Marianne Faithfullová

Divy, divoženky, dračice, dámy

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

 

text Leoš Šedo, foto gettyimages a archiv

 

marianne1jpg.jpg
Nassau, Bahamy, 1982

 

Narodila se 29. prosince 1946 v Londýně jako Marianne Evelyn Gabriel Faithfullová. Jejím otcem byl univerzitní profesor, v té době důstojník britské armády, Robert Glyn Faithfull, matka pocházela z prostředí rakousko-uherské šlechty. Matčiným prastrýcem byl Leopold von Sacher-Masoch (1836–1895), autor erotické novely VENUŠE V KOŽICHU, která – ve spojení s jeho jménem – dala název eroticky slastnému vnímání bolesti a utrpení…
Dětství Marianne nebylo příliš radostné. Rodiče se rozvedli, když jí bylo šest, jistou dobu bojovala s tuberkulózním onemocněním. V Readingu, kde žila s matkou, byla přijata do klášterní školy sv. Josefa, ústavu s velmi dobrou pověstí. Ve městě působila významná studentská divadelní společnost Progress Theatre (svého času byl jejím členem známý dramatik Ken­neth Branagh), a právě tady udělala Maria­nne své první herecké krůčky.

 

marianne2jpg.jpg

banner_clanek


Zároveň si čas od času dodávala odvahy k pěveckým vystoupením po malých klubech a kavárnách. Sama se jednoduchým způsobem doprovázela na kytaru a úspěch těchto minirecitálů jistil její půvabný zjev.
Ten jí o něco později v Londýně začal doširoka otevírat dveře do míst, kde se scházela bohémská a umělecká společnost. Jejím prvním partnerem byl John Dunbar, majitel umělecké galerie Indica (začas se zde seznámí John Lennon s Yoko Ono). Dunbar ji přivedl i na jednu party, které se účastnili členové Rolling Stones se svým tehdejším manažerem Andrewem Loogem Oldhamem.
„Uviděl jsem anděla s velkýma kozama a zlanařil jsem ji,“ shrnul později poněkud cynicky Oldham svoji snahu přivést Ma­rianne do nahrávacích a televizních studií. Součástí plánu byla nějaká romantická píseň, kterou by se nová hvězdička uvedla. Jagger s Richardsem se zpočátku chtěli ze „zakázky“ vykroutit, nakonec je Oldham zamkl v kuchyni s tím, že je nepustí dřív, než něco použitelného složí. Výsledkem byla balada AS TEARS GO BY, která se skutečně stala prvním Marianniným hitem. Samotní Rolling Stones ji později nahráli také, křehkou baladou s použitím smyčců vlastně „předběhli“ beatlesovskou, respektive mccartneyovskou YESTERDAY.
Blíží se polovina šedesátých let, Ma­rianne úspěšně odstartovala svoji kariéru. Zároveň se však rozjela po dráze, v jejíchž zákrutech na ni budou číhat nejrůznější nebezpečí a několikrát i smrt.

 

marianne3jpg.jpg
S Mickem Jaggerem

 

Hvězdou roztančeného Londýna
Za Johna Dunbara se provdala v roce 1965, tentýž rok se narodil jejich syn Nicholas. Jenže vztahy s Rolling Stones, na samém začátku spíš pracovní a společenské, rychle přerostou do zcela jiné podoby. Skončila v náruči Micka Jaggera, s nímž od roku 1966 tvořila pár ostře sledovaný bulvárem. Druhým takovým párem byli Jaggerův kolega z kapely Brian Jones a Anita Pallenbergová. Nekonformní rockeři a jejich blízké okolí se v té době stávali terčem policejních razií, jejichž cílem bylo především nalézt zakázané drogy. Při jedné takové příležitosti byla zadržena i Marianne, ve chvíli příchodu policie oblečená pouze v kožešinovém přehozu, jak s voyerským gustem dokola opakoval tehdejší tisk.
V roce 1968 čekala s Jaggerem dítě, těhotenství však skončilo potratem. Jejich soužití ovšem přineslo i další spolupráci uměleckou, respektive vzájemné ovlivnění. Marianne ho seznámila s Bulgakovovým románem MISTR A MARKÉTKA, což jej přivedlo k napsání textu písně SYMPATHY FOR THE DEVIL. Různým způsobem inspirovala i několik dalších stoneovských songů, sama je autorkou textu SISTER MORPHINE. Tady se pánové mimochodem nezachovali příliš čestně, protože její spoluautorství zpočátku neuváděli, a tím jí upírali i podíl na tantiémách.
S jednou písní vystoupila i v pověstném televizním „rokenrollovém cirkuse“ Rolling Stones na konci roku 1968. Hudební revue v cirkusových kulisách tenkrát představila mj. Johna Lennona s Yoko Ono, Erika Claptona, skupiny The Who a Jethro Tull a jako hlavní hvězdy samozřejmě iniciátory projektu, samotné Rolling Stones. Revue se nakonec v době svého vzniku nevysílala, Jagger byl údajně nespokojen s výkonem skupiny. Materiál dlouho ležel v šuplíku, část byla pokládána za ztracenou, zrestaurován a vydán byl až v polovině devadesátých let jako zajímavý dokument.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 24. 04. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/18 - výběr z článků

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Setkání se šumavskými samotáři

Setkání se šumavskými samotáři

„Poustevník, člověk žijící dlouhodobě mimo společnost, programový samotář. Ještě nedávno jsem něco takového pokládal za romantický mýtus, záležitost dávno minulou. Na Šumavě jsem ale takové lidi potkal. Poustevníci mezi námi stále žijí. Vlastně ne mezi námi, spíš mimo nás. O setkáních s nimi je tato kniha. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotce, případně ve starých usedlostech – někdy udržovaných, většinou ne. K některým se dá dojet po polní cestě autem, k dalším se musí lesem přes hodinu pěšky. Žijí v přírodě, okolí o nich moc neví, nemají důvod se ukazovat. Ačkoli mívají návštěvy, jsou sami – nepočítáme-li tedy zvířata a živly. Samotu si zvolili. Ano, pro mnohé to byl útěk, ale copak my, civilizovaný lid, před civilizací, před jinými lidmi a sami před sebou neutíkáme? Někdy do vyloženě zhoubných vod.“

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Pozvání do předminulého století

Pozvání do předminulého století

Devatenácté století vnímáme s vědomím toho, jaké hrůzy přineslo to následující, jako takřka idylický věk. Bylo dobou mnoha vynálezů, provázela ho všeobecná víra v pokrok a modernizaci, zároveň zůstávalo pevně ukotvené v tradici. Více než polovinu 19. století u nás vládl stejný panovník, císař František Josef I.

Daniel Sobotka

Daniel Sobotka

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK sídlí v Obecním domě. Koncerty tohoto hudebního tělesa jsou natolik přitažlivé, že svůj sál pro tisíc dvě stě posluchačů, tu překrásnou secesní, jedinečně a vlastenecky zdobenou Smetanovu síň, dokáže abonentními koncerty hravě zaplnit dva večery po sobě. Do té míry oblíbený je FOK, ve světě známý jako Prague Symphony Orchestra. Povídali jsme si s jeho ředitelem Danielem Sobotkou.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Martin Barry a reSITE

Martin Barry a reSITE

V červnu se v Praze koná 7. ročník konference reSITE, představující lepší řešení pro urbanizovaný svět a jeho obyvatele. Na akci se sjede na padesát mluvčích se světovým renomé, v publiku se očekává přes tisíc představitelů měst, architektů, designérů, zástupců developerských společností, politiků i občanských iniciativ. Hlavní postavou akce je předseda a zakladatel organizace reSITE, americký krajinný architekt žijící na pražské Letné – Martin Barry.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Osobnosti - výběr z článků

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Jan Měkota

Jan Měkota

Muž, jehož hlas důvěrně znali v naší zemi všichni, kdo poslouchali Rádio Svobodná Evropa. Jako jediný byl přítomen po celou dobu její existence, od prvního vysílání až do konce. Stal se moderátorem a redaktorem, před jehož mikrofonem stály největší hvězdy své doby – Brigitte Bardot, Sophia Loren, Gina Lollobrigida, Ava Gardner, Yves Montand, Arthur Miller, Beatles, Rolling Stones, Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Benny Goodman, Count Basie, Oscar Peterson, Eric Clapton, Rita Pavone a mnoho dalších vynikajících herců, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, politiků a sportovců z celého světa.

Catherine Deneuve

Catherine Deneuve

Byla prvořadou hvězdou březnového filmového festivalu FEBIOFEST, který letos oslavil pětadvacáté výročí svého vzniku. Francouzská herecká legenda Catherine Deneuve na závěrečném galavečeru převzala cenu Kristián za celoživotní přínos světové kinematografii. Pak spolu s publikem zhlédla americké drama SOUBOJ POHLAVÍ o tenistce Billie Jean Kingové a jejích genderových aktivitách. Absolvovala také následující večírek, kde v proskleném salonku měla povoleno kouřit. S ředitelem festivalu Kamilem Spáčilem a dalšími společníky si povídala hlavně o šedesátých letech a Jeanu-Paulovi Belmondovi.

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Josef Beran

Josef Beran

Poslední vůle statečného českého kardinála se vyplní. Papež František svolil přenést jeho ostatky z Vatikánu do vlasti. Mnozí už v to nevěřili, málokdo doufal. Teď se dávné přání promění ve skutečnost. Josef Beran se domů vrací po bezmála půlstoletí od skonu v nedobrovolném římském exilu. Z hrobky pod vatikánskou bazilikou svatého Petra do katedrály svatého Víta v Praze. Kruh se konečně uzavírá.

Petr Weigl

Petr Weigl

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/18

XANTYPA XANTYPA 06/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne