Václav Bedřich

Režisér, animátor a výtvarník animovaných filmů

Je podepsán pod těmi nejlepšími Večerníčky. Kdo by neznal POHÁDKY OVČÍ BABIČKY, ŠTAFLÍKA A ŠPAGETKU, O MAKOVÉ PANENCE A MOTÝLU EMANUELOVI, ŘÍKÁNÍ O VÍLE AMÁLCE, MAXIPSA FÍKA, O ZVÍŘÁTKÁCH PANA KRBCE nebo BOBA A BOBKA – KRÁLÍKY Z KLOBOUKU. Režíroval i znělku VEČERNÍČKU, která děti, a nejen je, přivolává k televizním obrazovkám nepřetržitě od roku 1965. Za svůj život natočil 357 kreslených, ploškových i loutkových animovaných filmů, které získaly řadu cen u nás i ve světě. Pro Xantypu na něj zavzpomínala jeho dcera Uljana Jiravová.

 

text Pavlína Kourová, foto archiv Uljany Jiravové

 

bedrichjpg.jpg
Doma při práci, 1980

 

Váš tatínek musel být strašně pracovitý člověk…
Ano, je neuvěřitelné, co všechno za svůj život stihl. On třeba nerad jedl, protože ho to zdržovalo od důležitějších věcí. Když se dočetl, že kosmonauti ve vesmíru polykají místo jídla jen pilulky, říkával – kdybych tak měl takové pilulky! Svoji práci opravdu miloval. A jeho druhou láskou byla chata v Kostelci nad Černými lesy. Postavil ji v šedesátém roce a vybudoval kolem ní zahradu. Pozemek byl mírně z kopečka a tatínek tam vytvořil terásky se schůdky. Nevypadal na to, ale měl obrovskou sílu, pořád ho vidím, jak tahá kameny. Sázel kytičky, keře, stromy. Byl to holý pozemek, když jsme tam přišli, jen v rohu stála vysoká bříza, a on na něm vytvořil krásnou zahradu, ale ne nějak vypiplanou, všechno tam je takové divoké.
Kreslil všude. Doma na Letné měl takový koutek s pracovním stolem, ještě donedávna to tam vonělo temperovými barvami, chodila jsem tam tu vůni čichat, na chatě si vždycky vynesl stoleček ven a i tam kreslil, animoval a koloroval.

 

bedrich2jpg.jpg
ŘÍKÁNÍ O VÍLE AMÁLCE (1975). Tento třináctidílný VEČERNÍČEK Václav Bedřich nejen režíroval, ale i sám nakreslil. 

 


Kolem jste pobíhala vy…
…a moji dva sourozenci, mám ještě o čtyři roky mladší sestru a o pět let mladšího brášku. Kolikrát jsme tatínka pozorovali, jak si předcvičuje pohyby postaviček, které rozkresloval. To bylo legrační. Kreslil, najednou vstal od stolu a přehrával si třeba nějaký taneční krok. Svojí prací žil, ale na nás si vždycky udělal čas. Strašně rádi jsme si třeba hráli na indiány a on nám vyrobil čelenky, toulce a šípy, postavil stožár, na němž jsme každé ráno vztyčovali vlajku. Na chatě nám také udělal hřiště a postavil takovou boudičku, kde se dalo o prázdninách i přespávat. To bylo úžasné dětství. Měl rád přírodu a učil nás ji znát. Na chatě rozestavěl na okno skleničky s vodou, natrhal do nich kytičky, zjistil si, jak se jmenují, dal k nim cedulky se jmény a pak nás z nich zkoušel. Dělali jsme táboráky, u nich nás učil skautské písničky a vyprávěl nám o skautu, hodně na něj vzpomínal, skautoval od malička.
Chatu a zahradu tak miloval, že nechtěl nikam jinam jezdit. Trávili jsme tam celé léto. Maminka by bývala jela ráda i jinam, kde nebude muset nakupovat, vařit, prát, uklízet, ale tatínek se nechtěl z chaty hnout. To, co dokázal v animovaném filmu, by určitě nedokázal bez maminky, která zůstala v domácnosti a vytvářela mu zázemí. Starala se o praktický chod domácnosti, vyřizovala věci na úřadech…
Takže veškeré domácí práce byly na mamince?
Tatínek uklízel. A pak dělal věci, které ho bavily. Jemu šly snad všechny rukodělné práce. Šil nádherné kšiltovky, vyráběl nábytek, třeba když jsem se vdala, vyrobil mi gauč na míru, protože jsme se nastěhovali do paneláku a tam se nic z toho, co se prodávalo v obchodech, nevešlo. Ještě pořád ho mám, a i když na něm rajtují prckové, moji čtyři vnuci, ani se nehne, je bytelný. Domů i na chatu vyráběl poličky, skříňky, křesílka, ty i potahoval, naučil se čalounit.

 

banner_predplatne_clanek


Učili jste se to od něj?
Tatínek byl narozený ve znamení Panny, tudíž byl velmi precizní. Takže když jsme začali na chatě něco dělat, třeba natírat vrátka, tak nám okamžitě stál za zády – a jak to děláš, takhle se to musí… Každou práci musel mít pod dohledem, takže nás to za chvíli přestalo bavit a on se pak strašně divil, že nechceme nic dělat.
Vedl vás ke kreslení? Vím, že vy jste se stala inženýrkou, ale pokračuje někdo z vašich sourozenců v jeho oboru?
Nejlíp z nás kreslil bráška, ale ani on se tomu nevěnuje. Tatínek nás k tomu ovšem vedl. Na chatě rozdal čtvrtky nebo napnul plátna, dal nám barvy a malovali jsme. Nebo si pamatuji, že jsme s ním jezdili do obory Hvězda, měli jsme bloky a tužky a kreslili jsme. Já jsem nekreslila nikdy moc pěkně, bavilo mě to, ale měla jsem těžkou ruku. Můj vnuk ale kreslí krásně, tak třeba půjde jednou v jeho stopách on.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 5. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 06/17 - výběr z článků

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Video k červnové Xantypě

Video k červnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Osobnosti - výběr z článků

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Carlos Santana

Carlos Santana

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

Alice Flemrová

Alice Flemrová

Neapolská tetralogie Eleny Ferrante GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ, jež je příběhem dvou dívek, respektive žen – Eleny a Lily a jejich přátelství, zasazeným do Itálie padesátých až osmdesátých let minulého století, se stala světovým bestsellerem. Nejde o umělou marketingovou bublinu, ty knížky lidé opravdu čtou, nadšeně o nich mluví a navzájem si je doporučují. U nás vyšly zatím dva díly, na třetí se můžeme těšit v říjnu. Přeložila je naše přední překladatelka z italštiny Alice Flemrová.

Aretha Franklin

Aretha Franklin

Královna soulu, zároveň první žena uvedená do rokenrolové síně slávy – to je Aretha Franklin. Letos pětasedmdesátiletá umělkyně ověnčená předlouhou řadou ocenění a titulů svou kariéru zvolna uzavírá. Poslední album vydala v roce 2014, koncertních vystoupení plánuje jen velmi omezený počet. Šanci vidět ji naživo však mají pouze na severoamerickém kontinentu. Po dramatickém zážitku v roce 1984 totiž odmítá nastoupit do letadla.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne