Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážení a milí čtenáři, vstupujeme do nového roku a stejně jako na prahu každého předešlého nevíme, co nás letos čeká. Někdo rád plánuje, někdo rád rekapituluje… Jaroslav Dušek se neohlíží zpátky, také budoucnost ho nechává v klidu, plně žije okamžikem přítomnosti, jak vyplývá z rozhovoru, který s ním vedla Marie Třešňáková. Zdá se mi, že je to ten nejlepší přístup k životu, asi je to takhle jednoduché, pokud to ale dokážeme. A kdyby k tomu jako samozřejmost patřilo, že se nezpronevěříme svému svědomí, bylo by na světě krásně. Režisér Jiří Strach v rozhovoru s Janem Follem říká, že když přemýšlel, jak to s naším světem je, a kladl si otázku, jestli existuje Bůh, odpověděl si, že ano. Za nejdůležitější pilíř považuje lásku.

 

 misa-04uprjpg1jpg.jpg

 

Jenže možná je to právě dostatek lásky, co světu chybí. Je rozbouřený, pořád to někde bouchá, bojuje se, lidé se zabíjejí… A člověk si uvědomuje, že to tak bylo vždycky, od té doby, co na zeměkouli existují lidé. Jen jich při tom umírá víc a víc. K tomu přispívá pokrok. Bohužel i vědci, nositelé Nobelovy ceny, jejichž objevy byly často pro válečné účely zneužity. O tom si můžete přečíst v článku Ivana Větvičky.
Vážení čtenáři, do roku 2017 bych vám chtěla za celou redakci popřát především hodně zdraví. A ještě vám přeji, abyste si s vášní dokázali plnit své sny, jakékoli, i ty nejtajnější. Třeba jako cestovatel Miloslav Stingl. Mějme se rádi a žijme přítomností na plné pecky! Stojí to za to. A s humorem. Tak, jak to uměl spisovatel Arnošt Lustig, přestože měl za sebou osvětimské peklo. V prosinci 2016 by se dožil devadesátky. Tak to umí i spisovatel Jiří Stránský, který byl vězněn v komunistických kriminálech, odkud svým dětem posílal dopisy, s nimiž se jeho dcera Klára svěřila Pavlíně Kourové. K humoru má blízko i vědec Ivan M. Havel, jemuž komunistický režim také ztrpčoval život.

Michaela Gübelová

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Inzerce
predplatne