Jan Dušek

Rád dělám nové omyly, ne staré

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Text Marie Valtrová, foto Vojtěch Vlk a archiv J. Duška

 

dusekjpg.jpg

 

Když jsme se na DAMU set­kali poprvé, pan pro­fesor mne zavedl do ko­ridoru, aby mi ukázal pohled na pražské střechy, které se rýsují od Karlovy ulice k Týnu a dál. A jen tak podotkl, že nejkrásnější jsou zasněžené. Pak mne vedl ateliérem, kde seděli na zemi studenti, kreslili a vypadali jako ptáčata vypadlá z hnízda. Když se jich ptal, jestli něco nepotřebují, odmítavě mlčeli. Tak jsem se ujala slova já…


Co předcházelo vašemu přijetí k prof. Františku Trösterovi na DAMU?
Bylo to docela napínavé, protože jsem neměl doporučení ke studiu na vysoké škole. Po Hollarce jsem šel dělat nejdříve malíře po­zadí na Barrandov. Původně jsem chtěl být akademickým malířem, žádným scénografem. Doporučili mi, abych se přihlásil k Ornestovi do Městských divadel pražských, kde mě vzali jako kulisáka. Jako jediný jsem byl bez akademického titulu, jinak tam byli samí právníci a doktoři. Byla to doba, kdy už tály politické ledy. Brzy jsem byl tedy služebně nejstarší a měl se starat o techniku. Jindřich Dušek, který byl scénografem MDP, viděl, že pořád něco kreslím, a tak mi doporučil, abych se přihlásil k Trösterovi.

 

dusek6jpg.jpg
Král Jelenem, 1976 | Lady Macbeth, 1981 | Míťa, Bratři Karamazovi, 1978

 

 

Ve dvaceti? Bavilo vás dělat technika?
Měl jsem sice víc času na malování, ale postupně jsem přicházel na chuť divadlu. Byla to éra Alfréda Radoka, jehož inscenace se mi moc líbily. V roce 1962 jsem šel na vojnu a ještě v uniformě se přihlásil na přijímačky k Trösterovi. A rovnou se mu přiznal: „Pane profesore, mám zákaz studia na vysoké škole.“ Tröster jen ucedil: „Počkej tady! Dojedu na studijní oddělení a zjistím, co a jak.“ Vrátil se asi za hodinu a zasmušile prohlásil – on byl dramatická osoba!: „Volali jsme na Školský odbor ONV a tam nám řekli, že nedoporučují, abych tě vzal do prvního ročníku. Tak tě beru do druhýho!“ A to byl Tröster!

Jak na vás František Tröster, přítel re­žiséra Jiřího Frejky, zapůsobil?
Jako zázrak. Všechno, co říkal, bylo neskutečně zajímavé. On vlastně učil scénografii odrazem. Mluvil úplně o něčem jiném, pak se slova odrazila, a byla z toho scénografie. Když viděl, co dělám, tak za mnou přišel s radou: „Hele, perský princi – on mi tak říkal, podívej se na Františka Zelenku.“ Narukoval jsem do knihoven a zjistil, co tím myslel. Zelenka, terezínské divadlo! Když jsem končil školu, tak jsem už odcházel s vlastním programem. Akční scénografie nepotřebuje nic, jen dobré herce a režiséra, dokáže dávat běžným věcem smysl jednáním, úzce propojuje výtvarnou stránku s hereckou akcí a pohybem. Věci, které mají úplně jiný smysl v reálném životě, jsou pak na jevišti takové, jak s nimi herci zacházejí. Mým cílem bylo a je usilovat o nejúspornější vyjadřování, jaké je na jevišti možné, a z toho dostat maximum účinku. Akční scénografie je levná a vymezuje se proti pompéznímu divadlu.

 

dusek_haveljpg.jpg
Nizozemská královna Beatrix, Václav Havel a Jan Dušek

 

 

Kdy jste začal pracovat s režisérem Evaldem Schormem, s nímž jste spoluutvářel slavnou éru Divadla Na zábradlí?
Dávno před Zábradlím. Jednou zazvonil telefon, volal mi Schorm a ptal se, jestli bych s ním chtěl dělat ve Studiu Marta na JAMU. „Jasně, pane režisére.“ – „Tak přijeďte do Brna.“ Všude byla spousta sněhu, já měl Fiata 500 a s těmi malými kolečky to byla doslova rallye. Schorm zkoušel v Redutě Mahena. Když jsem přišel, tak mne vyzval: „Pane architekte, tady se posaďte a tady máte text. Já zatím dozkouším a pak půjdeme do divadla.“ Byli to VĚČNĚ ŽIVÍ od Viktora Rozova. Přečetl jsem je, šli jsme do studia, tam byli na jevišti herci, které jsem do té doby neznal – takoví Bartoškové, Zedníčkové a Heřmánkové. A on mne představil: „To je pan architekt Dušek a ten nám teď řekne, jak bude vypadat scéna.“ Já už byl v té době „světově proslulý“ na Šumpersku, tak jsem si v duchu říkal: musím přece prostudovat text! Věděl jsem, že je zapotřebí pianino, tak jsem si o ně řekl, kluci slezli z jeviště a odněkud je přivlekli. V Brně jsem zůstal celý týden a bylo to jedno z nejkrásnějších představení, které jsem do té doby dělal.

Kdybyste měl připomenout jednu jedinou Schormovu inscenaci z těch, co jste spolu vytvořili, která by to byla?
Asi nepůjde jen o inscenaci, ale o představení. Když jsem po premiéře HAMLETA přišel do Divadla Na zábradlí, pokladní Karin na mne volala: „Pane Dušku, nepotřebujete pro kamarády nějaké lístky na Hamleta?“ – „Karin, já nevím, já vám řeknu zítra.“ A ona odpověděla: „Žádný zítřek nebude!“ Tak jsem se zeptal: „Jak to?“ – „No, to uvidíte!“ V Rudém právu vyšla kritika od Jana Klimenta, který byl osobním nepřítelem Evalda Schorma. Synonymem pro pokleslé umění byl tenkrát film Kmotr. Článek byl nadepsán Kmotr Hamlet na Zábradlí. Tam už chyběla jen čísla paragrafu a trestní sazby. Byla to totální obžaloba: jak je to proti, proti, proti… všemu. Od té chvíle bylo divadlo obtočené frontou na lístky. Začala slavná éra Divadla Na zábradlí.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 04. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 05/2019 - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážené a milé, vážení a milí, čerstvá čtyřicátnice, herečka Jana Stryková vypráví o své cestě vzhůru až na prkna Národního divadla. Kromě toho se zmiňuje, jak ji propírá bulvár, ale zdá se, že si z toho příliš nedělá. Vyzpovídal ji Jan Kerbr a do tohoto čísla také ještě mladého herce Martina Donutila, který talent zřejmě zdědil po tatínkovi. Spolu hrají Amadea a Salieriho. V rozhovoru Marie Valtrové s jedním z našich nejvýznačnějších scénografů Janem Duškem zazní: „Můj tchán, překladatel a chartista Zdeněk Urbánek, se totiž stal rektorem a mně připadalo nemorální být nadále děkanem. Z jedné rodiny rektor a děkan?! To prostě nešlo.“ Velmi trefný příklad morálního usuzování.

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Za svůj život jsem prošel desítky ateliérů pražských výtvarníků. Koneckonců jsem se sám v jednom z nich narodil, byl na Letné a patřil mým rodičům – sochařům, kteří si jeho část v podkroví činžovního domu adaptovali na bydlení. Táta mne brával často ke svým přátelům, malířům, sochařům, grafikům, fotografům, architektům i restaurátorům, a tak si vybavuji ta kouzelná místa, většinou poněkud neuspořádaná, zato s typickou směsicí různých vůní: olejových barev, šelaku, terpentýnu, mokré sochařské hlíny nebo vývojek. O stěny opřená plátna v rámech nebo sochy na policích, fotografie rozvěšené po stěnách či architektonické modely na stolech, rozměrnými okny proudí dovnitř záplavy světla…

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne