Thom Artway

Z ulice mezi anděly

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

 

text Vašek Vašák, foto Vojtěch Vlk a archiv

 

artway1jpg.jpg

 

Kdy jste vlastně začal hrát na ulici?
Po střední škole jsem se přestěhoval do Prahy a pracoval v Tesku. Na ulici jsem se rozhodl vystupovat po vzoru písničkáře Glena Hansarda. Ze začátku jsem se hrozně styděl. Musel jsem se předtím povzbudit dvěma deci vína (úsměv).
Jak jste stihl současně práci a zpívání?
Dva měsíce jsem pracoval přes noc do šesti do rána, pak jsem se trochu vyspal a šel jsem hrát. Když jsem zjistil, že mě muzika baví a funguje to, tak jsem se na Tesco vykašlal. Na ulici jsem pak hrál čtyři roky.
V roce 1990 jsem si zahrál párkrát na Karlově mostě a lidi byli tenkrát poměrně štědří. Dá se dnes na ulici uživit?
To záleží na spoustě okolností. Na Karlově mostě jsem nikdy neúčinkoval. Jen pod ním. Hrál jsem hlavně u Lennonovy zdi a na Kampě. Později na Václaváku. Tam mohl člověk vydělat slušný peníze, když k tomu prodal nějaký demo cédéčko.
Interpretoval jste svoje písničky?
Většinu repertoáru tvořily moje verze písní Beatles a Dylana. Až na Václaváku, kde jsem hrál se zesilovačem, jsem se snažil dát vždycky na konci i pár vlastních věcí. Měli jsme tam často hodně lidí a občas to bylo zajímavé. Vzpomínám si, jak jsme s klávesákem dohráli, lidi se nás na něco vyptávali, a já jsem zahlédl, jak nám nějaký kluk sebral z futrálu hrst papírových bankovek. Chytil jsem ho! (smích)
Na ulici jste asi potkal spoustu zvláštních lidí…
Musíte si zvyknout třeba na to, že na vás někdo blbě kouká. Na druhou stranu jsem se skamarádil s Australany, a díky tomu jsem se pak sebral a odjel tam hrát. Když jsem přistál v Sydney, měl jsem v kapse všeho všudy sto dolarů. Ubytování zadarmo jsem si sehnal přes internet. Bral jsem to jako první zahraniční hraní pro rodilé mluvčí. Po čtvrt roce jsem musel z Austrálie pryč, protože tam člověk může být nepřetržitě jen tři měsíce. Odletěl jsem na čtrnáct dní na Nový Zéland a pak jsem se zase vrátil.
Co vás zahraniční účinkování naučilo?
Spoléhat se sám na sebe. Taky mě to ujistilo v tom, že i když jsem Čech, můžu zpívat anglicky a lidi to berou. Kdyby to bylo úplně v háji, nepřilákám žádnou pozornost.
Co říkali rodiče tomu, že se živíte tak neobvyklým způsobem?
Jelikož pocházím z vesnice, která má patnáct set obyvatel, nebyla to pro ně normální situace. Tři sourozenci mají vysoké školy a já hraju na ulici. Pak jsem ale natočil první písničku a pomalu se to lepšilo.

 

artway2jpg.jpg


Jak se vůbec dostalo vaše TOWARDS THE SUN do filmu KŘÍDLA VÁNOC?
V době, kdy jsem pracoval v Tesku, vyhlásili na Facebooku soutěž SPLŇ SI SVŮJ HUDEBNÍ SEN A NAHRAJ DEMO, kterou jsem vyhrál, takže jsem měl možnost ji nahrát. Když pak napsal na Facebook Richard Krajčo výzvu, že hledá hudbu k filmu, poslal jsem mu ji. Odpověděl, že ji pustí režisérce Karin Babinské. Mezitím jsem odletěl do Irska pracovat na farmu a po třech měsících volal Krajčo, že by potřebovali i instrumentální verzi. To mě přesvědčilo o tom, že dělat muziku má smysl. Byla to totiž vůbec první věc, kterou jsem složil, a hned lidi bavila.
Co se na farmě v Irsku vůbec dělá?
Já tam dělal úplně všechno. Kydal jsem hnůj, vyvážel ho, dojil jsem, jezdil s traktorem, dokonce jsem rodil telata.
Pochlubil jste se farmářům, když vám vzali píseň do filmu?
To víte, že jo! S někým jsem se o to nadšení musel podělit!
Dojit krávy prý není jednoduché…
Doteď dojit neumím, jen jsem si to zkusil. Mým úkolem bylo nachystat pro struky takové ty elektrické násosky. Ručně se dojí pouze pár dní po porodu, kdy se mléko odstřikuje.
Práce v kravíně není moc čisté povolání…
To tedy není. Montérky, které jsem tam nosil – a od té doby jsem je už mockrát pral – jsou dodnes tím odérem cítit.
Chtěl jste se v Irsku naučit anglicky a něco k tomu vydělat?
Vydělat ani ne. Pracoval jsem tam za ubytování, jídlo a k tomu jsem dostával velmi nízké kapesné. Hlavně mi šlo o angličtinu.
Irská angličtina je jiná než anglická…
Irům je špatně rozumět, navíc farmáři mají nevymáchanou hubu, takže první, co jsem se tam naučil, byly nadávky.
Jaká byla nejdrsnější?
To nevím, ale nejčastější byla „for fuck sake“.
Zase úplně jinou angličtinou se hovoří v Austrálii…
Ta mě bavila.
S jakým akcentem vlastně zpíváte?
Všemi dohromady. Z devadesáti procent poslouchám anglicky zpívající interprety z celého světa.
Nikdy jste nezpíval česky?
S bratry jsem si zazpíval na Moravě TEČE, VODA, TEČE a lidi říkali: „Víš co, radši se drž angličtiny.“ (smích)
Na vašem prvním albu HEDGEHOG máte jeden duet s Markétou Irglovou (TIME TO THINK IT OVER) a dva s Michaelou Charvátovou alias Maellou (CONFORMITY a HEDGEHOG)…
Míša je boží. Seznámili jsme se, když jsem hrál u Lennonovy zdi a ona mi hodila dvacku. Když jsem skončil, zeptala se, jestli bychom si spolu mohli zazpívat; tak jsme udělali cover verzi písničky Bee Gees TO LOVE SOMEBODY. Od té doby se vídáme, zveme se na koncerty, a když jsem dělal desku, Míša na ní musela být.
S Markétou Irglovou jste se taky znal?
Neznal, tak jsem jí napsal na Facebook: „Moc by mě těšilo, kdybyste si se mnou zazpívala,“ a poslal jí na výběr tři písničky. Setkali jsme se asi na dvě minuty před jejím koncertem v Mahenově divadle v Brně, prohodili jen pár vět a vyměnili si mailové adresy. A protože žije na Islandu, svůj part natočila tam a poslala mi ho. Mimochodem, píseň TIME TO THINK IT OVER, jako jedinou z desky, smíchal Markétin partner, islandský hudebník Stirla Mio Thorisson.

 

 

banner_predplatne_clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 9. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 10/17 - výběr z článků

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

SOUTĚŽ o 4x2 vstupenky na Recyklus tour Tomáše Kluse

SOUTĚŽ o 4x2 vstupenky na Recyklus tour Tomáše Kluse

Úspěšná koncertní šňůra Recyklus tour Tomáše Kluse a jeho Cílové skupiny se na podzim vrací v obměněné podobě, s podtitulem #jinykoncert. Kromě nového singlu A pak, který s Tomášem nazpívala jeho žena Tamara Klusová, a který naživo premiérově zazní na prvním z koncertů v pražském industriálním prostoru Pragovka 30. září, přinese Recyklus novou scénu oživenou o vizuální projekce a instalace. Na pražském koncertě také Tomáš Klus převezme Zlatou desku Supraphonu za album vydané v dubnu 2017 pod názvem Recyklus Živ je. V předsálí každého z koncertů Recyklus tour pak na Tomášovy fanoušky čeká prostor pro odpočinek a poslech demo verzí jeho starších písniček. Turné, které kromě Čech a Moravy pokračuje i na Slovensku, skončí 8. prosince v Dolním Benešově u Ostravy. V rámci nového podzimního Recyklusu zahraje Tomáš Klus s Jiřím Kučerovským, Petrem Škodou a Janem Lstibůrkem v 16  českých a moravských městech, v plánu je také 6 listopadových koncertů na Slovensku.

Tomáš Klus

Tomáš Klus

Třicet jedna písmen, třicet jedna slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Earth: den na zázračné planetě

Earth: den na zázračné planetě

Fanoušci vynikajícího přírodovědného seriálu ZÁZRAČNÁ PLANETA, zbystřete, od 26. října zažijete v kinech DEN NA ZÁZRAČNÉ PLANETĚ. Dobrodružný snímek navazuje na druhou sérii ZÁZRAČNÉ PLANETY, která se na filmovém portálu ČSFD dlouhodobě drží na prvním místě v oblíbenosti mezi seriály.

Chlapi nepláčou

Chlapi nepláčou

Nebýt terapeutického setkání pořádaného mírovou organizací pro válečné veterány z bývalé Jugoslávie, kterého se režisér a scenárista Alen Drljević zúčastnil, drama o následcích jugoslávské války by nejspíš nevzniklo.

Masarykův les

Masarykův les

Prezident Masaryk byl první hlavou státu, která v novodobé historii (v roce 1927) navštívila oblast britské mandátní Palestiny. Letos uplynulo od jeho návštěvy devadesát let.

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Osobnosti - výběr z článků

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne