Petr Weigl

Není důležité, co uděláš, ale jak…

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

 

text Tereza Pokorná, fotografie archiv Petra Weigla

 

 weigl1jpg.jpg

 

Ani zdejší kritika nešetřila chválou. Příběhy se dají vyprávět mnoha způsoby. On zvolil ten, který oslovuje všechny naše smysly tak, jak to umí pouze hudba. Zobrazil lidské pocity řečí těla, slovem a barvitostí obrazů. Zeyerův melodram RADÚZ A MAHULENA, který měl svoji filmovou premiéru v roce 1971, se stal výjimečným úkazem své doby. Stejným způsobem promlouvá jeho poetika, již tvoří monumentalita přírody a do ní zasazená subtilita lidského projevu, nesoucí v sobě silné city, k divákům i dnes. Filmy Petra Weigla nestárnou, pouze my do nich dorůstáme mírou vlastního poznání. Jsou proměnlivé, jako my sami, je v nich vždy prostor pro vlastní zrcadlení. Hlavní roli hraje autenticita, podstatné místo má symbolika. Umožňují nám prolnout se s postavami jeho příběhů, jež všechny vedou boj mezi dobrem a zlem, boj za své a pro své hodnoty, boj, který se odehrává v každém z nás.
O jeho díle se mluví jako o vizualizované hudbě, poezii v obrazech.
Natočil čtyřicet šest filmů, získal ocenění u nás, v západní Evropě i USA. Pracoval pro pražské Národní divadlo, operní domy v Německu, Francii, Španělsku. Jeho berlínská premiéra Straussovy SALOME byla vysílána do celého světa. Zázračný byl dvacetiletý úspěch Prokofjevova ROMEA A JULIE v našem Národním divadle. Pod jeho vedením vznikla díla jako RUSALKA, FAUST A MARKÉTKA, MARIE STUARTOVNA, EVŽEN ONĚGIN, UTRPENÍ SVATÉHO šEBeSTIÁNA, nesmírně tvrdá, erotická a až bolestně naturalistická LADY MACBETH Z MCENSKÉHO ÚJEZDU, oproti tomu zcela opačné POETICKÉ ÚVAHY VE VOLNÝCH CHVÍLÍCH, nebo expresivní, surrealistická OLOVĚNÁ NOC.
Měl možnost pracovat s nejlepšími dirigenty, zpěváky, choreografy a tanečníky světa, vybíral si vynikající výtvarníky, obsazoval herce, kteří dokázali dokonale naplnit jeho představy, zobrazit touhy a vášně rezonující s jeho vlastními. To byl také zřejmě klíč k působivosti jím vyprávěných příběhů, kdy si divák mnohdy neuvědomil, že například Magda Vášáryová nehovoří, ale zpívá operní árii, a že odpověď, kterou jí dává Milan Kňažko, ve skutečnosti vychází z hrdla Luciana Pavarottiho. Tedy syntéza toho nejlepšího.

 

banner_clanek


Odpověď na otázku, kde se vzala nesmírná síla fantazie a představivost, která je Petrovi Weiglovi vlastní, je jasná. V dětství. Narodil se 16. března 1939, den poté, kdy Adolf Hitler vstoupil do Prahy, a on se coby malé dítě ocitl v mlýnském kole krutých dějin, ze kterého mohl utéci pouze do svého vnitřního světa. Maminka Němka, tatínek židovského původu. V jejich rodinách bylo vše prodchnuto množstvím protikladů, jak myšlenkových, tak sociálních, náboženských i rasových. Jeden strýc z matčiny strany se znal s Hitlerem, druhý se později stal přítelem prezidenta Eisenhowera, jeden člen rodiny bojoval ve Španělsku proti generálu Francovi, jiný padl u Stalingradu, tetička zemřela při obraně varšavského ghetta. Tatínek vstal jednoho dne po obědě od stolu, oznámil své ženě a dětem, že byl předvolán k výslechu a odešel do tzv. Pečkárny. Už ho nikdy neviděli. Maminka byla nesmírně silná a odhodlaná milující žena, gestapo po ní marně chtělo rozvod, nezlomili ji. Pro záchranu svého muže udělala vše, ale svůj boj prohrála. Zabili ho. Dceru se jí před transportem zachránit podařilo, malý Petr byl všemu přítomen, o všem věděl, vše se navždy otisklo do jeho paměti. Neskonalý obdiv a úcta k mamince trvá po celý jeho život. Předala mu v tom čase základní hodnoty lidského života. Válka skončila, ale šok z toho, co vše se vlastně stalo, čeho je člověk schopen, se v době klidu ještě zvětšil. Ze židovské rodiny nezůstal nikdo.

 

weigl2jpg.jpg
Z baletu PAS DE QUATRE

 

 

Arnošt Lustig přežil koncentrační tábor a neztratil víru v člověka, váš kolega Ju­raj Herz v něj opravdovou důvěru nikdy nezískal…
Ve mně zůstal strach, který bije na poplach. Viděl jsem, jak náchylný je člověk ke zlu, jakou moc nad ním má, jak ho dokáže pohltit. Krutí byli najednou i lidé, u kterých jsme měli poschovávaný majetek. Ne každý ho vrátil a já pochopil dávnou pravdu, že lidi poznáš jen ve zkouškách a není jich mnoho, kteří projdou. Poznal jsem však i ty, kteří byli schopni nést těžký zvrat údělu jen proto, aby se nezpronevěřili své cti, ušlechtilosti, Bohu. Věděl jsem již tehdy, že smíš přijít o vše, ale nikdy o důstojnost. To bylo zásadní.

 

weigl3jpg.jpg
Jan Tříska a Magda Vášáryová v dramatu RADúZ A MAHULENA

 

 

Jak může malé dítě v takové situaci získat důvěru k životu?
Nemůže. Závisí na lidech okolo, jakým způsobem ho nasměrují. Maminka se snažila zprostředkovat nám krásno přes hudbu, výtvarné předměty, umění. Stále se u nás vyprávělo a já byl zvědavý. Měla v sobě přirozenou aristokratičnost, pomáhala druhým, po válce k nám přicházeli báječní lidé všech možných osobností, národností, světonázorů i vrstev, kteří měli za sebou většinou pestrý, románový život. Hltal jsem jejich příběhy, chtěl se poučit. Například jeden ze starších obdivovatelů maminky podporoval Franze Werfela, byl milencem Maty Hari a doma měl v rámečku palubní lístek na Titanik, který nechal propadnout.

 

weigl4jpg.jpg
Z filmu UTRPENÍ SVATÉHO šEBeSTIÁNA

 

 

Kdy vás zaujal film?
Po válce mě nejprve ohromilo baletní představení ŠÍPKOVÉ RŮŽENKY. Okouzlila mě celá ta divadelní atmosféra. Pak přišel film a já si ho okamžitě zamiloval pro jeho schopnost vytvořit dokonalou iluzi pravdy. Žít ve snech a představách mi bylo až nebezpečně vlastní. Stal se ze mně nadšený konzument, ale ani mě nenapadlo myslet tak daleko, že by film mohl být mojí profesí. S nápadem přihlásit se na zkoušky na FAMU přišel otec mého nejlepšího kamaráda. Učil tam. Okamžitě jsem zatoužil po režii, ale nestihl se připravit. Zkusil jsem produkci s tím, že přestoupím. Vzali mě, přestoupit ale šéf katedry nedovolil. Buď zůstanu, nebo mě vyhodí. Bylo mi osmnáct let, těžce jsem to nesl. Utěšovali mě spolužáci Evald Schorm, Honza Němec a Věra Chytilová, která řekla: „Jsi tu s námi, glejt nepotřebuješ, dostaneš se k tomu jinak.“ Naštěstí měla pravdu. Byli to, všichni tři, skvělí kamarádi a velmi mne ovlivnili.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 03. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 04/18 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, doba je tak intenzivní, že je mi občas líto, že nejsme deník a ne­můžeme ihned reagovat na silné okamžiky, v nichž žijeme. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, sílící demonstrace na Slovensku proti vládě, do níž prorůstá organizovaný zločin, demise nejvyšších vládních představitelů. V Čechách demonstrace proti bývalému příslušníkovi pohotovostního pluku Ondráčkovi ve vysoké politické funkci, trapný inaugurační projev českého prezidenta a odchody znechucených poslanců z Vladislavského sálu, čistky vlády bez důvěry. Při vyhlašování Českého lva v Rudolfinu režisér Jan Svěrák zveřejnil výzvu Pět vět na obranu svobody veřejnoprávních médií, jež jsou pojistkou demokracie, avšak v poslední době jsou často napadána. U toho jsem byla a byl to příjemný závan jednoty lidí, kteří podobně smýšlejí, stejně tak jako demonstrace na podporu veřejnoprávních médií na Václaváku nebo stávka studentů na obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot… a kdo ví, co dalšího se ještě stane v roce, kdy slavíme 100 let republiky. Uvažuji, jaký vliv asi má tak překotné dění na naši psychiku, navíc při pomyšlení na katastrofy, které se u nás udály v letech 1938, 1948, 1968.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Taťána G. Brzobohatá

Taťána G. Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Marek Ždánský

Marek Ždánský

Marek Ždánský miluje odmalička zvířata. Nakonec si splnil sen a patnáct let pracoval v ZOO Praha jako ošetřovatel lidoopů. Dnes už se živí něčím jiným, ale láska ke zvířatům, obzvlášť ke gorilám, mu zůstala.

Petr Janeček

Petr Janeček

Pérák žije v kolektivní paměti jako mytická postava protinacistického odboje, jako nepolapitelný superman, který to gestapákům vždy nandá. Do ulic se vydává po setmění, díky pérům připevněným na botách skáče přes ohrady i ze střechy na střechu… Etnolog a folklorista Petr Janeček o něm nyní vydal v nakladatelství Argo rozsáhlou publikaci MÝTUS O PÉRÁKOVI. MĚSTSKÁ LEGENDA MEZI FOLKLOREM A POPULÁRNÍ KULTUROU.

Něco za něco

Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou Praha

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Komiks

Komiks

V souvislosti s vývojem rockové hudby panoval v minulosti v české kotlině názor, že největším nepřítelem lidstva byly rock and roll a coca cola. Přidal bych k tomu ještě jeden produkt, a tím byl komiks. Rock and roll je dnes už uznávanou veličinou coby základ hudby, která od druhé poloviny padesátých let až do současnosti poznamenala dějiny muziky i dalších uměleckých žánrů, včetně komiksu. Coca cola je dnes jednou z nejprestižnějších značek. Komiks ale o své místo na slunci paradoxně stále bojuje.

Osobnosti - výběr z článků

Jan Měkota

Jan Měkota

Muž, jehož hlas důvěrně znali v naší zemi všichni, kdo poslouchali Rádio Svobodná Evropa. Jako jediný byl přítomen po celou dobu její existence, od prvního vysílání až do konce. Stal se moderátorem a redaktorem, před jehož mikrofonem stály největší hvězdy své doby – Brigitte Bardot, Sophia Loren, Gina Lollobrigida, Ava Gardner, Yves Montand, Arthur Miller, Beatles, Rolling Stones, Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Benny Goodman, Count Basie, Oscar Peterson, Eric Clapton, Rita Pavone a mnoho dalších vynikajících herců, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, politiků a sportovců z celého světa.

Catherine Deneuve

Catherine Deneuve

Byla prvořadou hvězdou březnového filmového festivalu FEBIOFEST, který letos oslavil pětadvacáté výročí svého vzniku. Francouzská herecká legenda Catherine Deneuve na závěrečném galavečeru převzala cenu Kristián za celoživotní přínos světové kinematografii. Pak spolu s publikem zhlédla americké drama SOUBOJ POHLAVÍ o tenistce Billie Jean Kingové a jejích genderových aktivitách. Absolvovala také následující večírek, kde v proskleném salonku měla povoleno kouřit. S ředitelem festivalu Kamilem Spáčilem a dalšími společníky si povídala hlavně o šedesátých letech a Jeanu-Paulovi Belmondovi.

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Josef Beran

Josef Beran

Poslední vůle statečného českého kardinála se vyplní. Papež František svolil přenést jeho ostatky z Vatikánu do vlasti. Mnozí už v to nevěřili, málokdo doufal. Teď se dávné přání promění ve skutečnost. Josef Beran se domů vrací po bezmála půlstoletí od skonu v nedobrovolném římském exilu. Z hrobky pod vatikánskou bazilikou svatého Petra do katedrály svatého Víta v Praze. Kruh se konečně uzavírá.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Taťána G. Brzobohatá

Taťána G. Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Karen Blixenová a její skotští chrti

Karen Blixenová a její skotští chrti

Ač je to k nevíře, byl to právě Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny za literaturu, vášnivý lovec a také legendární macho, kdo byl přesvědčen, že existuje jedna jediná bytost ženského pohlaví, která si Nobelovu cenu rovněž zaslouží – Karen Blixenová. A to přesto, že se tato autorka nikdy nesmířila s tradiční rolí žen. Spíše naopak: tato svérázná dcera dánského statkáře byla emancipovaná dávno předtím, než feministky začaly rovnoprávnost někdy až militantně prosazovat. Karen řídila kávovníkovou farmu v Africe, zacházela s puškou neméně suverénně než s perem, uměla vyprávět podivuhodné příběhy, pila whisky a chovala skotské chrty spřízněné s vlkodavy.

Dan Prokop

Dan Prokop

Je po volbách, ale emoce na sociálních sítích neopadávají. Je společnost opravdu tak rozdělená? Kdo za to může? Vesnice? Senioři? Sociolog Dan Prokop vnáší do debaty poněkud jiný pohled. „Nalháváme si, že v Česku neexistuje chudoba, přitom právě ona ohrožuje důvěru v demokracii. Sociální problémy, nerovnost šancí a omezená schopnost orientovat se v globálním světě se koncentrují do jedné části společnosti a vytvářejí tak ideální podhoubí pro populisty!“

Jenovéfa Boková

Jenovéfa Boková

Jenovéfa přiběhla na naši schůzku s malým zpožděním a prosvištěla kolem mne se sluchátky v uších tak rychle, že jsem ji musela dohnat a zastavit. Objednala si čokoládu – proti únavě jí to prý poradila lektorka jógy. Když jsem podotkla, že je taky dobrá na zlepšení nálady, zasmála se, pohodila vlasy a řekla: „To fakt nepotřebuju.“ Začátkem dubna jde do kin její zatím poslední film DO VĚTRU, který natočila s debutující režisérkou Sofií Šustkovou na řeckých ostrovech Sporady.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/18

XANTYPA XANTYPA 04/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne