Adam Chroust

Hlava plná dobrodružství

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

 

text Milan Švihálek, foto Václav Šilha a Štěpán Rusňák

 

chroustjpg.jpg

 

Venkovské kořeny
Z Nového Města na Moravě, kde se Adam narodil, není daleko do Jimramovských Pavlovic na rodinnou chalupu, k níž se pojí chlapcovy nejranější vzpomínky. „V době, kdy ostatní spolužáci jezdili k moři nebo do exotických destinací, my se těšili do Pavlovic. V okolních lesích jsme s kamarády stavěli bunkry, na místních tancovačkách prožívali první lásky a vydávali se za dobrodružstvím. Zážitky jsme zapisovali do tajné kroniky, kterou jsme vedli společně s bratrancem a kamarádem Martinem. Rodiče na chalupu nikdy nepořídili televizi a kromě rádia jsme neměli (až do éry mobilních telefonů) přímé spojení se světem. Na zprávy se chodilo k babičce na statek, vodu jsme pumpovali ze studny, kosili louku a štípali dříví. Bezprostřední kontakt s přírodou, touha sdružovat se, sdílet s kamarády dobrodružné zážitky a spartánská rodičovská výchova mě brzy přivedly ke skautingu.“
Adamův dědeček z otcovy strany Jan Chroust byl minulým režimem označen za kulaka. Patřil na Vysočině k váženým statkářům a o jeho charakteru nejlépe vypovídá, že v den jeho pohřbu se s ním přišlo rozloučit přes osm set spoluobčanů. Byl velmi váženou osobností a lidé z širokého okolí si k němu chodili pro radu. Není divu, že Adam si dědy velmi vážil. Ještě více však obdivoval dědečka z matčiny strany – Josefa Batelku. Dodnes ho považuje za největší morální autoritu svého života. Děda Batelka prožil mimořádný život, do něhož stojí za to nahlédnout.

Strom, který vzdoroval bouřím
Poté, co dědeček vystudoval jako mimořádně nadaný žák gymnázium ve Vídni a zažil nucený odchod do pohraničí v létě 1939, začal na ČVUT v Praze studovat architekturu. Získal stipendium a ubytování na prestižní Hlávkově koleji, s kamarády se zúčastnil několika protinacistických demonstrací, osobně se znal s Janem Opletalem. Když potom 17. listopadu 1939 došlo k masivnímu zatýkání studentů a na Hitlerův příkaz byla zastavena činnost vysokých škol, byl z Hlávkovy koleje spolu s dalšími odvlečen do jízdárny ruzyňských kasáren a následně do koncentračního tábora Sachsenhausen. Je téměř nepochopitelné, že v něm dobrovolně zůstal, i když měl šanci odejít. Rodina mu přes známého Němce zařídila příkaz k propuštění, ale on místo sebe poslal nemocného kamaráda. V Sachsenhausenu se poznal s několika známými osobnostmi své doby; patřil k nim JUDr. Ivan Sekanina (zahynul zde), budoucí prezident Antonín Zápotocký či ministr zemědělství Josef Nágr. V táboře prošel vnitřní proměnou a rozhodl se pro povolání kazatele evangelia. Po návratu domů před Vánocemi roku 1940 začal tajně studovat bohosloví českobratrské církve evangelické, učil náboženství, v rámci odbojového hnutí legio­nářů v Mezimostí fungoval jako kurýr, a v samém závěru války se zapojil do otevřeného boje proti okupantům. Dědečkův vstup do KSČ byl tuctovým příkladem dobového idealismu, jemuž se po květnu 1945 neubránily statisíce jinak rozumných lidí. Budiž dědečkovi ke cti přičteno, že v ní nesetrval ani tři roky. Za svoji činnost obdržel medaili ministerstva vnitra a především válečný kříž, který mu udělil generál Ludvík Svoboda a na hruď osobně připnul generál Heliodor Píka, později komunisty popravený. Hned po válce začal studovat Husovu teologickou fakultu a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze, kde byl žákem profesora Jana Patočky. Po tzv. Vítězném únoru 1948 vystoupil z komunistické strany a dalších čtyřicet let měl dlouhodobé problémy s režimem.
Josef Batelka patřil k nejuznávanějším evangelickým farářům druhé poloviny 20. století. Jedním z jeho nejoceňovanějších přínosů byla jeho básnická činnost. Z hebrejských originálů přeložil a přebásnil většinu žalmů, z nichž čtyřiačtyřicet je dnes zařazeno v evangelickém zpěvníku. Osobně se přátelil s později umučeným katolickým farářem Josefem Toufarem, protože v Čihošti pravidelně kázal. Celý život zasvětil službě lidem, vždy připraven pomoci radou i skutkem. Tajně rozmnožoval samizdatovou literaturu a svým přístupem k životu, čestností a houževnatostí inspiroval velice mnoho lidí, s nimiž se kdy setkal, především samozřejmě svého vnuka.

Jméno z První knihy Mojžíšovy
Adam a Eva byli podle jedné z nejstarších bájí lidské historie, jejíž počátek sahá podle biblické chronologie do období asi před šesti tisíci roky, prvními lidmi na světě. Jejich příběh o ráji, zapovězeném jablku a hadu, který přesvědčil Evu, aby je snědla, zná skoro každý. Není divu, že duchovně založení rodiče vybrali v roce 1988 pro svého syna právě nejstarší biblické jméno. Skvělý start na odvážné cestě za dobrodružstvím.
Pro budoucí Adamovy kroky bylo ale možná důležitější, že od chvíle, kdy porozuměl prvním písmenům, rád četl. „Jako kluk jsem si oblíbil knihy Jaroslava Foglara. Každou z nich jsem během základní školy přečetl minimálně pětkrát a dokázal z nich citovat celé pasáže. Miloval jsem i rodokapsy a knihy Karla Maye. Později jsem přečetl snad všechny knihy Karla Čapka, Ernesta Hemingwaye či Ericha Maria Remarqua, mimořádně na mě zapůsobila Stendhalova kniha ČERVENÝ A ČERNÝ a řada dalších, k nimž jsem se dostal na gymnáziu. To už jsem četl pravidelně tři knížky měsíčně. Byla to vlastně láska k četbě, která mě přivedla na univerzitu. První dva roky jsem studoval souběžně s historií český jazyk a literaturu.“
V roce 2012 jako student moderních dějin na Masarykově univerzitě v Brně objevil knížky Miloslava Stingla. Okamžitě ho zaujaly nejen literární kvalitou, ale zejména autenticky prožívaným cestovatelským zaujetím. Stingl nikdy nepsal o ničem, čeho by se sám osobně nedotkl. Když si měl Adam zvolit téma diplomové práce, rozhodl se věnovat je osobnosti a tvorbě tohoto spisovatele.

 

chroust2jpg.jpg
Kniha získala cenu Magnesia Litera 2017 za Nakladatelský čin roku. Zleva moderátoři Daniela Písařovicová a Jiří Havelka, děkující Miloslav Stingl, autor knihy Adam Chroust a ředitelka Nakladatelství JOTA Božena Štofková

 

 

Dobrodružství začíná
Od prvního setkání s Miloslavem Stinglem vytušil zvídavý student, že může poodkrýt jeden z nejpozoruhodnějších lidských příběhů 20. století. „Knížky světově známého spisovatele, který prožil přes dvacet let na cestách po celém světě, setkával se s prezidenty, panovníky a významnými osobnostmi, ale i s tzv. obyčejnými lidmi v nejzapadlejších koutech planety, jsou čteny na celém světě. Zároveň o jeho životě nebyly paradoxně známy žádné podrobnosti. Tolik otazníků a tajemství mě neskutečně přitahovalo. Jak je možné, že o jednom z našich nejúspěšnějších spisovatelů všech dob, jemuž vyšlo po světě přes sedmnáct milionů výtisků knih, víme tak málo? Jak mohl v době zadrátovaných hranic procestovat sto padesát zemí světa? Jak to měl se ženami? A doopravdy nespolupracoval s tehdejším režimem? Chtěl jsem jít na dřeň v každé oblasti jeho života a odpovědět na všechny otázky, které si kladli čtenáři jeho knih desítky let.“
Stingl měl jako bývalý univerzitní pedagog pochopení pro mladíka, který se na­rodil nedlouho před jeho šedesátinami. Během práce na diplomce odpovídal trpělivě na tisíc Adamových otázek a věnoval mu šedesát hodin poutavého vyprávění. To již pilný student pojal myšlenku, že o mimořádné tvůrčí osobnosti napíše nejen diplomovou práci, ale i biografickou knížku. Nápad si však nechával pro sebe.
V září 2013 se přestěhoval do Prahy, aby byl svému příteli blíže. Postupně se stal Stinglovým neoficiálním tajemníkem, a protože se choval ohleduplně a nelámal nic přes koleno, mohl se po půldruhém roce oťukávání odvážit opatrně položit spisovateli, který si nikdy nikoho nepouštěl k tělu, otázku, zda by souhlasil, aby o jeho osudech napsal knížku. S obavami čekal na odpověď. Stingl ale okamžitě souhlasil. Adam Chroust pochopil, že si před sebou právě vztyčil vysokánský Everest, na který mu nezbude než vylézt.

 

banner_predplatne_clanek

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 5. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 06/17 - výběr z článků

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Video k červnové Xantypě

Video k červnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Bagetový král

Bagetový král

Příběh Petra Cichoně, zakladatele a majitele firem Crocodille a Bageterie Boulevard, by se dal označit jako americký sen v Čechách. Stojí za ním pečlivost, píle a trpělivost. Petr Cichoň začal jako brigádník v bistru s občerstvením na pražské Malé Straně a dnes mají jeho firmy přes miliardu obrat a zaměstnává přes tisíc zaměstanců.

Osobnosti - výběr z článků

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Carlos Santana

Carlos Santana

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

Alice Flemrová

Alice Flemrová

Neapolská tetralogie Eleny Ferrante GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ, jež je příběhem dvou dívek, respektive žen – Eleny a Lily a jejich přátelství, zasazeným do Itálie padesátých až osmdesátých let minulého století, se stala světovým bestsellerem. Nejde o umělou marketingovou bublinu, ty knížky lidé opravdu čtou, nadšeně o nich mluví a navzájem si je doporučují. U nás vyšly zatím dva díly, na třetí se můžeme těšit v říjnu. Přeložila je naše přední překladatelka z italštiny Alice Flemrová.

Aretha Franklin

Aretha Franklin

Královna soulu, zároveň první žena uvedená do rokenrolové síně slávy – to je Aretha Franklin. Letos pětasedmdesátiletá umělkyně ověnčená předlouhou řadou ocenění a titulů svou kariéru zvolna uzavírá. Poslední album vydala v roce 2014, koncertních vystoupení plánuje jen velmi omezený počet. Šanci vidět ji naživo však mají pouze na severoamerickém kontinentu. Po dramatickém zážitku v roce 1984 totiž odmítá nastoupit do letadla.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne