Magdaléna Borová

Málokdy jdeme zlatou střední cestou

Herečka Magdaléna Borová není příliš známá z médií, divadelní fanoušci o ní ovšem dobře vědí, protože technicky skvěle vybavená, všestranná interpretka patří už řadu let k oporám činohry Národního divadla. Fandím jí už poměrně dlouho, za roli Elisabeth v inscenaci PÝCHA A PŘEDSUDEK jsem ji v zatím poslední anketě kritiků nominoval na výkon roku. Setkání s ní nad zázvorovým čajem bylo velmi příjemné.

 

text Jan Kerbr, foto archiv ND

 

borova1jpg.jpg
Z inscenace JAKO BŘITVA

 

 

Pocházíte z divadelnické rodiny (rodiče herci Hanuš Bor a Milena Šajdková) a další divadelnickou rodinu se svým mužem, hercem Divadla Na zábradlí Miloslavem Königem také vytváříte. Myslíte, že i vaše děti budou k Thálii inklinovat?

Žofce je sedm a Cyrilovi pět, ano, vyjadřují se expresivně, ale myslím, že to všechny děti…

Některé jsou přece jenom uzavřenější…

Tak to ty naše ne. Ale vůbec nepředpokládám, že by to bylo nějak geneticky podmíněné, my s Mílou nejsme vůbec typičtí extroverti.

Dětství jste prožila v Liberci, takže první kontakt s divadlem – i přes rodiče – musel být s tím tamějším. Vybavujete si nějaký silný divadelní zážitek z dětství?

Máma i táta tam hráli, takže já byla v divadle velice často. Mám silný zážitek z revoluce, to mi bylo devět, hrálo se OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE podle Bohumila Hrabala, diváci byli součástí jeviště, účinkující běh inscenace zastavili a začali hovořit o tom, co se stalo v Praze, jak se k tomu staví herci, úplně jsem tomu nerozuměla, ale cítila jsem, že se něco děje. A z dětských inscenací si pamatuji KUBULU A KUBU KUBIKULU, herci si vybírali ke spoluúčinkování děti, ztvárňující kovářovy potomky, prosily jsme se sestrou rodiče, aby nás vzali na jeviště, oni to ovšem nemohli dělat příliš často, aby se z nás nestaly protekční děti. Mnohokrát jsem viděla také HLOUPÉHO HONZU, máma hrála princeznu a titulní roli Jaromír Meduna, který byl tehdy v Liberci v angažmá. A taky jsme chodili do Naivního divadla, kde dělají dodnes divadlo světových parametrů.

Na DAMU jste se dostala snadno a na první pokus?

Nebyla jsem na tom tak, že bych si nedovedla představit jinou profesi, ale po gymnáziu jsem si podala přihlášku a dopadlo to dobře. Byla jsem zvyklá hrát, máma učila na soukromém gymnáziu, kde jsem studovala, dramatickou výchovu, a se souborem, který na této bázi vznikl, jsme sjezdili Jiráskovy Hronovy, Šrámkovy Písky a podobně.

Jaké pedagogy jste zažila na DAMU?

Z herců Evu Salzmannovou a Borise Rösnera, byli jsme poslední ročník, který Boris dovedl k absolutoriu.

 

banner_predplatne_clanek3

 

Vzpomínáte na něho?

Dodnes a velice často. Nejenom já. Slyším to od spousty lidí, i neherců, od všech, kteří se s ním setkali. Jsem v Národním divadle v angažmá se spolužákem Pavlem Baťkem, nedávno jsme si říkali, že na Borise velmi často myslíme, on byl velice živoucí, i při práci na roli nebo po představení mě dost často napadne, co by na to asi řekl. Nebo jak by se chechtal, když třeba vznikne v divadle nějaká hysterická situace. A Pavel na něho, myslím, vzpomíná i jako na chlapa, který ho formoval.

Kteří spolužáci s vámi v tom posledním Rösnerově ročníku byli?

Z těch, kteří se věnují divadlu, to jsou Zuzka Kajnarová, Anča Remková, Veronika Týcová, Zuzana Onufráková, již zmiňovaný Pavel, Dan Bambas a Mirek Hrabě. Petr Rakušan a Linda Burmeisterová, myslím, nejsou momentálně herecky aktivní.

Vy jste hned po absolutoriu získala angažmá v Národním divadle…

Nějak se to povedlo. Zní to banálně, dostala jsem nabídku a přijala ji.

S čím jste na naší první scéně začínala?

Už během studia jsem hrála v Brechtově DOBRÉM ČLOVĚKU ZE SEČUÁNU a dále ve hře ELDORÁDO současného německého dramatika Mariuse von Mayenburga. Pak jsem na větší role čekala, i když jsem nějaké přebírala po těhotných kolegyních. Pikantní je, že větší role začaly přicházet, až když jsem zase otěhotněla já, ale nemám si na co stěžovat.

 

borova2jpg.jpg
S Táňou Medveckou v inscenaci JAKO BŘITVA

 

 

Vzpomínám, že jste ve hře Toma Stopparda ARKÁDIE vytvořila roli mladé geniální matematičky. Pronikla jste nějak do této královské nauky nebo jste se jen naučila roli?

S matematikou nemám nic společného. Snažila jsem se téma pochopit, ale na úrovni zvládnutí role. Měla jsem tu inscenaci velice ráda, byl to můj první výrazný úkol v činohře Národního divadla.

Já jsem vám tu genialitu věřil…

No, teď se učím s dcerou ve druhé třídě matematiku jakoby znovu, to je úplně jiný postup, než jak to bylo ve škole vštěpováno nám, celé to staví na tautologickém myšlení, děti musí na všechno přijít samy. „Nechytám se“ při této metodě už ve druhé třídě!

Ještě než přejdeme k dalším vašim úkolům, jeden dotaz osobní. Životního partnera Miloslava Königa jste poznala ve škole?

Věděla jsem, že někdo takový existuje. Já pomalu končila, když on studovat začínal. Sblížili jsme se ovšem v Pekařově, což je vesnice v Sudetech. S režisérem Štěpánem Páclem a dramaturgyní Terezou Marečkovu, kteří stáli u zrodu divadelního spolku Masopust (Š. Pácl je teď v angažmá v Národním divadle, T. Marečková nadále „provozuje“ Masopust – pozn. aut.), jsme dělali pašije, které vznikly jako doprovodná akce při opravě tamní kaple. Bylo to dost romantické sblížení, hráli jsme ty pašije sami dva, navíc je to kraj, kde se Míla narodil. Bylo to jedinečné představení, všechno se dělo venku. Poutníci s knězem šli přírodou, a my jsme přecházeli po jednotlivých zastaveních s nimi a postupně celé pašije hráli. Na závěr se u kaple odehrálo Kristovo ukřižování. Vystupovali jsme jen my dva, postavy jsme odlišovali pouze barevnými šátky.

Znamená to, že váš budoucí muž hrál i Krista?

Krista ne, to byla loutka, ale o všechny ostatní mužské a ženské postavy jsme se podělili. Složili jsme si k tomu i hudbu, Tereza se Štěpánem napsali scénář. Hráli jsme tam pak ještě pár dalších představení.

 

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 3. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 04/17 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Leoš Válka

Leoš Válka

V roce 1981 emigroval do Austrálie, kde založil několik společností specializovaných na stavby, interiérový design a development. Po návratu do Prahy inicioval a s finanční pomocí partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice, která se zcela vymyká tradičnímu pojetí galerie. Je tedy zakladatel, navíc ředitel a předseda představenstva Centra současného umění DOX. Na základě nominace prezidenta Václava Havla za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění mu byla v roce 2011 udělena cena Ministerstva kultury ČR, letos ho ministr kultury ocenil titulem Mecenáš české kultury.

Zemřela zpěvačka Věra Špinarová.

Zemřela zpěvačka Věra Špinarová.

Nikdo tak nádherně nezazpíval a nezazpívá Jednoho dne se vrátíš z filmu Tenkrát na Západě jako ona.



Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Miloslav kardinál Vlk

Miloslav kardinál Vlk

V sobotu 18. března zemřel po těžké nemoci ve čtyřiaosmdesáti letech bývalý pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. Nedlouho před svou smrtí poskytl Xantypě rozhovor, z něhož vybíráme několik jeho myšlenek.

Karel Jerie

Karel Jerie

Imaginativní svět Karla Jerie je plný lovců, superhrdinů, úklidových čet, dinosaurů i andělů. Většina z nich se během nadcházejícího měsíce zabydlí ve smíchovské Galerii Portheimka. Rozsáhlá retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších současných výtvarníků a komiksových autorů se přitom vtěsná do dvou písmen: XL.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Osobnosti - výběr z článků

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Keira Knightley

Keira Knightley

Již podruhé britskou herečku Keiru Knightley práce na filmu zavála do Čech, kde právě natáčela poválečné drama THE AFTERMATH (NÁSLEDKY), v němž ztělesňuje hlavní ženskou roli, manželku britského důstojníka Rachel Morganovou. Děj filmu vznikl podle stejnojmenné knihy Rhidiana Brooka a zavádí nás do Hamburku v roce 1946.

Magdaléna Borová

Magdaléna Borová

Herečka Magdaléna Borová není příliš známá z médií, divadelní fanoušci o ní ovšem dobře vědí, protože technicky skvěle vybavená, všestranná interpretka patří už řadu let k oporám činohry Národního divadla. Fandím jí už poměrně dlouho, za roli Elisabeth v inscenaci PÝCHA A PŘEDSUDEK jsem ji v zatím poslední anketě kritiků nominoval na výkon roku. Setkání s ní nad zázvorovým čajem bylo velmi příjemné.

Hynek Bočan

Hynek Bočan

Vážím si lidí, kteří něco dokázali, a přitom zůstali slušní. Jedním z nich je po­dle mě režisér Hynek Bočan. V našem rozhovoru jsme společně probírali je­ho věhlasné snímky i nutné úlitby.

Dagmar Pecková

Dagmar Pecková

Světoznámá česká mezzosopranistka Dagmar Pecková představí v dubnu svůj nový komponovaný pořad. Premiéra kabaretu WANTED – zasvěceného tvorbě Kurta Weilla – proběhne 12. dubna ve velkém sále pražské Lucerny. Podobu připravované revue, jejíž režii a výpravu vytváří známé autorské duo CABANI, naznačila už tisková konference ze začátku března. Pódium Lucerny ozdobil barový pult, balkony se proměnily v dobový šantán s pestře oděnými tanečníky a tanečnicemi. O této velkorysé show, pořádané během sedmnácti dubnových večerů v produkci Sagl Production, jsme si povídali s její inspirátorkou a protagonistkou.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Zuzana Kronerová

Zuzana Kronerová

Dělat rozhovor se Zuzanou Kronerovou v baru pražského Studia Ypsilon nebyl nejlepší nápad. V příjemném odpočinkovém útočišti nejen ypsilonkovských herců se s ní chtěl každý aspoň pozdravit. Oldřich Navrátil, který s ní zkouší novou hru, ředitel Ypsilonky Jan Schmid, který jim k tomu poskytl prostor, kolegové Josef Polášek a Lukáš Pavlásek, a bůhví, na koho jsem ještě zapomněl. Jednu výhodu ten přerušovaný dialog ale měl: na vlastní oči jsem viděl, jak ji mají všichni rádi a jak ona sama se mezi nimi cítí jako ryba ve vodě. Není divu, v Čechách pracuje možná stejně intenzivně jako na Slovensku a zvláště český film si ji už více méně adoptoval.

Nina Simone

Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne2