Mág litografie

Miroslav Pošvic

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

 

text Alena Laufrová, foto archiv M. Pošvice

 

posvic1jpg.jpg
Miroslav Pošvic

 

Miroslav Pošvic pochází ze Špindlerova Mlýna, vyrostl v horách, v přírodě. Už jako malý si chodil kreslit na paseky staré, vyschlé a rozpukané kořeny vyvrácených stromů. A dodnes si na svých cestách skicuje a také fotografuje, dokumentuje struktury různých přírodnin, rozmanité detaily, světlo a stín.
Mnohé motivy zpracovává kresbou, malbou i plastikou. Vyzkoušel různé grafické techniky a učarovala mu vícebarevná litografie. Litografie (z řeckého „lithos“ – kámen, „grafein“ – psát) je technika tisku z plochy, vynalezená v roce 1796 pražským rodákem Aloisem Senefeldrem. Kresba provedená speciální křídou nebo tuší na zbroušeném litografickém kameni po zaleptání kyselinou dusičnou ve vodním roztoku arabské gumy přijímá naválenou mastnou tiskařskou barvu. Princip je založen na odpuzování mastnoty a vody.

 

posvic2jpg.jpg
ZE SVĚTLA DO TMY, ZE TMY DO SVĚTLA, 2006

 


Miroslav Pošvic o litografii říká: „Nejlépe vyhovuje mému projevu. Má v sobě také pracnost a potřebu trpělivosti. Voní tradicí! Má stále silné vnitřní tajemství. Vyžaduje koncepční přístup a zároveň v sobě vždy obsahuje určitou nejistotu výsledku. Až do konce tisku prožívá člověk jisté dobrodružství a napětí. Proto je důležitá příprava a využívání zkušeností z předchozích tisků.“ Na litogra­fiích zkouší – ve spolupráci s tiskařem – jaké výtvarné možnosti a tiskařské finesy se mu nabízejí. Inspirací jsou pro něj jevy viditelné i neviditelné, ty autor označuje jako vnitřní pohyby. Tím má na mysli pocity, sledování sebe sama i těch druhých, ale i náhodná setkání, momentky. Komentuje nejrůznější situace světa vnějšího i toho uvnitř nás. Je inspirován přírodou, primitivními i složitými formami života. Ve své tvorbě se zabývá křehkými vztahy v přírodě i mezi lidmi. Překvapivé kompozice plné tajemných tvarů udivují svou rozmanitostí a fantazií. I když se vědomě nezabývá kontroverzními tématy, přesto se často na barevných polích jeho litografií odehrávají situace nepostrádající napětí. Autor tvrdí: „Nepotřebuji k práci, k chuti tvořit, k nastartování žádný konflikt. Dramatické a těžké chvíle nevyhledávám, přicházejí samy. Proto si libuji v klidných motivech. To je má cesta k nalezení vnitřního klidu.“

 

posvic3jpg.jpg
AM-MIMO, 2015

 


Litografie Miroslava Pošvice obsahují jemný vtip, nadsázku a symboliku, vedou k zamyšlení. Autorovo vnímání je stále ve střehu, je obklopen mnoha podněty, které mu dávají impuls k tvorbě dalších kompozic – s typickým tvaroslovím jemné rafinované barevnosti, v kontrastu či souladu s nejrůznějšími strukturami a tvary. Svět malých dramat, her, schválností i náhod. Divák je vtažen do autorova světa. Stále je co objevovat, není všedních motivů. Nic není řečeno naplno a jednoznačně.
V současném světě digitalizace, logicky přinášejícím úbytek rukodělné práce, stále existují umělci, kteří zasvětili své tvůrčí hledání a snažení litografii. O kameni, jenž je matricí pro budoucí tisk grafického listu,
často tvrdí, že je to záležitost alchymie. Kámen reaguje na teplotu, vlhkost vzdu­chu, má své nálady a člověku nezbývá, než jej s pokorou respektovat. Jde o jakýsi tichý dialog hlavy, srdce, ruky a materiálu. „Pro mě je nedílnou součástí grafiky matérie klasic­kých technik – u litografie kámen, tužky a křídy, tuše, štětec, terpentýn, arabská guma a další. Kouzlo zhotovení kresby a tisk. Neustálé hledání ve spojení s vnitřním světem autora.“
Josef Čapek napsal, že nikoli mistrovství, ale tajemství dělá umění uměním. Ideální je nejspíše, když se naplní vrchovatě obojí, jako je to v případě tvorby Miroslava Pošvice.

 

banner_predplatne_clanek

 

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 06/17 - výběr z článků

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Video k červnové Xantypě

Video k červnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Bagetový král

Bagetový král

Příběh Petra Cichoně, zakladatele a majitele firem Crocodille a Bageterie Boulevard, by se dal označit jako americký sen v Čechách. Stojí za ním pečlivost, píle a trpělivost. Petr Cichoň začal jako brigádník v bistru s občerstvením na pražské Malé Straně a dnes mají jeho firmy přes miliardu obrat a zaměstnává přes tisíc zaměstanců.

Kultura - výběr z článků

Vary ve vašem kině

Vary ve vašem kině

Nedostanete se letos na filmový festival do Karlových Varů? Nesmutněte, když ne­může Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi, tedy v tomto případě do kina, a to díky akci Vary ve vašem kině, jejíž první ročník se osvědčil už loni.

Druhá strana naděje

Druhá strana naděje

Snímek DRUHÁ STRANA NADĚJE, le­tošní nositel Stříbrného medvěda za nejlepší režii, potěší od poloviny léta také české diváky. Nejznámější finský režisér, filmový samouk a samorost Aki Kaurismäki (1957) byl za své filmy oceněn mohokrát, v minulosti získal nominaci na Oscara či cenu Grand Prix v Cannes. Z letošního Berlinale si zaslouženě odvezl Stříbrného medvěda za režii příběhu stárnoucího podomního obchodníka s košilemi, který se rozhodne opustit ženu alkoholičku i uvadající živnost. Po epizodní kariéře pokerového hráče si pořídí restauraci na zapomenutém helsinském dvorku a nabídne práci mladšímu muži ve zdánlivě bezvýchodné situaci.

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

„Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, pokládat mosty, neboť nás vždycky musí živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to snáze, dobře-li se pozná navzájem. Šťasten budu, bude-li mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání – aspoň a zatím u nás v naší rodině slovanské.“ (Alfons Mucha, 1928)

Richard Deacon

Richard Deacon

Sám o sobě říká, že je akademický a nepraktický. Považuje se spíše za zhotovitele, výrobce než za sochaře. To proto, že miluje nejrůznější druhy materiálu, který opracovává a tvaruje velmi originálním způsobem. „Nevím, jestli moje věci někdo chápe, ale to je v pořádku. Já sám jim někdy taky nerozumím. Ale doufám, že někomu přinesou trochu radosti!“ prohlašuje Richard Deacon.

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Miroslav Šašek

Miroslav Šašek

Zatímco jeho populární obrazové bedekry vycházely svého času od New Yorku až po Austrálii, jméno Miroslava Šaška zůstávalo pro české čtenáře po celá desetiletí bohužel takřka neznámé. Obrat nastal až na podzim roku 2013, kdy se první z Šaškových slavných průvodců TO JE PAŘÍŽ objevil po neuvěřitelných čtyřiapadesáti letech konečně i na pultech zdejších knihkupectví. A to zásluhou Olgy Černé a nakladatele Juraje Horvátha, kteří tím odstartovali česká vydání titulů někdejší Šaškovy legendární řady THIS IS…

Sklo Zdeňka Lhotského

Sklo Zdeňka Lhotského

Profesor Stanislav Libenský, považovaný se svou ženou Jaroslavou Brychtovou za nejvýznamnější skláře 20. století, vychoval desítky dnes mezinárodně profilovaných žáků. Zdeněk Lhotský je mezi nimi však jediný, kdo se stal i jejich přímým spolupracovníkem v realizaci rozměrných návrhů do architektury a také jejich nejobjemnějších děl. V bývalé textilní továrně rodiny Liebiegů v Železném Brodě, kterou nedávno zčásti rekonstruovala skupina investorských nadšenců z regionu pod vedením Ing. Milana Kuršela, můžete navštívit stálou expozici dvojice Brychtová-Libenský a do konce června skupinovou výstavu čtyř významných umělců – Zdeněk Lhotský, Oldřich Plíva, Jaroslav Róna a Lucie Švitorková – SKLOVOTVAR.

Prague Nonverbal

Prague Nonverbal

Mezinárodní festival nonverbálního divadla pořádá pražská La Fabrika již podruhé. Opět představí špičkové umělce tohoto žánru z tuzemska i mnoha dalších zemí. Diváci během jednoho týdne (21. – 28. května) mohou navštívit okolo dvaceti představení. Hlavním centrem dění je kulturní prostor La Fabrika, letos rozšířený o další scény v Jatkách 78, v divadle Alfred ve dvoře, ve Studiu Hrdinů, v Centru současného umění DOX a Cross Clubu, které se podílejí na programu i realizaci festivalu.

Ceny kritiky za mladou malbu

Ceny kritiky za mladou malbu

Cena kritiky za mladou malbu dosáhla desátého výročí svého trvání a k shrnutí dosavadních výsledků soutěže byl vydán Sdružením výtvarných kritiků a teoretiků, českou sekcí AICA sborník jako kronika vývoje z let 2008–2017, provázený výstavní ukázkou nové tvorby jednotlivých laureátů.

Pád míří do kin

Pád míří do kin

Fanoušci STMÍVÁNÍ (Twilight) zbystřete, blíží se premié­ra podobně laděného romantického fantasy filmu PÁD. Byl natočen na motivy stejnojmenného knižního bestselleru z pera Lauren Kate, který se může pochlubit širokou fanynkovskou základnou po celém světě. Titulu se prodalo deset milionů výtisků ve více než třiceti zemích, kniha byla přeložena do třiceti jazyků a dočkala se více než osmdesáti knižních obálek.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne