Daniel Sobotka

Fascinující příběh FOK

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK sídlí v Obecním domě. Koncerty tohoto hudebního tělesa jsou natolik přitažlivé, že svůj sál pro tisíc dvě stě posluchačů, tu překrásnou secesní, jedinečně a vlastenecky zdobenou Smetanovu síň, dokáže abonentními koncerty hravě zaplnit dva večery po sobě. Do té míry oblíbený je FOK, ve světě známý jako Prague Symphony Orchestra. Povídali jsme si s jeho ředitelem Danielem Sobotkou.

 

text Anna Šerých, foto Petr Dyrc

 sobotkajpg.jpg

 

Zkratka FOK znamená: Film – Opera – Koncert. FOK založil v roce 1934 Rudolf Pekárek, dirigent a takřka vizionářský organizátor. Měl těžký osud, přežil nacistický koncentrační tábor, vrátil se a mínil pokračovat. Záhy však pochopil, že zárukou svobody je mu pouze emigrace a v roce 1948 začal nový život v Austrálii. FOK se ke svému zakladateli hrdě hlásí, uspořádali jste i koncert věnovaný jeho památce. Co všechno se vám o muži, který měl v minulosti upadnout v zapomnění, podařilo zjistit?
Byl to vizionářský organizátor par excellence. Jsme fascinováni silou jeho životního příběhu. Založení orchestru je jeden příběh, orchestry se nezakládají každý den. Druhým příběhem jsou válečné útrapy, koncentrační tábor. Dramatická emigrace třetím. A nakonec úspěšná australská dirigentská kariéra, které se dříve v Praze ve prospěch svého orchestru vzdal. Čtyři odlišné příběhy, nikoliv čtyř lidí, ale jediného Rudolfa Pekárka. Škoda, že Miloš Forman už nenatočí žádný film, jsem ale přesvědčen, že filmaři si jednoho dne Rudolfa Pekárka najdou. Jeho vize při založení orchestru se jmenovala FOK. Ten se také v prvních letech po svém založení jmenoval Orchestr F.O.K. Ta zkratka značila záměr natáčet filmovou hudbu pro čerst­vě zrozený zvukový film, a skutečně až do války na ni měl orchestr skoro monopol. Měl doprovázet operní představení, což se nikdy úplně nenaplnilo, a nakonec pořádat vlastní koncerty. Teprve později, v padesátých letech, to už byl Rudolf Pekárek v emigraci, byl orchestr zastřešen hlavním městem Prahou, a to se také promítlo do jeho názvu. Celý oficiální název Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK tak svojí délkou testuje vaši trpělivost, zároveň v sobě ale obsahuje vlastně celou jeho historii. Dodnes mě udivuje, že zkratka FOK v názvu při transformaci na městský orchestr zůstala. Představte si padesátá léta, je skutečně pozoruhodné, že zkratka FOK jako relikt z časů, kdy byl orchestr soukromý, zůstala.

banner_clanek


Dostal jste velmi krásné křestní jméno – Daniel. Biblický Daniel je slavný tím, že ze lví jámy, kam byl uvržen, vyšel bez jediného šrámu, anděl Boží zavřel tlamy lvů a oni mu neublížili. Prošel jste v životě nějakou situací, kdy jste si následně řekl: to jsem skutečně unikl z jámy lvové?
Každý v životě prochází situacemi, uchy jehel, které nás formují. Dokonce nás formují i situace, kterými prošli naši rodiče, jejich rodiče a rodiče jejich rodičů. Bez šrámů to nejde. Posluchači v sále vnímají orchestr jako celek, a je to tak správně. Okolnosti mě s plynoucím časem ale stále více a hlouběji zasvěcují do jednotlivých lidských příběhů členů našeho orchestru. Nikdo z nich není bez šrámu. O to intenzivněji pak vnímám přesvědčivost jejich výkonů na pódiu.
Na postu ředitele jste pátý rok a my zvenčí jednoznačně pozorujeme, že se orchestru daří. Které z těch ředitelských povinností vám dělají nejvíc radost?
Když jsem před pěti lety poprvé předstoupil před orchestr, řekl jsem, že nemůžu slibovat zázraky, že jediné, co mohu slíbit, je to, že udělám všechno, jak budu umět nejlépe. Především jsem chtěl, aby orchestr měl klid pro svou uměleckou práci a na tu se soustředil. Pokud jednoznačně pozorujete, že se FOKu daří, obsáhla jste v tom esenci ředitelských radostí.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 24. 04. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/18 - výběr z článků

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Setkání se šumavskými samotáři

Setkání se šumavskými samotáři

„Poustevník, člověk žijící dlouhodobě mimo společnost, programový samotář. Ještě nedávno jsem něco takového pokládal za romantický mýtus, záležitost dávno minulou. Na Šumavě jsem ale takové lidi potkal. Poustevníci mezi námi stále žijí. Vlastně ne mezi námi, spíš mimo nás. O setkáních s nimi je tato kniha. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotce, případně ve starých usedlostech – někdy udržovaných, většinou ne. K některým se dá dojet po polní cestě autem, k dalším se musí lesem přes hodinu pěšky. Žijí v přírodě, okolí o nich moc neví, nemají důvod se ukazovat. Ačkoli mívají návštěvy, jsou sami – nepočítáme-li tedy zvířata a živly. Samotu si zvolili. Ano, pro mnohé to byl útěk, ale copak my, civilizovaný lid, před civilizací, před jinými lidmi a sami před sebou neutíkáme? Někdy do vyloženě zhoubných vod.“

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Pozvání do předminulého století

Pozvání do předminulého století

Devatenácté století vnímáme s vědomím toho, jaké hrůzy přineslo to následující, jako takřka idylický věk. Bylo dobou mnoha vynálezů, provázela ho všeobecná víra v pokrok a modernizaci, zároveň zůstávalo pevně ukotvené v tradici. Více než polovinu 19. století u nás vládl stejný panovník, císař František Josef I.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Martin Barry a reSITE

Martin Barry a reSITE

V červnu se v Praze koná 7. ročník konference reSITE, představující lepší řešení pro urbanizovaný svět a jeho obyvatele. Na akci se sjede na padesát mluvčích se světovým renomé, v publiku se očekává přes tisíc představitelů měst, architektů, designérů, zástupců developerských společností, politiků i občanských iniciativ. Hlavní postavou akce je předseda a zakladatel organizace reSITE, americký krajinný architekt žijící na pražské Letné – Martin Barry.

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/18

XANTYPA XANTYPA 06/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne