Lenny

Když se povede peklo

Je krásná, ve svém oboru velmi úspěšná, lidé ji mají rádi. Co víc si může interpret přát. Snad jen maličkost: aby mu to co nejdéle vydrželo. A já se k tomu přání připojuji, protože si myslím, že si zpěvačka Lenny úspěch zaslouží. Její album HEARTS je velmi povedené.

 

text Vašek Vašák, foto Vojtěch Vlk a archiv Lenny

 

 leny_1jpg.jpg

 

Zpíváte výhradně anglicky. Odkdy tím jazykem hovoříte?
Od tří let jsem chodila do anglické školky a brzo jsem začala brát angličtinu jako druhou mateřštinu. Už si ani nepamatuju odkdy.
Máte britský akcent?
Jelikož jsem chodila do školy s Američany i s Brity, kolísala jsem mezi britským a americkým. Když jsem pak studovala v Londýně, trvale jsem se přeladila na britský.
Odjela jste v devatenácti letech. Co tomu říkali rodiče?
Oni mě chtěli poslat co nejdál (smích). Táta říkal: „Jeď do Austrálie.“ I tam mě totiž přijali na školu. Pak jsem si řekla: „Londýn je hudební Mekka, proč nejet do Anglie? Navíc to není tak daleko.“ Asi jsem k ní měla bližší vztah, a udělala jsem dobře.

 

leny5jpg.jpg


Získala jste tam plno přátel, s maltskou spolužačkou Federikou Giallombardo jste dokonce napsala písničku LOVER…
Nemohla jsem s ní pohnout a pak jsem si uvědomila, kolik mám talentovaných spolužáků. V té době jsme měli přinést každý týden na nějaké téma píseň, abychom se procvičili.
Například…
Třeba na téma modrá. Šlo jim o to, aby nás pořád něco pohánělo kupředu. A pak jsem si všimla, že má Federika ve svých textech krásné nápady, tak jsem ji požádala o pomoc, pronajaly jsme si zkušebnu a za dva večery jsme text společně napsaly.
Mluvíte normálním hlasem, ale zpíváte chraplákem. Předpokládám, že vědomě…
Nevědomě by to ani nešlo.
Pomáhá vám v tom vypjatější hlasová poloha, nebo i angličtina?
Obojí. Chraplákem jde zpívat také v češtině, ale v angličtině mi naskočí nějak samovolně. Nedávno jsem viděla video, kde hovořila Janis Joplin, a taky nemluvila vyloženě chraplákem. Na to, jak zpívala, mluvila celkem normálně (úsměv).
Měla jste někdy problémy s hlasivkami?
Jen jednou. Vypověděly službu pět dní před festivalem ROCK FOR PEOPLE. Asi jsem byla unavená, protože jsme jezdili do Itálie, Belgie, působila na ně klimatizace. Úplně jsem sípala a měla jsem nahnáno, protože jsem se na festival těšila. Naštěstí se ten den hlasivky vzpamatovaly, odzpívala jsem koncert, a pak mi znova odešly. Lidi si toho ale nevšimli, protože si mysleli, že tak běžně mluvím.

 

lenny2jpg.jpg
Praha, Lucerna music bar, 2017
lenny3jpg.jpg
Cena Anděl

 


V šestnácti letech vás maminka po­žádala, abyste jí zpívala na turné po Austrálii druhý hlas a doprovázela ji na piano…
Účinkovaly jsme i v Kanadě, ve Vietnamu a také po Evropě. Když mám čas a jde to, doprovázím ji dodnes, ačkoli teď jsme spolu dlouho nehrály. Navíc jdeme každá jiným směrem: já přitvrzuju a mamka naopak zjemňuje.
Musíte ve dvojhlasu ubrat chrápláku, aby vám šly hlasy lépe k sobě?
U rockovějších písní přitvrdím, ale jinak se snažím zpívat čistě. Můj hlas je tam kvůli dobarvení, ne proto, abych se prosadila. Jinak si ale myslím, že máme s mámou podobnou barvu.
Umí maminka taky chraplák?
Asi by dokázala přitvrdit (smích).
Je fajn, že se můžete podpořit i me­diálně…
A opodstatněně. Máme co nabídnout, ne­musím říkat, že jsem byla s maminkou v obchodě a koupila si nový boty. Můžeme říct, že jsme společně koncertovaly a sdílely muziku. To mi přijde krásný.
Bydlíte nedaleko od sebe. Muzicírujete spolu i doma?
Společné hraní iniciuje spíš mamka. Pijeme kafe a řekne: „Pojď si zahrát.“ Nebo: „Pojď mi zahrát.“ Zajímá ji, co nového jsem složila. Je ráda i posluchačkou.
Když spolu hrajete, dáte si něco od Deep Purple?
(smích) Maminka má ráda i tvrdší muziku. To byste se divil.
Prý vás drželi rodiče zkrátka…
Hlavně tatínek byl přísnej. Asi proto, že jsem jejich jediný dítě, navíc dcera, a měli mě později. Dost se o mě báli.
Chtěl tatínek, abyste něco dokázala?
Ze začátku hledal, v čem bych mohla být dobrá, protože mě dlouho bavila spousta věcí. Hrála jsem tenis, závodně jsem lyžovala, všechno pod jeho vedením. Jakmile viděl jenom jiskru mého zájmu, už ji začal rozdmýchávat. Projevila jsem třeba přání malovat, ale ne, že by mi koupil dětský barvičky, šel se mnou do výtvarných potřeb a vybral mi hned profesionální výbavu. Když viděl, že ten hrnek nenakreslím, řekl: „Tak něco jinýho.“

 

lenny4jpg.jpg
Rozhovory pro italská media

 


Maminka nebyla přísná?
Máma byla benevolentnější než táta. Ne­chá­vala mi volnou cestu. Byla spíš pečovatelská. Ona má velké srdce a tak, jak je přísná na sebe, na mě nikdy nebyla.
Na druhou stranu vám dala po jednom společném koncertě pokutu…
To jo. A musela jsem uznat, že právem. Vorala jsem to, byla jsem nesoustředěná, přidrzlá, tak jí ruply nervy a řekla: „Když to neumíš dělat pořádně, musíš poznat tíhu zodpovědnosti.“
Vídáte se s rodiči často?
Když jsem byla v Londýně, měsíc jsme se třeba neviděli, pak jsem přijela na chvíli domů, mezi dveřmi jsme si řekli ahoj a zase jsem na dva měsíce odjela, takže teď se jim to snažím vynahradit a přijít aspoň na kafe.
Prý jste dostala od tatínka vyhubováno za tetování?
Hrozně se urazil, protože jako výtvarník chce mít všechno precizně. Řekl: „Proč sis to nechala tak odbýt? Já bych ti to narýsoval.“
Udělala jste to tajně?
Tajně a spontánně. Akorát jsem byla za školou. Měli jsme tělocvik a mně se tam nechtělo, tak jsem se nechala tetovat.
Jak vás napadl zrovna pozdrav Hi?
Nejdřív jsem si ho nakreslila fixou, někam jsme šli na jídlo a naši říkali: „To je pěkný.“ Pak už jim to tak vtipný nepřišlo. Maminka to nějaký čas považovala za hennu a myslela si, že to zmizí. Musela jsem jí vysvětlit, že tohle Hi nezmizí nikdy.
V čem vás Londýn změnil?
Mám pocit, že za ty tři roky mě nezměnil Londýn, ale ta škola, pobyt, lidi, které jsem potkávala, i Ondra Fiedler, se kterým jsem začala spolupracovat na albu. To všechno ze mě udělalo jiného člověka. Dodalo mi to sebevědomí. I v tvorbě. Jak zpracovávat náměty, jak se nebát dělat více žánrů. Začala jsem trochu vyhledávat v tvorbě risk.

 

banner_predplatne_clanek


Na svých EP deskách jste byla víc doma v popu, teď jste se rozkročila až k rocku…
K rockové hudbě jsem měla blízko, protože mě tak vychovali naši, hlavně táta je fanoušek „Stounů“, Led Zeppelin a AC/DC. Najednou jsem si uvědomila, že mě v rádiích přestaly bavit písničky, které neměly „koule“. Rock je má už sám o sobě. Tehdy jsem si slíbila, že veškerá muzika, kterou udělám – a je jedno, co to bude za žánr – musí mít „koule“. A to se snažím dodržovat.
Jak si zaznamenáváte nápady?
Nazpívám si je na mobil a pak se je snažím posílat na e-mailovou adresu, abych je neztratila.
Je pro vás důležitější harmonie, nebo melodie?
Asi melodie. Nevím, jestli se vám to taky zdá, ale mně přijde, že je o dobré melodie nouze. Melodie je dnes vzácná.
Zklame vás, když lidé nereagují na něco, co jste složila, tak, jak jste si před­stavovala?
Já mám opačný problém. Speciálně u písničky GHOSTS mám dodneška pocit, že by mohla být líp udělaná. To je typ skladby, od níž už máte pětadvacet verzí, lidi jsou s ní spokojeni, ale vy si říkáte: „Do prčic, takhle to pořád není ono!“ U pár písniček spokojená jsem, ale u téhle mám na sebe vztek, že mohla být výraznější, že jsem ji vypustila moc brzo nebo v jiné podobě, než měla být.
Dokážete se k písničce vrátit a udělat ji úplně jinak?
To je hodně těžký. A Ondrovi už se do to­ho vůbec nechce, protože je přes produkci, kdežto já to vidím víc jako písničkář a dokážu se od toho oprostit. On ji jako aranžér zahalil do zelenýho kabátu a vyměnit ho za červenej se mu jednoduše nechce.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 10. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 11/17 - výběr z článků

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka, známý folkový zpěvák a také jedna z prvních českých „mániček“, oslavil nedávno sedmdesátku. A také mu, vedle celé série archivních nahrávek, vyšlo zcela nové, aktuální album V ROZPITÝCH BARVÁCH, na němž představil tucet nových písní, zabývajících se tématy poněkud vážnějšími, než u něj bývá obvyklé. Parodie, humor, láska (skladba NEPŮJDU DO NEBE je jedinou výjimkou) a jinotaje se vytratily; převládají písně melancholické, hloubavé, zamyšleně hledající v nedávné i dávné české minulosti důvody současného stavu.

Filip Barankiewicz

Filip Barankiewicz

Baletní soubor Národního divadla je největším a nejproslulejším tanečním tělesem v České republice, jehož založením (1883) vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger, o sto let později Vlastimil Harapes a posledních patnáct let Petr Zuska. Po jeho ohlášeném odchodu se do výběrového řízení přihlásil i renomovaný polský tanečník Filip Barankiewicz, známý mimo jiné svojí brilantní klasickou výbavou.

Miroslav A. Liškutín

Miroslav A. Liškutín

„Již od útlého mládí jsem toužil a chtěl, aby se létání stalo hlavním cílem mého života,“ napsal v jedné ze svých memoárových knih brigádní generál v. v. Miroslav A. Liškutín. Tato touha se hrdinovi leteckých bitev druhé světové války splnila. Vedle generálmajora Emila Bočka je naším posledním žijícím operačním stíhacím pilotem britského Královského letectva RAF. A za téměř sto let svého života – 23. srpna oslavil devadesáté osmé narozeniny – má bezpočet důvodů bilancovat.

Hřebčín s císařským titulem

Hřebčín s císařským titulem

Když císař Rudolf II. povýšil v roce 1579 původní koňskou oboru v Kladrubech nad Labem na císařský dvorní hřebčín, stálo za jeho rozhodnutím příznivé postavení hvězd. Lokalita vzdálená pětadvacet kilometrů od Pardubic se stala domovem nejstaršího českého plemene koní – starokladrubáků.

Dokud nás svatba nerozdělí

Dokud nás svatba nerozdělí

Tvůrci úspěšného snímku NEDOTKNUTELNÍ přicházejí s novým titulem, který potěší srdce každého alespoň trochu škodolibého diváka. Filmem o večeru organizovaném zkrachovanci, kteří se snaží zapadnout, se režiséři rozhodli nastavit zrcadlo současné Francii.

Yayoi Motohashi

Yayoi Motohashi

Vystudovala historii umění, žila v Londýně, Budapešti a Helsinkách. Od vzniku galerie v muzeu The National Art Center v Tokiu působí již desátým rokem jako její kurátorka. Vedle řady pozoruhodných projektů připravila i výstavu Muchovy SLOVANSKÉ EPOPEJE. Povídali jsme si ve zdejší kavárně, jejíž citlivá architektura vyvolává v návštěvnících jedinečný zážitek.

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Video k listopadové Xantypě

Video k listopadové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Zrcadla New Yorku

Zrcadla New Yorku

Když mi byly čtyři roky, přijeli do tehdejšího Československa Rusové na tancích. Pamatuju si jen to, že mi máma dávala přes hlavu mokrý hadr, jako ochranu před slzným plynem, a jak jsem na ulici omdlel po návštěvě nějaké lékařky, která mne zkoušela z toho, jak se jmenují sovětští kosmonauti… A pak, jak máma řvala večer na tátu a říkala něco o strachu a o kamarádce v New Yorku. Bydleli jsme v Praze ve Vodičkově ulici, v domě, kde míval cukrárnu pan Myšák. Asi tady se mi v hlavě zrodil ten newyorský sen.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, volby dopadly, jak dopadly, ano, to je zkrátka demokracie. Nemůžu ale pochopit morálku národa, který si do čela zvolí člověka, jenž je trestně stíhán a navíc není vyjasněna jeho minulost coby agenta StB. Že tohle lidem nevadí, je zřejmě důsledek éry komunismu, který etiku vymýtil a heslo „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ bylo poměrně rozšířené.

Osobnosti - výběr z článků

Marie Curie-Skłodowska

Marie Curie-Skłodowska

Jako vůbec první ženě na světě jí byla v roce 1903 udělena Nobelova cena. Za fyziku. O osm let později k ní přibyla druhá, tentokrát za chemii. Pouze čtyři osobnosti se mohou honosit dvěma Nobelovými cenami, a jen jedna z nich je žena – Marie Curie-Skłodowska. Vědkyně, která obětavě pomáhala raněným během první světové války, se narodila před sto padesáti lety, 7. listopadu 1867.

Filip Barankiewicz

Filip Barankiewicz

Baletní soubor Národního divadla je největším a nejproslulejším tanečním tělesem v České republice, jehož založením (1883) vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger, o sto let později Vlastimil Harapes a posledních patnáct let Petr Zuska. Po jeho ohlášeném odchodu se do výběrového řízení přihlásil i renomovaný polský tanečník Filip Barankiewicz, známý mimo jiné svojí brilantní klasickou výbavou.

Vzpomínání Michaely Bendové

Vzpomínání Michaely Bendové

Zavřu oči a vidím naše první setkání tak barvitě a živě, jako by to bylo včera. Do kavárny DISK na DAMU vchází žena, sněhobílé vlasy, velké oříškové oči. Je si vědoma každého svého kroku a cítí každé oko, které na ni pohlédne. Neznáme se, ale mám pocit, jako bych na ni čekala celý život. Když jsme se konečně našly, cítila jsem obrovskou úlevu a radost, že už nejsem sama a mám na světě někoho, kdo se na mě podívá a ví, a Miška Bendová vždycky ví! Otevřela mi srdce, umožnila mi dýchat a pomáhá mi splnit můj životní sen. Je to moje herecká maminka.

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka, známý folkový zpěvák a také jedna z prvních českých „mániček“, oslavil nedávno sedmdesátku. A také mu, vedle celé série archivních nahrávek, vyšlo zcela nové, aktuální album V ROZPITÝCH BARVÁCH, na němž představil tucet nových písní, zabývajících se tématy poněkud vážnějšími, než u něj bývá obvyklé. Parodie, humor, láska (skladba NEPŮJDU DO NEBE je jedinou výjimkou) a jinotaje se vytratily; převládají písně melancholické, hloubavé, zamyšleně hledající v nedávné i dávné české minulosti důvody současného stavu.

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/17

XANTYPA XANTYPA 11/17

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne