Studna, sekera, archiv

S Milošem Doležalem o jeho životě, nové knížce a udavačích a hrdinech

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

text Alice Horáčková, foto jan bartoš, petr neubert, aleš formánek a archiv Miloše Doležala

 

dolezal3jpg.jpg
Miloš Doležal

 

 

Tak kam půjdeme? Znám tady za rohem dobrou kavárnu…
Prosím vás, jenom tam ne! Tam já se minule popral.

Vy se perete? Z vaší autobiografické knížky JEDNA VĚTA bych předpokládala, že jste spíš takový tichý, kontemplativní typ…
Ale to já se nervu často. Byl tam jeden ožrala, zastoupil nám cestu, tak jsme do sebe začali strkat, přimíchali se do toho číšníci, kamarád hrobař, pak taky nějaký osazenstvo…

Odkud se ve vás bere ten bojovný nerv?
To je ta Vysočina, odkud pocházím, ten hrbolatej, křivolakej kraj. Ve mně se to takhle spojuje, touha po tichu a současně vášeň. Mám rád Jaroslava Haška a zároveň Bohuslava Reynka, vždyť Reynkův Petrkov je blízko Lipnice, kde jsou uložený Haškovy kosti, a od Humpolce byl Martin Jirous, kterýho jsem poznal jako něžnýho a křehkýho člověka, i když to přemazával hrubostí a chlastem. Takže možná na Vysočině jsou takovýhle bejci (smích).

Jak moc jste do Vysočiny prorostlý?
Já tam mám vazby dávnověký, scházím se s klukama z první třídy! V rodině táty byli faráři a varhaníci od Velkýho Meziříčí a rodiče mámy byli sedláci z Podivic a Pasek. Vyrůstal jsem na statku za lesem, děda se za komunistů snažil hospodařit, pak mu to sebrali, onemocněl a brzo zemřel. To jsou ty šílený důsledky komunismu, že i když lidi nebyli zavřený, tak byli úplně vyždímaný: z těch nervů, z tý buzerace, ze všech těch úzkostí, z hulvátskýho jednání těch hlupáků. To je pro mě jedna z nejhorších tváří bolševika, křupanství bez etiky a estetiky.

 

dolezal1jpg.jpg
Nejnovější Doležalova kniha vyšla k 80. výročí vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava
dolezal2jpg.jpg
Návrat kněze Josefa Toufara do Číhoště po 65 letech. Miloš Doležal (vpravo) nese schránku s jeho ostatky.

 

 

Jak vás tak poslouchám, to nebyla náhoda, že jste napsal knížku o knězi, kterého umlátili estébáci…
Moji prarodiče byli Toufarovi farníci. A když se o Toufarovi doma mluvilo, tak nás haranty vyháněli pryč a brečeli u toho. Dodnes si pamatuju útržky vět, v kterých jsem se tenkrát neorientoval, takový záslechy jako: „Farář.“ „Vražda.“ „Mrtvej v pytli.“ Zvláštní věci pro dítě.

 

dolezal4jpg.jpg
Dětství. V Podivicích na kozlovi

 

 

Proto jste se pak v osmnácti rozjel do Číhoště?
A taky kvůli starým novinám. Babička si doma schovávala noviny z osmašedesátého, a já mezi nimi narazil na zažloutlou Lidovou demokracii a reportáže Jiřího Brabence. To on odhalil politické pozadí číhošťskýho zázraku a přišel dokonce i na Toufarova vraha Máchu. A víte jak? Jeden z estébáků mu říkal: „Já si teď nemůžu vzpomenout, jak se jmenoval. Ale měl takový básnický jméno…“ Tak jsme se s kamarádem Rokosem rozjeli do Číhoště a jako úplný blbečci se ptali: „Dobrý den, můžete nám něco říct o té kauze?“ A lidi nic neřekli a utekli. Bylo to jak v nějaký mlze, na zamořeným území. Ale ve vedlejších Zdeslavicích žila Toufarova neteř Marie Pospíšilová, a ta si nebrala žádný servítky. Obyčejná ženská, a vůbec se nebála.

Jak často dnes na Vysočinu jezdíte?
Já se tam vrátil. Po tom, co jsem byl odejit z rozhlasu.

 

dolezal5jpg.jpg
Z natáčení polohraného dokumentu JAKO BYCHOM DNES ZEMŘÍT MĚLI, v němž si Miloš Doležal (vpravo) zahrál estébáka.

 

 

Vy už nejste v rozhlase?
No už je to půl roku, po dvaceti letech. Nepohodl jsem se se svojí vedoucí. Jsem ve věku, kdy můžu dělat jen s lidmi, kterých si vážím, jako byli Pavel Šrut, Viola Fischerová, Honza Halas, Ruda Matys, to byla jiná lidská kvalita. Nemůžu dělat s lidmi, kteří škodí nebo jsou všehoschopný. Mám pocit, že do rádia přicházejí lidi, kteří to mají spíš za soukromou firmu než za veřejnoprávní médium. Celé to nazrálo, dávám tomu vale. Risknu to. Akorát že na sebe musím být přísnej.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 04. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 05/2019 - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážené a milé, vážení a milí, čerstvá čtyřicátnice, herečka Jana Stryková vypráví o své cestě vzhůru až na prkna Národního divadla. Kromě toho se zmiňuje, jak ji propírá bulvár, ale zdá se, že si z toho příliš nedělá. Vyzpovídal ji Jan Kerbr a do tohoto čísla také ještě mladého herce Martina Donutila, který talent zřejmě zdědil po tatínkovi. Spolu hrají Amadea a Salieriho. V rozhovoru Marie Valtrové s jedním z našich nejvýznačnějších scénografů Janem Duškem zazní: „Můj tchán, překladatel a chartista Zdeněk Urbánek, se totiž stal rektorem a mně připadalo nemorální být nadále děkanem. Z jedné rodiny rektor a děkan?! To prostě nešlo.“ Velmi trefný příklad morálního usuzování.

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Za svůj život jsem prošel desítky ateliérů pražských výtvarníků. Koneckonců jsem se sám v jednom z nich narodil, byl na Letné a patřil mým rodičům – sochařům, kteří si jeho část v podkroví činžovního domu adaptovali na bydlení. Táta mne brával často ke svým přátelům, malířům, sochařům, grafikům, fotografům, architektům i restaurátorům, a tak si vybavuji ta kouzelná místa, většinou poněkud neuspořádaná, zato s typickou směsicí různých vůní: olejových barev, šelaku, terpentýnu, mokré sochařské hlíny nebo vývojek. O stěny opřená plátna v rámech nebo sochy na policích, fotografie rozvěšené po stěnách či architektonické modely na stolech, rozměrnými okny proudí dovnitř záplavy světla…

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne