Příběhy paláců před Pražským hradem

Monumentální stavební komplex Schwarzenberského paláce zaujímá v panoramatu Prahy výraznou polohu. Stavba, připomínající svým zjevem spíše venkovský zámek než městskou rezidenci, od Hradčanského náměstí oddělená zdmi a branami, vytváří spolu se sousedním Salmovským palácem urbanistický celek vynikající kvality, zároveň markantní dominantu příjezdové rampy k Hradu. Jeho renesanční architektura evokuje severoitalské reminiscence, zatímco strohost trojkřídlého Salmovského paláce připomíná architekturu Říma, Paříže či Vídně. Oba paláce reprezentují staletí českých a evropských dějin, jejímiž aktéry jsou i Lobkowiczové, Rožmberkové, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Salmové.

 

Text Ivan Hartmann, foto Lada Krupková Křesadlová, Jiří Krupka a David Stecker

 

palace1jpg.jpg
Salmovský a Schwarzenberský palác

 

 

Navzdory svému významu nebyly tyto stavby dosud nikdy předmětem monografické studie. V tomto směru je nová publikace, kterou vydává Národní galerie Praha, průkopnická, neboť Marius Winzeler, editor monografie SCHWARZENBERSKÝ A SALMOVSKÝ PALÁC získal pro práci na knize autorky a autory z různých oborů, aby se propojila témata z archeologie, archivnictví, dějin architektury a umění i muzeologie. Ma­rius Winzeler je švýcarský historik umění a ředitel Sbírky starého umění Národní galerie Praha.

Původní středověká výstavba na místě obou paláců není známá, dají se však doložit vlastníci těchto objektů?
Rekonstrukce vlastnických poměrů je obzvlášť složitá u nejstarších staveb. Na místě dnešního Salmovského paláce se nacházely přinejmenším tři domy, na místě Schwarzenberského paláce čtyři domy, jejichž pozemky se různě spojovaly a opět rozdělovaly. Díky příznivé poloze nedaleko Hradu byly některé z těchto parcel už ve středověku ve šlechtických rukou, patřily kanovníkům nebo osobnostem, jako byl Petrlík, jeden ze stavitelů Svatovítského dómu, nebo Mistr Theodorik, dvorní malíř Karla IV. Ředitel Národní galerie Jiří Fajt se domnívá, že v Theodorikově domě byla zřízena malířská dílna, kde vznikl pro karlštejnskou kapli sv. Kříže konvolut 129 deskových obrazů, jež prezentují významné dílo středověkého umění v Evropě.

Hradčanské budovy díky své pestré historii nabízejí pozoruhodné příběhy ne­obyčejných lidských osudů, k nimž se právem řadí i stavebník Schwarzenberského paláce Jan IV. Popel z Lobkowicz…
Jan IV. Popel z Lobkowicz byl jeden z nejvýznamnějších českých šlechticů poloviny 16. století, jenž dosáhl vysokého úřadu nejvyššího purkrabího, takže do jeho kompetence spadala nejen správa Hradu, ale i předsednictví všech stavovských institucí. Jeho pozemkový majetek v západních a severních Čechách a jeho politické postavení mu dovolily vybudovat mimořádně náročný palác jako městskou rezidenci. Stavebník patřil v letech 1551 až 1552 k delegaci české šlechty, která provázela pozdějšího císaře Maxmiliána II. po severní Itálii, aby v Janově přivítala jeho nastávající choť Marii Španělskou a pak ji doprovodila do Vídně. Na zpáteční cestě byl v knížecím průvodu i slon Soliman, který vstoupil do dějin umění a literatury. Svůj román s výmluvným názvem PUTOVÁNÍ JEDNOHO SLONA mu věnoval portugalský spisovatel José Saramago.

 

palace2jpg.jpg
Schwarzenberský palác se Salmovským palácem a s takzvaným Trautsonovým domem od jihovýchodu

 

 

Poznamenala tato cesta Jana IV. Popela z Lobkowicz?
Výrazně. Pod vlivem italských soudobých stavebních forem si nechal přebudovat své venkovské sídlo – zámek Horšovský Týn a v hlavním městě Koruny české si pořídil reprezentativní rezidenci. Přesné datum její výstavby není známé, ale vročení 1567 na jednom originálním sgrafitu je důkazem dokončení stavebních prací. Do značné míry lze sledovat původní koncepci Lobkowiczkého, dnešního Schwarzenberského paláce, neboť se dochovala struktura půdorysu a prostorové kubatury ze 16. století i významné zbytky vybavení.

Kdo byl stavebním mistrem tohoto paláce?
V osobě Agostina Galliho je doložen stavitel pocházející z dnešního Švýcarska, pravděpodobně z Mendrisia nebo Rovia v Tessinu. Galli působil v Praze v těsné součinnosti s dalšími staviteli z okolí Lugana a jezera Como, po nichž byla ve střední Evropě obzvláštní poptávka jako po garantech staveb v moderním italském stylu. V roce 1563 podle dochované zprávy byl však ze stavby odvolán, aby posoudil škody na Rožmberském paláci na Hradě.

Inovativní ztvárnění palácové architektury muselo tehdy působit jako zjevení…
Jak silné bylo jeho architektonické působení kolem roku 1570, dokládá okamžité převzetí jeho stavebních forem několika soudobými stavbami v Čechách, jejichž stavebníci byli s Janem IV. Popelem z Lobkowicz úzce spojeni rodinnými vazbami, úřady a hierarchií. V této souvislosti musím uvést zámek nejvyššího purkrabího Vratislava „Nádherného“ z Pernštejna v Litomyšli. Ten je dokonce větší a impozantnější než Schwarzenberský palác. Lze předpokládat, že mezi Prahou a Litomyšlí probíhala výměna stavitelů a řemeslníků, taková zdravá umělecká soutěž. Architekturou pražského paláce byl ovlivněn i Vilém z Rožmberka, švagr Jana IV. Popela z Lobkowicz, což lze dokumentovat na Hrádku na zámku Český Krumlov a na letohrádku Kratochvíle.

 

palace3jpg.jpg
Marius Winzeler

 

 

Údajně se nám zachoval inventář paláce, který byl sepsán ve spojitosti s jeho konfiskací…
Poslední majitel z rodu Lobkowiczů osnoval spiknutí proti císaři Rudolfu II., takže mu byl v roce 1594 zabaven majetek. Tím neslavně skončila éra Lobkowiczů v dějinách dnešního Schwarzenberského paláce. Císařské úřady sepsaly inventář budovy a vyčíslily její hodnotu a hlavně popsaly, k jakému účelu sloužily jednotlivé místnosti. Císař využil palác jako vítané směnné zboží, aby do vlastnictví získal Rožmberský palác v hradním areálu. Nakonec v roce 1600 dospěl s Petrem Vokem z Rožmberka k dohodě, že přijme dosavadní Lobkowiczký palác, dnešní Schwarzenberský, jako náhradu za rodinný palác na Hradě.

Známá večeře, které se zúčastnil i císařský astrolog Tycho Brahe, proběhla právě ve Schwarzenberském paláci…
Pořádala se 13. října 1601 k poctě dvorního astronoma, určitě ve slavnostním sále s nástropní malbou zobrazující Orfea hrajícího zvířatům. Brahe několik dní poté zemřel, čímž se okolnosti jeho úmrtí vepsaly do legend, podle nichž byl otráven svým žákem Johannesem Keplerem, což ale poslední výzkumy dánského vědeckého týmu nepotvrdily.

Palác pak několikrát změnil majitele, kteří neprojevovali žádnou stavební aktivitu. Tento stav zůstal zachován i po roce 1624, kdy se novým vlastníkem stal Hans Ulrich z Eggenbergu. Proč vůbec měl vzniknout bizarní stavební projekt spojený s jeho osobou?
Hans Ulrich byl oblíbencem a přítelem z mládí císaře Ferdinanda II. Pražský palác využíval hlavně tehdy, když v Praze pobýval i panovník, ale jinak se zde zdržoval zřídka. Jak důležitá byla pro císaře blízká přítomnost jeho těžce se pohybujícího přítele, dokládá zvláštní architektonický návrh. Císař chtěl kdykoliv využívat Eggenbergových rad pro svou praktickou potřebu, a proto požádal florentského architekta Giovanniho Pieroniho, aby vypracoval projekt dřevěné spojovací chodby, která by vedla z císařovy rezidence přes hradní příkop k tehdejšímu Eggenberskému paláci. Realizace však ztroskotala na základě námitek z Hradu, podle nichž by mohlo nepříznivé počasí způsobit na chodbě technické problémy, takže by byla ohrožena císařova bezpečnost.

Za jakých okolností v roce 1719 přešel palác na rod Schwarzenbergů?
Po smrti Marie Ernestiny z Eggenbergu, rozené Schwarzenbergové, jejíž syn zesnul již dříve, zdědil její synovec Adam František ze Schwarzenbergu s rozsáhlým krumlovským panstvím také pražský palác. Tento rod vlastnil palác nejdéle v jeho historii, až do roku 1947, proto je jeho dnes užívaný název opodstatněný.

Rozhodující význam pro mladší historii celého areálu měla stavba Salmovského paláce…
Objekt pravděpodobně realizoval v letech 1806–1810 stavitel Franz Xaver Pavíček. Trojkřídlá budova byla zamýšlena jako obytný dům pro sloužící a hosty arcibiskupa Wilhelma Florentina ze Salm--Salmu, který celý projekt financoval ze soukromých zdrojů, ale ukončení stavby se nedožil. Po zakoupení Salmovského paláce knížetem Josefem II. ze Schwarzenbergu roku 1811 využívala rodina Schwarzenbergů tuto stavbu především k obytným účelům. Velké místnosti tzv. velkého Schwarzenberského paláce se hůře vytápěly a byly určeny jen pro slavnosti. To i v rozhovoru s Karlem Hvížďalou zdůraznil Karel Schwarzenberg: „Ten renesanční palác je neobyvatelný.“ Oblíbené zůstaly jen stáje pro třicet pět koní, a to i v suterénu paláce. Ovšem tzv. malý nebo nový Schwarzenberský palác, dnešní Salmovský, ožil v 19. a ve 20. století čilým společenským ruchem. Portál k jeho čestnému dvoru dostal velké písmeno S s knížecí korunkou a sloužil jako hlavní vchod.

Jak tehdy vypadal technický stav Schwarzenberského paláce?
Poté, co se jeho severní štít zřítil na Hradčanské náměstí, byl palác v sedmdesátých letech 19. století restaurován podle plánů architekta Josefa Schulze, autora Národního divadla a Národního muzea, který se postaral o rozsáhlou renovaci sgrafitové výzdoby podle historických předloh a novým zdobným štítem dodal paláci celkově malebný vzhled. Četné plány, výkresy a šablony v Schulzově pozůstalosti dokládají jeho intenzivní přípravu rekonstrukce a její pečlivé provedení, které sám zdokumentoval fotografiemi. Stavba se pak stala vzorovým objektem pro – v národním duchu interpretovanou – českou neorenesanci. V té době se palác stal i literární kulisou, před kterou se odehrával příběh o nešťastné lásce řemeslníka k bohaté paní Alžbětě ze Schwarzenberského paláce, jak ji zachytila črta Jana Nerudy v HRADČANSKÝCH POVĚSTECH.

Jak Schwarzenbergové používali paláce ve 20. století? A proč bylo v Salmovském paláci v roce 1934 umístěno velvyslanectví Švýcarské konfederace?
Schwarzenbergové paláce využívali jen zřídka, ale poslední majitel Adolf Schwarzenberg nechal renovovat první patro Salmovského paláce na soukromý byt. Zároveň se rozhodl, že přízemí poskytne švýcarské ambasádě.

V této souvislosti je třeba poukázat na vazbu se Švýcarskem…
Od roku 1687 nosila schwarzenberská knížata titul lankraběte klettgavského. V té době Curych usiloval o mocenskou pozici na tomto území. Schwarzenbergové tedy uzavřeli s Curychem obchodní smlouvu namířenou proti společnému nepříteli Schaffhausenovi a knížata převzala pod svou ochranu občany Curychu. Schwarzenbergové stále mají příslušnost k Curychu, tudíž mají i švýcarské občanství, což platí i pro dnešního představitele české větve rodu Schwarzenbergů, známého politika Karla Schwarzenberga. Švýcarská ambasáda se odstěhovala v roce 1983 a palác zůstal po několik let nevyužitý. Mimochodem za komunistického režimu neměla švýcarská ambasáda několik let platnou nájemní smlouvu, což bylo v diplomatickém světě považováno za raritu.

Málokdo z kolemjdoucích si všimne busty sochaře Jana Laudy umístěné na Salmovském paláci. Jakou tu máme hledat spojitost?
Po druhé světové válce veškerý majetek Schwarzenbergů převzal pod svou správu československý stát a roku 1947 v důsledku zákona „Lex Schwarzenberg“ byl zestátněn. Kromě využití jako vojenského muzea sloužily místnosti ve druhém patře jako pozorovatelny Státní bezpečnosti, protože odtud bylo možné kontrolovat velvyslanectví západních států umístěná v různých palácích na Malé Straně. To platilo i pro švýcarské velvyslanectví v Salmovském paláci. V jeho přízemí se nacházely kanceláře a první patro bylo uzpůsobeno velvyslancově rezidenci. Další místnosti byly určeny jako byty pro personál a další nájemníky. Mezi jinými zde bydleli v letech 1951–1959 právě sochař Jan Lauda a v letech 1969–1977 spisovatelský pár Pavel Kohout a Jelena Mašínová, později i hudební skladatel Ilja Hurník.

Je přítomnost Národní galerie na Hradčanech náhodná?
Na začátku padesátých let minulého století se pro sbírky Národní galerie hledala odpovídající místa. V roce 1954 bylo dokonce přijato usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Československa, které kromě Šternberského paláce určilo všechny kanovnické domy na severní straně Hradčanského náměstí pro galerijní potřeby. Také se počítalo s Toskánským a Martinickým palácem. Vypadalo to, že celé náměstí kromě Schwarzenberského a Salmovského paláce bude patřit Národní galerii. V definitivní koncepci se bralo v úvahu třináct budov. Nakonec byl daný projekt považován za přehnaně velkorysý, neboť v domech se nacházelo asi sto bytů různé kvality, které by bylo nutné postavit jako náhradu. Další studie již navrhovala omezený počet budov. Ani v dalších letech však nepadlo konečné rozhodnutí.

Proč byl ve všech úvahách o galerijních objektech opomíjený Schwarzenberský palác?
Když roku 1941 vzneslo na budovu nárok nejvyšší velení wehrmachtu, muselo technické muzeum, k jehož účelu byly v roce 1909 adaptovány jeho interiéry, ustoupit nacistickému vojenskému muzeu. Pod správou Vojenského historického ústavu bylo v roce 1947 otevřeno československé Vojenské historické muzeum. V následujícím období se souběžně s politickými a společenskými změnami utvářela i podoba muzea. Po odchodu muzea v roce 2002 byl palác předán k užívání Národní galerii.

Lze hledat kořeny Národní galerie právě v této části Prahy?
Společnost vlasteneckých přátel umění, založená roku 1796, předchůdkyně Národní galerie, představovala svou obrazovou galerii nejprve v Černínském paláci a potom po celá desetiletí v blízkém Šternberském paláci, kam se sbírky vrátily po roce 1945.

Kdy jste poprvé navštívil Schwarzenberský palác?
V roce 1987 jsem poprvé přijel ze Švýcarska do Prahy. Prohlédl jsem si i Schwarzenberský palác, ale neprojevoval jsem absolutně žádný zájem o exponáty vojenského muzea. Zajímal mě palác jako ikonická stavba české renesance. Fascinoval mě zdaleka viditelný impozantní objekt s bohatě zdobenou architekturou a sgrafitovým dekorem. Jako student gymnázia v Curychu jsem se domníval, že sgrafita jsou typická pouze pro vnější výzdobu domů v Engadinu ve švýcarském kantonu Graubünden. Mezitím jsem zjistil, že tato forma architektury lombardského charakteru byla charakteristická pro oblast, odkud původně pocházeli stavitelé podílející se na stavbě Schwarzenberského paláce. Z předcházející doby není tato výzdoba v Čechách doložena, ale později už sgrafita patřila v českých zemích takřka ke kánonu reprezentativního ztvárnění fasád. Mé mezery ve vzdělání mně napomáhaly zaplnit vynikající román FASÁDA od Libuše Moníkové a průvodce architekturou Prahy, který jsem tu ke své lítosti zapomněl v jedné kavárně při první návštěvě. Průvodce byl opatřen mými poznámkami a náčrty architektur, takže se stal pro mě důležitým materiálem. Náhoda tomu chtěla, že ho našli východoněmečtí turisté a poslali mi ho na švýcarskou adresu, kterou jsem měl uvedenou na titulním listu.

Co by návštěvníci paláce neměli opominout?
Vysoké nároky majitele dokumentují zbytky nástěnných maleb s ovocnými motivy v apartmánu pána domu a výmalba slavnostního sálu s obrazem Orfea. Ve čtyřech sálech druhého podlaží jsou dochovány stropy s dekorativními a mytologickými obrazovými cykly na plátně, konkrétně s výjevy z Ovidiových PROMĚN a Homérovy ILIADY. V 17. století došlo k jediné pozoruhodné inovaci, kterou představuje raně barokní kašna na nádvoří, jejíž návrh pravděpodobně pocházel od architekta Giovanniho Pieroniho. To jistě stojí za pozornost.

A jak se promítá současnost do obou paláců?
Novou strukturou pražské Národní galerie a novými dlouhodobými koncepcemi expozic byl nově definován i obsah paláců na Hradčanech. V expozicích bude více akcentována umělecká různorodost, internacionální povaha umění a dialog mezi jednotlivými dobami. Od konce minulého roku zve projekt SALM MODERN do Salmovského paláce k prozkoumání současných postojů z mezinárodních soukromých i veřejných uměleckých sbírek, zatímco ve Schwarzenberském paláci budou od podzimu tohoto roku prezentována stěžejní díla starých mistrů z dosud oddělených fondů českého a evropského umění. Architektonický rámec pro ně navrhuje architekt Josef Pleskot a jeho Atelier AP. Světoznámá architektka Eva Jiřičná a její studio vyvíjejí novou podobu tamější kavárny. Vysoká úroveň stavební kultury, kterou působivě určuje komplex Schwarzenberského a Salmovského paláce, tak nadále pokračuje.

  

baner-clanek

 

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 04/2019 - výběr z článků

Věčný tulák Charlie

Věčný tulák Charlie

Zná ho celý svět. S buřinkou, hůlkou a groteskní chůzí. Neodolatelně komický i dojemný – melancholický klaun, gentleman, snílek, antihrdinský hrdina i osamělý človíček věčně doufající v nějaké romantické dobrodružství. Tulák Charlie. Snad nejslavnější postava v dějinách filmu. Od narození jeho stvořitele sira Charlese Spencera Chaplina uplyne 16. dubna už 130 let, jeho tulák opanoval stříbrná plátna bouřlivě se rozvíjejícího nového fenoménu – tehdy ještě němého – filmu před 105 lety.

Beatles 1969

Beatles 1969

Dopoledne 30. ledna roku 1969, londýnská ulice Saville Row. Sídlí tu několik přepychových pánských krejčovství, ale také společnost Apple, kterou minulý rok založili Beatles. Ti právě společně s klávesistou Billym Prestonem vystoupali na střechu budovy společnosti, aby odehráli krátký a zároveň svůj definitivně poslední koncert. I když z ulice nejsou vidět, produkce zakrátko vyvolá rozruch mezi chodci a ti se začnou – plni radostného vzru­šení – shlukovat do té mí­ry, že je narušena doprava a policie se rozhodne zakročit…

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Vypravte se na cestu okolo světa na křídlech motýla

Vypravte se na cestu okolo světa na křídlech motýla

Exotičtí motýli se do skleníku Fata Morgana v trojské botanické zahradě vrátí letos v pořadí už posedmnácté. Tentokrát se představí v možná překvapivé roli, a to coby cestovatelé. Dozvíte se, odkud a kam se motýli přesouvají, kolik kilometrů dokáže motýl uletět za jediný den, který druh uletí největší vzdálenost, a mnoho dalších zajímavostí. I tentokrát budete mít příležitost pozorovat líhnutí motýlů z kukel umístěných v expozici. Nenechte si ujít jedinečnou možnost sledovat jejich první vzlétnutí, ladný let i pestrobarevnou přehlídku motýlích křídel.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Eliška Tyrolerová

Eliška Tyrolerová

Pro mnohé nevidomé jsou nenahraditelnými parťáky doma i v rušných ulicích. Než však dostanou reflexní vestu a průkaz, absolvují speciální výcvik. V nadačním fondu Mathilda, který se od roku 2010 zaměřuje na lidi se závažným zrakovým postižením, se čtyřnohým svěřencům věnuje také třicetiletá Eliška Tyrolerová, která Xantypu pozvala přímo do kanceláře Mathildy nedaleko Václavského náměstí. A jak jinak, společnost nám během rozhovoru dělal černý labrador Cedrik.

Architektura - výběr z článků

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Za svůj život jsem prošel desítky ateliérů pražských výtvarníků. Koneckonců jsem se sám v jednom z nich narodil, byl na Letné a patřil mým rodičům – sochařům, kteří si jeho část v podkroví činžovního domu adaptovali na bydlení. Táta mne brával často ke svým přátelům, malířům, sochařům, grafikům, fotografům, architektům i restaurátorům, a tak si vybavuji ta kouzelná místa, většinou poněkud neuspořádaná, zato s typickou směsicí různých vůní: olejových barev, šelaku, terpentýnu, mokré sochařské hlíny nebo vývojek. O stěny opřená plátna v rámech nebo sochy na policích, fotografie rozvěšené po stěnách či architektonické modely na stolech, rozměrnými okny proudí dovnitř záplavy světla…

Trojský zámek

Trojský zámek

Přestože má většina Pražanů Troju spojenou především s tamní zoologickou zahradou, získala tato městská čtvrť svůj název podle dominantního zámku. Až do konce 17. století se totiž nevelká viniční a rybářská osada na pravém vltavském břehu nazývala Zadní Bubeneč nebo též Zadní Ovenec. Na počátku 17. století zde pro Albrechta z Valdštejna vznikl manýristický letohrádek se zahradou, jehož pozdější ruiny sečtělým pozorovatelům zřejmě připomínaly antickou Troju. Je však též možné, že toto nové pojmenování vzniklo až v souvislosti s okázalou zámeckou novostavbou hraběte Šternberka z let 1679–1703, náležící dnes k nejvýznamnějším českým barokním památkám.

Když Praha za noci zářila neonem…

Když Praha za noci zářila neonem…

Nakladatelství Paseka vydává již řadu let pozoruhodnou edici ZMIZELÁ PRAHA, v níž nás prostřednictvím historických fotografií a zasvěcených komentářů seznamuje s tím, jak vypadala Praha v minulosti, s tím, co nenávratně zmizelo. Svazky této záslužné edice jsou zaměřeny jednak na jednotlivé čtvrti, jednak také tematicky, například na továrny, sportoviště, letohrádky, výletní místa, nevěstince, nádraží, tramvajové tratě. Nejnovější díl je věnován pražským neonům a světelným reklamám.

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

Neratov

Neratov

„V Neratově jsou hvězdy hodně blízko. Když je noční nebe jasné, zažívám pocit blízkosti nekonečna a všeho, čeho mohu být součástí, harmonie a krásy, všeho, co mě přesahuje. Pociťuji obrovskou vděčnost za to, že to mohu vidět a sdílet,“ říká Mons. JOSEF SUCHÁR (60), který s tímto místem spojil svůj život.

Velké Březno - letní sídlo Karla Chotka

Velké Březno - letní sídlo Karla Chotka

Na pravém břehu řeky Labe mezi Ústím nad Labem a Děčínem na vás zpoza kopců vykoukne obec Velké Březno. Místo plné spletitých silniček, nových i starých domů, slepých ulic, ale i paralelních cest. Kdo by řekl, že v téhle změti dopravních komunikací stojí hned dva zámky?

Lístek do Nového světa - výstava

Lístek do Nového světa - výstava

Schyluje se k druhé světové válce. Ne každý tomu, podobně jako v případě hrůzné první války, věří. Naši spojenci se domnívají, že oheň uhasili v Mnichově obětováním českého pohraničí. Přesto dochází 15. března 1939 k okupaci Československa a téhož dne přijíždí do porobené Prahy triumfující Adolf Hitler.

Pavlína Krásná a Pavel Hrubý

Pavlína Krásná a Pavel Hrubý

Je dubnové odpoledne roku 1978, tramvaj číslo 20 sjíždějící z Vinohrad na Václavské náměstí přibrzďuje v zatáčce u Národního muzea. V tu chvíli se napěchovanou dvacítkou rozezní pětiletý hlásek: „Maminko, to je ale velká továrna!“ A mladá matka odpoví se zřetelnou ironií: „Kdepak, Michálku, to je Federální shromáždění ČSSR.“ Ale chlapeček se nedá: „Ne, ne, je to velká továrna!“ Pasažéři se hlasitě smějí, budova není u veřejnosti oblíbená – pro svůj aktuální obsah normalizačních poslanců a také pro svůj vzhled. Všeobecně je tahle nástavba nad prvorepublikovou Peněžní burzou považována za příliš těžkou, temnou, brutální.

Zámek Děčín

Zámek Děčín

Tři sta let byl děčínský zámek spjat s rodem Thun-Hohenstein, jedním z nejvýznamnějších v habsburské monarchii. Thunové mu dali jeho současnou podobu. Za jejich držení sem přijížděla na návštěvu nejen aristokracie, ale také vědci a umělci, za všechny jmenujme jazykovědce Josefa Dobrovského, historika Františka Palackého nebo hudebního skladatele Fryderyka Chopina, který zde zkomponoval Děčínský valčík. Po sarajevském atentátu našly na děčínském zámku útočiště děti Františka Ferdinanda d’Este a Žofie Chotkové, nejstarší z nich, dcera Žofie, se zde dokonce vdávala. Thunové dbali na tradice, ale nebáli se modernizace. Podporovali stavbu sasko-české dráhy, železničního spojení mezi Prahou a Drážďany, používali inovativní metody v hospodářství a experimentovali – v zámeckých sklenících se pěstovaly stovky druhů orchidejí a kamélií, ananasy a jako na vůbec prvním místě v Čechách také banány.

Ambras

Ambras

Slyšela jsem hodně o zámku, v němž se ukrývaly poklady, tajná láska i obyčejné lidské štěstí. O architektonické perle sevřené do náruče horských štítů a o místě, v němž se tvořily evropské dějiny. Moje cesta tedy nemohla vést nikam jinam než do Tyrolska, na Ambras.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne