Carlos Santana

Dítě Woodstocku

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

 

text Jaroslav Císař, foto gettyimages

 

 santana1jpg.jpg

 

Vystoupil zde se svou stejnojmennou skupinou, aniž by měli na svém kontě jedinou vydanou nahrávku – a nadchli davy! Ačkoli se na našich koncertních pó­diích objevil až po listopadu 1989, byl i u nás za tzv. normalizace všudypřítomný. Koncertním provedením skladby OYE COMO VA ze slavného alba ABRAXAS skupiny Santana u nás Flamengo s Vladimírem Mišíkem bouralo koncertní sály.
Carlos Santana, plným jménem Carlos Augusto Alves Santana, se narodil 20. července 1947 v Mexiku v městečku Autlán de Navarro. Vyrůstal ale v mexicko-americkém pohraničí ve městě Tijuana, kam se rodina záhy přestěhovala. Jeho matka byla španělského původu, otec mexický indián, který vystupoval jako houslista s kapelou vyznávající styl mariachi: jedná se o mexickou lidovou hudbu přijímající podněty a postupy z populární hudby. Pod otcovým vlivem se Carlos již od útlého věku věnoval hudbě. V pěti letech se začal učit na housle, o tři roky později na kytaru. Ostatně i jeho mladší bratr Jorge se stal profesionálním muzikantem.

 

santana2jpg.jpg
Carlos Santana (vlevo) se svou kapelou na legendárním Woodstocku v srpnu 1969

 

 

Začátky
Rodina Santanových se posléze vydala na sever, až skončila v San Francisku. Samotný Carlos se stal roku 1965 naturalizovaným Američanem. Muzikálně vnímavý a nadaný hoch do sebe vstřebával různé hudební styly: po jeho příchodu do Spojených států to byli především černošští bluesmani jako B. B. King, T-Bone Walker nebo John Lee Hooker. Ve spojení s hudební tradicí, kterou převzal od svého otce, a prostředím, v němž vyrůstal, postupně vykrystalizoval jeho svérázný hudební styl, spočívající v přirozeném a obohacujícím spojení latinskoamerické a afrokubánské hudby s rockem. Pokoušeli se o to i jiní, ale v podání Carlose Santany a jeho souboru tato hudba vykvetla do nevídané krásy a síly. A také sklidila komerční úspěch. Jenže to všechno měl ještě virtuózní kytarista před sebou. Časopis Rolling Stone ho později zařadil na 20. místo v žebříčku stovky největších kytaristů všech dob.
Po absolvování střední školy potkal Carlos hráče na klávesové nástroje Gregga Rollieho, jednoho z osudových spoluhráčů své kariéry. Jednak v říjnu 1966 společně s ním založil formaci The Santana Blues Band, jednak se s přestávkou objevuje i v zatím poslední sestavě skupiny Santana, která se v roce 2016 po více než čtyřech desetiletích podílela na novém albu SANTANA IV. I svým názvem potvrzuje kontinuitu se sestavou, která v roce 1971 vytvořila dlouhohrající desku SANTANA III, jíž se fakticky uzavřela éra skupiny z období Woodstocku.
Ovšem dříve než nastaly slavné časy souboru vedeného Carlosem Santanou, došlo ke zkrácení jeho názvu na pouhé příjmení jeho lídra, a než se kytarista rozhodl pro dráhu muzikanta na plný úvazek, předcházela tomu tvrdá učednická léta. Nejdříve hrál v San Francisku s jednou místní kapelou, jež obohatila jeho jazzové a folkové cítění. Absolvoval rovněž období umývače nádobí a působil jako pouliční muzikant, tzv. busker. Jeho hra na kytaru však přitahovala pozornost. V únoru 1969 hostoval na koncertě dvou hudebních veličin – Al Koopera a Mikea Bloomfielda. Jejich úžasné instrumentální improvizace jsou zachyceny na albu THE LIVE ADVENTURES OF AL KOOPER AND MIKE BLOOMFIELD. V předmluvě k biografii Mikea Bloomfielda Carlos Santana napsal, že ho považoval za svého učitele a klíčovou hudební osobnost.
To už ovšem zavětřila i mocná firma CBS/Columbia a nabídla Santanovi i jeho skupině nahrávací smlouvu. Soubor, produkující dráždivě synergickou směs několika hudebních stylů, se pustil do práce v období krátce před zmiňovaným památným festivalem ve Woodstocku. Carlos však stále nebyl s výsledkem dostatečně spokojený, a tak sestavu kapely podstatně měnil. A právě v této fázi hudebního vývoje skupiny Santana došlo k osudovému zlomu, který se zpravidla každému umělci naskytne pouze jednou za život.

 

baner-clanek

 

Woodstock
Billu Grahamovi, manažerovi a zároveň velkému fanouškovi kapely, se podařilo pro tuto hudební partu vyjednat vystoupení na festivalu hudby a umění ve Wood­stocku. Pro většinu návštěvníků představovala velkou hudební neznámou.
Na skupinu Santana měla přijít řada druhý den festivalu (konal se nakonec v Bethelu) v sobotu 16. srpna 1969. Muzikanti se dopravili na místo vrtulníkem už v jedenáct hodin dopoledne a zjistili, že mají vystoupit až v osm večer. Doporučení, aby si zatím odpočinuli a bavili se po svém, vzal zvláště Carlos Santana doslova. Jak sám později potvrdil, dopřál si trochu drogy – meskalinu. Když prý byl v nejlepším, nějaký chlápek mu řekl: „Heleďte, jestli okamžitě nepůjdete na pódium, tak už si nezahrajete.“ Prostě i tuhle vele-akci provázel chaos. Muzikanti tedy nastoupili na pódium, pod nímž vyrůstala masa pouze rockových fanoušků. Podle Gregga Rolieho jich mohlo být tak kolem půl milionu. Vidět prý bylo prvních deset dvacet tisíc, pak už jen oceán vlasů a rukou. Kdyby prý tušil, jak to bude vypadat, byl by nejspíš vystrašený k smrti. Podobně vzpomínal i bubeník Michael Shrieve. Připadal si prý jako na pláži. Lidské moře se rozlévalo, kam jen oko dohlédlo.

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Dědkovské rady

Dědkovské rady

Jsou lidé, kteří sbírají léčivé byliny a suší si je pro zdraví vlastní osoby a svých blízkých. Já sbírám léčivé rady, které ale nechci sušit jen pro sebe, nýbrž se hodlám o ně podělit s vámi, milé čtenářky a milí čtenáři.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Jan Hachran je mladý umělec a výtvarník, jehož tvorba vychází zejména z mystiky a mytologie. Jedná se o jakousi kombinaci ornamentů, květin a symbolů, které se proplétají s dávnými bohy, bohyněmi, svatými i jinými mytickými postavami. Toto pojetí označuje jako magický ornamentalismus a jeho hlavní inspirací jsou velcí umělci secese.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/2019

XANTYPA XANTYPA 06/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne