Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Babiš převálcoval celou zemi, uspěl také extrém jménem Okamura

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

 

text Martin Fendrych (komentátor Aktuálně.cz), psáno 22. října 2017, foto čtk

 

 babisjpg.jpg

 

Ocitli jsme se v době, v níž fakta hrají nikoli úplně nulovou roli, ale roli mnohem méně podstatnou, jejich význam se scvrkl. Žijeme ve světě, kde rozhodují emoce, základní pak je „jsem nespokojen“. (Natožpak aby někdo uvažoval v linii „jsem vděčný“, jak to bývalo po revoluci, kdy ještě lidé mluvili o „zázraku“, který spojovali s pádem komunismu.) Jakmile se ocitnete ve světě emocí, fakta jdou stranou. S emočním voličem se nakládá jinak než s voličem faktomilným. Stačí ho vystrašit a pak ho vzít do náruče a pohoupat, on vám za to bude zobat z ruky.
Těsně po volbách jsem se setkal s reakcemi typu „vše je ztraceno“, „odstěhovat se odsud“ (ze země, která masově odmítá jakékoli i-migranty by se chtělo e-migrovat). Je vše ztraceno? Jistě ne, dvacet osm let po revoluci, jež byla zázrakem a ne revolucí, se znovu učíme základní pravdě, totiž že svoboda a demokracie nikdy není nastálo, že se o ni musí zápasit, že o ni můžeme přijít i bez okupace cizí mocnosti, že o ni musíme pečovat jako o manželku, jinak se s námi rozvede. Cenné poznání. Kdo stojí o svobodu, má už zase dost práce. Utíkat? Nesmysl.

Piráti ve sněmovním přístavu
Andrej Babiš (ANO) získal 78 mandátů ze dvou set, fantastický výsledek. Nezastavilo ho vypuzení z vlády, trestní stíhání, ani obnova soudu na Slovensku, kde se hrálo o to, zda Babiš byl či nebyl agent StB. Jako by toto vše miliardáři spíš prospívalo, jako by to jeho voliče spíš utvrzovalo v přesvědčení, že on je ten pravý. Důvod? Fakta nehrají roli. Význam mají pocity, Babiš vyvolal pocit, že jdou všichni proti němu. To zabralo.
Druhá skončila ODS s 25 mandáty. Zís­kala jedenáct procent hlasů, Babiš třicet. Mluvit o úspěchu by bylo přehnané, a přece se dříve nejsilnější česká politická partaj raduje. Občan se však může ptát: co to je za stranu? Je Petra Fialy, nebo spíš Václava Kaluse juniora? Spíš proevropská, nebo protievropská? Klaus junior uspěl, neboť i on se plavil na vlně emocí (vystoupit z EU, i když o třetinu zchudneme, hrůza z muslimských šátků atd.).
Třetí ve sněmovně zakotvili Piráti, získali 22 mandátů, dredař Ivan Bartoš slaví ohromný úspěch. Strana mladá, jiná, ne zcela vyhraněná, spojenectví změny, podobně jako ANO, ale tady je ta změna hmatatelnější než u Babiše, jehož hnutí sedělo v Sobotkově relativně úspěšné vládě. Piráti se stali alternativou, volili je nejen mladí. Nevíme, jak se toto úspěšné uskupení bude vyvíjet dál, držme jim (a sobě) palce, ať neuhnou z toho, co těsně po volbách opakovali, tedy že jsou stranou jednoznačně proevropskou a pro NATO.

 

banner_predplatne_clanek

 

Bez Zemana by nekončilo období liberální demokracie
Stejný počet mandátů získal Tomio Okamura a jeho SPD, strana stoprocentně po­stavená na vyvolávání negativní emoce, ba nenávisti. Strana, jež se stala dávno před volbami symbolem slabosti české demokracie, neboť veřejně propaguje věci, které odporují české ústavě (zákaz islámu kupříkladu). Na západ od nás by toto nebylo možné, u nás to možné je. Okamura uspěl se strašením obyvatel a s vidinou přímé demokracie, ve které o všem možném rozhodují občané v referendu. Podstatná věc: Tomia Okamuru podpořil na svých spanilých jízdách i prezident Miloš Zeman, jako i a Andreje Babiše, jehož podporuje, preferuje velmi dlouho. Dodejme, že SPD je považována doma i v zahraničí (viz reakce na české volby) za stranu extremistickou.
Za to, jak dopadly první české „emoční volby“, a to je potřeba zdůraznit, nese velkou odpovědnost prezident Miloš Ze­man. Bez něj, bez jeho působení na Hradě, bez jeho objíždění republiky, jednotlivých krajů, by výsledek vypadal jinak, bez něj by nekončilo období české liberální demokracie. Zeman velmi pilně vzbuzo­val emoce, nikoli libé, vděčnost za to, v jak šťastném období našich dějin žijeme, nýbrž emoce opačné, hlavně strach. Vyrobil obraz nepřítele, celé skupiny nepřátel: korektní politici, občanská společnost, pražská kavárna, neziskovky, muslimové, novináři atd., atd.
Bez téhle pilné, emoce vzbuzující včeličky by tolik neuspěl ani Babiš, ani Okamura. Zeman svědčí o tom, jak zásadní byl zásah do české ústavy, když politici kývli na přímou volbu a tím náš pečlivě konstruovaný ústavní systém rozhoupali. Můžeme v klidu domyslet, že zákon o referendu, jak si ho představuje Okamura, by vedl k ještě horšímu rozhoupání systému, ne-li k jeho vykolejení.
Pamatujme si, jakou roli hrál v letošních volbách Zeman, že to on mimořádně pomohl Babišovi i Okamurovi (zatímco jeho vlastní partaj, Strana práv občanů, zase totálně pohořela). A nezapomínejme, že Zeman není západní politik, ale obdivovatel Putina a Si Ťin-pchinga, politik, který se klaní autoritáři a komunistickému režimu.
Pohlédneme-li na české volby kremelskýma očima, pak vidíme, že Moskva musí být navýsost spokojena: další země EU rozhoupána, další rána pro bruselskou konkurenci, další zářez na pažbě. Díky, Miloši, Andreji, Tomio, radují se v Kremlu…

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 10. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/17 - výběr z článků

Lenny

Lenny

Je krásná, ve svém oboru velmi úspěšná, lidé ji mají rádi. Co víc si může interpret přát. Snad jen maličkost: aby mu to co nejdéle vydrželo. A já se k tomu přání připojuji, protože si myslím, že si zpěvačka Lenny úspěch zaslouží. Její album HEARTS je velmi povedené.

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka, známý folkový zpěvák a také jedna z prvních českých „mániček“, oslavil nedávno sedmdesátku. A také mu, vedle celé série archivních nahrávek, vyšlo zcela nové, aktuální album V ROZPITÝCH BARVÁCH, na němž představil tucet nových písní, zabývajících se tématy poněkud vážnějšími, než u něj bývá obvyklé. Parodie, humor, láska (skladba NEPŮJDU DO NEBE je jedinou výjimkou) a jinotaje se vytratily; převládají písně melancholické, hloubavé, zamyšleně hledající v nedávné i dávné české minulosti důvody současného stavu.

Filip Barankiewicz

Filip Barankiewicz

Baletní soubor Národního divadla je největším a nejproslulejším tanečním tělesem v České republice, jehož založením (1883) vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger, o sto let později Vlastimil Harapes a posledních patnáct let Petr Zuska. Po jeho ohlášeném odchodu se do výběrového řízení přihlásil i renomovaný polský tanečník Filip Barankiewicz, známý mimo jiné svojí brilantní klasickou výbavou.

Miroslav A. Liškutín

Miroslav A. Liškutín

„Již od útlého mládí jsem toužil a chtěl, aby se létání stalo hlavním cílem mého života,“ napsal v jedné ze svých memoárových knih brigádní generál v. v. Miroslav A. Liškutín. Tato touha se hrdinovi leteckých bitev druhé světové války splnila. Vedle generálmajora Emila Bočka je naším posledním žijícím operačním stíhacím pilotem britského Královského letectva RAF. A za téměř sto let svého života – 23. srpna oslavil devadesáté osmé narozeniny – má bezpočet důvodů bilancovat.

Hřebčín s císařským titulem

Hřebčín s císařským titulem

Když císař Rudolf II. povýšil v roce 1579 původní koňskou oboru v Kladrubech nad Labem na císařský dvorní hřebčín, stálo za jeho rozhodnutím příznivé postavení hvězd. Lokalita vzdálená pětadvacet kilometrů od Pardubic se stala domovem nejstaršího českého plemene koní – starokladrubáků.

Dokud nás svatba nerozdělí

Dokud nás svatba nerozdělí

Tvůrci úspěšného snímku NEDOTKNUTELNÍ přicházejí s novým titulem, který potěší srdce každého alespoň trochu škodolibého diváka. Filmem o večeru organizovaném zkrachovanci, kteří se snaží zapadnout, se režiséři rozhodli nastavit zrcadlo současné Francii.

Yayoi Motohashi

Yayoi Motohashi

Vystudovala historii umění, žila v Londýně, Budapešti a Helsinkách. Od vzniku galerie v muzeu The National Art Center v Tokiu působí již desátým rokem jako její kurátorka. Vedle řady pozoruhodných projektů připravila i výstavu Muchovy SLOVANSKÉ EPOPEJE. Povídali jsme si ve zdejší kavárně, jejíž citlivá architektura vyvolává v návštěvnících jedinečný zážitek.

Video k listopadové Xantypě

Video k listopadové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Zrcadla New Yorku

Zrcadla New Yorku

Když mi byly čtyři roky, přijeli do tehdejšího Československa Rusové na tancích. Pamatuju si jen to, že mi máma dávala přes hlavu mokrý hadr, jako ochranu před slzným plynem, a jak jsem na ulici omdlel po návštěvě nějaké lékařky, která mne zkoušela z toho, jak se jmenují sovětští kosmonauti… A pak, jak máma řvala večer na tátu a říkala něco o strachu a o kamarádce v New Yorku. Bydleli jsme v Praze ve Vodičkově ulici, v domě, kde míval cukrárnu pan Myšák. Asi tady se mi v hlavě zrodil ten newyorský sen.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, volby dopadly, jak dopadly, ano, to je zkrátka demokracie. Nemůžu ale pochopit morálku národa, který si do čela zvolí člověka, jenž je trestně stíhán a navíc není vyjasněna jeho minulost coby agenta StB. Že tohle lidem nevadí, je zřejmě důsledek éry komunismu, který etiku vymýtil a heslo „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ bylo poměrně rozšířené.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Zeman trvale, neřízeně exploduje. Babiš hraje na české pivní pudy

Český prezident jako by trvale explodoval, jako by byl nabit negativní energií, která se nezadržitelně šíří tuzemským prostorem. Nachází silnou lidovou odezvu. Terč se ustálil, je jím premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Přitom se názory obou kupříkladu na uprchlíky nijak fatálně neliší. Nejsou protichůdné.
Prezident si stále lépe rozumí se šéfem ANO Andrejem Babišem. Přimykají se, dělají antisobotkovskou politiku. Ministr financí předvádí vyzrálý, čím dál surovější populismus. Hraje na ty nejzákladnější české pivní pudy. Jako by ani nebyl vicepremiérem Sobotkovy vlády. Vytváří se Zemanem paralelní svět, což českou společnost víc a víc rozděluje.
Máme dva politiky, kteří v Česku poslední dobou ovládají veřejný prostor a „stanovují témata“ (ona to žádná skutečná témata nejsou). Vedle toho poněkud zaniká, že si ODS zvolila předsedu, aniž by ho vlastně volila, a že si Strana zelených svého předsedu skutečně vybírala, což je u nás věc už nevídaná, dokonce takřka nenormální.

2016: Rok, kdy bychom měli zasypávat příkopy nenávisti

Olééééé, oléééé, to je jízda. Svist, výbuchy ohňostrojů, vyděšení psi a kočky a byli jsme strojem času vrženi do roku 2016. Do světa, který nám připadá hrozivý, nebezpečný, cizí. Vládne strach. S kým se bavíte, každý věští něco hrozného. „Bude hůř.“ Jako by se vytratil optimismus, naděje. Přitom se nám daří výborně, ekonomika roste, nestrádáme. Ano, nemalá část národa odmítá pomáhat jiným. To je fakt. Odtud se bere strach? Rodí se z osobní nejistoty, z nesebevědomí, že se málo spoléháme na sebe. Dědictví bolševika? Možná. Špatné vzory? Možná. Nebo taky jde o to, že jsme svobodu dostali zadarmo a neceníme si jí. Oč letos půjde? Co je v Česku nejpalčivější problém? Snadno můžeme vypočítat, co to není. Třeba uprchlíci. O azyl u nás žádají stovky lidí. V Německu milion. Zatím nám zřejmě nehrozí ani teroristické akce; jistě ne tolik jako Paříži, Bruselu, Londýnu, Mnichovu. Stojíme mimo hlavní proud, jsme nevýznamní a teď se to hodí. Nehrozí nám, pokud známo, ani žádná finanční krize (i když ta se dopředu asi odhadnout nedá). Zatím nemusíme čekat ani válku. Rusové mají dost starostí se sebou a Islámský stát je daleko. – Takže co je náš nejpalčivější problém?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/17

XANTYPA XANTYPA 11/17

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne