Malá holka s velkým snem

Hana Svobodová

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

 

text Gabriela Kleinová, foto archiv www.morskezelvy.cz

 

zelvy1jpg.jpg

 

Láska k želvám tu byla už od dětství. Jak to ale bylo dál?

Už moje Středoškolská odborná činnost (SOČ) na gymnáziu se týkala plazů v tropech. Ve třetím ročníku jsem pak jako dobrovolník vycestovala do Mexika pomáhat v centru na ochranu želv. Tam jsem pochopila, jak nutné je dělat věci s potřebnými znalostmi a na vysoké úrovni, aby měly smysl. Na Přírodovědecké fakultě UK jsem už svoji bakalářskou i diplomovou práci psala o želvách. Když jsem odjížděla na nejjižnější místo v Irsku, mysleli si všichni, že jsem se zbláznila. Ale právě tam je nejsevernější místo, kde lze potkat kožatku velkou, největší mořskou želvu (délka 2 metry, váha 800 kilogramů). Dva měsíce jsem seděla na útesu v poměrně chladném počasí a sbírala potřebná data. Pracovat přímo v terénu, v přírodě mne naplňuje nejvíc.

Jak jste se dostala do Indonésie?

V Indonésii žije šest ze sedmi druhů mořských želv. Všechny jsou ohroženy vyhynutím, některé kriticky. Přesto tam téměř nikdo nepomáhá. Zřejmě je to tím, že v zemi není dostatečné pohodlí, zdravotnictví je na velmi nízké úrovni, stále je nesnesitelné horko a anglicky se skoro nedomluvíte. Ale nechtěla jsem jet do míst, kde už je spousta biologů. Příležitost jsem dostala díky programu Darmasiswa, který každoročně vyhlašuje indonéská vláda a lze se na něj přihlásit prostřednictvím indonéského velvyslanectví. Vybírali tehdy jen několik málo uchazečů asi ze sedmdesáti států, povedlo se a já jsem odjížděla rovnou na osm měsíců; cílem bylo naučit se indonésky přímo na tamější univerzitě.

 

zelvy2jpg.jpg

 

Jaké byly vaše první pocity v Indonésii?

Indonésie je nádherná. Obrovská biodiverzita, žijí zde tygři, sloni a ještě stále tu jsou deštné pralesy. Ty bohužel hrozně rychle mizí, a to ovlivňujeme i my tady v Evropě. Pokusme se společně vyřadit palmový olej. Pomůže to! Další šok pro mne bylo množství plastových odpadů, jimiž jsou ostrovy zahlceny – a firmy na jejich recyklaci žádné. Běžné je odkládat odpad na hromadu, kterou pak někdo zapálí, anebo házet do moře. Jednou mi na ostrov připlul pytel plný jednorázových plastových krabiček od jídla, někdo ho jen tak po obědě vyhodil z lodi… Odpadky na ostrově sbíráme denně. Jak zacházet s plasty, tam lidé nevědí. Do nedávné doby si balili jídlo do banánových listů, ty pak odhodili do přírody a příroda je vstřebala. Plasty zůstávají. Ale nejsem člověk, který by někam přišel a říkal lidem, jak co mají dělat. To nejde, Indonésané jsou hrdý národ a věci neřeší tak jako my, mají na všechno dost času. Je potřeba je motivovat, inspirovat možnostmi a oni pomalu najdou svou cestu. Občas je příjemné trochu zpomalit a já si vždycky říkám, že takhle v klidu bych chtěla umět žít napořád. Pak ale v momentě, kdy je nutné něco změnit, jim trvá vše dlouho a nic se neděje. Jedna z nejdůležitějších věcí v Indonésii je trpělivost, a to ať už při každodenní práci s lidmi nebo i při jednání s úředníky či policií.

 

zelvy3jpg.jpg
Odpadky  jsou pro mořský i ostrovní ekosystém katastrofou, pomoci s jejich úklidem mohou přijet i dobrovolníci.

 

 

Proč želvy vymírají?

Je to způsobeno celkově se zhoršujícími podmínkami pro jejich přežití. Jejich potravou jsou medúzy. Želvy si je dnes, bohužel, pletou s plasty, pozřou je a pak s ucpanými střevy umírají vlastně hlady. A nejen to. Mockrát jsem viděla mládě želvy s plastovým kroužkem od víčka z PET lahve jako obojkem, který je pomalu dusil. Nebo dospělou želvu se zaraženým brčkem v nose. A pak je tu samozřejmě tíživým problémem sběr želvích vajec na prodej; stále je to oblíbená pochoutka, i když zakázaná a zdraví nebezpečná. Proto, prosím, nikdy nikde nejezte želví vejce ani maso. Loni v březnu jsem se setkala i s tím, kdy na pláži čekali zloději, svítili na želvu baterkou, ona se lekla, začala odcházet zpět do moře, a oni ta vejce chtěli tak moc, že ji zabili a nožem jí je vyndali přímo z těla. A nakonec neobyčejně drastický způsob získávání želvoviny na výrobu suvenýrů, které vypadají jako plastové! Mnoho turistů ani netuší, že kvůli náramkům a náušnicím byla živá želva přibita za ploutve na desku a držena nad ohněm. Ve chvíli, kdy je krunýř horký, lze želvovinovou vrstvu nožem oddělit od spodní kostěné vrstvy, prostě se želvě želvovina zaživa za horka seškrábe ze zad. Nakonec ji zmrzačenou a napůl upečenou nechají v bolestech umírat… Bohužel většina Asiatů zatím nemá téměř žádný vztah ke zvířatům, vůbec si neuvědomují, že i zvířata mají emoce a stejně jako my mají touhu a právo žít.

 

banner_predplatne_clanek3

 

Ale tohle povědomí nebylo poměrně nedávno ani u nás…

Přesně tak. V prosinci jsem byla v Praze na přednášce Jane Goodall, což je mimochodem jeden z mých velkých vzorů. Je jí třiaosmdesát let, létá po světě a přednáší o šimpanzích a potřebě chránit přírodu. To ona popsala světu bolest a utrpení gorilího mláděte poté, co mu lovci zabili matku, viděla ho plakat. To bylo v Americe a Evropě v sedmdesátých letech průlomové sdělení. A je to třeba předávat dalším lidem. Zvířata cítí a mohou být šťastná i trpět, stejně jako lidé. I o tom si chci s lidmi povídat, podnítit je k lásce k přírodě. Každý z nás má možnost něco změnit k lepšímu a každý z nás by měl převzít zodpovědnost za své chování. I malá pomoc může mít dalekosáhlé důsledky. A také naopak. Naše konzumní společnost má vliv na životní prostředí na celé planetě.

Na čem teď pracujete?

Ráda bych vytvořila manuál, standardy, takového průvodce, podle kterého by měla centra na ochranu mořských želv celosvětově postupovat, aby želvám pomáhala efektivně. V současné době totiž mnohá z nich účinnou pomoc neposkytují. Indonéská vláda několik takových center vybudovala, jenže tam většina želv zemře. Jsou chovány v bazéncích se sladkou vodou, mají zakrnělé svaly, nevyvinuté plíce, protože se nemohou potápět dostatečně hluboko, neumí si hledat potravu a hlavně ztratí svůj instinkt migrovat po oceánu, ten mají pouze osmačtyřicet hodin po vylíhnutí. Takže po vypuštění plavou jen podél pobřeží a tam pak hynou. Zkrátka špatná strategie, za finančního přispění turistů, kteří se na ně jezdí dívat.
Tato centra sledujeme a věřím, že způsob „ochrany“ v nich se brzy díky naší snaze změní. Pomoci mohou i turisté, že do takových center s bazény, třeba i na Srí Lance, nebudou chodit a raději podpoří centra, která chrání želvy správným způsobem. Na všechny tyto aktivity (přímá ochrana želv na ostrovech v oblasti Berau, vzdělávání, rozvoj místních komunit, monitoring a pomoc ostatním centrům pro želvy) neustále sháním peníze a vítám jakoukoliv pomoc.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 25. 4. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/17 - výběr z článků

Soutěž o 3 knihy Veroniky Jonášové

Soutěž o 3 knihy Veroniky Jonášové

Stylový průvodce Berlínem V čem se inspirovat od Berlíňanek, nejsvobodnějších žen světa? Stačí odkoukat pár triků a s lehkostí vyšperkujete nejen svůj šatník, ale proměníte i svůj životní styl. Berlíňanky jsou známé svým svébytným pohledem na život i módu. Jsou přirozené, uvolněné, dbají na ekologii, moc neutrácí a umí být sexy, a přesto nepůsobit podbízivě. Rády provokují, ale nikdy ne lacině.

Video k májové Xantypě

Video k májové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Drahoš míří na Hrad

Drahoš míří na Hrad

Není „sluníčkář“, má obavy o českou demokracii, vládu s komunisty by nejmenoval, bezpečnost bez NATO si neumí představit

Malá holka s velkým snem

Malá holka s velkým snem

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Emir Kusturica

Emir Kusturica

Světoznámý srbský režisér Emir Kusturica na březnovém Febiofestu představil svůj nový film, fantaskní féerii NA MLÉČNÉ DRÁZE. Dvaašedesátiletý filmař během závěrečného festivalového večera převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii.

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Lidé - výběr z článků

Malá holka s velkým snem

Malá holka s velkým snem

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Onkolog Jindřich Fínek

Onkolog Jindřich Fínek

S profesorem MUDr. Jindřichem Fínkem, přednostou plzeňské onkologie, bych se raději neseznámila. Svedla nás dohromady rakovina mého strýce. Po několikaměsíční známosti mi jako nejtrefnější hodnocení profesora připadá zvolání Ejhle člověk!

Imigrant Hambar Muhamed

Imigrant Hambar Muhamed

Hambar se narodil před pětadvaceti lety kurdským rodičům v Sýrii. S rodiči a čtyřmi sourozenci dnes už více než deset let žijí v České republice. A tak jsme se jednoho nedělního odpoledne procházeli lázeňskými Teplicemi, já jsem se vyptával a on plynnou češtinou vyprávěl nejen o rozdílech mezi kurdštinou a arabštinou.

Markéta Baňková

Markéta Baňková

V pátém ročníku literární ceny Česká kniha, jež se uděluje nejlepší české beletristické novince za uplynulý rok, zvítězila výtvarnice a spisovatelka Markéta Baňková. Sedmičlenná odborná porota ocenila její román MALIČKOST s podtitulem ROMANCE Z ČASU GENETIKY, v němž se autorka zabývá biologií, emocemi a důležitostí příbuzenských vztahů.

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Jan Ámos Komenský kdysi satiricky podotknul: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují kam jít, ale samy nejdou.“ Existuje jen málo pedagogů splňujících tuto normu. Rudolf Adler – režisér, dramaturg a pedagog pražské FAMU – však patří k lidem, kteří by očekávání učitele národů splnili na výbornou…

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Přátelství s Pavlem a Rut Kohnovými považuji za dar. Je to už pět let, co jsme se poznali při jednom z ročníků Ortenovy Kutné Hory, a tehdy mne na první pohled upoutali. Dlouholetý redaktor Svobodné Evropy Pavel KOHN svým věčným a tak trochu dětským úsměvem a jeho žena, malířka Rut, nezměrným entuziasmem, s nímž provází svého životního partnera. Jaké byly osudy této rodiny v souvislosti s jejím nedobrovolným exilem?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne2