Aretha Franklin

Divy, divoženky, dračice, dámy

Královna soulu, zároveň první žena uvedená do rokenrolové síně slávy – to je Aretha Franklin. Letos pětasedmdesátiletá umělkyně ověnčená předlouhou řadou ocenění a titulů svou kariéru zvolna uzavírá. Poslední album vydala v roce 2014, koncertních vystoupení plánuje jen velmi omezený počet. Šanci vidět ji naživo však mají pouze na severoamerickém kontinentu. Po dramatickém zážitku v roce 1984 totiž odmítá nastoupit do letadla.

 

text Leoš Šedo, foto gettyimages

 

franklinjpg.jpg

 

 

Zpěv ku chvále Hospodina
Narodila se 25. března 1942 v Memphisu v Tennessee. Když jí bylo pět let, rodina přesídlila do „automobilového města“ Detroitu. Aretha měla ještě tři sourozence, obě sestry, Erma a Carolyn, se také prosadily jako zpěvačky. Jistě v tom hrálo roli rodinné prostředí a příklad obou rodičů: matky – klavíristky a zpěvačky a otce, kazatele, pro něhož byl zpěv nedílnou součástí jeho duchovního působení. Mezi rodinné přátele patřily také slavné zpěvačky Dinah Washington či Mahalie Jackson, které byly Aretě vzorem.
Hudba a zpěv mají v prostředí černošských kostelních komunit nezastupitelnou roli, afroamerický smysl pro rytmus, sborový zpěv a schopnost propadat kolektivně prožívanému vytržení činí z bohoslužeb a shromáždění svérázné hudební události, k jejichž strhující atmosféře přispívají všichni přítomní. Arethin otec C. L. Franklin byl pastorem v detroitském Novém domě Božím: proslul nejen sugestivní atmosférou svých kázání, ale i krásným hlasem a pěveckými schopnostmi. Právem nosil lichotivou přezdívku hlas za milion dolarů.
Aretha začala pod jeho vedením v deseti letech zpívat sóla na shromážděních, o čtyři roky později jí otec, už v roli manažera, vyjednal nahrávací smlouvu, je­jímž výsledkem bylo Arethino první album gospelů – duchovních písní – s příznačným názvem SONGS OF FAITH (Písně víry).
Spolupracovala s několika go­s­pelovými sbory a účastnila se s nimi turné. Její oddanost duchovní hudbě poněkud polevila v osmnácti letech, kdy otci oznámila, že se hodlá věnovat „světskému“ žánru pop-music. Svou roli v tom hrál i příklad jejího přítele Sama Cooka, který úspěšně přešel od gospelu k popu. O jedenáct let starší Cooke, zpěvák, autor a později i hudební organizátor a podnikatel, patřil k průkopníkům stylu, který sdružoval vlivy duchovního gospelu a světského rhythm and blues a dostal později označení soul. Tato černošská „hudba duše“ měla další skvělé interprety – Solomona Burkeho, Jamese Browna, Raye Charlese či Otise Reddinga – a mezi zpěvačkami se později stala její královnou právě Aretha Franklin. Sam Cooke nešťastně zahynul ve věku pouhých třiatřiceti let v roce 1964.
Je třeba dodat, že rodinné prostředí Franklinových bylo sice múzické a otcovo poslání duchovní, ale mělo i svou odvrácenou stranu. C. L. Franklin neúnavně vyhledával náruč jiných žen a Arethina matka nakonec se synem odešla. Sama Aretha porodila ještě před dosažením plnoletosti dva syny, jejichž otcové zůstali neznámí.
Pro její rozhodnutí stát se zpěvačkou populární hudby však měl otec Franklin poro­zumění, podporoval ji ve všestranné pří­­pra­vě a dál řídil její záležitosti jako manažer.
I přes jiné nabídky uzavřela nakonec nahrávací smlouvu s firmou Columbia Re­cords, která v lednu 1961 vydala její první album.
Styl nahrávek Arethy Franklinové v le­tech 1961–1966 byl značně eklektický: pop lehce ovlivněný jazzem s uhlazenými orchestrálními aranžmá. Desítka alb (po jejím odchodu vydala Columbia ještě několik kompilací) obsahuje hudbu sice dokonale profesionálně propracovanou, ale stále ještě ne úplně využívající všech možností jejího umění. Pro zpěvačku ovšem nahrávky znamenaly první kroky k širší popularitě v USA i v dalších anglofonních teritoriích – Austrálii a Kanadě, zároveň se jí dostalo pozornosti a uznání odborníků. Významný producent Columbie a objevitel mnoha slavných osobností John Hammond později litoval, že jeho firma Arethu příliš přizpůsobovala komerčním šablonám a vlastně nedokázala vytěžit vzrušující gospelovou prapodstatu jejího projevu.

 

banner_predplatne_clanek

 

Hity z Mušlových mělčin
V roce 1967 Aretha podepisuje smlouvu se společností Atlantic Records, což její kariéru přímo ra­ketově urychlí. Zakladatel Atlantiku, turecký podnikatel Ahmet Ertegün společně s producentem Jerry Wexlerem a nahrávacím režisérem Tomem Dowdem vybudovali a po několik let úspěšně rozvíjeli firmu, která se významně podílela na růstu popularity černošské hudby v USA.
Jerry Wexler, původně hudební publicista, začátkem padesátých let prosadil užívání termínu rhythm and blues pro nahrávky černých umělců. Ty byly do té doby distribuovány pod označe­ním „rasové desky“, což bylo z dnešního politicky hyperkorektního pohledu neúnosné. Wex­ler vzal Arethu do Alabamy, do malého městečka Muscle Shoals (Mušlové mělčiny), kde jistý Rick Hall provozoval nahrávací studio a místní „rytmickou sekci“. Chvíli trvalo, než si se členy zmíněné studiové skupiny vzájemně vysvětlili pojetí budoucích nahrávek, Aretha se za klavírem snažila co nejvěrněji předvést svou představu. Byť všichni ostatní byli bílé pleti, měli neselhávající cit pro černou hudbu a hned první singl, který tu Franklinová nahrála – I NEVER LOVED A MAN (THE WAY I LOVE YOU) (Nikdy jsem žádného nemilovala tak jako tebe) – se stal hitem.
Ještě větší úspěch pak zaznamenal následující titul, skladba Otise Reddinga RESPECT, která se svým poselstvím dokonce stala jakousi bojovou písní hnutí za občanská práva. V Arethině živočišném podání později představovalo zároveň hudební manifest feministického hnutí.
Jen na okraj je dobré poznamenat, že studio Muscle Shoals se stalo během let v hudební branži velkým pojmem a dnes je to – po jistých proměnách – značka rovnající se třeba slavnému londýnskému studiu Abbey Road.
Konec šedesátých let znamenal pro Arethu vrcholné období její kariéry. V roce 1968 vydala dvě ze svých nejúspěšnějších alb LADY SOUL a ARETHA NOW, získala první dvě ceny Grammy a z rukou Martina Luthera Kinga, dva měsíce před jeho násilnou smrtí, převzala ocenění za svůj přínos hnutí za občanská práva. V červnu 1968 byla její fotografie na titulní stránce časopisu TIME, což je všeobecně uznávaný důkaz nejvyšší mediální pozornosti v USA.
Čas, po který se zpěvačka těšila vrcholné popularitě, trval zhruba do poloviny sedmdesátých let. I když se v žádném případě nedá mluvit o nějakém ústupu do zapomnění, čísla rekordních prodejů a první místa v hitparádách se pomalu stávala minulostí. V roce 1980 přešla od Atlantiku k firmě Arista a až později, zhruba v polovině osmdesátých let, se její nahrávky znovu objevily na čelných místech žebříčků prodejnosti. V osmdesátém vystupovala v londýnské Royal Albert Hall před královnou Alžbětou II. a ve stejném roce sklízela úspěchy v roli servírky ve filmové hudební komedii BLUES BROTHERS.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Carlos Santana

Carlos Santana

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

Léto na zámku Loučeň

Léto na zámku Loučeň

Rumcajsovo výročí si připomenou i na zámku Loučeň. Na srpen zde připravují zážitkový program ČESKÉ POHÁDKOVÉ LÉTO, v němž budou hrát Rumcajs, Manka a Cipísek hlavní roli. „Loučeň je častým výletním cílem naší rodiny, děti to tam milují a člověk se tam nenudí celý den, proto mě o to víc těší, že se mi podařilo navázat spolupráci. Veškeré doprovodné akce tam připravují s maximální péčí, takže jsem věděla, že i tátovy figurky zde budou v nejlepších rukou. Nyní se přípravy dokončují a těším se na finále,“ říká Marina Odvárková, dcera Radka Pilaře.

Osobnosti - výběr z článků

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Carlos Santana

Carlos Santana

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

Alice Flemrová

Alice Flemrová

Neapolská tetralogie Eleny Ferrante GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ, jež je příběhem dvou dívek, respektive žen – Eleny a Lily a jejich přátelství, zasazeným do Itálie padesátých až osmdesátých let minulého století, se stala světovým bestsellerem. Nejde o umělou marketingovou bublinu, ty knížky lidé opravdu čtou, nadšeně o nich mluví a navzájem si je doporučují. U nás vyšly zatím dva díly, na třetí se můžeme těšit v říjnu. Přeložila je naše přední překladatelka z italštiny Alice Flemrová.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Václav Bedřich

Václav Bedřich

Je podepsán pod těmi nejlepšími Večerníčky. Kdo by neznal POHÁDKY OVČÍ BABIČKY, ŠTAFLÍKA A ŠPAGETKU, O MAKOVÉ PANENCE A MOTÝLU EMANUELOVI, ŘÍKÁNÍ O VÍLE AMÁLCE, MAXIPSA FÍKA, O ZVÍŘÁTKÁCH PANA KRBCE nebo BOBA A BOBKA – KRÁLÍKY Z KLOBOUKU. Režíroval i znělku VEČERNÍČKU, která děti, a nejen je, přivolává k televizním obrazovkám nepřetržitě od roku 1965. Za svůj život natočil 357 kreslených, ploškových i loutkových animovaných filmů, které získaly řadu cen u nás i ve světě. Pro Xantypu na něj zavzpomínala jeho dcera Uljana Jiravová.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne