Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážení a milí čtenáři, vstupujeme do nového roku a stejně jako na prahu každého předešlého nevíme, co nás letos čeká. Někdo rád plánuje, někdo rád rekapituluje… Jaroslav Dušek se neohlíží zpátky, také budoucnost ho nechává v klidu, plně žije okamžikem přítomnosti, jak vyplývá z rozhovoru, který s ním vedla Marie Třešňáková. Zdá se mi, že je to ten nejlepší přístup k životu, asi je to takhle jednoduché, pokud to ale dokážeme. A kdyby k tomu jako samozřejmost patřilo, že se nezpronevěříme svému svědomí, bylo by na světě krásně. Režisér Jiří Strach v rozhovoru s Janem Follem říká, že když přemýšlel, jak to s naším světem je, a kladl si otázku, jestli existuje Bůh, odpověděl si, že ano. Za nejdůležitější pilíř považuje lásku.

 

 misa-04uprjpg1jpg.jpg

 

Jenže možná je to právě dostatek lásky, co světu chybí. Je rozbouřený, pořád to někde bouchá, bojuje se, lidé se zabíjejí… A člověk si uvědomuje, že to tak bylo vždycky, od té doby, co na zeměkouli existují lidé. Jen jich při tom umírá víc a víc. K tomu přispívá pokrok. Bohužel i vědci, nositelé Nobelovy ceny, jejichž objevy byly často pro válečné účely zneužity. O tom si můžete přečíst v článku Ivana Větvičky.
Vážení čtenáři, do roku 2017 bych vám chtěla za celou redakci popřát především hodně zdraví. A ještě vám přeji, abyste si s vášní dokázali plnit své sny, jakékoli, i ty nejtajnější. Třeba jako cestovatel Miloslav Stingl. Mějme se rádi a žijme přítomností na plné pecky! Stojí to za to. A s humorem. Tak, jak to uměl spisovatel Arnošt Lustig, přestože měl za sebou osvětimské peklo. V prosinci 2016 by se dožil devadesátky. Tak to umí i spisovatel Jiří Stránský, který byl vězněn v komunistických kriminálech, odkud svým dětem posílal dopisy, s nimiž se jeho dcera Klára svěřila Pavlíně Kourové. K humoru má blízko i vědec Ivan M. Havel, jemuž komunistický režim také ztrpčoval život.

Michaela Gübelová

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Michaela Gübelová - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážení a milí, v pátek třináctého navždy odešel geniální filmař a vzácný člověk Miloš Forman (18. 2. 1932 – 13. 4. 2018). Mnohokrát jsme o něm do Xantypy psali, několikrát s ním vedli rozhovor. Od té smutné zprávy se mi vybavují nezapomenutelné chvíle strávené ve společnosti Miloše Formana.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, doba je tak intenzivní, že je mi občas líto, že nejsme deník a ne­můžeme ihned reagovat na silné okamžiky, v nichž žijeme. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, sílící demonstrace na Slovensku proti vládě, do níž prorůstá organizovaný zločin, demise nejvyšších vládních představitelů. V Čechách demonstrace proti bývalému příslušníkovi pohotovostního pluku Ondráčkovi ve vysoké politické funkci, trapný inaugurační projev českého prezidenta a odchody znechucených poslanců z Vladislavského sálu, čistky vlády bez důvěry. Při vyhlašování Českého lva v Rudolfinu režisér Jan Svěrák zveřejnil výzvu Pět vět na obranu svobody veřejnoprávních médií, jež jsou pojistkou demokracie, avšak v poslední době jsou často napadána. U toho jsem byla a byl to příjemný závan jednoty lidí, kteří podobně smýšlejí, stejně tak jako demonstrace na podporu veřejnoprávních médií na Václaváku nebo stávka studentů na obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot… a kdo ví, co dalšího se ještě stane v roce, kdy slavíme 100 let republiky. Uvažuji, jaký vliv asi má tak překotné dění na naši psychiku, navíc při pomyšlení na katastrofy, které se u nás udály v letech 1938, 1948, 1968.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, pobouřila mě neuvěřitelná zpráva včerejšího dne. Prezident prohlašuje, že mu agenti StB nevadí. Všechno zlo prý dělali důstojníci StB. Tato Zemanova hláška je vrcholem cynismu nemocného člověka. Kdyby důstojníci StB v komunistickém režimu neměli své agenty – pomahače, určitě by tolik lidí ne­emigrovalo, určitě by tolik lidí nesedělo za své názory v kriminále, jistě by spousta lidí mohla vykonávat svoji profesi, jistě by se děti nekomunistů dostávaly na školy atd., atd. Jestliže se dle prezidenta na agenty StB začne pohlížet jako na normál, není to návrat k normalizaci? Uff.

Editorial

Editorial

Vážení a milí! Žijeme v napínavé době. Jenže slušní lidé o dobrodružství tohoto druhu nestojí. Vláda, která nemá důvěru, premiér v demisi, vydaný Poslaneckou sněmovnou k soudnímu stíhání, volba prezidenta. V době, kdy vyjde tato Xantypa, již budeme vědět, zda je to prof. Drahoš, který vzbuzuje naději pro naši zemi, anebo nás na dalších pět let Miloš Zeman odsoudí do pozice, na které nás Evropa ani svět nebere vážně.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, do nového roku vkročíme s krásnou Ivankou Chýlkovou.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, Jaroslav Plesl je skvělý a oblíbený herec, v divadle i ve filmu jde z role do role. A tak jsme si museli několik měsíců počkat, než dotočil s Miroslavem Krobotem film Kvarteto, aby nám mohl vyprávět, jaké bylo natáčení – a nejen o tom si s ním povídal Jan Kerbr.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, volby dopadly, jak dopadly, ano, to je zkrátka demokracie. Nemůžu ale pochopit morálku národa, který si do čela zvolí člověka, jenž je trestně stíhán a navíc není vyjasněna jeho minulost coby agenta StB. Že tohle lidem nevadí, je zřejmě důsledek éry komunismu, který etiku vymýtil a heslo „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ bylo poměrně rozšířené.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, oblíbený, a proto velice vytížený herec Václav Neužil v říjnu slaví narozeniny. V rozhovoru, který s ním vedl Jan Kerbr, se zmiňuje o svém dědečkovi, po němž se jmenuje a který ho především na­učil vztahu k přírodě. Bohužel však zemřel, když bylo vnukovi teprve deset let. Já mohu dodat, že Václav Neužil starší byl předním hercem Divadla J. K. Tyla v Plzni, a jak se říká, bardem této scény. Jeho mistrovství jsem viděla mnohokrát, protože tam tenkrát hrál také můj muž Ivan Gübel a na jevišti často stáli spolu.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, před osmdesáti lety, 14. září 1937, zemřel v Lánech první československý prezident a zakladatel našeho státu Tomáš Garrigue Masaryk. Poslední dny tohoto velkého muže pro Xantypu zmapoval historik Josef Tomeš. Prezident navždy odešel obklopen rodinou a svými blízkými v den narozenin svého syna Jana. Titulní fotografii nám poskytl slavný ateliér Langhans.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, na prázdniny již tradičně vydáváme Xantypu jen jednu, ale zato tlustší, aby vám čtení vydrželo na dva měsíce. Se Zuzanou Norisovou jsem se intenzivně přátelila, dokud žila v Praze, a díky tomu jsem poznala i její skvělou sestru Soňu. Na Slovensko se Zuzana vrátila asi před pěti lety kvůli svému příteli, herci Ondreji Kovaľovi, s nímž má dcerku Julii. Dnes herečky žijí v Bratislavě, ale obě působí i v Čechách, v současnosti především Soňa. A jelikož už nejsme v tak častém kontaktu a byla jsem zvědavá, jak se jim vede, požádala jsem slovenskou publicistku Denisu Gura Doričovou, aby je pro Xantypu vyzpovídala. Vyfotografovala je pro nás Natalia Evelyn Benčičová. Jan Lukeš zase rozmlouval s režisérem Ladislavem Smočkem, který rozebírá, co historicky způsobil komunismus, jaký je rozdíl mezi střední třídou za první republiky a dnes, a varuje i před dnešní ruskou hrozbou. Legendární režisér, spoluzakladatel Činoherního klubu v srpnu oslaví pětaosmdesátiny. Xantypa mu blahopřeje!

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne