Ondřej Kundra

Klíčové je nevzdávat se

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

text Libuše Koubská, foto Irena Vodáková

 

kundrajpg.jpg
Čerství držitelé Ceny Ferdinanda Peroutky Ondřej Kundra a Jaroslav Kmenta

 

 

Kdy vaše novinářská dráha vlastně začala?
Po krátké zkušenosti se zpravodajstvím v Mladé frontě Dnes jsem od roku 1999 do roku 2002 docházel do Respektu jako elév a oni mi každý můj text dali vždycky přepsat a pak znovu a pak ještě znovu. Ale já jsem hrozně toužil psát, takže mi to nevadilo.

V té době jste byl ještě ve škole…
Studoval jsem žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK. V rámci semináře, na který byl pozván Jindřich Šídlo, tehdy redaktor Respektu, jsem napsal delší článek o ruských emigrantech, kteří uprchli po Říjnové revoluci do Československa a v pětačtyřicátém roce byli odvlečeni sovětskými vojenskými jednotkami Směrš. Šídlo mi řekl, že bych to mohl poslat do Respektu. Udělal jsem to, pak jsem text několikrát předělával a nakonec vyšel. Tak jsem s nimi začal spolupracovat. Po dvou letech mi nabídl šéfredaktor Petr Holub stálé místo.

Jste věrný, sedmnáct let v jednom časopise, to je dnes opravdu výjimečné…
Jak řekl Václav Klaus: Jednou Respekt, navždy Respekt.

To že řekl?
Ano, právě zmíněnému novináři Jindřichu Šídlovi, který ovšem tenkrát už pracoval v Mladé frontě Dnes. Položil Klausovi nějakou otázku a ten se na něj podíval: „Jednou Respekt, na­vždy Respekt.“ A odmítl mu odpovědět.

Měl jste nějaké zaměření, představu, čemu byste se chtěl novinářsky věnovat?
Do Respektu jsem šel s tím, že bych chtěl psát o sociálních tématech. Jenže oni zrovna potřebovali posilu v domácí politice, tak jsem do toho spadl. Neměl jsem kontakty, neznal jsem se s žádnými politiky… Zkusil jsem to, postupně jsem se trochu zorientoval. Po dvou a půl letech mi čeští politici začali lézt na nervy, což byl, zpětně viděno, spíš můj problém než jejich. Ale zkrátka jsem si na ně vypěstoval alergii, což vedlo k tomu, že jsem psal v jakési křeči. Vrátil jsem se do školy, dodělal si magistra. Pak jsme s mojí ženou odjeli na vzdělávací program Erasmus do švédského Falunu.
Když jsme se vrátili, ozvali se zase z Respektu. Zprvu jsem odmítal, oni to ještě zkusili s tím, že je to naposled a žádná další nabídka už nebude. Přijal jsem a od té doby tam pracuji; a žádná křeč zatím nepřišla, tak doufám, že už nepřijde.

K politice jste si začal přibírat investigativní témata…
Začalo to rozkrýváním dění v české justici, kdy policie ani justice nebyly ochotné, protože byly politicky zlomené, vyšetřovat případy spojené s politickou mocí. Uveřejnili jsme sérii článků, kde jsme dokazovali, že vrchní státní zastupitelství v Praze je žábou na prameni, že tam se zastavují politické případy. Myslím si, že se nám tu tehdejší situaci podařilo pojmenovat, odblokovat a přispět ke změně.

Mluvíme o době zhruba před deseti, dvanácti lety?
Ano, byly to roky 2007, 2008.

V dalších letech vám přibyla investigativní práce týkající se ruského vlivu u nás. Ta nakonec v roce 2016 vyústila v knihu PUTINOVI AGENTI, v níž zcela konkrétně popisujete, jak k nám pronikají ruští špioni. Sledujete tohle téma dál?
Dnes se nejvíc pokouším pojmenovávat, jak se tady cizí velmoci snaží ovlivňovat orien­taci České republiky směrem od demokracie. Ale snažím se dělat i jiné věci, jako nyní případ Mynář neboli snahy prezidenta Miloše Zemana a jeho okolí zasahovat do nezávislosti soudů. Pracoval jsem na tom spolu s kolegyní Andreou Procházkovou. Podařilo se nám publikovat veřejné výpovědi soudců, což přispělo ke zpřesnění pravidel Ústavního soudu, jak postupovat v živých případech.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 03. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 04/2019 - výběr z článků

Věčný tulák Charlie

Věčný tulák Charlie

Zná ho celý svět. S buřinkou, hůlkou a groteskní chůzí. Neodolatelně komický i dojemný – melancholický klaun, gentleman, snílek, antihrdinský hrdina i osamělý človíček věčně doufající v nějaké romantické dobrodružství. Tulák Charlie. Snad nejslavnější postava v dějinách filmu. Od narození jeho stvořitele sira Charlese Spencera Chaplina uplyne 16. dubna už 130 let, jeho tulák opanoval stříbrná plátna bouřlivě se rozvíjejícího nového fenoménu – tehdy ještě němého – filmu před 105 lety.

Beatles 1969

Beatles 1969

Dopoledne 30. ledna roku 1969, londýnská ulice Saville Row. Sídlí tu několik přepychových pánských krejčovství, ale také společnost Apple, kterou minulý rok založili Beatles. Ti právě společně s klávesistou Billym Prestonem vystoupali na střechu budovy společnosti, aby odehráli krátký a zároveň svůj definitivně poslední koncert. I když z ulice nejsou vidět, produkce zakrátko vyvolá rozruch mezi chodci a ti se začnou – plni radostného vzru­šení – shlukovat do té mí­ry, že je narušena doprava a policie se rozhodne zakročit…

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Příběhy paláců před Pražským hradem

Příběhy paláců před Pražským hradem

Monumentální stavební komplex Schwarzenberského paláce zaujímá v panoramatu Prahy výraznou polohu. Stavba, připomínající svým zjevem spíše venkovský zámek než městskou rezidenci, od Hradčanského náměstí oddělená zdmi a branami, vytváří spolu se sousedním Salmovským palácem urbanistický celek vynikající kvality, zároveň markantní dominantu příjezdové rampy k Hradu. Jeho renesanční architektura evokuje severoitalské reminiscence, zatímco strohost trojkřídlého Salmovského paláce připomíná architekturu Říma, Paříže či Vídně. Oba paláce reprezentují staletí českých a evropských dějin, jejímiž aktéry jsou i Lobkowiczové, Rožmberkové, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Salmové.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Vypravte se na cestu okolo světa na křídlech motýla

Vypravte se na cestu okolo světa na křídlech motýla

Exotičtí motýli se do skleníku Fata Morgana v trojské botanické zahradě vrátí letos v pořadí už posedmnácté. Tentokrát se představí v možná překvapivé roli, a to coby cestovatelé. Dozvíte se, odkud a kam se motýli přesouvají, kolik kilometrů dokáže motýl uletět za jediný den, který druh uletí největší vzdálenost, a mnoho dalších zajímavostí. I tentokrát budete mít příležitost pozorovat líhnutí motýlů z kukel umístěných v expozici. Nenechte si ujít jedinečnou možnost sledovat jejich první vzlétnutí, ladný let i pestrobarevnou přehlídku motýlích křídel.

Eliška Tyrolerová

Eliška Tyrolerová

Pro mnohé nevidomé jsou nenahraditelnými parťáky doma i v rušných ulicích. Než však dostanou reflexní vestu a průkaz, absolvují speciální výcvik. V nadačním fondu Mathilda, který se od roku 2010 zaměřuje na lidi se závažným zrakovým postižením, se čtyřnohým svěřencům věnuje také třicetiletá Eliška Tyrolerová, která Xantypu pozvala přímo do kanceláře Mathildy nedaleko Václavského náměstí. A jak jinak, společnost nám během rozhovoru dělal černý labrador Cedrik.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne