Lo Manthang

V říši hliněných obrů

Existuje vůbec někde na světě ono bájné a tajemstvími opředené údolí Šangri-la? Tahle otázka se znovu a znovu vynořuje, snad aby důkladně potrápila náruživé cestovatele, stejně jako neúnavné hledače dobrodružství.

 

text a foto Jaromír Červenka

 

reportaz1jpg.jpg
Majestát hliněných kopců obehnaných nebetyčnou hradbou osmitisícovek

 

Jednou z lokací, jíž při hledání Šangri--la bezesporu přináleží role favorita, je pohoří Mustang, kopcovitá a zdánlivě pustá krajina, oddělená od nížinných oblastí Nepálu neprostupnou hradbou Himálaje. Zde leží vysokohorské údolí s duchovním a správním centrem říše – opevněným městem Lo Manthang. Malé feudální království, nacházející se severně od pásma osmitisícovek, si dodnes udrželo tradiční tibetskou kulturu. Místní obyvatelé – Lobové – kterých žije zde v Horním Mustangu něco kolem sedmi tisíc (tedy tři a půl člověka na kilometr čtvereční), nazývají svou zemi Lo. Název Mustang se vztahuje k vyprahlému území ležícímu při horním toku řeky Kali Gandaki. Její koryto, prodírající se trhlinou mezi masivy Annapurna a Dhaulágirí, je považováno za nejhlubší kaňon světa. Ve druhé půli 20. století nabyl Mustang patřičné proslulosti i díky cestopisu francouzského badatele Michela Peissela, prvního Evropana, který v roce 1964 získal od nepálských úřadů oficiální povolení putovat do těchto končin. Poté podrobně popsal do té doby neznámou a nepřístupnou krajinu i život, zvyky a obřady praktikované zdejšími Loby.

 

reportaz2jpg.jpg
Většina společenského dění se odehrává v kuchyni.

 

 

Země zaslíbená
Jméno Mustang je pravděpodobně zkomoleninou starého názvu země Manthang. Jde o zapomenutý kout světa, jenž má ve světě buddhismu pověst „nebes klidu a míru“. Po čínské invazi do Tibetu si zde Khampové, bojovní tibetští odpůrci okupace, vytvořili několik základen pro své operace. Dělo se tak za aktivní podpory CIA, která v letech 1959–1973 polovojenské jednotky Khampů cvičila a dodávala jim ve velkém zbraně i techniku. Bylo to velmi složité období a zároveň také tragická kapitola v dějinách tohoto území. V reakci na zmíněný stav věcí Číňané v roce 1960 zcela uzavřeli hranice a donutili nepálské vedení izolovat celou oblast od zbytku Nepálu. Znovu se toto odlehlé území otevřelo až na sklonku roku 1991. Centrální nepálská vláda, přestože získává obrovské poplatky z turismu, posílá do oblasti Mustangu pouze nutné minimum financí. V důsledku toho zde chybí základní infrastruktura včetně potřebné lékařské péče, a místní lidé tudíž často umírají i na zcela banální onemocnění. Nová silnice do Lo Manthangu, kopírující původní karavanní stezku, je již po několik posledních let budována částečně i za peníze Číňanů. Až bude jednoho dne dokončena, zcela jistě přiblíží národ Lobů civilizaci. Otázkou však zůstává, zda jim to – kromě snadnějšího způsobu života – přinese také štěstí a klid, jakého si až dosud v lůně svého „ztraceného ráje“ užívali.
Posvátná řeka Kali Gandaki, nesoucí jméno bohyně Kálí, je obzvlášť na svém horním toku vyhlášená častými nálezy drobných fosilií, pradávných pozůstatků původního mořského dna. Tyto „relikvie“ jsou především vyznavači boha Višnu velice uctívány. Řeka má své kořeny pod ledovcem Nhubine, ve výšce kolem 6000 metrů. Vodní tok s sebou od pramene nese hromady šedočerné spraše a kamenů. Cestou dolů mustangským údolím se říční koryto nebývale rozšiřuje a poté, kus pod Jomsomem, začíná voda ve skalnatých soutěskách vytvářet divoké a nebezpečné peřeje. Jako první na světě je v říjnu 1988 úspěšně zdolala vodácká výprava z Ostravy.

 

reportaz3jpg.jpg
Pohled z vrcholu kopce směrem ke Kagbeni je více než poetický.

 

 

Vzhůru z nepálských nížin
Cesta naší tříčlenné skupinky začíná v pohodové Pokhaře, v místě, odkud se v Nepálu povětšinou vyráží i na oblíbené treky kolem Annapuren. Existuje však jeden podstatný rozdíl – zatímco ceny povolení pro zmíněné trasy vyjdou maximálně na několik desítek dolarů, to vstupní do lokality Horního Mustangu dá vaší kapse řádně zabrat. Stojí totiž pět set dolarů. Navíc je nutné vejít se do pouhých deseti pobytových dnů, jinak hrozí vysoké pokuty. To, že si musíte předem ob­starat (a také královsky zaplatit!) zkušeného průvodce, je pro udělení patřičného horského glejtu naprostou nezbytností. Ze správního střediska Jomsom se vydáváme, sotva se slunce dotkne blízkého vrcholku Nilgiri Himal. Cesta vede širokým, byť momentálně polovyschlým korytem, v němž se až na výjimky není třeba brodit vodou. Občas potkáme náklaďák, který tu nabírá štěrk. Neprůchodná část řečiště nás tlačí do bočního terénu. Po příletu do Káthmándú jsme sice minimalizovali váhu batohů, ale i zbývajících třináct kilo dává tělu v prudkých stoupáních řádně zabrat. Kamal, náš šlachovitý průvodce, dohání svůj vzrůstový hendikep hbitostí a skvělou fyzičkou, hodnou na slovo vzatého horala. Zatímco šplhá vzhůru sutí a svižně přeskakuje skalní trhliny, já za ním vlaji coby ztrápený přívěsek.

 

banner_predplatne_clanek


Kagbeni, předpolí Manthangu
První zelená políčka ohlašují přítomnost lidí. Vesnice Kagbeni leží na soutoku Kali Gandaki a Jhong Khola. Je to shluk jílových budov, natěsnaných na sobě a vytvářejících labyrint uliček, tunelů i temných průchodů. Všude je cítit čpavý pach spalovaného jačího trusu, místně hojně využívaného coby topivo. Vesničané tu také pečlivě sbírají klásky prosa, z nichž posléze nechávají kvasit čhang, alkoholický nápoj podobající se našemu pivu. A jedno překvapení navrch – přímo na „hlavní třídě“ narážíme na regulérní restauraci Yac Donald’s, prodávající nejlepší hamburgery z jačího masa široko daleko (a vysoko).
Hned další den nás čeká přísná kontrola trekových povolenek. Teprve až v tuto chvíli skutečně vstupujeme do bran bájného Vysokého Mustangu.

Svět za branou
Z vrcholu strmého kopce těsně za Kagbeni je nádherný pohled: hluboko dole leží říční koryto a nad ním přízračně bílá hora Nilgiri. Cestou do několik hodin vzdáleného Chhusangu míjíme na jednom z kopců poblíž Tangbe rozlehlý jabloňový sad, obehnaný kolem dokola zdí. Malá fata morgána! Později se od místních dozvídáme, že právě zdejší jablka jsou tím nejvyhlášenějším artiklem. Sklizni ovoce vděčí lokalita i za vlastní destilát – Apple Brandy. Proplétáme se krajinou tvořenou erodovanými slepenci, místem plným surreálných homolí a podivných skalních věží. Načervenalé útesy podobající se píšťalám varhan svírají řečiště a úbočí jsou plná krystalů soli. Mustang – to jsou nebetyčné hromady hlíny. Za Chhusangem je tok Kali Gandaki přeťat ocelovým mostkem povážlivě vychýleným ze své osy. Řeka tryská ze skály, jako někde v Moravském krasu, a celý masiv je v horních partiích doslova prošpikován malými jeskyňkami. Ty prý kdysi sloužily za mnišská obydlí či schránky ukrývající v časech nebezpečí posvátné texty. Říční koryto je dál neprůchodné, šplháme tedy do kolmého vrchu k osadě Chele, podobné orlímu hnízdu. Stejně jako jinde v Lo, i tady je v prostoru nade dveřmi tzv. „zor“, beraní rohy omotané spletí pětibarevných vláken, chránící domy proti zlým duchům.

 

reportaz4jpg.jpg
Stěna Nilgiri Himal vyrůstající z koryta Kali Gandaki

 

 

K výšinám
Pachtíme se znovu vzhůru, blíž k nyní již zcela modré obloze. Hluboká průrva řeky Ghyakar Khola, přepásaná úzkým dlouhým mostem pohupujícím se ve větru, zve k ná­vštěvě osady Gurung na protější straně údolí. Jsme ve třech tisících třech stech metrech a stezka se zařezává do skalnatého terénu, místy o šíři jednoho metru. Když konečně dosáhneme sedla Dajori La, skutečně prvního vysokohorského bodu ve výšce 3735 metrů, pokračujeme klopotnou poutí přes vesnici Samar. Vidíme popásající se stádo horských koní, jsou krásní a jistě i výkonní – američtí mustangové to ale nebudou. Potkáváme buddhistickou mnišku. Kráčí, jako by se vznášela, a má dechu na rozdávání. Tahle vrásčitá sedmdesátnice je původem z Rakouska. Přišla do Nepálu hned s první vlnou hnutí hippies už někdy v 70. letech, provdala se tu a nakonec v pozdním věku odešla až do Mustangu. Občas teď vypomáhá v klášteře Ghar Gompa, takříkajíc za stravu a byt. Za samarskou vstupní branou se „skutálíme“ dolů z kopce – a vzápětí nás čekají další dvě skoro čtyřtisícová sedla: Bhena a Yamda La. Praporkoviště a hromady svatého kamení, nakupené v nejvyšších bodech krajiny rukama poutníků, zde poskytují alespoň skrovnou ochranu před vlezlým ledovým větrem. Poblíž pak nečekaně potkávám valící se jačí stádo. Pastevci metají kamení svými praky, čímž korigují pohyb krajních kusů dobytka a udržují tak zvířecí chumel pohromadě. Zatímco mí dva kamarádi posedávají už dávno v kuchyni u čadících vesnických kamen, já se ještě stále, s jazykem na vestě, plahočím terénem. V nohou mám víc než třicet kilometrů, o převýšení raději ani nemluvě. Do vsi doškobrtám až ve chvíli, kdy vládu na obloze zvolna přebírá měsíc.
New Kunga Hostel v Gelingu je klasické tibetské stavení s atriovou otevřenou dvoranou, dokola obestavěnou primitivní vnitřní terasou. Základ patrového domu zajišťují opracované kmeny, obvodové stěny jsou vyplněny směsí jílu a kamenů. Střechu tvoří smotky slámy, hlína a oblázky. Podobně jako ve všech zdejších obydlích, i tady slouží střešní plocha především jako rozlehlé úložiště dřeva. I když je dřevo především určeno k otopu, skoro se nepoužívá; jde o jakousi formu rodového bohatství, převáděného z generace na generaci.

 

reportaz5jpg.jpg
Čistota dětské zvědavosti…

 

 

Dva dny do cíle
Jsme v té nejsušší části Mustangu, čemuž se pochopitelně přizpůsobuje i vegetace. To málo, co je k vidění, připomíná spíše trnitou pouštní flóru. S funěním se škrábeme do sedla Nyi La, nejvyššího v této lokalitě (4010 m n.m.). Když se ohlédneme zpátky, otevře se dole pod námi úžasné panorama. Vidíme hned tři z vrcholků Annapuren: Tilicho Peak, Nilgiri Himal a zcela vpravo vykukuje špička Dhaulágirí. Sněhem pokryté sedmi- a osmitisícovky, seřazené pěkně v půlkruhu přesně pro lačné fotografovo oko. Obědváme ve vesnici Ghemi, obklopené poli s pohankou a ječmenem. Jídlo nám servírují v královském hotýlku jménem Raju, jenž je spravován samotným synovcem manthangského panovníka. Pauza končí a my sestupujeme k řece Tangmar Chu. Za ní už opět čeká jen a jen samé stoupání. Ale také jedna kuriozita – zeď sestavená z posvátných kamenů mani, nejdelší v celém Nepálu. Snad nejdepresivnější šplhání dne nám připraví čtyřtisícové sedlo Choya La. Kamenná mohyla se smotky modlitebních praporků, trčící na samém vrcholu, pak ve mně pochopitelně vyvolá pocity štěstí. Odtud je sice cesta do Tsarangu ještě daleká, nicméně skoro pořád klesá.

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 8. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/17 - výběr z článků

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Sestra Angelika

Sestra Angelika

Je upovídaná, velmi otevřená a je s ní legrace. Hodně toho stihne a hlavně se nezdráhá přijímat nové výzvy. Sestra Angelika je řeholnice z řádu kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V rozhovoru popisuje svůj život, nebojí se hodnotit dějiny katolické církve, i své působení v roli vychovatelky problémové mládeže. Vzpomíná na své studium na DAMU i na to, jak ošetřovala umírajícího prezidenta Václava Havla.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš

Profesor Jiří Drahoš přestoupil z vyhraněně vědeckého světa do celospolečenského dění velmi rázně, s ambicí stát se prezidentem. Kdo jej léta důvěrně zná, jeho rozhodnutí rozumí. My z řad příznivců mu za ně děkujeme.

Jan Míša Černý

Jan Míša Černý

Když ho navštívíte v jeho zaměstnání, dostanete na památku leporelo s medvědy, pohled s medvědy, kalendář s medvědy, pokud si přivedete malé dítě, pochutná si na darovaném Brumíkovi. Na stěnách okolo vás visí obrázky hnědých huňáčů a na křeslech sedí plyšoví medvědi různých velikostí…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Antonín Gondolán

Antonín Gondolán

To je název nejznámějšího alba Antonína Gondolána, skladatele, zpěváka a multiinstrumentalisty, které nahrál v roce 2004 po svém působení v zahraničí se svým Gondolán trio. Antonín Gondolán, nejvýraznější romská osobnost pop-music bývalého Československa, oslavil v červnu pětasedmdesátiny a chystá dvojcédé s unikátní sestavou interpretů současných mladých hvězd z Čech i Slovenska.

Jan Svěrák

Jan Svěrák

V polovině srpna vstoupilo do našich kin retro PO STRNIŠTI BOS, které režisér Jan Svěrák natočil na motivy stejnojmenné autobiografické knížky svého otce Zdeňka Svěráka. Děj filmu, který rozehrává příhody malého Edy Součka a jeho rodičů i příbuzných, je situován do válečných dob. Předchází tak výjevům z OBECNÉ ŠKOLY, jež se stejnými hlavními postavami mapovala údobí před komunistickým převratem. S autorem úspěšných filmových hitů, které už čtvrt století baví diváky všech generací, jsme si povídali o okolnostech vzniku jeho novinky. Jan Svěrák mi vyprávěl i o svých nerealizovaných projektech a o tom, co v dnešních spletitých dobách znamená odvaha.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Reportáže - výběr z článků

Pelikáni z Walvis Bay

Pelikáni z Walvis Bay

Tolikrát už jsem městečkem Walvis Bay v Namibii projel a zatím se v něm nikdy nezastavil. Maximálně tak na doplnění paliva nebo výměnu či opravu kola po defektech v náročném terénu soutěsky Soros. Dnes jsem si poprvé udělal přestávku. A jsem rád, protože tato změna byla skvělým zpestřením. Příště tu zůstanu déle, aspoň dvě noci.

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Jessica, hroší zázrak

Jessica, hroší zázrak





Není agresivnějšího tvora než je hroch, zapomeneme-li na druh komárů Anopheles, odporný bzučící hmyz, který svou malarickou infikací ročně zabije statisíce afrických obyvatel. Ale dějí se i zázraky…

Sundarbans

Sundarbans

Sundarbans, rozsáhlá říční delta rozkládající se při severním okraji Indického oceánu, je zcela ojedinělým prostorem, jenž nemá na světě obdoby. Při pohledu na mapu Indie připomíná celá lokalita Národního parku Sundarbans víceprstovou rukavici, a to především díky množství říčních toků směřujících z vnitrozemí do Bengálského zálivu. Tohle magické místo, protkané tisícovkami meandrů a vodních kanálů, zaujímá rozlohu zhruba deset tisíc kilometrů čtverečních a leží na území dvou států – Indie a Bangladéše. Jde samozřejmě o jednolitý přírodní celek, před lety uměle rozdělený státní hranicí.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Kráčet po vodě jako…

Kráčet po vodě jako…

Chození po vodě je jedním ze snů lidstva. A svým způsobem je to určitý druh umění. Podle Písma suchou nohou dokázal přejít jezero pouze Ježíš Kristus. Po letošní instalaci díla THE FLOATING PIERS (Plovoucí mola) to dokázal i známý bulharský umělec Christo, a díky němu i tisíce dalších lidí…

Dillí – Indie

Dillí – Indie

Neoddělitelnou součástí indické metropole Dillí je federální hlavní město Nové Dillí se sídly všech vládních orgánů a institucí. Rozprostírá se na území o rozloze padesáti kilometrů čtverečných a má více než 16 milionů obyvatel. Hned po Bombaji je druhým největším městem Indie a zároveň i třetí největší světovou aglomerací.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/17

XANTYPA XANTYPA 09/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne