Jana Stryková

Někdy se do role i zamiluji

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Text Jan Kerbr, foto Matěj Třěšňák a archiv ND, Petr Neubert, make-up Veronika Havlíčková, styling Kateřina Kovaříková

 

strykova2jpg.jpg

 

Večer hrajete ve Stavovském divadle ve hře Moiry Buffini VÍTEJTE V THÉBÁCH roli prezidentky jménem Eurydika. Na­padlo vás někdy, že byste chtěla být prezidentkou?
Sice se říká, že kdokoliv může dělat cokoliv, ale záleží, z jakého úhlu pohledu se na to díváte. Já jsem spokojená s profesí herečky, protože osudy i nějaká povolání si v inscenacích vlastně jen půjčuji. Za ně nenesu žádnou zodpovědnost, jenom za to, v jakém balení je divákům nabídnu. Konkrétně: ono ženské prezidentství v této hře je vymyšleno autorkou a já se je snažím naplnit. Nicméně v tomto životě se rozhodně prezidentkou stát nechci, ale v tom příštím, kdoví?

A pak… jako žena, nebo muž?
To je v zásadě jedno, ale jako žena bych měla mít možností víc, bude-li se svět genderově vyvíjet tak, jak má nakročeno. (smích) Záleželo by ovšem, za jak dlouho by k reinkarnaci došlo. A pokud vy budete novinářem, až já budu prezidentkou, tak se mě budete moci zeptat, jaké to je.

Donedávna jste v Národním divadle hrála ještě jednu výraznou roli, Mášu v Čechovových Třech sestrách. Která postava je vám bližší, ta ruská nespokojená dívka, toužící po Moskvě, nebo energická politička v „Thébách“?
Mášu jsem měla hodně ráda, hru mám spojenou ještě se studiem na DAMU, kde jsme ji zkoušeli s panem Mrkvičkou, a já hrála tehdy jinou ze sester, Irinu. Ke hře mám nostalgický vztah, ale nemohla bych říci, že roli Máši jsem měla raději než připomínanou prezidentku, takhle to nastavené nemám. Když dostanu roli, snažím se ji co nejlépe ztvárnit, někdy se do role i zamiluji – ale ne vždycky přichází láska.

 

strykova3jpg.jpg

 

Jak to u vás všechno začalo? Vím, že jste Brňačka, která se už jako dítě přestěhovala do Prahy…
V Brně jsem byla všehovšudy dvanáct let. Ale to město mám ráda, žije tam i můj bratr. Poprvé jsem tam stála na prknech, která znamenají svět. Byly mi čtyři roky a účinkovala jsem ve sboru v operetě POLSKÁ KREV. Měla jsem na sobě kroj, velmi jsem to prožívala. Jako děti jsme v rámci režijní koncepce na jevišti skotačily a já upadla, probrečela jsem pak zbytek představení. Tak skončila vlastně moje „první“ jevištní kariéra.

A léta běžela. Herečkou jste se rozhodla stát až po střední škole, nebo dřív?
Takhle bych to neformulovala. Chodila jsem do dramatického kroužku k Daně Hlaváčové, hrála jsem divadlo na gymnáziu, ale i když jsem se pak přihlásila na DAMU, vůbec jsem si nepředstavovala, že když se to povede, budu pak každý večer trávit v divadle. Prostě mě to bavilo a přijímačky dopadly dobře.

Kdo vás pedagogicky na akademii vedl?
Pan Mrkvička, pan Mejzlík a paní Tvrz­níková.

 

netrpelivost_srdce_13jpg.jpg
Netrpělivost srdce
vitejtevthebach-general-04jpg.jpg
Vítejte v Thébách

 

 

Byla jste tam spokojená?
Víceméně ano, především hodiny herectví byly moc fajn. Pana Mrkvičku nelze nemilovat, je to vynikající pedagog. Něco ve škole mě asi i nebavilo, ale je to už poměrně dávno a ve vzpomínkách převažují pozitivní emoce.

Po absolutoriu jste se dostala do libereckého divadla…
Dostala jsem lano od Lexy Pyška, tam jsem se seznámila s režisérem Tomášem Svobodou, který mně pak po odchodu z Liberce nabídl angažmá v Rokoku, které tehdy vedl společně s Thomasem Zielinskim. Jejich působení však netrvalo dlouho. A já pak dostala nabídku do Švandova divadla.

Také jste hrála v Rubínu, vystupovala jste v několika avantgardních projektech spjatých s tvorbou Petra Kolečka, například v titulech PORNOHVĚZDY, KAUSA MÉDEIA, KAUSA MARYŠA. Ve Švandově divadle došlo i na klasiku, dobře si vzpomínám na vaši Jenůfu. Nebyl to příliš prudký přechod?
Hrála jsem v experimentálnějších titulech velice ráda, herecky jsem se při nich dost vyblbla. Byla v tom obrovská svoboda a vlastně prodloužené mládí.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 04. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 05/2019 - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážené a milé, vážení a milí, čerstvá čtyřicátnice, herečka Jana Stryková vypráví o své cestě vzhůru až na prkna Národního divadla. Kromě toho se zmiňuje, jak ji propírá bulvár, ale zdá se, že si z toho příliš nedělá. Vyzpovídal ji Jan Kerbr a do tohoto čísla také ještě mladého herce Martina Donutila, který talent zřejmě zdědil po tatínkovi. Spolu hrají Amadea a Salieriho. V rozhovoru Marie Valtrové s jedním z našich nejvýznačnějších scénografů Janem Duškem zazní: „Můj tchán, překladatel a chartista Zdeněk Urbánek, se totiž stal rektorem a mně připadalo nemorální být nadále děkanem. Z jedné rodiny rektor a děkan?! To prostě nešlo.“ Velmi trefný příklad morálního usuzování.

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Za svůj život jsem prošel desítky ateliérů pražských výtvarníků. Koneckonců jsem se sám v jednom z nich narodil, byl na Letné a patřil mým rodičům – sochařům, kteří si jeho část v podkroví činžovního domu adaptovali na bydlení. Táta mne brával často ke svým přátelům, malířům, sochařům, grafikům, fotografům, architektům i restaurátorům, a tak si vybavuji ta kouzelná místa, většinou poněkud neuspořádaná, zato s typickou směsicí různých vůní: olejových barev, šelaku, terpentýnu, mokré sochařské hlíny nebo vývojek. O stěny opřená plátna v rámech nebo sochy na policích, fotografie rozvěšené po stěnách či architektonické modely na stolech, rozměrnými okny proudí dovnitř záplavy světla…

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne