Magdaléna Borová

Málokdy jdeme zlatou střední cestou

Herečka Magdaléna Borová není příliš známá z médií, divadelní fanoušci o ní ovšem dobře vědí, protože technicky skvěle vybavená, všestranná interpretka patří už řadu let k oporám činohry Národního divadla. Fandím jí už poměrně dlouho, za roli Elisabeth v inscenaci PÝCHA A PŘEDSUDEK jsem ji v zatím poslední anketě kritiků nominoval na výkon roku. Setkání s ní nad zázvorovým čajem bylo velmi příjemné.

 

text Jan Kerbr, foto archiv ND

 

borova1jpg.jpg
Z inscenace JAKO BŘITVA

 

 

Pocházíte z divadelnické rodiny (rodiče herci Hanuš Bor a Milena Šajdková) a další divadelnickou rodinu se svým mužem, hercem Divadla Na zábradlí Miloslavem Königem také vytváříte. Myslíte, že i vaše děti budou k Thálii inklinovat?

Žofce je sedm a Cyrilovi pět, ano, vyjadřují se expresivně, ale myslím, že to všechny děti…

Některé jsou přece jenom uzavřenější…

Tak to ty naše ne. Ale vůbec nepředpokládám, že by to bylo nějak geneticky podmíněné, my s Mílou nejsme vůbec typičtí extroverti.

Dětství jste prožila v Liberci, takže první kontakt s divadlem – i přes rodiče – musel být s tím tamějším. Vybavujete si nějaký silný divadelní zážitek z dětství?

Máma i táta tam hráli, takže já byla v divadle velice často. Mám silný zážitek z revoluce, to mi bylo devět, hrálo se OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE podle Bohumila Hrabala, diváci byli součástí jeviště, účinkující běh inscenace zastavili a začali hovořit o tom, co se stalo v Praze, jak se k tomu staví herci, úplně jsem tomu nerozuměla, ale cítila jsem, že se něco děje. A z dětských inscenací si pamatuji KUBULU A KUBU KUBIKULU, herci si vybírali ke spoluúčinkování děti, ztvárňující kovářovy potomky, prosily jsme se sestrou rodiče, aby nás vzali na jeviště, oni to ovšem nemohli dělat příliš často, aby se z nás nestaly protekční děti. Mnohokrát jsem viděla také HLOUPÉHO HONZU, máma hrála princeznu a titulní roli Jaromír Meduna, který byl tehdy v Liberci v angažmá. A taky jsme chodili do Naivního divadla, kde dělají dodnes divadlo světových parametrů.

Na DAMU jste se dostala snadno a na první pokus?

Nebyla jsem na tom tak, že bych si nedovedla představit jinou profesi, ale po gymnáziu jsem si podala přihlášku a dopadlo to dobře. Byla jsem zvyklá hrát, máma učila na soukromém gymnáziu, kde jsem studovala, dramatickou výchovu, a se souborem, který na této bázi vznikl, jsme sjezdili Jiráskovy Hronovy, Šrámkovy Písky a podobně.

Jaké pedagogy jste zažila na DAMU?

Z herců Evu Salzmannovou a Borise Rösnera, byli jsme poslední ročník, který Boris dovedl k absolutoriu.

 

banner_predplatne_clanek

 

Vzpomínáte na něho?

Dodnes a velice často. Nejenom já. Slyším to od spousty lidí, i neherců, od všech, kteří se s ním setkali. Jsem v Národním divadle v angažmá se spolužákem Pavlem Baťkem, nedávno jsme si říkali, že na Borise velmi často myslíme, on byl velice živoucí, i při práci na roli nebo po představení mě dost často napadne, co by na to asi řekl. Nebo jak by se chechtal, když třeba vznikne v divadle nějaká hysterická situace. A Pavel na něho, myslím, vzpomíná i jako na chlapa, který ho formoval.

Kteří spolužáci s vámi v tom posledním Rösnerově ročníku byli?

Z těch, kteří se věnují divadlu, to jsou Zuzka Kajnarová, Anča Remková, Veronika Týcová, Zuzana Onufráková, již zmiňovaný Pavel, Dan Bambas a Mirek Hrabě. Petr Rakušan a Linda Burmeisterová, myslím, nejsou momentálně herecky aktivní.

Vy jste hned po absolutoriu získala angažmá v Národním divadle…

Nějak se to povedlo. Zní to banálně, dostala jsem nabídku a přijala ji.

S čím jste na naší první scéně začínala?

Už během studia jsem hrála v Brechtově DOBRÉM ČLOVĚKU ZE SEČUÁNU a dále ve hře ELDORÁDO současného německého dramatika Mariuse von Mayenburga. Pak jsem na větší role čekala, i když jsem nějaké přebírala po těhotných kolegyních. Pikantní je, že větší role začaly přicházet, až když jsem zase otěhotněla já, ale nemám si na co stěžovat.

 

borova2jpg.jpg
S Táňou Medveckou v inscenaci JAKO BŘITVA

 

 

Vzpomínám, že jste ve hře Toma Stopparda ARKÁDIE vytvořila roli mladé geniální matematičky. Pronikla jste nějak do této královské nauky nebo jste se jen naučila roli?

S matematikou nemám nic společného. Snažila jsem se téma pochopit, ale na úrovni zvládnutí role. Měla jsem tu inscenaci velice ráda, byl to můj první výrazný úkol v činohře Národního divadla.

Já jsem vám tu genialitu věřil…

No, teď se učím s dcerou ve druhé třídě matematiku jakoby znovu, to je úplně jiný postup, než jak to bylo ve škole vštěpováno nám, celé to staví na tautologickém myšlení, děti musí na všechno přijít samy. „Nechytám se“ při této metodě už ve druhé třídě!

Ještě než přejdeme k dalším vašim úkolům, jeden dotaz osobní. Životního partnera Miloslava Königa jste poznala ve škole?

Věděla jsem, že někdo takový existuje. Já pomalu končila, když on studovat začínal. Sblížili jsme se ovšem v Pekařově, což je vesnice v Sudetech. S režisérem Štěpánem Páclem a dramaturgyní Terezou Marečkovu, kteří stáli u zrodu divadelního spolku Masopust (Š. Pácl je teď v angažmá v Národním divadle, T. Marečková nadále „provozuje“ Masopust – pozn. aut.), jsme dělali pašije, které vznikly jako doprovodná akce při opravě tamní kaple. Bylo to dost romantické sblížení, hráli jsme ty pašije sami dva, navíc je to kraj, kde se Míla narodil. Bylo to jedinečné představení, všechno se dělo venku. Poutníci s knězem šli přírodou, a my jsme přecházeli po jednotlivých zastaveních s nimi a postupně celé pašije hráli. Na závěr se u kaple odehrálo Kristovo ukřižování. Vystupovali jsme jen my dva, postavy jsme odlišovali pouze barevnými šátky.

Znamená to, že váš budoucí muž hrál i Krista?

Krista ne, to byla loutka, ale o všechny ostatní mužské a ženské postavy jsme se podělili. Složili jsme si k tomu i hudbu, Tereza se Štěpánem napsali scénář. Hráli jsme tam pak ještě pár dalších představení.

 

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 3. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 04/17 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Leoš Válka

Leoš Válka

V roce 1981 emigroval do Austrálie, kde založil několik společností specializovaných na stavby, interiérový design a development. Po návratu do Prahy inicioval a s finanční pomocí partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice, která se zcela vymyká tradičnímu pojetí galerie. Je tedy zakladatel, navíc ředitel a předseda představenstva Centra současného umění DOX. Na základě nominace prezidenta Václava Havla za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění mu byla v roce 2011 udělena cena Ministerstva kultury ČR, letos ho ministr kultury ocenil titulem Mecenáš české kultury.

Zemřela zpěvačka Věra Špinarová.

Zemřela zpěvačka Věra Špinarová.

Nikdo tak nádherně nezazpíval a nezazpívá Jednoho dne se vrátíš z filmu Tenkrát na Západě jako ona.



Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Miloslav kardinál Vlk

Miloslav kardinál Vlk

V sobotu 18. března zemřel po těžké nemoci ve čtyřiaosmdesáti letech bývalý pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. Nedlouho před svou smrtí poskytl Xantypě rozhovor, z něhož vybíráme několik jeho myšlenek.

Karel Jerie

Karel Jerie

Imaginativní svět Karla Jerie je plný lovců, superhrdinů, úklidových čet, dinosaurů i andělů. Většina z nich se během nadcházejícího měsíce zabydlí ve smíchovské Galerii Portheimka. Rozsáhlá retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších současných výtvarníků a komiksových autorů se přitom vtěsná do dvou písmen: XL.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Osobnosti - výběr z článků

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Carlos Santana

Carlos Santana

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

Alice Flemrová

Alice Flemrová

Neapolská tetralogie Eleny Ferrante GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ, jež je příběhem dvou dívek, respektive žen – Eleny a Lily a jejich přátelství, zasazeným do Itálie padesátých až osmdesátých let minulého století, se stala světovým bestsellerem. Nejde o umělou marketingovou bublinu, ty knížky lidé opravdu čtou, nadšeně o nich mluví a navzájem si je doporučují. U nás vyšly zatím dva díly, na třetí se můžeme těšit v říjnu. Přeložila je naše přední překladatelka z italštiny Alice Flemrová.

Aretha Franklin

Aretha Franklin

Královna soulu, zároveň první žena uvedená do rokenrolové síně slávy – to je Aretha Franklin. Letos pětasedmdesátiletá umělkyně ověnčená předlouhou řadou ocenění a titulů svou kariéru zvolna uzavírá. Poslední album vydala v roce 2014, koncertních vystoupení plánuje jen velmi omezený počet. Šanci vidět ji naživo však mají pouze na severoamerickém kontinentu. Po dramatickém zážitku v roce 1984 totiž odmítá nastoupit do letadla.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne