Rodové jméno si Zuzana Vejvodová nese s radostí. Dědeček Jaromír byl autorem nejslavnější písně 20. století, Škoda lásky, a otec Josef v muzikantství jako jazzový bubeník pokračoval. Pro divadlo se rozhodla už v mateřské školce(!) a ani později nenašla pro život nic poutavějšího. Její starší sestra Monika vystudovala skladbu a dirigování, takže i ona zůstala věrná poslání rodu. Jen s tím, že se jí narodily tři děti a je teď povoláním maminka.
Zuzana za studií tušila, že ji čekají také pěvecké role, a proto se připravovala u prof. Marty Cihelníkové a dál na Ježkově konzervatoři u prof. Jarmily Chaloupkové. Na své herecké pedagogy Jaroslava Satoranského a Janu Preissovou nedá dopustit. Dodnes oceňuje jejich lidský přístup, který se vryl do povah a herectví všech studentů.
A co jiní velcí herci jako vzory? „U nás v Divadle Na Fidlovačce určitě Tomáš Töpfer a Eliška Balzerová, už pro jejich lví podíl na vzniku této scény. A taky to byl Viktor Preiss z inscenace MUŽ Z LA MANCHY ve Vinohradském divadle. To představení byl pro mě kultovní zážitek. V roli Antonie jsem si v něm pak zahrála Na Fidlovačce znovu. Ale nerada bych vybírala, skvělých herců je mnoho.“
Vzpomíná na roli Lidunky v představení Tylovy FIDLOVAČKY, se kterým ještě před dokončením přestavby divadla vyjížděla na zájezdy. Pak přišel ŠUMAŘ NA STŘEŠE režiséra Deáka a dlouhý zástup her a postav: HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU(Alena Dynderová), NOC BLÁZNŮ(Julie),ČAJ U KRÁLOVNY (Lady Southwell), LUCERNA (Hanička), DIVOTVORNÝ HRNEC(Káča) i mnohé další. Kromě toho hostovala v hlavní roli v muzikálu REBELOVÉ v Divadle Broadway Praha. Nezapomenutelná je i její MAMZELLE NITOUCHE v režii Jana Kačera a role Millie Dillmountové ve hře HLEDÁ SE MUŽ. ZN: BOHATÝ! v režii Juraje Deáka.
V roli Julie zazářila před osmistovkou diváků Letních shakespearovských slavností Pražského Hradu. Nejspíš se do ní promítlo její krásné životní partnerství, které teď okouzleně žije. Připojila se i Desdemona v OTHELLOVI, Viola ve VEČERU TŘÍKRÁLOVÉM a Luciana v KOMEDII OMYLŮ.Pocitově se snad nejvíc ztotožnila s rolí Iriny v nedávné premiéře Čechovovy hry TŘI SESTRY režiséra Deáka. „Ty zkoušky byly pro mě jako dárek,“ rozplývá se při vzpomínce.
Na plátně jsme ji viděli jen v malé roli filmu HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY režisérky Věry Chytilové, zato v televizních seriálech hrála od deseti let. Ten první byl ÚZEMÍ BÍLÝCH KRÁLŮ, pak přišla ZTRACENÁ LÁSKA, a nově HRABĚNKYapokračování NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA. Teď si užívá v ULICI. Ráda vzpomíná na zvláštní venkovskou atmosféru natáčení Hraběnek. „Kromě mnohých na Josefa Abrháma, úžasného herce a noblesního člověka.“
Nabízí se otázka, zda přece jen někdy nemívá o herectví pochybnosti: „Nejspíš, když skončí jedna práce a čeká se na druhou. To mě napadne ta nestálost oboru, a tak jsem radši, když mám možnost vrhnout se hned na nový úkol.“ Nic jí divadlo nenahradí. Každý večer žije život své postavy, propojený s tím osobním, své zážitky, pocity, touhy, trápení a smutky. Divadlo je její terapie a katarze života.
text Marie Kulijevyčová
