Ivana Buttry

Čapkova vila, francouzské zahrady a land art

Při setkání se zahradní architektkou jsem nejdřív byla zvědavá, jak přišla ke svému zvláštnímu příjmení. Vím, že ho nemá po manželovi, pochází totiž z umělecké rodiny Svatošových. Tatínek Ivan je známý malíř, jeden ze dvou bratrů je filmař. Příjmení, lásku ke své profesi i land artu mi vysvětlila v následujícím rozhovoru.

 

text Pavla Apostolaki, foto archiv Ivany Buttry

 

buttryjpg.jpg
Ivana Buttry

 

Tedy napřed to příjmení Buttry. Je pěkné, ale kde se vzalo?

Je to dívčí jméno mé babičky z matčiny strany, která pocházela z francouzské rodiny, jejíž kořeny sahají snad až k Napoleonovi. Začala jsem ho používat po studiích architektury, kdy jsem psala různé příspěvky pro rozhlas, a jak jsem byla mladá, chtěla jsem být jen sama za sebe. Dnes jsem naopak moc ráda, že mám tak velkou a soudržnou rodinu Svatošových, ale příjmení už jsem si ponechala.

Vystudovala jste architekturu na ČVUT, potom zahradní architekturu v Mělníku. Vaše absolventská práce se zabývala přínosem Karla a Josefa Čapkových okrasnému zahradnictví. Přitahovalo vás spojení obou bratří se zahradou?

Tvorbu bratří Čapků mám nesmírně ráda, a přestože jsem ji dobře znala, najednou jsem se na to dívala jiným, širším pohledem. V jejich dílech jsem hledala odkazy na zahradní architekturu. Láska k zahradnictví vzešla od jejich tatínka, který měl v Malých Svatoňovicích skalku a věnoval se jí na vysoké úrovni. Josef a Karel pak uplatňovali získané poznatky ve svých zahradách v domě na pražských Vinohradech, Karel pak na Strži ve Staré Huti u Dobříše. Díky psaní absolventské práce jsem obě dvě lokality navštívila a měla určitá privilegia. Mohla jsem si například ve Vinohradské vile zvednout telefon Karla Čapka – a představte si, byl funkční. Nebo si sednout do křesla Karla Čapka na Strži. V době mé návštěvy dělali na Strži probírky a kácení stromů, které tam rostly za Čapkova pobytu. Požádala jsem zahradníka, aby mi uřízl kousek ze stromu, který sázel sám Karel Čapek. Spisovatel zahradě svěřil své nejcennější poklady. V těžké době po podepsání mnichovské dohody zakopal svoje rukopisy ve schránkách pod stromy.

 

buttry2jpg.jpg
Zenová zahrada sochaře Erica Borji v Beaumont Monteux

 

 

Polovina dvojvily a zahrada bratří Čapků v Praze se rekonstruuje. Muzeum se na Vinohradech otevře pro veřejnost pravděpodobně začátkem roku 2018. Vy jste však dům a jeho okolí navštívila již před mnoha lety. Co vás nejvíce upoutalo?

Obrovský kámen ve vstupní části. Ten dostal Karel Čapek na památku od horníků, kterým věnoval svoje dílo PRVNÍ PARTA. I když se děj románu odehrává především v podzemí, přesto jsou v knize popisy předzahrádek havířů. Lásku k přírodě vyjadřoval co nejčastěji.

V souvislosti s pinožením na záhoncích známe ZAHRADNÍKŮV ROK, fejetony o strastech a slastech zahrádkářů. Málokdo však ví, že Karel Čapek patří mezi průkopníky českého zahradnictví…

V novinách radil s návrhy zahrad, konzultoval je se čtenáři. Známá byla i jeho přátelství s celou řadou odborníků, s architektem Vaňkem z Chrudimi, s kaktusáři, se kterými si čile vyměňoval korespondenci. V dopisech prokazoval hluboké odborné znalosti pramenící z dlouhého bádání, studování a z práce na vlastní zahradě. Mimochodem v jeho knihovně najdete řadu titulů o zahradnictví ve francouzštině, němčině, angličtině. Bratři Čapkové udělali pro české zahradnictví opravdu hodně, coby známé osobnosti své doby byli pro mnoho lidí vzorem a inspirovali je pro zahradničení.

Ovlivněna částečným francouzským původem jste tíhla k Francii a během studia architektury jste získala roční stáž v Bretani. Čím pro vás byl pobyt v Nantes přínosný?

Především jsem tam zažila neobyčejně otevřený přístup ke všem změnám, moderním úpravám, i prostor pro uplatnění mladých architektů. Nebáli se barev nebo inovativního řešení třeba uprostřed ulice. V tomto městě u oceánu například umístili lampy podél tras tramvají ve tvaru lodních stěžňů.

Vás však především uchvátily francouzské zahrady. Proč patří Francie mezi mistry zahradní architektury?

Na svých zahradách si vždy zakládali. Měli je pro zábavu, odpočinek, potěchu i užitek. Podepsal se na tom dlouholetý vývoj, kulturní zázemí a historická tradice. Vrozený cit pro eleganci, šarm, který mají Francouzi pod kůží. Rodí se s tím a jsou k tomu vychováváni. Když budeme hovořit o starých zahradách, byl v této zemi vždy dostatek diváků, kteří ocenili krásu. Mám samozřejmě na mysli aristokracii, jež tímto způsobem demonstrovala svoji moc, bohatství a chtěla oslnit své okolí.

 

buttry3jpg.jpg
Ivana Buttry se věnuje i land artu – tvoří umělecká díla přímo v přírodě. PŮLNOČNÍ SLUNCE je jedním z nich. 

 

 

Došlo s příchodem Velké francouzské revoluce k úpadku historických zahrad?

Naštěstí nebyly zdevastovány absolutně. A na zámcích, v archivech, kronikách či v knihách zůstala dokumentace, podle které se mohly zahrady obnovit.

Když jsem navštívila parky v Paříži, překvapilo mne, jak zahradníci dokázali elegantně skloubit dohromady okrasné květiny, bylinky a zeleninu…

Francouzi umí velmi dobře začlenit užitkovou zahradu do té okrasné. Na rozdíl od Čechů, kteří mají zakódováno, že se musí zelenina oddělit od květinových partií. I když názory se pomalu mění. Před časem jsem dělala návrh zahrady pro ředitele jedné velké firmy, který měl moderní, minimalistický dům. Takovou reminiscenci na funkcionalismus. Majitel miloval pěstování rajčat. Nebyl problém jeho koníček do zahrady zakomponovat. Spíš šlo o to, že se za to pán trochu styděl. Předělali jsme tedy koncepci a vášnivý pěstitel získal rajčatový kout u vchodu ze své ložnice. Byl úplně nadšený, protože ráno vstal a v pantoflích se prošel mezi keříky.

Trend praktických zahrad přetrvává ve Francii i nadále. Jsou obyvatelé šikovní amatéři nebo vyhledávají služby zahradních architektů?

Je to individuální. Většinou mají zažitou spolupráci s odborníkem. To v Čechách trochu vázne. Lidé si myslí, že zvládnou navrhnout zahradu sami či s pomocí Jardy od vedle. A potom se tento rukopis na zahradách podepisuje. Přitom architekt nemusí být extrémně drahý. Poradí, ušetří vám čas, peníze. Nasměruje vás. Francouzi třeba jen absolvují konzultaci s architektem, nechají si zpracovat návrh a poté si zahradu udělají sami. Není sice tak dokonalá, jako když pozvou firmu na klíč, ale mají pak k zahradě daleko lepší vztah. Vypiplají si ji od základu, dokážou to, jelikož si předávají znalosti z generace na generaci. Nebo absolvují kursy, workshopy, odpolední školy.

 

banner_predplatne_clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 25. 4. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/17 - výběr z článků

Video k májové Xantypě

Video k májové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Emir Kusturica

Emir Kusturica

Světoznámý srbský režisér Emir Kusturica na březnovém Febiofestu představil svůj nový film, fantaskní féerii NA MLÉČNÉ DRÁZE. Dvaašedesátiletý filmař během závěrečného festivalového večera převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Drahoš míří na Hrad

Drahoš míří na Hrad

Není „sluníčkář“, má obavy o českou demokracii, vládu s komunisty by nejmenoval, bezpečnost bez NATO si neumí představit

Bioložka Hana Svobodová

Bioložka Hana Svobodová

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Smutná zpráva

Smutná zpráva

S lítostí oznamujeme, že 11. května 2017 nás navždy opustil PhDr. Milan Sládek, Ph.D., MA. Světoběžník, světoobčan. Začátkem roku 1995 založil Xantypu, od té doby ji vydával a časem přiřadil ke svým Kovohutím Příbram, kde byl předsedou představenstva. Vzpomínáme na něho s vděčností. Čest jeho památce.

Osobnosti - výběr z článků

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Carlos Santana

Carlos Santana

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

Alice Flemrová

Alice Flemrová

Neapolská tetralogie Eleny Ferrante GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ, jež je příběhem dvou dívek, respektive žen – Eleny a Lily a jejich přátelství, zasazeným do Itálie padesátých až osmdesátých let minulého století, se stala světovým bestsellerem. Nejde o umělou marketingovou bublinu, ty knížky lidé opravdu čtou, nadšeně o nich mluví a navzájem si je doporučují. U nás vyšly zatím dva díly, na třetí se můžeme těšit v říjnu. Přeložila je naše přední překladatelka z italštiny Alice Flemrová.

Aretha Franklin

Aretha Franklin

Královna soulu, zároveň první žena uvedená do rokenrolové síně slávy – to je Aretha Franklin. Letos pětasedmdesátiletá umělkyně ověnčená předlouhou řadou ocenění a titulů svou kariéru zvolna uzavírá. Poslední album vydala v roce 2014, koncertních vystoupení plánuje jen velmi omezený počet. Šanci vidět ji naživo však mají pouze na severoamerickém kontinentu. Po dramatickém zážitku v roce 1984 totiž odmítá nastoupit do letadla.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne