Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážení a milí čtenáři, vstupujeme do nového roku a stejně jako na prahu každého předešlého nevíme, co nás letos čeká. Někdo rád plánuje, někdo rád rekapituluje… Jaroslav Dušek se neohlíží zpátky, také budoucnost ho nechává v klidu, plně žije okamžikem přítomnosti, jak vyplývá z rozhovoru, který s ním vedla Marie Třešňáková. Zdá se mi, že je to ten nejlepší přístup k životu, asi je to takhle jednoduché, pokud to ale dokážeme. A kdyby k tomu jako samozřejmost patřilo, že se nezpronevěříme svému svědomí, bylo by na světě krásně. Režisér Jiří Strach v rozhovoru s Janem Follem říká, že když přemýšlel, jak to s naším světem je, a kladl si otázku, jestli existuje Bůh, odpověděl si, že ano. Za nejdůležitější pilíř považuje lásku.

 

 misa-04uprjpg1jpg.jpg

 

Jenže možná je to právě dostatek lásky, co světu chybí. Je rozbouřený, pořád to někde bouchá, bojuje se, lidé se zabíjejí… A člověk si uvědomuje, že to tak bylo vždycky, od té doby, co na zeměkouli existují lidé. Jen jich při tom umírá víc a víc. K tomu přispívá pokrok. Bohužel i vědci, nositelé Nobelovy ceny, jejichž objevy byly často pro válečné účely zneužity. O tom si můžete přečíst v článku Ivana Větvičky.
Vážení čtenáři, do roku 2017 bych vám chtěla za celou redakci popřát především hodně zdraví. A ještě vám přeji, abyste si s vášní dokázali plnit své sny, jakékoli, i ty nejtajnější. Třeba jako cestovatel Miloslav Stingl. Mějme se rádi a žijme přítomností na plné pecky! Stojí to za to. A s humorem. Tak, jak to uměl spisovatel Arnošt Lustig, přestože měl za sebou osvětimské peklo. V prosinci 2016 by se dožil devadesátky. Tak to umí i spisovatel Jiří Stránský, který byl vězněn v komunistických kriminálech, odkud svým dětem posílal dopisy, s nimiž se jeho dcera Klára svěřila Pavlíně Kourové. K humoru má blízko i vědec Ivan M. Havel, jemuž komunistický režim také ztrpčoval život.

Michaela Gübelová

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Michaela Gübelová - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážení a milí, oblíbený, a proto velice vytížený herec Václav Neužil v říjnu slaví narozeniny. V rozhovoru, který s ním vedl Jan Kerbr, se zmiňuje o svém dědečkovi, po němž se jmenuje a který ho především na­učil vztahu k přírodě. Bohužel však zemřel, když bylo vnukovi teprve deset let. Já mohu dodat, že Václav Neužil starší byl předním hercem Divadla J. K. Tyla v Plzni, a jak se říká, bardem této scény. Jeho mistrovství jsem viděla mnohokrát, protože tam tenkrát hrál také můj muž Ivan Gübel a na jevišti často stáli spolu.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, před osmdesáti lety, 14. září 1937, zemřel v Lánech první československý prezident a zakladatel našeho státu Tomáš Garrigue Masaryk. Poslední dny tohoto velkého muže pro Xantypu zmapoval historik Josef Tomeš. Prezident navždy odešel obklopen rodinou a svými blízkými v den narozenin svého syna Jana. Titulní fotografii nám poskytl slavný ateliér Langhans.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, na prázdniny již tradičně vydáváme Xantypu jen jednu, ale zato tlustší, aby vám čtení vydrželo na dva měsíce. Se Zuzanou Norisovou jsem se intenzivně přátelila, dokud žila v Praze, a díky tomu jsem poznala i její skvělou sestru Soňu. Na Slovensko se Zuzana vrátila asi před pěti lety kvůli svému příteli, herci Ondreji Kovaľovi, s nímž má dcerku Julii. Dnes herečky žijí v Bratislavě, ale obě působí i v Čechách, v současnosti především Soňa. A jelikož už nejsme v tak častém kontaktu a byla jsem zvědavá, jak se jim vede, požádala jsem slovenskou publicistku Denisu Gura Doričovou, aby je pro Xantypu vyzpovídala. Vyfotografovala je pro nás Natalia Evelyn Benčičová. Jan Lukeš zase rozmlouval s režisérem Ladislavem Smočkem, který rozebírá, co historicky způsobil komunismus, jaký je rozdíl mezi střední třídou za první republiky a dnes, a varuje i před dnešní ruskou hrozbou. Legendární režisér, spoluzakladatel Činoherního klubu v srpnu oslaví pětaosmdesátiny. Xantypa mu blahopřeje!

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, skvělého herce Josefa Somra si velice vážím. Dokonce jsem měla to štěstí, že jsme asi patnáct let byli téměř sousedé na pražských Vinohradech, spřátelili se a navštěvovali se. A občas spolu vypili skleničku moravského vínka. Pan Somr nemá rád publicitu, ale když po mnoha a mnoha letech konečně kývl režisérce Aleně Činčerové na to, aby s ním natočila televizní GEN, zajásala jsem a domluvila se s ní, že její nasbírané čerstvé zprávy ze života Josefa Somra otiskneme. Vznikl článek, obsahující celý jeho život, a je velice optimistický, protože pan Somr v posledních letech prožívá dokonalé štěstí! Věděla jsem, že ho fotograf Jiří Skupien nedávno portrétoval, o fotografie jsem ho požádala, ale neřekla panu Somrovi, že ho dáme na titulní stránku. Doufám, že to pro něj bude milé překvapení a nebude se za to na mě zlobit!

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Jiří Havelka je mnohostranný umělec. Režíruje v mnoha různých divadlech, včetně Národního i v alternativních prostorách různorodé soubory, je pedagogem na DAMU, občas působí jako herec se souborem Vosto5, zahrál si také v několika filmech a pracuje i v zahraničí. V poslední době ho nejvíc přitahuje nonverbální pohybové divadlo. Pro mě velice výrazná a zajímavá osobnost, proto jsem požádala Jana Kerbra, aby Jiřího vyzpovídal a mohli jsme ho přiblížit i vám, čtenářům. A jako vždy, přečtete si mnohem víc. Například co právě dělá herečka Zuzana Kronerová nebo Justin Berka, převor vyšebrodského kláštera, dozvíte se, kde vystavují Milan Cais a Joska Skalník, jaké další plány mají William a Alexandra Lobkowiczovi, kteří nejen ve svém paláci na Pražském hradě podporují umění.

Editorial

Editorial

Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři, jestli to náhodou nevíte, ten černý frajer vedle mě je náš art director Daniel Zewdie. Xantypě dává výtvarnou tvář už deset let a podle ohlasů odborníků to dělá moc dobře. Při konkursu na toto místo jsem si ho vybrala. Tenkrát mu bylo teprve třiadvacet let, ale tušila jsem talent. A nespletla jsem se. Je to báječný člověk, narodil se v Čechách a s krásnou blondýnkou čekají miminko. Chtěla jsem vám ho představit a nebojím se, že byste kvůli němu Xantypu přestali kupovat. Píšu to proto, že ve mně zpěnila krev rasistická reakce, kterou mezi mnoha lidmi vyvolal reklamní plakát propagující Lidl, na němž byl krásný mladý model tmavé pleti. Prý dosáhl bohužel opačného účinku, prý tam kvůli němu chodí nakupovat míň lidí.

Editorial

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
Neočekávané zvolení Donalda Trumpa 45. prezidentem Spojených států způsobilo bouři. Nevyzpytatelnost této osobnosti dosud politicky nezkušené znepokojuje nejen americký kontinent, ale také Evropskou unii a vlastně celý svět. Po extrémě hrubé až sprosté kampani, kterou republikán Trump proti demokratce Hillary Clintonové vedl, nastal však obrat hned při prvním jednání s dosavadním prezidentem Barackem Obamou. Budoucí prezident již vystupoval smířlivě a kultivovaně se snahou představit se jako sjednocující státník. Zřejmě to byla lekce i pro mnohé vrcholné politiky u nás.

Editorial

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
po tři měsíce mnohým z nás intenzivně vstupuje do vzpomínek Václav Havel. V říjnu jsme si připomínali jeho narození, v prosinci to bude pět smutných let od jeho odchodu a mezi ta dvě výročí se vkliňuje nostalgie po nadšení z listopadové sametové revoluce, zosobněné především Václavem Havlem, od níž už uplynulo 27 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne