Nyima Lhamo

hledá spravedlnost

Setkání s Tibeťankou Nyimou Lhamo, která během rozhovoru několikrát marně zadržovala slzy, bylo velmi emocionální a odnesla jsem si z něj silný dojem. Zdánlivě křehká a velmi půvabná žena přijela do České republiky, aby se podělila o tragický příběh svého strýce Trulku Tenzina Deleka Rinpoche. Tento reinkarnovaný lama, který zasvětil život vzdělávání svých lidí, byl čínskými úřady na základě vykonstruovaného obvinění odsouzen na doživotí a po třinácti letech v žaláři byl v červnu 2015 zavražděn.

 

text Magdalena Šebestová, foto archiv

 

tibetankajpg.jpg
Nyima Lhamo s autorkou rozhovoru

 

Nyima a její matka se dožadovaly nejen objasnění strýcova úmrtí a jeho očištění, ale i potrestání viníků. Byly proto opakovaně vyšetřovány a zastrašovány a za „prozrazení státního tajemství“ strávily ve vazbě osmnáct dní. Byly přinuceny podepsat, že nikomu neposkytnou informace o smrti Trulku Tenzina, nevznesou proti čínské administrativě obvinění z otravy strýce a o případu nebudou mluvit na žádných veřejných shromážděních.
Stále zoufalejší Nyima, ve snaze upozornit na kauzu svého strýce a na alarmující situaci v Tibetu, se pokusila před věznicí demonstrativně upálit, čínské úřady jí však tento protest znemožnily. Proto se rozhodla v červnu 2016 uprchnout do Indie a informovat svět o případu svého strýce. V interview pro Tibetské centrum lidských práv a demokracii oznámila, že bude seznamovat nejširší svět s tímto tragickým příběhem a apelovat na mezinárodní komunitu, aby vyvíjela tlak na Čínu, která by, v souladu s čínským i mezinárodním právem, měla prošetřit obvinění proti strýci a objasnit jeho smrt. V rodné vesnici Dekyi ve východním Tibetu zanechala Nyima svou šestiletou dcerku Dawu Dolmu…

Jak vzpomínáte na strýce? Byla jste ještě dítě, když s vámi žil…

Strýc pro mě byl mužem vysoké mravní integrity a pevných zásad. Moc jsem si ho vážila. Vzpomínám si, že hodně cestoval. Vyučoval na školách, které sám založil a v nichž se snažil mít děti k tomu, aby se učily. Chtěl jim vštípit, že teprve vzdělání dává našemu životu smysl.

Z jaké pocházíte rodiny?

Měla jsem pět sourozenců, z nichž nejmladší, stejně jako otec, už nežije. Vždycky jsem byla pyšná na naši milující matku, která se o nás skvěle starala. Byli jsme prostá vesnická rodina, v níž si všichni pomáhají.

Kdy jste se rozhodla odejít z bezpečí rodiny a stát se aktivistkou?

Když jsem ještě žila v Tibetu, doufala jsem, že strýc bude propuštěn. Ničím se přece neprovinil! Navzdory našemu snažení se tak bohužel nestalo. Na­opak – byl zavražděn. Dokonce ani nebyl vystaven úmrtní list! Tehdy jsem si pomyslela, že nastal čas něco udělat.

Důvodem vašeho, tak zásadního kroku byla nespravedlnost spáchaná na strýci, nebo jste to chtěla udělat hlavně pro svůj lid?

Obojí. Strýc byl jen dalším příkladem toho, co zakoušíme. Kvůli jeho velké oblibě mezi lidmi a angažovanosti musela naše rodina vytrpět hodně útoků a neustálého zastrašování a já jsem cítila, že nemůžu jen nečinně přihlížet.

Jak reagovala matka na vaše rozhodnutí?

O mém rozhodnutí uprchnout z Tibetu matka vůbec nevěděla. Posledních třináct let se snažila dosáhnout spravedlnosti pro svého bratra, a i když vím, že je pro ni určitě těžké smířit se s tím, že nejsem s ní a že výchova mé dcerky leží na ní, jsem si jistá, že chápala, proč jsem musela odejít. I pro mě je to moc těžké…

Měla jste strach? Máte strach teď?

Připouštím, že riskuji svůj život a bezpečí své rodiny kvůli lepšímu životu naší komunity, ale jsem rozhodnuta pokračovat ve své misi. Snažím se nemyslet na možné následky.

Takové uvažování není pro mladou maminku běžné…

Děkuji za vaše ocenění, ale věřte, že se cítím touto příležitostí poctěna. Mnoho mladých Tibeťanů by si přálo mít podobnou možnost, ale vzhledem k tomu, že lama byl můj strýc, jsem pro asi podobnou misi vhodnější.

Zmínila jste podporu Jeho Svatosti dalajlámy…

Jeho Svatost dalajláma je můj ochránce, a tudíž jsem s ním ve spojení, ale moje mise by se nemohla uskutečnit bez tibetské administrativy, tibetské kanceláře v Ženevě a dalších spřátelených tibetských společností po celém světě.

Při svých mnoha návštěvách Prahy se dalajláma skoro pořád smál a žertoval. Je pro Tibeťany typické, že přes svůj těžký úděl neztrácejí schopnost radovat se ze života?

Ano, je. Vždycky jsme dost trpěli, ale pokaždé jsme si našli možnost smát se a dělat si legraci. Všechno se tak líp snáší. Slyšela jsem, že vy o tom taky něco víte.

Jak se lidé v Tibetu psychicky vyrovnávají s čínským týráním, šikanováním a ponižováním?

Strýc při jedné z návštěv vyprávěl mé matce, jak ho ve vězení krutě bili, ale zapřísahal ji, aby se nikdy nepoddávala nenávisti. Tohle buddhistické pravidlo mě pohání dál a dává smysl mému životu. Nesmíme se podvolit zlobě a taky se nikdy nesmíme vzdát smíchu. Přestože nás čínský režim drtí, moje srdce není naplněno nenávistí, a i proto jsem dnes tady.

Jaké máte bezprostřední plány?

Nejsem vzdělaná, takže se chci věnovat svému vzdělávání. A samozřejmě řešit případ mého strýce.

 

 

baner-clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 25. 4. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/17 - výběr z článků

Video k májové Xantypě

Video k májové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Emir Kusturica

Emir Kusturica

Světoznámý srbský režisér Emir Kusturica na březnovém Febiofestu představil svůj nový film, fantaskní féerii NA MLÉČNÉ DRÁZE. Dvaašedesátiletý filmař během závěrečného festivalového večera převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Bioložka Hana Svobodová

Bioložka Hana Svobodová

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Smutná zpráva

Smutná zpráva

S lítostí oznamujeme, že 11. května 2017 nás navždy opustil PhDr. Milan Sládek, Ph.D., MA. Světoběžník, světoobčan. Začátkem roku 1995 založil Xantypu, od té doby ji vydával a časem přiřadil ke svým Kovohutím Příbram, kde byl předsedou představenstva. Vzpomínáme na něho s vděčností. Čest jeho památce.

Lidé - výběr z článků

Eliška Tyrolerová

Eliška Tyrolerová

Pro mnohé nevidomé jsou nenahraditelnými parťáky doma i v rušných ulicích. Než však dostanou reflexní vestu a průkaz, absolvují speciální výcvik. V nadačním fondu Mathilda, který se od roku 2010 zaměřuje na lidi se závažným zrakovým postižením, se čtyřnohým svěřencům věnuje také třicetiletá Eliška Tyrolerová, která Xantypu pozvala přímo do kanceláře Mathildy nedaleko Václavského náměstí. A jak jinak, společnost nám během rozhovoru dělal černý labrador Cedrik.

Jiří Kylián

Jiří Kylián

Český choreograf světového renomé Jiří Kylián byl 13. března 2019 uveden do Académie des Beaux-Arts v La Coupole Francouzského institutu v Paříži za účasti několika set významných osobností z celého světa. Meč akademika mu předala monacká princezna Caroline.

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Karla Mornstein-Zierotin

Karla Mornstein-Zierotin

Usměvavá, s životním nadhledem, ale i s nebývalou zodpovědností. Karla Mornstein-Zierotin. Zdá se vám to jméno povědomé? Karla skutečně patří ke starému významnému českému a moravskému šlechtickému rodu Žerotínů. Jejich původ se odvozuje od Bluda z Bludova, který byl markraběcím purkrabím v Přerově. Jeho přídomek z Bludova je podle vsi, kterou založil asi čtyři kilometry jihozápadně od města Šumperk. Tuto ves a zdejší panství rodina několikrát ztratila, ale vždy je získala zpět do svého vlastnictví, a zdejší zámek zůstal sídlem tohoto rodu až do 20. století. Vystudovaná historička Karla Mornstein-Zierotin si na hraběcí titul rozhodně nepotrpí, ale trvá na dobře odvedené práci, své i druhých.

Martina Storek

Martina Storek

Před nedávnem slavili sto let – stejně jako naše republika. Osmadvacet velkoplošných černobílých portrétů obdivuhodných stoletých lidí zaplnilo v rámci výstavy NAROZENI 1918 – TVÁŘE STOLETÍ část náměstí Václava Havla. Zlaté světlo Národního divadla večer září na tyto vkusné železné panely a dodává celé výstavě noblesu a magický význam.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Galina Miklínová

Galina Miklínová

Před sedmi lety potěšil dvanáctiletou Rozárku a pětiletého Jonáše maminčin neobvyklý dárek. Byl sice stvořen z obyčejné příze a vlny, ale protože mamince nechybí fantazie a talent, staly se darované komické figurky filmovými hvězdami. V kinech celého světa je obdivují děti i dospělí. Jejich podivuhodné příběhy popsal básník Pavel Šrut v knížce, která se stala bestsellerem. Nazval je Lichožrouty, což není přezdívka, ale poetické jméno související se zvláštními osudy ponožek, které občas marně hledáme v prádelním koši, když nám jedna chybí do páru. Legrační podobu, trochu lidskou, propůjčila Lichožroutům právě Rozárčina a Jonášova maminka – výtvarnice Galina Miklínová, jedna z nejosobitějších autorek a režisérek českého animovaného filmu.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne