Vladimír Beneš

Lidská individualita je nenahraditelná

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Text Tereza Herz Pokorná, foto Vojtěch Vlk

 

 benes1jpg.jpg

 

Profesor MUDr. Vladimír Beneš, DrSc. je dítětem štěstěny, což je neoddiskutovatelným faktem, který tento nesmírně charismatický a úspěšný muž přijímá se samozřejmostí. Nejde totiž o štěstěnu vrtkavou, závislou na řadě náhod, o ono pověstné „být zrovna v pravý čas na správném místě“, nýbrž o štěstěnu trvalou, pramenící z vnitřní síly a z daru, který dostal do vínku. Je jím dar správného rozhodování se v zásadních bodech života, jimiž jsou rodina a povolání. Zbytek se pak přidává samospádem. Ve svém oboru patří mezi světovou špičku. Jeho práce je mu vášní, kterou zdědil po otci a předal synovi.
Operuje, píše, přednáší na všech kontinentech, vyučuje, má různá členství i předsednictví ve světových organizacích souvisejících s oborem, sportuje, často cestuje, je nadšeným a znalým entomologem. Jeho život je příběhem o lidské odvaze, umu, odpovědnosti, víře ve správnost svých činů, ve své lidi a v královnu přírodních věd – medicínu. Pokora je výsostná, nadhled důležitý, trocha cynismu na ochranu nezbytná a humor zásadní. Život bez něj si nedokáže představit, nebere se přespříliš vážně, přesto, že většina lidí, které potká, k němu vzhlíží s viditelnou úctou. Na otázku, nepřijde-li si někdy býti Bohem, se smíchem odpovídá: „To by mi u kolegů neprošlo a doma už vůbec ne!“ Stejně se směje jeho žena Eva. Jsou spolu prorostlí, jsou pevně semknutí a svobodní zároveň. Vím to, známe se již řadu let. Kolem obou se vznáší „aura“ výjimečnosti, a to i mezi blízkými přáteli, například v partě s názvem Antiparta, kde se část jejích členů sama hřeje na výsluní slávy a popularity a všichni si sebe vzájemně váží. Oni dva si ale fakt svého vyzařování neuvědomují, jsou otevření a spontánní.
Muži rodu Benešů si berou ženy na celý život. Jsou to ženy, které jsou samy silné osobnosti. Tvoří jim neochvějné zázemí a nechávají prostor pro volnou hlavu, patřící univerzu zvanému neurochirurgie. Nejsou to ženy v pozadí, mají své vlastní profese, své radosti, jsou partnerkami v dobrém i zlém – obojí je k mání. Co je hlavním tématem rodinných setkání, je jasné.
„Mozek je nejdokonalejší hmotou ve vesmíru, je tím nejsložitějším, co existuje, tím, co mě zajímá, fascinuje, před čím se klaním, čemu se nesmírně obdivuji, co ve skutečnosti vidím denně – čemu vděčím za to, že jsem vlastně v životě ani den nepracoval, protože je mým koníčkem,“ říká přednosta neuroonkologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední nemocnice v Praze-Střešovicích. Jeho pracovní stůl stojí pár metrů od bývalého porodního sálu, místa, kde se narodil. V areálu nemocnice, spolu s dalšími potomky lékařů, prožil dětství. Prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc. starší stále ještě bydlí jen pár metrů přes ulici. Jeho syn tedy působí v místě, kde má doslova fyzicky přítomny své kořeny, kde je pevně zakotven, kde se cítí být doma.

baner-clanek

Vladimíre, jaký koktejl dělá skvělého doktora?
Intelekt, kreativita, milosrdenství, soucit a zdravý selský rozum.

Co je vlastně mozek?
Mozek je řídící centrála, tam se vše rodí a rozhoduje, na něm záleží kvalita našeho života. On rozhodne, jakým jsi člověkem, jestli máš dobré srdce, nebo ne. Nedá se napodobit. Nemůžeš vyrobit žádnou umělou inteligenci, v pravém slova smyslu lidskosti. Umělá inteligence, i když se o ní hodně mluví, svým způsobem neexistuje. Jediná možnost by byla spojit stroj a biologický systém. Základní atributy inteligence jsou: kreativita, emoce, humor, schopnost generalizace, schopnost hledání souvislostí. Tohle se stroj nenaučí, i když nějaké samoučící schopnosti mít může. Nenaučí se výsostným lidským vlastnostem. Takže pokud by člověk dokázal transplantovat mozek, nešlo by o transplantaci mozku, ale těla. Mozek by byl příjemce. Umělá inteligence, k mozku by se musela přidat technologie, ne naopak.

Takže mozek si chrání svoji naprostou výlučnost…
Ano, dá se to tak říci. Centrální nervový systém není obnovitelný. V našem oboru je to tak: co je jednou zničené, je zničené navždy.

Myslíš, že bude někdy přece jen možné ho rekonstruovat?
To je otázka, která mě moc trápí, strašně rád bych to věděl. Zatím je to absolutně nemožné. Všechny ty pokusy – kmenové buňky, sekundární prevence po poranění míchy, to neumíme léčit. Umíme dát pohodu organismu, aby si mozek pomohl sám. Pokud tohle někdy bude možné, už se toho nedožiju, ale hrozně rád bych to viděl. Já si spíš myslím, že to půjde cestou nějakých technických neuroprotéz. Myslím, že na biologické cestě je veliká blokáda. Ale plno lidí v to věří.

V mozku se nedá vše lokalizovat. Je to jeho ochrana?
Jsou fokální funkce a globální funkce. U fokálních známe to centrum – zrak, sluch atd. U globálních možná víme, kde nejsou, ale ne kde jsou. Základem je vědomí, a to neumíme ani definovat. Zkoušel to kdekdo a nikdo to nedokázal – paměť, intelekt, psyché – všecko možné by se do toho dalo zahrnout. Jde pravděpodobně o difuzní funkci, o kterou se stará celý mozek.

Kolik kapacity našeho mozku doopravdy používáme? Říká se, že mezi osmi až deseti procenty, podle stupně inteligence…
To se neví. Ze všeho, co mozek zpracovává, nám pouští do vědomí jen minimální částečku. Většinu úkonů dělá automaticky. Trvale se stará, aby srdce tlouklo ve správném rytmu, dech byl pravidelný, pečuje o chůzi, což je velmi složitý mechanismus, vyrábí sny… Ale to všechno je pravděpodobně jenom zlomek toho, čeho je schopen, protože nervové buňky a jejich spoje, to jsou tak gigantická čísla, že si to ani nelze představit. Kolik neuronů je v mozku, se přesně neví. První odhady byly deset až dvanáct miliard, teď se mluví o osmdesáti miliardách. Buňky se mohou svými výběžky spolu neuvěřitelně pospojovat. Když si tohle představíš a víš, že jedna buňka je složena z milionu součástí, tak najednou dojdeš k nepředstavitelným číslům, možnostem a schopnostem. Nevím, zdali ho používáme na deset nebo třeba na sedmdesát procent. Každopádně většinu koná, aniž by nás o tom informoval.

 

benes2jpg.jpg

 

Tvůj táta měl jiné šance, vy máte jiné – došli jste ohromně daleko. Vnímáš, když se bavíš se svým synem, nějaký jiný způsob myšlení?
Ne, naše mentální schopnosti jsou naprosto stejné. Vývoj je pouze v technologii, takže mám k dispozici daleko víc různých mašinek a hraček. A dokážeme tak logicky udělat věci lépe. Ale to není ten posun kvalitativní – někde se musí začít měnit filozofie toho oboru.

A není to představa trošku hrůzostrašná?
No, hrůzostrašná by byla právě ta umělá inteligence. Otázka propojení biologického systému se strojem, aby bylo dedikované a intimní, to už svým způsobem existuje – to je počítač, který všichni používáme, mobily, to už je forma umělé inteligence. Už se pomalu nepotřebuješ nic moc učit, všechno si najdeš. Svým způsobem by to mohlo vypadat tak, že se dá naimplantovat znalost. Kdyby se to podařilo, dojdeš si koupit angličtinu, dostaneš čip a mluvíš. To už začíná být hrůzostrašné, protože pak by se daly vyrobit i fyzické schopnosti – a vyrobíš si armádu. Přijde fabrikant, že zítra potřebuje deset raketových vědců. Vezmeš deset pasáčků a lupneš jim tam raketovou vědu. Každý pak bude chtít mít speciální znalosti. To je Aldous Huxley – KONEC CIVILIZACE.

Výzkumy probíhají, ale tělo se chrání i před věčnou touhou prodlužování věku. Vypíná pozvolna funkce chtě nechtě…
Ano, přírodní sebeobrana existuje. Kdybychom ji prolomili, mohla by to být svým způsobem tragédie. Já si myslím, že nenarazíme na technologické problémy, ale na etické problémy. Zákazy výzkumů nikdy nic neznamenaly. Pokud půjde prolomit určitou hranici, danou omezením mozku, pak by mohlo být zle, protože najednou tu bude jiný živočišný druh.

Jaká je pro tebe největší lidská hodnota?
Poctivost, a nejen k okolí, ale i k sobě samému. S tím člověk spokojeně dojde vysokého věku. Můžeš se pak otočit a nemusíš se za sebe stydět a víš, že jsi udělala, co bylo možné. A pak kreativita.

Tělo se umí samo léčit, vlastně léčí ho mozek. A platí tu, že „víra tvá tě uzdraví“, protože někdo to dokáže, a jiný ne…
To je psychoterapie, a to má logiku v případech, kde není organický podklad onemocnění. Určitě si nemůžeš vyléčit nádor. Ale něco neurotického ano. Například u bolestí zad se časem snižuje podíl organický, bolest pacienta neurotizuje a najednou zjistí, že osmdesát procent potíží je neurotických, dvacet je od degenerované plotýnky. A těch osmdesát umíme ovlivnit. Když se říká, že někdo bojuje s nemocí, tak bojuje s psychickou složkou.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 08. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 09/2018 - výběr z článků

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Josef Engliš

Josef Engliš

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Video k zářijové Xantypě

Video k zářijové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, sympatický herec Hynek Čermák na sebe prozrazuje, že chtěl být pilotem, že si váží Cyrana a rád by si ho zahrál, že jeho vztah se ženou Veronikou je to nejlepší, co ho zatím v životě potkalo… a samozřejmě ještě mnohem víc nám toho o sobě řekl. Důkladně ho vyzpovídal Vašek Vašák, který byl velice pilný a do tohoto čísla napsal ještě další tři rozhovory.

Osobnosti - výběr z článků

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Janek Ledecký

Janek Ledecký

Není u nás úspěšnějšího muzikálového autora, než je Janek Ledecký, jehož HAMLETA vidělo v České republice, na Slovensku, v Koreji a Japonsku milion dvě stě tisíc diváků! Kromě toho se věnuje své sólové pěvecké kariéře a užívá si úspěchů svých dětí: nadaného výtvarníka a hudebníka Jonáše a dvojnásobné olympijské vítězky v lyžování a snowboardingu Ester. S Jankem jsme dlouholetí přátelé.

Bára Poláková

Bára Poláková

Skláním se před každým, kdo něco umí. Tím spíš, pokud se mu daří ve více oborech. Barbora Poláková je například úspěšná herečka i zpěvačka. Za hlavní ženskou roli ve filmu KVARTETO byla nominována na Českého lva a videoklip singlu PO VÁLCE z jejího posledního alba ZE.MĚ má na YouTube už přes dva a půl milionu zhlédnutí! Ale povídali jsme si i o jejích dcerách a partnerovi, herci Pavlu Liškovi.

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Kovy - mladý a vlivný

Kovy - mladý a vlivný

Jedenadvacetiletý Karel Kovy Kovář byl loni vyhlášen ča­sopisem Forbes sedmnáctým nejvlivnějším Čechem na so­ciál­ních sítích. V té době byl také vybrán televizí Euronews, aby jako jeden ze tří evropských youtuberů (a první Čech vůbec) absolvoval interview s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne