Sestra Angelika

Milosrdenství je náš slib

Je upovídaná, velmi otevřená a je s ní legrace. Hodně toho stihne a hlavně se nezdráhá přijímat nové výzvy. Sestra Angelika je řeholnice z řádu kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V rozhovoru popisuje svůj život, nebojí se hodnotit dějiny katolické církve, i své působení v roli vychovatelky problémové mládeže. Vzpomíná na své studium na DAMU i na to, jak ošetřovala umírajícího prezidenta Václava Havla.

 

text Pavel Pechoušek, foto Vojtěch Vlk, autor, ČTK a archiv angeliky Pintířové

 

angelika2jpg.jpg

 

Vy jste vlastním jménem Ivana, jméno Angelika jste přijala se vstupem do řádu?
Ne úplně do řádu. Než jsem vstoupila, byla jsem v kandidatuře, což je období jakéhosi oťukávání. To je jako, když spolu dva lidi začnou chodit. Po dvou letech jsem vstoupila do noviciátu a přijala jméno Angelika. Tehdy jsem ještě mohla kdykoliv vystoupit. Dnes sestry dostávají jméno až s prvními sliby. Jméno je symbolem nového života a jeho volba vychází z nové životní inspirace.
Kdo byl vaší inspirací?
Papež Jan XXIII., vlastním jménem Angelo Roncalli (zvolen r. 1958 – pozn. red.). Už v kandidatuře jsem od sestry, která se o nás starala, dostala knížku FARÁŘ SVĚTA. Sestra mi tehdy říkala, že se pořád něčemu směju, že se mi to bude líbit. Papež Jan XXIII. byl zvolený v se­dmasedmdesáti letech, tehdy se volitelé nemohli dohodnout, ale nakonec dostal důvěru. Asi si mysleli, že toho ve svém věku moc nezkazí. Jan všechny překvapil, když vyhlásil druhý vatikánský koncil. Ve své době způsobil stejný průvan, jako dělá dnes papež František. Začal například vyjíždět z Vatikánu a mluvil o tom, že je třeba církev otevřít světu a věnovat se tomu, co nás spojuje, a ne tomu, co nás rozděluje. Pozval na koncil i nekatolíky, jiné křesťanské církve. Já jsem se původně chtěla jmenovat sestra Roncalli, ale všichni mi říkali, že je to, jako by mi někdo nadával, tak jsem použila ekvivalent jeho křestního jména. Už jsme měli Angelu, Archangelu, Angelinu, tak jsem si zvolila Angeliku. V kongregaci je vždy jen jedna sestra určitého jména.

 

angelika3jpg.jpg
V Děčíně při „květinové plavbě“ po pohřbu Václava Havla, 2. 1. 2012

 


Papež František je často brán jako kontroverzní. Jaký na něj máte názor?
Když člověk umí číst v evangeliu, tak zjistí, že i Ježíš byl velice kontroverzní osoba. Je to stejné jako v řádu, existují určitá pravidla, ale ta jsou jen prostředkem k nějakému cíli. Já musím hlavně vědět, co je cílem a obsahem toho pravidla. Mám ráda sport, hlavně fotbal, kde je to podobné, vždy můžete natrénovat nějaké situace, ale důležité je to, jak přihraju při zápase, a jestli dám gól. Vše se nacvičuje pro tenhle moment. Ježíš sám překračoval nejednu normu, ale nedělal to kvůli tomu, že byl anarchista nebo rebel. Chtěl ukázat, že ně­které normy jsou zkostnatělé, že se staly mrtvou schránkou, a vracel se k obsahu. Totéž dělá papež František. Také porušuje některé normy, ale neporušuje nic, co by církev dva tisíce let nežila.
Čím je pro vás papež obecně?
Nejvyšší duchovní autoritou. V dějinách církve byli různí papežové, současné skandály nejsou nic proti tomu, co církev prožívala před třemi nebo čtyřmi sty lety. Nemyslím ani na dobu Mistra Jana Husa, nejhůře na tom byla církev v době renesance. Ale i když se papež nechoval vždy morálně, nikdy závazně nevydal to, co by bylo v rozporu s morálkou a co by se muselo odvolat.
Máte nějaké špatné vlastnosti?
Už jsem vás upozorňovala, že jsem hrozně upovídaná. Já vím, že hřeším, ale když to takhle řeknu někomu mimo klášter, tak si myslí, že mám milence. Laická veřejnost si hříchy církve spojuje se sexualitou. Pýcha nebo závist a netolerance jsou mnohem horší hřích. Pokud někdo chodí do kostela a přitom pohrdá sousedkou, tak nežije správný život. To například krásně ukazují filmy ANDĚL PÁNĚ 1 a 2. Aby bylo jasno, to neříkám kvůli tomu, že bych měla milence, jen chci ukázat žebříček hodnot.
Jak se vám ANDĚL PÁNĚ 2 líbil?
Moc, viděla jsem ho třikrát. Byla jsem na první předpremiéře, na kterou mě pozval režisér Jirka Strach. Byl tam i kardinál a řada dalších kněží. Jirka Strach je katolík, takže jsme se seznámili skrze víru. Byli jsme na představení i s kluky z výchovného ústavu, kde pracuji, a pak jsem byla i se svým prasynovcem. Klidně bych šla znovu, ta pohádka je silně katolická, což režisérovi někdo vyčítá, já cítím opak. Je tam řada vtipů i situací, kterým katolíci rozumějí lépe než nevěřící člověk.
Když jsme u filmu, znáte filmovou Angeliku?
Znám, viděla jsem ale jen jeden film. Já jsem ročník 1963, pak jsem byla v klášteře, takže jsem ji nemohla vidět, ale v souvislosti s tím filmem mě napadá jedna vtipná historka: V roce 1987 měli komunisti již veliký strach. My jsme slavili blahoslavení Anežky v katedrále svatého Víta. Tehdy začínalo Desetiletí duchovní obnovy (pastorační iniciativa, kterou vyhlásil kardinál František Tomášek – pozn. red.). A komunisté ten večer udělali náhlou změnu televizního programu a zařadili ANGELIKU, aby se lidi dívali na televizi a nešli do kostela. Zajímavé je, že jedna ze sester si v sedmdesátých letech chtěla zvolit jméno Angelika, ale tehdy nemohla, právě kvůli tomu filmu. Já už jsem později problém neměla. Ona sestra se dnes jmenuje Angela.
Nyní pracujete také jako vychovatelka ve výchovném ústavu v Křešíně na Vysočině…
Je to bývalá fara, kterou církev nepotřebovala, tak ji prodala, a dnes je zde středisko výchovné péče. S vedoucím oddělení ve stacionáři jsem se seznámila na táboře pro problémové děti a on mě požádal, abych u nich pracovala. Matka představená s tím souhlasila. Jsou tu kluci od patnácti do osmnácti let, kteří měli zkušenosti s nějakou drogou, býval to pervitin, heroin, dnes spíše marihuana a alkohol. Jedná se o komunitní terapii, sami si vaří, topí, uklízejí. Nejsou tam dobrovolně, většinou mají nařízenou ústavní péči. Ti kluci se učí orientovat se v životě. Patří to do oblasti speciální pedagogiky, kdy se pracuje s lidmi, kteří si sami se sebou nevědí rady. Dnešní doba přináší velkou hektičnost, a pokud na ně rodiče neměli čas a oni do sedmnácti let nic nemuseli, jsou překvapeni, že na ně klademe nějaké povinnosti. Jsem ráda, že se tím můžeme znovu více otevřít světu, jak se o to stará papež František.
Co je v ústavu vaším úkolem?
Vrátit dětem sebevědomí. My máme slib milosrdenství a první řádové sestry ošetřovaly nemocné morem; já jako mor dneška vidím tuto mládež, která není zlá, jen neví, co se sebou. Když to řeknu jejich slovníkem, tak všechno, na co v životě sáhli, „posrali“. K ničemu se nehodí, všechno zkazili. Musíte je mít rád, ukázat jim, že něco umějí, ale přitom je třeba držet hranice, umět ustát to, že jsem v jejich očích darebák, který jim okamžitě nedá to, co chtějí, a navíc po nich něco chce.
Nemáte s nimi problémy?
Asi jako každý jiný vychovatel. Na každého ale jdou trochu jinak. Když chtějí naštvat mě, tak začínají nadávat Pánu Bohu.
Jak se to urážení Boha projevuje?
Když jsou naštvaní, tak mi řeknou, že věřím nesmyslu, že Bůh není a všechno řídí ufoni. Někdy mi začnou i vyloženě nadávat. Často to není kvůli tomu, že mě nemají rádi, ale jsou zoufalí sami ze sebe, nevědí, proč jsou tady, mají dojem, že překážejí. Bývají z rodin, kde rodiče mají další partnery a několikeré partnery, takže oni mají spoustu sourozenců. Nebo se v péči o ně rodiče střídají, případně mají rodiče problém s drogou. Děti se chtějí vyrovnat svým vrstevníkům a tak dál.
Ti kluci nebudou žádní andílkové, nehrozili vám třeba fyzickou likvidací?
Takový kalibr tam nemáme. Spíš se stane, že se pustí sami do sebe. Před několika lety mi vešel do kanceláře jeden kluk s tím, že si chce něco vzít. Když jsem ho zastavila, tak se napřáhl, já si řekla, že neuhnu, on ale couvl, takže jsem to ustála. Kdybych ale chtěla uhnout, tak by mě možná uhodil.
O vás se ví, že se svými svěřenci ráda hrajete fotbal…
Ve škole jsem nezvládla hru v poli, protože jsem to neuběhala, a byla jsem v bráně. I dnes občas chytám a překvapím, že něco chytím. Neumím dávat góly, ale dělám obranu tak, že se na někoho přilepím a hlídám ho. Už jsem se naučila, že když po míči jdu, tak mu ho někdy vykopnu. Jeden z kluků mi říkal: „Proti tobě se špatně hraje, ty to neumíš, ale občas se ti něco povede a já jsem pak za debila.“
Přijde při výchově puberťáků řeč i na sex?
Díky mně docela často. Jsem pro ně v tomto jako červený hadr. O sexuální výchově se mluví zleva, zprava. Já jsem viděla u svých rodičů, že na prvním místě je budování vztahu. Ten je „50 na 50“. Oba musí investovat. Je to těžká práce, ale tam, kde se neopustí, ať přijde, co přijde, je sex vrcholem budování vztahu. Začnu-li tomu druhému věřit, můžeme se stát jedním tělem. Když o tom mluvím před kluky, řeknou mi: „Ty nemůžeš mít sex, co?“ Já jim na to odpovídám, že to neznamená, že žiju bez vztahu. Sexualita jako taková je širší pojem než manželské setkání, projevuje se i v přátelství. Já nejsem nesexuální bytost, pořád jsem žena. Něco by mi mělo chybět, to je jasné. Různí genderoví specialisté si můžou říkat, co chtějí, ale my jsme byli stvořeni jako muž a žena, a když nejsme spolu, tak nám něco chybí. Kdybych při vstupu do kláštera neuvěřila tomu, že to, co mi chybí, dostanu jinudy a jinak než skrze muže a děti, tak by to byl nesmysl. Mým životním partnerem je Bůh. Za deset let, co pracuji v ústavu, už bych neměla prostor na vlastní děti, ty kluky jsem adoptovala srdcem. Jsem nastavená tak, že kdybych měla manžela, chtěla bych mít velkou rodinu se spoustou dětí a byla bych v domácnosti. Tak jsem si to představovala asi v deseti letech, když jsem se stala tetou. Ženu naplňuje, když je manažerkou domácnosti, což není maličkost.

 

angelikajpg.jpg

 


Řádovou sestrou jste musela být před rokem 1989 tajně. Neobjevil se ve vašem životě nějaký muž?
Pracovala jsem v nemocnici jako zdravotní sestra a nikdo nevěděl, že jsem zároveň řádová sestra. Objevil se tam muž, který o mě měl zájem, a já jsem se do něj zamilovala. Stalo se to před doživotními sliby a mohla jsem tedy odejít, ale pak jsem si to srovnala v hlavě a zjistila, že odejít nechci, že s tím mužem by to nebyla moje životní cesta. Uvědomila jsem si, že kdybych se vdala, něco v sobě zradím.
Vychováváte studenty i na VOŠ pedagogické ve Svatém Janu pod Skalou. Co tato práce obnáší?
Chodí tam většinou studentky, které poté nastoupí jako učitelky v mateřské školce nebo vychovatelky. Já tam učím dramatickou výchovu, vystudovala jsem tento obor na DAMU, promoci jsem měla v roce 2011. Také se starám o Papežská misijní díla při pražské arcidiecézi. Naši generální představenou o to požádal kardinál Duka.
Také jste na stanici Český rozhlas 2 moderátorkou pořadu JAK TO VIDÍ…, do kterého si zvete zajímavé hosty …
Nevím, proč oslovili právě mě. Třikrát jsem moderovala noční mikrofórum a tehdejší šéfredaktor Jaromír Ostrý mi tenhle pořad nabídl. Trvá to již dva a půl roku. Snažím se hledat hosty, vyzpovídat je a zjistit jejich pohled na svět. Poslední byla například Pavlína Hudcová, která získala cenu Gratias Tibi. Je to dvaadvacetiletá studentka ČVUT z Ondřejova. Její děda i otec byli astronomové a ona přišla s projektem Zachraňte tmu. Řešila, jaký vliv má světelný smog na člověka, na zvířata, na bezpečnost, a vytvořila program osvěty pro děti.
Máte i svůj facebookový profil a jste na něm velice aktivní. Jaký máte názor na sociální sítě?
Každá věc je zneužitelná. Můžu tam trávit mnoho hodin denně, úplně se ztratit. Ale přihlásila jsem se tam kvůli mladým, abych zjistila, o co jde. Teď udržuji kontakt s těmi, kteří už odešli ze stacionáře. Večer vyřizuji poštu, mám asi dva a půl tisíce přátel, občas mě někdo požádá o modlitbu, někdo mi vynadá… Musí se s tím umět zacházet, ale myslet si, že Facebook je špatný, není správný názor.
Vy jste jeptiška, pedagožka, zdravotní sestra, redaktorka, píáristka. Zapomněl jsem na něco?
Nevím, ale všechno se dostavilo samo. Nic jsem nenaplánovala. Všechno vyrůstá z původního povolání. Kdysi jsem si myslela, že budu pouze zdravotní sestra, ale už ve čtrnácti letech, ještě před vstupem do kláštera, jsem také chtěla studovat činohru. Nakonec jsem začala s dramatickou výchovou, což je jiný „level“ než činohra, ale vlohy asi nějaké mám, protože jinak bych se tam nedostala. Všechno vyrůstá ze vztahu s Bohem, jinak bych to ani nemohla stihnout. Bůh mi dodává odvahu překročit vlastní stín. On po člověku nechce málo, snaží se maximálně rozvinout všechny vlohy, které v něm jsou, ale zároveň neznásilňuje.

 

banner_predplatne_clanek


Jste často ve styku s bratrem?
Bratr pracuje v Sušici jako kněz. Je také hlavním kaplanem řádu maltézských rytířů. Teď jsme se potkali na pouti v Lourdech. On se staral o poutníky a já o nemocné. Potkali jsme se při mši, věděla jsem, že tam bude, ale neměli jsme na sebe čas. Jezdíváme spolu na dovolenou, potkáváme se, když jsme doma na ná­vštěvě u sester. Moji sourozenci jsou moje rodina, ale ta nejbližší rodina je klášter; občas tu i něco uklidím, udělám něco pro komunitu, hlídám například kostel při Noci kostelů, samozřejmě tu trávím i Vánoce.
Jak často jezdíte do rodných Žihobců?
Máme šestnáct dní dovolené, které trávíme se svými příbuznými. V srpnu je žihobecká pouť, to jsem zhruba jeden týden doma. Když žila maminka a starala se o ní sestra, měla jsem dovoleno jezdit domů každý měsíc na víkend, abych s péčí o maminku sestře pomohla. Byly u nás také sestry, které mohly být doma i půl roku, aby se postaraly o nemocného tatínka.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 8. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 09/17 - výběr z článků

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš

Profesor Jiří Drahoš přestoupil z vyhraněně vědeckého světa do celospolečenského dění velmi rázně, s ambicí stát se prezidentem. Kdo jej léta důvěrně zná, jeho rozhodnutí rozumí. My z řad příznivců mu za ně děkujeme.

Jan Míša Černý

Jan Míša Černý

Když ho navštívíte v jeho zaměstnání, dostanete na památku leporelo s medvědy, pohled s medvědy, kalendář s medvědy, pokud si přivedete malé dítě, pochutná si na darovaném Brumíkovi. Na stěnách okolo vás visí obrázky hnědých huňáčů a na křeslech sedí plyšoví medvědi různých velikostí…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Antonín Gondolán

Antonín Gondolán

To je název nejznámějšího alba Antonína Gondolána, skladatele, zpěváka a multiinstrumentalisty, které nahrál v roce 2004 po svém působení v zahraničí se svým Gondolán trio. Antonín Gondolán, nejvýraznější romská osobnost pop-music bývalého Československa, oslavil v červnu pětasedmdesátiny a chystá dvojcédé s unikátní sestavou interpretů současných mladých hvězd z Čech i Slovenska.

Jan Svěrák

Jan Svěrák

V polovině srpna vstoupilo do našich kin retro PO STRNIŠTI BOS, které režisér Jan Svěrák natočil na motivy stejnojmenné autobiografické knížky svého otce Zdeňka Svěráka. Děj filmu, který rozehrává příhody malého Edy Součka a jeho rodičů i příbuzných, je situován do válečných dob. Předchází tak výjevům z OBECNÉ ŠKOLY, jež se stejnými hlavními postavami mapovala údobí před komunistickým převratem. S autorem úspěšných filmových hitů, které už čtvrt století baví diváky všech generací, jsme si povídali o okolnostech vzniku jeho novinky. Jan Svěrák mi vyprávěl i o svých nerealizovaných projektech a o tom, co v dnešních spletitých dobách znamená odvaha.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Jana Fabiánová

Jana Fabiánová

Než se Jana narodila, její mamince Nadě Urbánkové řekla herečka a vědma Helena Růžičková: „Bude to holka a bude mít neskutečný talent na muziku, pohyb a jazyky, a ty se vůbec neopovažuj jí v tom bránit! Je to špička vaší rodinné pyramidy a právě ona bude nejlepší.“ Předpověď se splnila a Jana Fabiánová se prosadila i za velkou louží, kde vystupuje jako Yanna Fabian se skupinou The Infinite Seas.

Lidé - výběr z článků

JUDr. Jiří Havelka

JUDr. Jiří Havelka

Na přelomu 30. a 40. let minulého století patřil docent JUDr. Jiří Havelka mezi naše nejvlivnější politiky. Za války se to nelíbilo Němcům, po válce Čechům. Obvinění z kolaborace z něj sňal před sedmdesáti lety (1947) Národní soud. Cejchu protektorátního ministra se ovšem nezbavil až do smrti. S tímto stigmatem musely žít i jeho děti.

Adam Plachetka

Adam Plachetka

Současných českých umělců v oblasti klasické hudby, kteří by bez nadsázky patřili ke světové špičce brázdící s přehledem přední světové scény, a přitom nezavršili ani Kristova léta, je jako šafránu. Příkladně vzácným klenotem na poli operním je basbarytonista Adam Plachetka. Majitel jemně sametového a technicky vybroušeného hlasu, přesvědčivého herectví a osobitého výrazu si podmanil již takřka celý operní svět od Prahy po New York. O tom, že je výtečným mozartovským interpretem, přesvědčí letos mimo jiné i publikum festivalu LÍPA MUSICA.

Jana Fabiánová

Jana Fabiánová

Než se Jana narodila, její mamince Nadě Urbánkové řekla herečka a vědma Helena Růžičková: „Bude to holka a bude mít neskutečný talent na muziku, pohyb a jazyky, a ty se vůbec neopovažuj jí v tom bránit! Je to špička vaší rodinné pyramidy a právě ona bude nejlepší.“ Předpověď se splnila a Jana Fabiánová se prosadila i za velkou louží, kde vystupuje jako Yanna Fabian se skupinou The Infinite Seas.

Jan Míša Černý

Jan Míša Černý

Když ho navštívíte v jeho zaměstnání, dostanete na památku leporelo s medvědy, pohled s medvědy, kalendář s medvědy, pokud si přivedete malé dítě, pochutná si na darovaném Brumíkovi. Na stěnách okolo vás visí obrázky hnědých huňáčů a na křeslech sedí plyšoví medvědi různých velikostí…

Nyima Lhamo

Nyima Lhamo

Setkání s Tibeťankou Nyimou Lhamo, která během rozhovoru několikrát marně zadržovala slzy, bylo velmi emocionální a odnesla jsem si z něj silný dojem. Zdánlivě křehká a velmi půvabná žena přijela do České republiky, aby se podělila o tragický příběh svého strýce Trulku Tenzina Deleka Rinpoche. Tento reinkarnovaný lama, který zasvětil život vzdělávání svých lidí, byl čínskými úřady na základě vykonstruovaného obvinění odsouzen na doživotí a po třinácti letech v žaláři byl v červnu 2015 zavražděn.

František Flegl

František Flegl

Máj, lásky čas, je jako stvořený pro návštěvu Rezidence Zámeček, ukryté na samotě v lese nedaleko od centra Františkových Lázní. Zamilovaní zde najdou soukromí, zajatci rušného světa útěk do klidu a snad každého zaujme nevšední historie místa spjatá s osobou majitele Františka Flegla. (Mimochodem - pokud si předplatíte v květnu 2017 Xantypu za 588 Kč, získáte k ní ubytování ve stylových pokojích v Rezidenci Zámeček v hodnotě 2750 Kč!)

Bioložka Hana Svobodová

Bioložka Hana Svobodová

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 09/17

XANTYPA XANTYPA 09/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne