Eliška Tyrolerová

Psa musí jeho práce bavit, výcvik je škola hrou

Pro mnohé nevidomé jsou nenahraditelnými parťáky doma i v rušných ulicích. Než však dostanou reflexní vestu a průkaz, absolvují speciální výcvik. V nadačním fondu Mathilda, který se od roku 2010 zaměřuje na lidi se závažným zrakovým postižením, se čtyřnohým svěřencům věnuje také třicetiletá Eliška Tyrolerová, která Xantypu pozvala přímo do kanceláře Mathildy nedaleko Václavského náměstí. A jak jinak, společnost nám během rozhovoru dělal černý labrador Cedrik.

text Lucie Pantazopoulou Drahoňovská, foto Honza Altner

 

tyrolevovajpg.jpg

 

Potkaly jsme se před centrem Mathildy. Neodolala jsem a Cedrika si pohladila, což se nemá…
Nemá. Ale vodicí pes si musí zvyknout na všechny podněty z okolí a nic by ho nemělo vyvést z míry. Podívejte se, teď tu leží, je v pohodě. Jako bych ho měla už dlouho.

A nemáte?
Ne, mám ho sotva čtrnáct dní. A doma mám ještě jeho sestru a svoje dva psy, které jsem si postupně vzala z útulku.

Měla jste pro psy vždycky slabost?
Pocházím z Aše a psy jsme měli doma vždycky. Začalo to, když mi bylo asi osm, jeli jsme s rodiči, kteří tenkrát vyráběli keramiku, rozvážet květináče. Paní v květinářství se jen tak mezi řečí optala, zda nechceme štěně, že dcera našla uvázanou fenu v lese se šesti štěňaty. Přemluvila jsem rodiče, abychom se na ně šli podívat. Otevřely se dveře – a paní nám do rukou vrazila štěně, se kterým jsme samozřejmě odjeli. Časem jsme zjistili, že máme doma aljašského malamuta, který se používá do spřežení. No, a jeden pes je na spřežení málo, takže se u nás doma objevil další malamut. Lítala jsem s nimi po lese, chodila na procházky. Ale i dva psi byli málo, táta si půjčoval další dva od kamaráda a časem sháněl další. Vždycky našel takové, které už nikdo nechtěl. Mezitím také objevil kanadské eskymácké psy, které jsme si museli nechat poslat letecky, protože je v Evropě nikdo nechoval. Když bylo psů celkem osm, sestavili jsme z nich konečně pořádné spřežení…

Co na to říkala vaše maminka?
Myslím, že to byla ona, kdo přivedl našeho druhého pejska, ale potom už se jí zdály počty asi příliš vysoké, protože není vyloženě přírodní typ, a tak s námi tomuto koníčku neholdovala. S tátou jsme o víkendech jezdili na závody, a protože ho moc nebavily závody na krátké vzdálenosti, jezdil spíše ty delší. A to i nejnáročnější tuzemský závod – Šediváčkův long v Orlických horách. Občas jsme samozřejmě zavítali i do sousedních zemí. Táta u spřežení zůstal. Teď má účelově křížené psy severských plemen, kteří běhají rychleji než malamuti, a má jich o trochu více (smích), kolem pětadvaceti. Já jsem mezitím vystřelila z hnízda, měla vlastní zájmy, ale u psů jsem zůstala.

Kam jste zamířila?
Do Prahy. S tím, že by bylo fajn jít na školu, kde se o psech dozvím víc a můžu se prací se psy v budoucnu živit. Začala jsem studovat na České zemědělské univerzitě v Praze, kde se první rok otvíral obor kynologie. Ale po půlroce jsem odešla, protože studium nebylo úplně podle mých představ. Hledala jsem školy, které cvičí psy, ať už asistenční, nebo vodicí. Brzy na to jsem začala pracovat ve Středisku výcviku vodicích psů v pražských Jinonicích a později jsem se dostala k Mathildě.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 03. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 04/2019 - výběr z článků

Věčný tulák Charlie

Věčný tulák Charlie

Zná ho celý svět. S buřinkou, hůlkou a groteskní chůzí. Neodolatelně komický i dojemný – melancholický klaun, gentleman, snílek, antihrdinský hrdina i osamělý človíček věčně doufající v nějaké romantické dobrodružství. Tulák Charlie. Snad nejslavnější postava v dějinách filmu. Od narození jeho stvořitele sira Charlese Spencera Chaplina uplyne 16. dubna už 130 let, jeho tulák opanoval stříbrná plátna bouřlivě se rozvíjejícího nového fenoménu – tehdy ještě němého – filmu před 105 lety.

Beatles 1969

Beatles 1969

Dopoledne 30. ledna roku 1969, londýnská ulice Saville Row. Sídlí tu několik přepychových pánských krejčovství, ale také společnost Apple, kterou minulý rok založili Beatles. Ti právě společně s klávesistou Billym Prestonem vystoupali na střechu budovy společnosti, aby odehráli krátký a zároveň svůj definitivně poslední koncert. I když z ulice nejsou vidět, produkce zakrátko vyvolá rozruch mezi chodci a ti se začnou – plni radostného vzru­šení – shlukovat do té mí­ry, že je narušena doprava a policie se rozhodne zakročit…

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Příběhy paláců před Pražským hradem

Příběhy paláců před Pražským hradem

Monumentální stavební komplex Schwarzenberského paláce zaujímá v panoramatu Prahy výraznou polohu. Stavba, připomínající svým zjevem spíše venkovský zámek než městskou rezidenci, od Hradčanského náměstí oddělená zdmi a branami, vytváří spolu se sousedním Salmovským palácem urbanistický celek vynikající kvality, zároveň markantní dominantu příjezdové rampy k Hradu. Jeho renesanční architektura evokuje severoitalské reminiscence, zatímco strohost trojkřídlého Salmovského paláce připomíná architekturu Říma, Paříže či Vídně. Oba paláce reprezentují staletí českých a evropských dějin, jejímiž aktéry jsou i Lobkowiczové, Rožmberkové, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Salmové.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Vypravte se na cestu okolo světa na křídlech motýla

Vypravte se na cestu okolo světa na křídlech motýla

Exotičtí motýli se do skleníku Fata Morgana v trojské botanické zahradě vrátí letos v pořadí už posedmnácté. Tentokrát se představí v možná překvapivé roli, a to coby cestovatelé. Dozvíte se, odkud a kam se motýli přesouvají, kolik kilometrů dokáže motýl uletět za jediný den, který druh uletí největší vzdálenost, a mnoho dalších zajímavostí. I tentokrát budete mít příležitost pozorovat líhnutí motýlů z kukel umístěných v expozici. Nenechte si ujít jedinečnou možnost sledovat jejich první vzlétnutí, ladný let i pestrobarevnou přehlídku motýlích křídel.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Lidé - výběr z článků

Jiří Kylián

Jiří Kylián

Český choreograf světového renomé Jiří Kylián byl 13. března 2019 uveden do Académie des Beaux-Arts v La Coupole Francouzského institutu v Paříži za účasti několika set významných osobností z celého světa. Meč akademika mu předala monacká princezna Caroline.

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Karla Mornstein-Zierotin

Karla Mornstein-Zierotin

Usměvavá, s životním nadhledem, ale i s nebývalou zodpovědností. Karla Mornstein-Zierotin. Zdá se vám to jméno povědomé? Karla skutečně patří ke starému významnému českému a moravskému šlechtickému rodu Žerotínů. Jejich původ se odvozuje od Bluda z Bludova, který byl markraběcím purkrabím v Přerově. Jeho přídomek z Bludova je podle vsi, kterou založil asi čtyři kilometry jihozápadně od města Šumperk. Tuto ves a zdejší panství rodina několikrát ztratila, ale vždy je získala zpět do svého vlastnictví, a zdejší zámek zůstal sídlem tohoto rodu až do 20. století. Vystudovaná historička Karla Mornstein-Zierotin si na hraběcí titul rozhodně nepotrpí, ale trvá na dobře odvedené práci, své i druhých.

Martina Storek

Martina Storek

Před nedávnem slavili sto let – stejně jako naše republika. Osmadvacet velkoplošných černobílých portrétů obdivuhodných stoletých lidí zaplnilo v rámci výstavy NAROZENI 1918 – TVÁŘE STOLETÍ část náměstí Václava Havla. Zlaté světlo Národního divadla večer září na tyto vkusné železné panely a dodává celé výstavě noblesu a magický význam.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Galina Miklínová

Galina Miklínová

Před sedmi lety potěšil dvanáctiletou Rozárku a pětiletého Jonáše maminčin neobvyklý dárek. Byl sice stvořen z obyčejné příze a vlny, ale protože mamince nechybí fantazie a talent, staly se darované komické figurky filmovými hvězdami. V kinech celého světa je obdivují děti i dospělí. Jejich podivuhodné příběhy popsal básník Pavel Šrut v knížce, která se stala bestsellerem. Nazval je Lichožrouty, což není přezdívka, ale poetické jméno související se zvláštními osudy ponožek, které občas marně hledáme v prádelním koši, když nám jedna chybí do páru. Legrační podobu, trochu lidskou, propůjčila Lichožroutům právě Rozárčina a Jonášova maminka – výtvarnice Galina Miklínová, jedna z nejosobitějších autorek a režisérek českého animovaného filmu.

Jaroslav Čvančara

Jaroslav Čvančara

Jaroslav Čvančara se v životě rozkročil doširoka. Jelikož jeho rodina vlastnila unikátní filmový archiv, půjčovnu a provozovala několik pražských kin, zamiloval si kinematografii. Kromě toho se stal badatelem zejména o období druhé světové války, o čemž napsal řadu výborných knih, byl odborným poradcem u několika filmů a působil v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Navíc je už skoro padesát let kapelníkem countryové skupiny Taxmeni, s níž natočil dvacet alb.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne