Bagetový král

Petr Cichoň

Příběh Petra Cichoně, zakladatele a majitele firem Crocodille a Bageterie Boulevard, by se dal označit jako americký sen v Čechách. Stojí za ním pečlivost, píle a trpělivost. Petr Cichoň začal jako brigádník v bistru s občerstvením na pražské Malé Straně a dnes mají jeho firmy přes miliardu obrat a zaměstnává přes tisíc zaměstanců.

 

text Ivana Jenerálová, foto archiv Bageterie Boulevard

 

bagetyjpg.jpg
Petr Cichoň, zakladatel a majitel značky Crocodille a Bageterie Boulevard

 

Jak začal váš „bagetový příběh“?
Moje podnikatelské začátky sahají do mých studentských let, kdy se vše stalo tak trochu náhodou. V sedmnácti jsem jako brigádník začal prodávat v malém občerstvení v Praze, v Nerudově ulici, kolemjdoucím turistům kromě chlebíčků a pečiva i balené obložené housky. Zároveň jsem tehdy, jako každý student, trávil večery s přáteli v hudebních klubech a všiml jsem si, že tam chybí jakýkoliv druh malého občerstvení. No, a myšlenka byla na světě! Napadlo mě kluby oslovit a připravovat pro ně obložené bagety. Sestavil jsem nabídkový leták a zahájil zkušební prodej. Se svým zaměstnavatelem jsem se domluvil, že kuchyni v bistru mohu po večerech využívat k přípravě obložených baget. Podařilo se mi získat několik klubů, kam jsem balené sendviče pravidelně rozvážel. Naplno jsem se do podnikání pustil po maturitě. Zaměstnal jsem pár spolužaček a bagety začal vozit i do menších obchodů a večerek. První značka, pod kterou jsem bagety vyráběl, byla Žižkovská bageta. Později, díky zvyšujícímu se zájmu, přestala kapacita malé kuchyně stačit, a tak jsme se přestěhovali. S novým sídlem jsem se rozhodl i pro změnu názvu baget, chtělo to něco univerzálnějšího a zvítězil Crocodille.
Narazil jste v začátcích na nějaká úskalí, kdy jste si pomyslel, že je to váš konec?
Crocodille za dobu od svého založení v roce 1990 prošel řadou změn a překonal spoustu překážek. Jednou z nich byly i povodně v Praze v roce 2002, kdy jsme během 24 hodin museli přestěhovat celou výrobu ze zaplavených Holešovic do sedmdesát kilometrů vzdálených Žiželic nad Cidlinou, kde vyrábíme sendviče a bagety doteď. Dnes Crocodille patří mezi nejvýznamnější producenty balených sendvičů v Evropě, má více než tisíc zaměstnanců, ročně vyrobíme kolem 25 milionů kusů balených výrobků, které distribuujeme kromě České republiky také například v Maďarsku, Slovensku, Španělsku, Slovinsku, Rusku, Chorvatsku.
Nejenom, že se o vás říká, že jste „bagetový král“ díky značce Crocodille, ale vy jste vybudoval i velmi širokou síť restaurací Bageterie Boulevard. Co vás vedlo k tomu vytvořit další značku a pojmenovat ji právě Boulevard?
Víceméně to byla recese. Produkce balených baget a sendvičů sice stále rostla, ale chtěli jsme oslovit širší spektrum zákazníků. Navíc v té době vznikala řada tzv. marketingově atraktivních „opravdových“, „originálních“ nebo „zdravých“ konceptů. My jsme se rozhodli reagovat s trochou nadsázky. Chtěli jsme, aby se lidé u nás nejenom najedli, ale i pobavili. Tenkrát jsem vzal do ruky tužku a papír a napsal fiktivní příběh o francouzských novinářích, kteří v době okupace ztratili práci a jejich novou profesí se stala pekařina. I při tomto zaměstnání však nadále psali příběhy a zprávy, ovšem tajně na papír, do kterého balili čerstvě upečené pečivo. Vydávali tedy jediné necenzurované zprávy v té době, první bulvár. Na této story jsme postavili nejen design celého konceptu, novinové ústřižky se objevily na obalech i stěnách v interiéru, ale také samotný název – tehdy ještě Boulevard Crocodille. První restauraci jsme otevřeli v pražských Dejvicích v roce 2003. A měla úspěch. Lidi to bavilo. Vedle nabídky čerstvých a zapečených baget, kávy, salátů a ostatních produktů se těšili na články, které glosovaly aktuální politická a společenská témata. A nás to bavilo také. V současnosti jsme co do počtu provozoven na třetím místě v rámci ČR, hned po KFC a McDonald’s, což považuji za slušný start pro další expanzi.

 

bagety2jpg.jpg
Pobočka Bageterie Boulevard ve Francouzské ulici v Praze

 

 


Jste ryze český, dokonce rodinný podnik. Jaké to je udržet se v tak silné konkurenci? Máte na to nějaký tajný recept?
Není to snadné, konkurence je velmi silná a stále vznikají nové a zajímavé projekty. Zákazníci se také mění a tomu se snažíme přizpůsobit. I když jsme rodinný podnik, budujeme pevnou franšízovou síť. Máme s našimi partnery transparentní vztah a navzájem se můžeme na sebe spolehnout. Naše franšízové podnikání je u nás postaveno na třech zásadních pravidlech. První pravidlo je založeno na principu chovat se k penězům franšízanta jako k vlastní investici, podle druhého pravidla dbáme na transparentnost nákupních cen. Třetím je odpuštění franšízových poplatků v případě ztrátovosti v prvním období po otevření nové franšízové jednotky. Vnímám tyto základní principy jako základ dlouhodobě úspěšné spolupráce, kterou umožňuje jen absolutní transparentnost ve všech oblastech a stejný pohled na investice. Navíc možnost franšízanta se v období prvotního nebo krátkodobého neúspěchu „opřít“ o silného franšízora a získat finanční úlevu je předpokladem pro jeho úspěšnou expanzi. Jen v takovém prostředí může franšízant věnovat veškerou energii každodenní spokojenosti zákazníků a dlouhodobému rozvoji značky. To je asi naše tajemství.
Jak v dnešní době lidé vnímají podniky vašeho typu?
Náš koncept je vnímán pozitivně. Je to také tím, že se odlišujeme od klasických fastfoodových řetězců. Nejsme fast food, jsme „exprès gourmet“. Zákazníci mohou ochutnat jídla vycházející z luxusní evropské gastronomie převedené do formátu rychlého občerstvení, proto exprès gourmet. Ve spolupráci s vyhlášenými šéfkuchaři pravidelně připravujeme sezonní nabídku Chef Menu, Fit Calories a Spécialité du Chef. Vedle šéfkuchařů prestižních pražských i regionálních podniků jsme spolupracovali s šéfkuchaři michelinských restaurací například z Francie a Itálie. Každé tři měsíce uvádíme pět nových receptur, u kterých si propůjčujeme kompetenci kulinářské špičky. Zakládáme si na kvalitních, čerstvých surovinách a také kombinacích, které byste často čekali jen v luxusních restauracích. Aktuálně máme například v našem menu zahrnuty i lanýže nebo krevety.
Kdo je typický zákazník Bageterie Boulevard?
Je to městský člověk, zaneprázdněný, spěchající, který však nepřijímá kompromisy. Má vysoké nároky a umí si vybrat, co je pro něj dobré. Klade důraz nejen na kvalitu jídla, ale i na servis, místo, inspirující prostředí…
Jaké máte plány do budoucna? Co chcete zrealizovat v nejbližších letech a jaké jsou vaše další vize?
V letošním roce se chceme primárně zaměřit na expanzi do zahraniční. Máme už pobočky na Slovensku v Bratislavě, ve Spojených arabských emirátech v Dubaji. Minulý rok na podzim jsme otevřeli první pobočku v Německu v Drážďanech a nedávno další restauraci v Berlíně. Jednáme také o vstupu na ruský trh, zajímá nás však i Rakousko nebo Maďarsko.
Co se týče dalších oblastí, do kterých bychom chtěli proniknout, naším aktuálním cílem je rozšíření sítě tzv. DRIVE thru provozoven, tedy zaměřit se i na řidiče. Obecně se chceme orien­tovat na dálnice, kde hledáme vhodné lokality pro výstavbu nových poboček. Rozvíjíme také projekt dovážky baget do kanceláří, tzv. BB Box a spoustu dalších projektů a nápadů na zlepšení služeb, produktů a servisu pro naše zákazníky.
Co dělá Petr Cichoň, když zrovna nepracuje?
Volného času opravdu není moc, ale snažím se v něm věnovat svým třem dcerám, často cestujeme a na cestách se rád nechám inspirovat pro nové nebo současné projekty. Mám rád kvalitní víno, výborné jídlo, zajímavou literaturu. Téměř každý den se snažím sportovat, dlouhá léta piluji tenis, v létě pak rád vyjíždím na moře.

 

 

banner_predplatne_clanek

 

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 06/17 - výběr z článků

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Video k červnové Xantypě

Video k červnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne