Bioložka Hana Svobodová

Zachránila tisíce želvích vajec

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

 

text Gabriela Kleinová, foto archiv www.morskezelvy.cz

 

zelvy1jpg.jpg

 

Láska k želvám tu byla už od dětství. Jak to ale bylo dál?

Už moje Středoškolská odborná činnost (SOČ) na gymnáziu se týkala plazů v tropech. Ve třetím ročníku jsem pak jako dobrovolník vycestovala do Mexika pomáhat v centru na ochranu želv. Tam jsem pochopila, jak nutné je dělat věci s potřebnými znalostmi a na vysoké úrovni, aby měly smysl. Na Přírodovědecké fakultě UK jsem už svoji bakalářskou i diplomovou práci psala o želvách. Když jsem odjížděla na nejjižnější místo v Irsku, mysleli si všichni, že jsem se zbláznila. Ale právě tam je nejsevernější místo, kde lze potkat kožatku velkou, největší mořskou želvu (délka 2 metry, váha 800 kilogramů). Dva měsíce jsem seděla na útesu v poměrně chladném počasí a sbírala potřebná data. Pracovat přímo v terénu, v přírodě mne naplňuje nejvíc.

Jak jste se dostala do Indonésie?

V Indonésii žije šest ze sedmi druhů mořských želv. Všechny jsou ohroženy vyhynutím, některé kriticky. Přesto tam téměř nikdo nepomáhá. Zřejmě je to tím, že v zemi není dostatečné pohodlí, zdravotnictví je na velmi nízké úrovni, stále je nesnesitelné horko a anglicky se skoro nedomluvíte. Ale nechtěla jsem jet do míst, kde už je spousta biologů. Příležitost jsem dostala díky programu Darmasiswa, který každoročně vyhlašuje indonéská vláda a lze se na něj přihlásit prostřednictvím indonéského velvyslanectví. Vybírali tehdy jen několik málo uchazečů asi ze sedmdesáti států, povedlo se a já jsem odjížděla rovnou na osm měsíců; cílem bylo naučit se indonésky přímo na tamější univerzitě.

 

zelvy2jpg.jpg

 

Jaké byly vaše první pocity v Indonésii?

Indonésie je nádherná. Obrovská biodiverzita, žijí zde tygři, sloni a ještě stále tu jsou deštné pralesy. Ty bohužel hrozně rychle mizí, a to ovlivňujeme i my tady v Evropě. Pokusme se společně vyřadit palmový olej. Pomůže to! Další šok pro mne bylo množství plastových odpadů, jimiž jsou ostrovy zahlceny – a firmy na jejich recyklaci žádné. Běžné je odkládat odpad na hromadu, kterou pak někdo zapálí, anebo házet do moře. Jednou mi na ostrov připlul pytel plný jednorázových plastových krabiček od jídla, někdo ho jen tak po obědě vyhodil z lodi… Odpadky na ostrově sbíráme denně. Jak zacházet s plasty, tam lidé nevědí. Do nedávné doby si balili jídlo do banánových listů, ty pak odhodili do přírody a příroda je vstřebala. Plasty zůstávají. Ale nejsem člověk, který by někam přišel a říkal lidem, jak co mají dělat. To nejde, Indonésané jsou hrdý národ a věci neřeší tak jako my, mají na všechno dost času. Je potřeba je motivovat, inspirovat možnostmi a oni pomalu najdou svou cestu. Občas je příjemné trochu zpomalit a já si vždycky říkám, že takhle v klidu bych chtěla umět žít napořád. Pak ale v momentě, kdy je nutné něco změnit, jim trvá vše dlouho a nic se neděje. Jedna z nejdůležitějších věcí v Indonésii je trpělivost, a to ať už při každodenní práci s lidmi nebo i při jednání s úředníky či policií.

 

zelvy3jpg.jpg
Odpadky  jsou pro mořský i ostrovní ekosystém katastrofou, pomoci s jejich úklidem mohou přijet i dobrovolníci.

 

 

Proč želvy vymírají?

Je to způsobeno celkově se zhoršujícími podmínkami pro jejich přežití. Jejich potravou jsou medúzy. Želvy si je dnes, bohužel, pletou s plasty, pozřou je a pak s ucpanými střevy umírají vlastně hlady. A nejen to. Mockrát jsem viděla mládě želvy s plastovým kroužkem od víčka z PET lahve jako obojkem, který je pomalu dusil. Nebo dospělou želvu se zaraženým brčkem v nose. A pak je tu samozřejmě tíživým problémem sběr želvích vajec na prodej; stále je to oblíbená pochoutka, i když zakázaná a zdraví nebezpečná. Proto, prosím, nikdy nikde nejezte želví vejce ani maso. Loni v březnu jsem se setkala i s tím, kdy na pláži čekali zloději, svítili na želvu baterkou, ona se lekla, začala odcházet zpět do moře, a oni ta vejce chtěli tak moc, že ji zabili a nožem jí je vyndali přímo z těla. A nakonec neobyčejně drastický způsob získávání želvoviny na výrobu suvenýrů, které vypadají jako plastové! Mnoho turistů ani netuší, že kvůli náramkům a náušnicím byla živá želva přibita za ploutve na desku a držena nad ohněm. Ve chvíli, kdy je krunýř horký, lze želvovinovou vrstvu nožem oddělit od spodní kostěné vrstvy, prostě se želvě želvovina zaživa za horka seškrábe ze zad. Nakonec ji zmrzačenou a napůl upečenou nechají v bolestech umírat… Bohužel většina Asiatů zatím nemá téměř žádný vztah ke zvířatům, vůbec si neuvědomují, že i zvířata mají emoce a stejně jako my mají touhu a právo žít. 

Ale tohle povědomí nebylo poměrně nedávno ani u nás…

Přesně tak. V prosinci jsem byla v Praze na přednášce Jane Goodall, což je mimochodem jeden z mých velkých vzorů. Je jí třiaosmdesát let, létá po světě a přednáší o šimpanzích a potřebě chránit přírodu. To ona popsala světu bolest a utrpení gorilího mláděte poté, co mu lovci zabili matku, viděla ho plakat. To bylo v Americe a Evropě v sedmdesátých letech průlomové sdělení. A je to třeba předávat dalším lidem. Zvířata cítí a mohou být šťastná i trpět, stejně jako lidé. I o tom si chci s lidmi povídat, podnítit je k lásce k přírodě. Každý z nás má možnost něco změnit k lepšímu a každý z nás by měl převzít zodpovědnost za své chování. I malá pomoc může mít dalekosáhlé důsledky. A také naopak. Naše konzumní společnost má vliv na životní prostředí na celé planetě.

Na čem teď pracujete?

Ráda bych vytvořila manuál, standardy, takového průvodce, podle kterého by měla centra na ochranu mořských želv celosvětově postupovat, aby želvám pomáhala efektivně. V současné době totiž mnohá z nich účinnou pomoc neposkytují. Indonéská vláda několik takových center vybudovala, jenže tam většina želv zemře. Jsou chovány v bazéncích se sladkou vodou, mají zakrnělé svaly, nevyvinuté plíce, protože se nemohou potápět dostatečně hluboko, neumí si hledat potravu a hlavně ztratí svůj instinkt migrovat po oceánu, ten mají pouze osmačtyřicet hodin po vylíhnutí. Takže po vypuštění plavou jen podél pobřeží a tam pak hynou. Zkrátka špatná strategie, za finančního přispění turistů, kteří se na ně jezdí dívat.
Tato centra sledujeme a věřím, že způsob „ochrany“ v nich se brzy díky naší snaze změní. Pomoci mohou i turisté, že do takových center s bazény, třeba i na Srí Lance, nebudou chodit a raději podpoří centra, která chrání želvy správným způsobem. Na všechny tyto aktivity (přímá ochrana želv na ostrovech v oblasti Berau, vzdělávání, rozvoj místních komunit, monitoring a pomoc ostatním centrům pro želvy) neustále sháním peníze a vítám jakoukoliv pomoc.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 25. 4. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/17 - výběr z článků

Video k májové Xantypě

Video k májové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Emir Kusturica

Emir Kusturica

Světoznámý srbský režisér Emir Kusturica na březnovém Febiofestu představil svůj nový film, fantaskní féerii NA MLÉČNÉ DRÁZE. Dvaašedesátiletý filmař během závěrečného festivalového večera převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Smutná zpráva

Smutná zpráva

S lítostí oznamujeme, že 11. května 2017 nás navždy opustil PhDr. Milan Sládek, Ph.D., MA. Světoběžník, světoobčan. Začátkem roku 1995 založil Xantypu, od té doby ji vydával a časem přiřadil ke svým Kovohutím Příbram, kde byl předsedou představenstva. Vzpomínáme na něho s vděčností. Čest jeho památce.

Regionální speciality, které musíte ochutnat

Regionální speciality, které musíte ochutnat

Přišli jste na chuť cestování za kulinářskými zážitky? Přinášíme pět gurmánských tipů na speciality, které svou zemi proslavily i za hranicemi.

Lidé - výběr z článků

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Vinná réva, slunečnice, výhled na Pálavu, blízkost Národního parku Podyjí. Také krásný poutní kostel, kde měl roku 1726 primici Prokop Diviš. To jsou Lechovice u Znojma, kde spravuje svou farnost katolický kněz, přírodovědec a odborník na lékařskou etiku Marek Orko Vácha. „Lechovice jsou nejlepší farnost ve vesmíru, kterou jsem mohl dostat. Jen si to představte: jdu otevřít kostel a lítá tam dudek, jindy zase luňák červený. Dvě stě metrů za kostelem jsem objevil pro biologii novou lokalitu pestrokřídlece podražcového, což je fantastický motýl.“ A u motýlů jsme se také sešli k rozhovoru. Tentokrát to bylo v jejich chrámu – ve skleníku Fata Morgana v pražské botanické zahradě. Právě tam probíhal proces jejich zrození.

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser

Jak se tehdy asi cítil, když se v médiích objevila zpráva – cituji: „Ředitelem Národního divadla Brno se od 1. listopadu 2014 stane dosavadní umělecký šéf činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Martin Glaser. Jeho jmenování dnes schválila na doporučení odborné komise Rada města Brna.“ (zdroj ČTK)

Jonny Lang

Jonny Lang

Bluesman, který má ve svých třiceti šesti letech za sebou přes dvě dekády vystupování a nahrávání desek, získal svoji první platinovou nahrávku, když mu bylo patnáct. Po několika bouřlivých letech se v roce 2001 usadil, oženil se s herečkou Haylie Johnsonovou, s níž má pět dětí. Na svém turné s poslední deskou SIGNS se zastavil i v Praze, kde jsme si povídali o životě a hudbě před jeho vystoupením v Lucerna music baru.

Podnikatel Miloš Vajner chce dělat radost druhým

Podnikatel Miloš Vajner chce dělat radost druhým

Liberecké zábavní centrum Babylon už dnes není třeba obšírně představovat. Jeho autor Miloš Vajner však nadále vymýšlí nové druhy zábavy. Nyní působí na golfovém hřišti Ještěd, asi patnáct kilometrů od Liberce, kde již dříve vybudoval adventure golf a IQkoutek s interaktivními exponáty. Už třetím rokem tu vytváří zábavně poučný lesopark. Je plný kvízů, logických hádanek, naučných stezek, lanových prolézaček nebo dřevěných domečků. To celé na ploše o velikosti třinácti fotbalových hřišť.

Blažena Stránská

Blažena Stránská

Svůj osud potkala v roce 1951 v uprchlickém táboře Valka u Norimberku. Většinu života prožila dnes třiadevadesátiletá, stále vitální a elegantní Blažena Stránská v Americe, na kterou nedá dopustit. Nyní se vrátila do staré vlasti, aby byla nablízku synovi Martinovi.

Jakub Szántó

Jakub Szántó

Když dlouholetý televizní reportér z prvních válečných linií Jakub Szántó letos přejímal prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, publikum se dozvědělo, že Blízkému východu, což je jeho zatím poslední dlouhodobá zpravodajská štace, důvěrně přezdívá Blizáč. A že ho má rád ne proto, že se tam střílí, ale navzdory tomu. Jeho projev při poděkování za cenu byl spontánní, zanícený, neformální, přesvědčivý a ve spolupráci s profesionalitou a vzácně nečernobílým pohledem Jakuba Szántó na svět inicioval nápad na interview. Na rozhovor jako resumé pětileté mise stálého zpravodaje České televize pro Blízký východ.

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Pozoruhodné osudy mívají nejenom lidé, jejich myšlenky a díla, ale i věci. Dokonce i věci obyčejné, jako je babiččin kolovrátek, břitva po dědečkovi nebo maminčin mlýnek na kafe. Mimořádnou energii v sobě skrývají zejména věci, které se nalézají v kuchyni. Je to proto, že kuchyně je pro každou lidskou bytost už od dětství jevištěm, na němž se odehrávají silné příběhy. Důvěrnou vůni a lákavou chuť pokrmů, na něž nás uvykla máma, nelze nikdy zapomenout. Platilo to určitě již pro malého neandrtálce, jemuž v pravěké jeskyni omamně voněla mamutí pečeně.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

Jaroslav Kalfař

Jaroslav Kalfař

Jaroslav Kalfař (29) se narodil a vyrůstal v Praze, od patnácti let však žije v USA. Vystudoval tvůrčí psaní na New York University, kde získal prestižní stipendium E. L. Doctorow Fellowship. Jeho debutový román KOSMONAUT Z ČECH byl u nás uveden v rámci literárních večerů v pražském Centru současného umění DOX ve vzducholodi Gulliver.

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

V souvislosti s dubnovým uvedením americké skupiny The Cars a jejího frontmana a hlavní autorské osobnosti Rika Ocaska do Síně slávy rock’n’rollu znovu ožívá téměř neuvěřitelný příběh jeho manželky, topmodelky českého původu Pavlíny Pořízkové. Počátkem sedmdesátých let minulého století plnil přední stránky zahraničních médií. Připomíná se ale i příběh jejich manželství. Věkově nerovnocenný pár, jenž od sebe dělí šestnáct let, spolu prožil již více než tři desetiletí. V oblasti šoubyznysu to je dost výjimečné. Drsná americká média tuhle dvojici označila jako „krásku a zvíře“. Časopis Harper’s Bazaar Pavlínu totiž v roce 1992 zařadil mezi deset nejkrásnějších žen světa a i dnes, kdy již překročila padesátku, je stále velmi půvabná a křivky jejího těla by jí mohla závidět nejedna dvacetiletá. Ric však má do ideálu mužské krásy daleko…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne