner v článku


A ještě se s vámi musíme podělit o velikou radost. Jana, žena Daniela Zewdieho (našeho art directora), porodila chlapečka Teodora. A tak se nám redakce rozrostla o dalšího malého človíčka. Sympatické rodince blahopřeje celá Xantypa.

Užívejte si jara a čtěte Xantypu!
Vaše Michaela Gübelová

XANTYPA 03/17 - výběr z článků

Jiří Havelka

Jiří Havelka

Jiří Havelka (nar. 1980) patří k výrazným osobnostem českého divadelnictví. Činný je především jako režisér, ale také jako pedagog a občas i herec (to především ve sdružení Vosto5).

Milan Cais

Milan Cais

Existuje jedna otázka, která dozajista rozčílí každého umělce: „Kde berete inspiraci?“ Výtvarníka a hudebníka (frontmana skupiny Tata Bojs) Milana Caise se po zhlédnutí jeho výstavy DVEŘE DOVNITŘ v pražské Ville Pellé ptát nemusíme. Je totiž navýsost zřejmé, že hlavní inspirací k jeho tvorbě je on sám. Naštěstí vystavená díla nevyprávějí o žádném zbytnělém egu, ale jsou odrazem poctivého nahlížení do vlastního nitra, do něhož otevírá návštěvníkům pomyslné dveře.

Natalie Portmanová

Natalie Portmanová

V nedávno uvedeném dramatu JACKIE zosobnila Jacqueline Kennedyovou – ikonickou manželku legendárního amerického prezidenta. Film od chilského režiséra Pabla Larraína není standardním životopisem. Běží spíš o hrdinčin psychologický portrét, jehož klíčové segmenty líčí události od atentátu v Dallasu po Kennedyho pohřeb. A pětatřicetiletá Natalie Portmanová v roli Jackie během několika osudných dnů kličkuje mezi dozvuky šoku, návaly zoufalství a rozporuplnými vzpomínkami na minulost první dámy.

Sundarbans

Sundarbans

Sundarbans, rozsáhlá říční delta rozkládající se při severním okraji Indického oceánu, je zcela ojedinělým prostorem, jenž nemá na světě obdoby. Při pohledu na mapu Indie připomíná celá lokalita Národního parku Sundarbans víceprstovou rukavici, a to především díky množství říčních toků směřujících z vnitrozemí do Bengálského zálivu. Tohle magické místo, protkané tisícovkami meandrů a vodních kanálů, zaujímá rozlohu zhruba deset tisíc kilometrů čtverečních a leží na území dvou států – Indie a Bangladéše. Jde samozřejmě o jednolitý přírodní celek, před lety uměle rozdělený státní hranicí.

High Line

High Line

Torzo nadzemní železnice se stalo přírodní oázou. Návštěvníci vystoupí nad rušné město do zeleného, ztišeného a uklidňujícího prostoru. Před nimi se rozevře panoráma Manhattanu lemované řekou Hudson. Newyorská čtvrť Chelsea je tu přítomna z ptačí perspektivy: průsečíky ulic, mozaika domů a ostrůvky skrytých zahrad.

Nina Simone

Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

Jessica, hroší zázrak

Jessica, hroší zázrak





Není agresivnějšího tvora než je hroch, zapomeneme-li na druh komárů Anopheles, odporný bzučící hmyz, který svou malarickou infikací ročně zabije statisíce afrických obyvatel. Ale dějí se i zázraky…

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Likvidaci antimafiánské policie shledali poslanci O.K. Cesta do pekel

Michaela Gübelová - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, skvělého herce Josefa Somra si velice vážím. Dokonce jsem měla to štěstí, že jsme asi patnáct let byli téměř sousedé na pražských Vinohradech, spřátelili se a navštěvovali se. A občas spolu vypili skleničku moravského vínka. Pan Somr nemá rád publicitu, ale když po mnoha a mnoha letech konečně kývl režisérce Aleně Činčerové na to, aby s ním natočila televizní GEN, zajásala jsem a domluvila se s ní, že její nasbírané čerstvé zprávy ze života Josefa Somra otiskneme. Vznikl článek, obsahující celý jeho život, a je velice optimistický, protože pan Somr v posledních letech prožívá dokonalé štěstí! Věděla jsem, že ho fotograf Jiří Skupien nedávno portrétoval, o fotografie jsem ho požádala, ale neřekla panu Somrovi, že ho dáme na titulní stránku. Doufám, že to pro něj bude milé překvapení a nebude se za to na mě zlobit!

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Editorial

Editorial

Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři, jestli to náhodou nevíte, ten černý frajer vedle mě je náš art director Daniel Zewdie. Xantypě dává výtvarnou tvář už deset let a podle ohlasů odborníků to dělá moc dobře. Při konkursu na toto místo jsem si ho vybrala. Tenkrát mu bylo teprve třiadvacet let, ale tušila jsem talent. A nespletla jsem se. Je to báječný člověk, narodil se v Čechách a s krásnou blondýnkou čekají miminko. Chtěla jsem vám ho představit a nebojím se, že byste kvůli němu Xantypu přestali kupovat. Píšu to proto, že ve mně zpěnila krev rasistická reakce, kterou mezi mnoha lidmi vyvolal reklamní plakát propagující Lidl, na němž byl krásný mladý model tmavé pleti. Prý dosáhl bohužel opačného účinku, prý tam kvůli němu chodí nakupovat míň lidí.

Editorial

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážení a milí čtenáři, vstupujeme do nového roku a stejně jako na prahu každého předešlého nevíme, co nás letos čeká. Někdo rád plánuje, někdo rád rekapituluje… Jaroslav Dušek se neohlíží zpátky, také budoucnost ho nechává v klidu, plně žije okamžikem přítomnosti, jak vyplývá z rozhovoru, který s ním vedla Marie Třešňáková. Zdá se mi, že je to ten nejlepší přístup k životu, asi je to takhle jednoduché, pokud to ale dokážeme. A kdyby k tomu jako samozřejmost patřilo, že se nezpronevěříme svému svědomí, bylo by na světě krásně. Režisér Jiří Strach v rozhovoru s Janem Follem říká, že když přemýšlel, jak to s naším světem je, a kladl si otázku, jestli existuje Bůh, odpověděl si, že ano. Za nejdůležitější pilíř považuje lásku.

Editorial

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
Neočekávané zvolení Donalda Trumpa 45. prezidentem Spojených států způsobilo bouři. Nevyzpytatelnost této osobnosti dosud politicky nezkušené znepokojuje nejen americký kontinent, ale také Evropskou unii a vlastně celý svět. Po extrémě hrubé až sprosté kampani, kterou republikán Trump proti demokratce Hillary Clintonové vedl, nastal však obrat hned při prvním jednání s dosavadním prezidentem Barackem Obamou. Budoucí prezident již vystupoval smířlivě a kultivovaně se snahou představit se jako sjednocující státník. Zřejmě to byla lekce i pro mnohé vrcholné politiky u nás.

Editorial

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
po tři měsíce mnohým z nás intenzivně vstupuje do vzpomínek Václav Havel. V říjnu jsme si připomínali jeho narození, v prosinci to bude pět smutných let od jeho odchodu a mezi ta dvě výročí se vkliňuje nostalgie po nadšení z listopadové sametové revoluce, zosobněné především Václavem Havlem, od níž už uplynulo 27 let.

Editorial

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
milý rozhovor se zamilovanou dvojicí Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhelmová, kteří vychovávají tři děti a k tomu pracují na plné pecky, vás jistě potěší. Je v něm i Tánino vyprávění o Václavu Havlovi, z doby, kdy s ním točila jeho film Odcházení. Ostatně tento říjen bude Václavu Havlovi zasvěcen, dožil by se osmdesátin.

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
léto utíká jako voda… a během něj nejen v Evropě, jak píše Martin Fendrych ve svém článku, „množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese útoky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku.“.

Michaela Gübelová 7-8/16

Vážení a milí, krásný letní čas nám znepříjemňuje dění na české politické scéně, to ve své rubrice rozebírá Martin Fendrych, i ve světě (rubrika Martina Daneše).

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/17

XANTYPA XANTYPA 03/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Inzerce
předplatné_baner